Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Dvacet tisíc jarmilek aneb GTD a kamarádi – 1. díl

Jan P. Martínek

Jan P. Martínek

JAN P. MARTÍNEK|Manažer na rodičovské, skladatel, pedagog, knihomol, audiofil, ochotník, zvědavec, hledač a nachazeč.
Twitter, web,FB, blog.
Jan P. Martínek

V novém miniseriálu o třech dílech, což je čtvrtina počtu epizod televizní série o hajném Horynovi a malém Pavlíkovi, se dozvíme o pravidlech přátelství, teoriích přátelství a především o praxi kamarádění se, tedy o nalézání, udržování a (ne)ztrácení přátel. A to vše z pohledu metodiky GTD včetně inspirativního návrhu na vybudování “přátelského” systému.

Září je pro mě odjakživa měsícem přátelství. To kvůli organizaci školního roku. V září jste přišli poprvé po prázdninách do školy a za chvíli už bylo jasné, s kým se (i) letos budete kamarádit. Já jsem špatný kamarád. Rozhodl jsem se s tím něco udělat a vzít si na pomoc to, co mi funguje v jiných oblastech: metodologii GTD. A podělit se s vámi o důvody, které mne k tomu vedly, o cestu i o výsledek. Jen pro jistotu částečně vysvětlím název článku mladším čtenářům: Jarmilky aneb cvičky jsou plátěná sportovní obuv s gumičkou přes nárt, již na hodiny tělocviku povinně nosily spolužačky těch zkušenějších z nás – zbytek pochopíte z textu.

Hned na začátku se vás zeptám:

Zamysleli jste se někdy nad tím, co formovalo vaše představy o kamarádství? Já do sebe nasával v dětství zejména následující vlivy.

Desatero kamarádské ovlivňovačky

1) Přátelé zeleného údolí.

Díky tomuhle ekoseriálu vím, že kdybych tak náhodou měl pocit, že jsem sám, dám se cestou mechovou a dojdu do Zeleného údolí, k odstavené fůře. Ta bude kupodivu plná přátel, jichž bych si měl vážit. Tohle je pro mě jedna z nejpopulárnějších písní zpívaných cestou z hospody (do další hospody) s podroušenými spolupijany a coby esenci radosti z kamaráčoftu jí náleží čestné první místo.

2) Oheň, voda, vítr.

Výběr šlágrů v československém rozhlase v době, kdy eighties ještě zdaleka nebyla kultovní éra pro pamětníky, ale realita tvrdší než bony, nebyl nikterak rozsáhlý, takže tuhle pecku jsem, chtě nechtě, musel slyšet aspoň stokrát. Z hlediska přátelství byla formující zejména věta v refrénu, propagující ortopedy nedoporučované chození v plátěnkách s deseti tisíci přátel po boku.

3) Buddy Movies

aneb Kemo bijáky. Filmy o dvojicích těch nejlepších kámošů. Začalo to Vinnetouem a Old Shatterhandem, kvůli nimž jsme si pižlali zápěstí ostrými klacíky. Potom přišli dejberoucí Kamarádi do deště, rozzlobení a tedy zlí Bud Spencer s Terrencem Hillem, neodolatelní Butch Cassidy se Sundance Kidem, nerozlučné Thelma s Louisou, dostihoví podvodníčci v Podrazu i Prohnilých, Smrtonosné zbraně i pasti, obhroublý Poslední skaut, Končalovského Tango a Cash, libově frajerští Harley Davidson a Marlboro Man a hlavně nepřekonatelné Vykoupení z věznice Shawshank. Ale taky třeba Někdo to rád horké nebo Laurel a Hardy. Nejvíc mě však dostal Doc Holliday, když v Tombstone přiznal, že nemá kamarády – kromě Wyatta Earpa.

4) Knížky.

