Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Dvacet tisíc jarmilek aneb GTD a kamarádi – 2. díl

Jan P. Martínek

Jan P. Martínek

JAN P. MARTÍNEK|Manažer na rodičovské, skladatel, pedagog, knihomol, audiofil, ochotník, zvědavec, hledač a nachazeč.
Twitter, web,FB, blog.
Jan P. Martínek

V miniseriálu o třech dílech, což je čtvrtina počtu epizod televizní série o hajném Horynovi a malém Pavlíkovi, se dozvíme o pravidlech přátelství, teoriích přátelství a především o praxi kamarádění se, tedy o nalézání, udržování a (ne)ztrácení přátel. A to vše z pohledu metodiky GTD včetně inspirativního návrhu na vybudování “přátelského” systému.

Nabíráme kámoše

První kamarády získáme už v předškolkovém věku, ale ty, kteří vydrží, většinou až na základní škole, jako když Forrest ve školním autobusu přisedl k Jenny. Já prošel třemi základkami ve dvou různých městech. V každé jsem nějaké ty kámoše našel.

Nikdy to neprobíhalo tak, jak se nám snaží vnutit scénáristé, kteří zapomněli, jaké je to být dítětem („Ahoj, já jsem Jiřík, tohle je Kája. Jak se jmenuješ ty, odkud jsi a chceš se s námi kamarádit?“). Na nějaké formální představování si nevzpomínám, člověk prostě začal s někým blbnout a pak někdy v průběhu vylomenin (ve zběsilejším případě zlomenin) pochytil jeho jméno. Bavilo-li ho to s ní(m), kamarádství mohlo začít, pakliže nikoli, šlo se dál, možná v plátěnkách, ale bez přátel.

Další kamarády jsem měl na střední. To už byl docela fofr. Mezitím jsem jich totiž pár nabral na táborech. V pionýrovi. U babičky a dědy. Ve skautu maskovaném záštitou Svazarmu. V kapelách. Na dovče s rodiči. Na vodách. Na akcích s partičkami.

Potom přišly vejšky, na každé se taky pár nových přátel našlo. Na kolejích nikoli vlakových, ale ve vlaku taky, ve filmáči, v hospodách. V divadle. Na Swingers parties. Jen kontroluji, zdali dáváte pozor. Na půlročním Socrates – Erasmus tripu. Na koncertech a festivalech. Další studium, další přátelé. Na každé brigádě, v každé práci někdo další.

Kolem pětadvaceti se nárůst naštěstí zpomalil. Pokud se s někým skamarádím po třicítce, myslím skutečně spřátelím, vážím si toho obrovsky, protože už to není tak snadné,  člověk se párkrát spálil a nedá se tak lehce, kapacity obou stran jsou naplněny, atd.

Když už jsme u těch naplněných kapacit…

Trocha přátelské teorie

Kolik máte kamarádů? Myslím skutečných přátel. Dvacet? Padesát? Sto?

Znám lidi, kteří nemají ani jednoho. Jen samé známé. Jejich vztah s nikým prostě nikdy neměl tu správnou jiskru a šmrnc. Smůla. Ale pokud patříte mezi ně, věřte, že se to dá změnit: nemáte náhodou pocit, že si přátelství nezasloužíte, že kamarádství nejste hodni? Tak takovou blbost okamžitě vypuďte z hlavy a neutvrzujte se v ní. Věřte, že si kamarády najdete. A pak je najděte.

Jiní mají přátel i hodně nad stovku. Někteří tvrdí, že dvě stě, tři sta. Dohromady s Facebookem pět set. Nebo i tisíc. Ti, milí přátelé, kecají, přinejmenším žijí ve velkém bludu a kardinálních iluzích.

Výzkumem bylo zjištěno, že každý z nás je schopen udržovat kamarádství maximálně se sto padesáti lidmi. Věřím, že někdo velmi přátelský má kámošů sto sedmdesát. Ale dvě stě, to si plete pojmy. Dvě stě padesát a víc, to je totálně mimo.

Naše šedá kůra mozková dokáže zvládnout stabilní mezilidské vztahy zhruba do té sto padesátky. Pakliže žijete v domnění, že máte ve svém životě více než sto padesát lidí, s nimiž udržujete osobní vztah, který je vzájemný a založený na důvěře a oboustranných sympatiích, aniž by jedna strana využívala druhou, pravděpodobně mezi své přátele zahrnujete i Miloše Čermáka, protože vás retweetnul. V tom případě vám přeji hodně štěstí, asi to nemáte v životě jednoduché.