Z té spousty jen namátkou: Huck Finn měl svého Toma Sawyera a Tom Sawyer Huckleberryho Finna, stejně tak jako Bélla měla Sebastiána, Cihlový kluk Mirku s Jirkou nebo Lasse Bosseho, Oleho, Lisu a Britu. Ve Foglarovi měl taky každý každého (ano, vím), Trosečníci z Vlaštovky nápodobně a když pár let přeskočím, to, jak vypadá pravé přátelství, jsem pochytil i z Posledního kabrioletu a ze Třech kamarádů, což jsou dokonalé knihy. Oproti tomu příručky poučující nás, jak získávat přátele a působit na lidi, jsem doposud nečetl; jejich názvy mi snad neprávem evokují kalkul a manipulaci. A ty do přátelství nepatří.

5) Večerníčky, animáky, seriály.

Vztah Toma a Jerryho, zralý na párovou terapii, byl přátelský pro Hanku, já bych kočku s myší za „kámoše jak hrom“ nepovažoval; jít si po krku mi tak úplně neevokuje “škádlení” co „z lásky pramení“. Utěšenější atmoška vládla v Pařezové chaloupce nebo v chalupě Dvou písařů. Pocity se moc neřešily u kamenných tváří Bodieho a Doylea v Profících a city zase v Dempseym a Makepeaceové. Vztah Schimanského a Thannera v Místě činu byl poněkud nevyrovnaný, zato ke všem kamarádkám měl Horst odjakživa tak blízko, jak to jen šlo. Kamarádství Randalla se zavražděným Hopkirkem bylo spíš posílením popularity imaginálních přátel než receptem na zdravý vztah.

Ve večerníčcích, stejně tak jako ve filmech, knihách i seriálech, jsem na spoustu dvojic zapomněl, ale Štaflík se Špagetkou, Bolek s Lolkem i Ája se svým poněkud nadstandardě rostoucím a jazykově vybaveným bernardýnem mi snad prominou. Máje přeji, aby si jednou našla šmrncovnějšího parťáka, než je Vilík. Krtka nejmenuji záměrně; Krtek je samotář, jenž díky kouzlu osobnosti přátelsky vychází se všemi, ale nejlepšího přítele nemá, jsa jediným skutečným Jean-Paulem Eastwoodem českého filmu.

6) Tátovi kamarádi

z vojny a kapely. Na celý život. Spousta společných zážitků. Tuny historek, které každý vypráví z trochu jiného pohledu a s jiným hlavním hrdinou – a vo tom to je.

7) Děda,

který jel kdysi do Německa za chlapíkem, jenž s ním byl za války totálně nasazený, aby nakonec uzavřel celoživotní přátelství s jeho sousedem.

8) Hlášky

“ty ‘seš teda kámoš,” plus “buď kámoš”, naznačující, že kdo není kamarád, je zlý, lakomý, neoblíbený. Odpozorovaný fakt, že zatímco holky obměňují kámošky každý týden, kluci jsou o řády stabilnější. Další mezi vrstevníky zažité, zahlédnuté a zaslechnuté drobnůstky.

9) Hodnoty vtloukané

nám do hlavy vzdělávacím systémem. Na prvním místě byl celosvětový mír dle hesla MUPY MUP. Hned na druhém přátelství, zejména národů a konkrétně borců, kteří se zkouřili dýmkou míru a pak v rauši z myšlenky kolektivního bezpečí, v jakémsi městě na východ od ráje, podškrtli Varšavskou smlouvu.

10) Přátelství dle vkusu učítělnic,

takže leckdy taktéž poněkud pokřivená: Tak jako Marx měl Engelse, Stalin disponoval Leninem. Čuk měl na povel Geka. Timur celou partičku. Sergej s Kosťou, kteří vynalezli letadlo chvíli před bří Wrightovými, měli jeden druhého stejně jako předtím Timur a Dimitri alias Dima, kteří předběhli bráchy Montgolfiery s prvním horkovzdušným balónem. Prostě, družba nade vše kromě světového prvenství.

 

Desatero kamarádských pravidel

Kdybych měl shrnout, co jsem se ze zdrojů výše naučil o přátelství, vyextrahoval bych přibližně toto:

1) Je dobré mít kamarády. Ve škole, na suchém pískovišti, i když prší.

2) Je dobré mít jich hodně. Vlastně čím víc, tím lépe. Deset tisíc je ideál.

3) Výhrou je mít jednoho nejlepšího, na život a na smrt, což se v běžných podmínkách těžko prokazuje, ale stačí dostat se do zajetí či krýt se před střelbou a vsjo jasno. Když záchrana nevyjde, odkráglovaný kámoš je ultimátní motivací k pomstě.

4) Kamarádství leckdy vznikne snadno, rychle a bez zjevného důvodu – s někým vás posadí do lavice a je to. Skamarádit se mohou i lidé, kteří se nejprve vzájemně nesnášejí a zdánlivě nemají nic společného – s někým vás posadí do lavice a je to.

5) Kamarádství může vzniknout i účelově, především z důvodu boje proti společnému nepříteli, ať už je to podvodníček Bondžorno nebo posedlý malíř pokojů s legračním knírkem.

6) Skutečné přátelství se vytváří dlouhodobě. Někdy i celé prázdniny, pololetí, školní rok, ne-li život.

7) Někteří přátelé nemluví o svých citech ani pocitech, jsouce drsňáky. Další nemluví pomalu o ničem jiném. Jiní nemluví vůbec.

8) Přátelé jsou si rovni. Jen my, čtenáři, pozorovatelé a posluchači, tušíme, že někteří jsou si rovnější.

9) Přátelí spolu zejména osoby stejného pohlaví. V opačném případě to často jiskří jak u téměř jediné výjimky výše (byť u Křemílka s Vochomůrkou člověk nikdy neví), Dempseyho a Makepeaceové. Že kamarád taky rád, jsem věděl odmalička, jen jsem se mylně domníval, že líznout zmrzky nebo kouda z koblihy.

10) Na kamarádství i přátelství je třeba, tak jako na každém vztahu, dlouhodobě pracovat, jinak se vytratí, rozplyne, zmizí, skončí v zapomnění.

Zajímavé je, že většina z těchhle pravidel či pouček (včetně těch vnořených, zahrnujících loajalitu, důvěru, naslouchání, atd.) je pro mě platná i nyní. Ošemetné je to deváté. Ale spočítejte si ten poměr u sebe. Kamarádské vazby s opačným pohlavím mají u velké části populace tendenci přerůstat v poněkud jiný druh vztahu (možná mě jen příliš inspiroval Schimanski). Prozaičtějším důvodem mých četnějších kamarádů (než kamarádek) budou spíš společné zájmy, i když do Hausmanna mám daleko jako Tomáš Halík do Roberta Rosenberga.

Zásadní problém mám ale s pravidlem druhým. Když jsem Jandovo „Deset tisíc přátel mít, jít v plátěnkách,“ slyšel coby kluk, připadalo mi to romantické, takové kerouakovské – potulovat se světem jen tak v teniskách a kamarádit se s každým, koho při těch toulkách potkám. Teď to vidím jinak.

Mít tisíce kamarádů a zároveň chodit v keckách mi dnes připadá jako přímý protimluv, oxymóron jako nuda na defenestraci. Zatímco druhá část je módně minimalistická, ta první hrozí přesným opakem. Chodíte-li po světě v levných plátěných botách s placatou podrážkou a máte-li při tom dvacet kamarádů, zní to jako fajn život s plochýma nohama. Ale mít těch přátel na tisíce, jebne vám z toho úplně stejně, třebaže máte prestižky nebo “koně” z buvolí kůže a klenbu jako Libeňák (pro Krňáky Chrličák).

Nicméně píseň Oheň, voda, vítr končí větou „Když do života vcházíš“. A já do něj vešel podvědomě vybaven výše popsanými poučkami. Z čí hlavy máte své hluboce zakořeněné představy o přátelství vy? Co vás ovlivnilo? Přiznejte se do komentářů a nebo napište na známou pražskou adresu Studio Kamarád, tři jedničky padesát, Jindřišská 16.

V příštím dílu si povíme něco o získávání přátel, osvěžíme si jednu helénskou teorii a načneme problematiku managementu přátelství.

Jan P. Martínek – Twitter

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 6

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. KFL napsal:

    V zásadě kopíruju článek.

    Základní principy a vazby: Tři mušketýři, Tři kamarádi, Hill&Spencer