Menežujeme přátele

Slova management a přítel by se neměla vyskytovat v jedné větě. Když jsem kdysi četl Vieweghova Báječná léta s Klausem, v nichž je jeho vlastními slovy tak pěkně zesměšněná (mimo jiné) neschopnost budoucího prezidenta jít s někým jen tak bezúčelně na pivo (pan profesor zásadně chodí do knajpy s vyšším posláním, než jen zlinkovat se pod obraz), měl jsem jasno: kamarádit s Michalem v “cizí a falešné džínové bundě” bych mohl, s Václavem účelově, neboli pro užitek (u tohohle slova se ještě za chvíli zastavíme) nikoli. Jenže…

Pokud máte víc než deset přátel a netrávíte s nimi den za dnem ve školce, asi se shodneme na tom, že není snadné si je uhlídat, pravidelně s nimi být v kontaktu (smysluplném kontaktu, ne si jen vzájemně lajkovat fotky ratolestí na Facebooku) a vidět se aspoň jednou, ne-li několikrát do roka.

Pokud jste obdařeni jistým charismatem a nemáte problémy získávat si nové přátele, máte jich klidně těch sto padesát. Já sám mám hodně známých. Dost přes Dunbarovo číslo. Mám i hodně kamarádů v takovém tom angloamerickém slova smyslu, kolem osmdesáti. Bližších přátel dvaačtyřicet. Nejlepších kamarádů pět. Mám je přesně spočítané – úplný Dr. Cooper.

Nedávno se mnou polemizoval kamarád z té předposlední (tedy druhé nejdůležitější) skupiny, jak můžu mít několik nejlepších kamarádů. Jednoduše – prostě jsem je v různých obdobích postupně nabral. Jednoho mám ze základky, jednoho ze střední, atd. Tohle jsou kamarádi, kteří byli (pokud mohli) na oslavě narození mého syna, mezi nimi, tedy jejich mužskou částí, budu jednou vybírat svědka na svou potenciální svatbu. Až na jednu výjimku jsou to Češi. S prvním z nich se kamarádím přes čtvrt století. Se „služebně“ nejmladším asi tři roky. S většinou z nich se vídám několikrát do roka, s tím nejvzdálenějším jednou za pár let, ale je to, jako bychom se neviděli včera, znáte to. Navíc jsme v kontaktu telefonicky nebo přes e-mail. Sociální sítě k těmto účelům nevyužíváme, jsme stará garda, dnešní náctiletí zase nepoužívají e-mail.

Problém je ale s tou dvaačtyřicítkou v rozšířenější skupině blízkých přátel. O těch dalších ani nemluvě. Všechny je mám rád, rád s nimi trávím čas při libovolné příležitosti, ale žijeme od sebe dál, máme své rodiny a povinnosti, atd.. Moc často se nevidíme. Většina z nich žije v českých a moravských městech, já v zahraničí nebo na vesnici, každé setkání s sebou nese řadu komplikací. Navíc jsem sice přeučený, ale pořád ještě introvert a užívám si rád samotu. Takže občas by čas s někým se vidět i byl, ale není nálada, byť se většinou stačí překonat, dokopat se k akci a setkání je nakonec fajn.

A taky mám rodinu. A do rodiny, poměrně soudržné, patřím. Každý rok pořádáme rodinný sraz. Ten letošní se konal před pár dny a sešla se nás na něm hezká šedesátka. Napřesrok snad překonáme rekord z předloňska; dvaasedmdesát kousků. A to je nějakých lidí, přátelé – pokud nechci jednou hledat bratránky přes paní Esterku a pošťáka Ondru, musím se snažit.

 

Takže ještě jednou: kolik kamarádů máte vy?

Myslím jen opravdové kamarády. Ty, kteří za kamaráda/kamarádku považují vás. Ty, které považujete za kamarády vy, ne ty, kteří by s vámi rádi kamarádili, ale pro vás jsou to jen takoví sympatičtí známí. Kamarádství se totiž nedá vynutit, koupit ani vyprosit. Kamarádství buď nějakým kouzlem vznikne a nebo ne. Každé přátelství je tak vlastně automaticky magické. I to Kolibříka s Mazánkem – nechat zmizet peníze je přece klasické číslo všech kouzelníků.

A jak své kamarády řešíte? Jak si kontakt s nimi plánujete? Jak je opečováváte? Jak zařizujete, abyste si nesešli z očí a tudíž i z mysli? Vídáte se? Telefonujete si? Skypujete? Píšete si dopisy nebo aspoň pohlednice z dovolených? Maily? Jak všechny ty vztahy můžete uhlídat? Není to sranda, že? Chtělo by to nějaký systém, viďte? No a právě proto tohle všechno píšu.

 

Hledáme systém

Asi si říkáte, jaký FIS (Friendship Information System) mám já, když jsem tak chytrej.

Téměř žádný.

Cítíte se být podvedeni? Nemusíte. Já totiž tenhle systém teprve vytvářím a rozbíhám jej. Dotlačila mě k tomu potřeba otázkou přátelství ve svém životě se zabývat víc než doposud. Nevím, jestli bude můj způsob dostatečně funkční a netuším, jdu-li na to vůbec dobře. Ale proto jste tu vy a vaše názory a zkušenosti, které snad doplní ty mé. A proto jsou tu další chytří lidé, jejichž myšlenky na toto téma jsem si vyslechl, vyčetl, nebo jsem si s nimi o tom prostě popovídal.

Z okruhu mých kamarádů se mi jako nejvhodnější kandidát pro poradu na téma přátelské otázky jevil Petr Mára. Petr se zná se spoustou lidí, hodně školí, prezentuje, objíždí konference, cestuje po celém světě a protože je to velmi přátelský, milý a otevřený člověk, potenciální kamarády si získává snadno. Proto je nasnadě, notabene když je asi nejuznávanějším guru GTD u nás, aby věděl, jak téma přátelství zavést do vlastního “workflow”.

Jak to tedy dělá Petr? V rámci svého systému si vede projekt “Obědy” a v něm má seznam svých přátel, s nimiž se chce vidět. Postupně se pak s přáteli u obědů setkává, v příjemné atmosféře si popovídá a hlavně je tak s nimi neustále v kontaktu. Jednoduché, efektivní, funkční. Víceméně. Sám Petr, když jsme se na toto téma bavili právě na jednom takovém obědě, přiznal, že při té spoustě přátel z různých období života takový systém není úplně ideální. Nakousli jsme potřebu mít o tom někde článek. “Napiš to,” řekl Petr, rozený nakopávač, “a já na to budu všechny odkazovat, protože to se bude spoustě lidí hodit.” Tak to píšu. Jen se obávám, že vznesu více otázek než odpovědí.

Mě samotného Petr inspiroval k zamyšlení se nad tím, jakým způsobem se na kamarády víc soustředit v rámci GTD systému. Většinu roku žiju 1000 kilometrů od domova a přátel, takže obídky nepřicházejí v úvahu. Své “gétédéčko” mám rozdělené podle rolí. Jednou z nich je role “Friend”, tedy kamarád. Tak to mám dlouhodobě. Jenže v rámci téhle složky jsem měl pár let jen jeden jediný projekt a ten byl stejně “on hold”.

Když jsem si k tématu vyhledával “best practices” zkušených GTD borců, potvrdil jsem si, že kamarády skutečně je třeba, když už ne řídit, protože to je hodně zavádějící slovo, tak alespoň mít na paměti při vytváření, úpravách a hlavně využívání GTD systému. Před pár dny jsem zahlédl na Twitteru myšlenku, která by se dala přeložit jako “Pozornost je měnou vztahů. Utrácejte moudře.” Máme-li vyřešené priority, pokud jde o naše hodnoty, cíle či životní role, víme, na co se soustředit. Budeme-li mít vyřešené totéž u svých přátel, známých a kamarádů… Je to jasné?

Na jednom GTD blogu jsem narazil na kategorizaci přátel, která mi připadala až lehce monstrózní, ale rozhodně inspirativní. Autor článku si nakreslil graf, v němž na ose X byla délka přátelství, na ose Y pak jeho hloubka. Tj. čas vs. kvalita na jednom obrázku. Vzniklo pak pět kategorií – na ty čtyři přijdete sami, je to něco jako Coveyho kvadranty, pátá kategorie jsou ti nejlepší kamarádi. Ty podle autora není třeba nijak speciálně řešit, protože s nimi jste pravidelně v kontaktu bez toho, že by se vám museli připomínat nějakým systémem (zlatý voči, kámo!).

Inspirován tímhle i dalšími bloggery a ovlivněn tím vším výše a v prvním dílu, přistoupil jsem k vytváření vlastního systému, o němž se dozvíte v příštím, tedy třetím a posledním dílu tohoto miniseriálu.

Jan P. Martínek – Twitter

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. BZL od PSP napsal:

    Díky za článek, jsem zvědavá na poslední díl a možné systematizování přístupu. Zajímalo by mě ovšem, jakým způsobem by se hodnotila kvalita kamarádského vztahu při sestavování kategorizace přátel. Hloubka probíraných témat? Míra pochopení? Nebo že je to člověk, kterému je možné zavolat i ve dvě ráno kvůli nějakému průšvihu? Či nějaké úplně jiné kvalitativní vyhodnocení? P.s. Škoda funkce „best man“. Ale bylo to o prsa.

  2. Milá BFLMPSVZ, je to IMHO dost individuální, ale u těch nej z nej neuškodí kombinace tří (podpořeníhodných) kritérií, která uvádíte. Více snad v posledním dílu seriálu:http://www.mitvsehotovo.cz/2012/09/dvacet-tisic-jarmilek-aneb-gtd-a-kamaradi-3-dil/ Jo a funkce Best Woman také stojí za to.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru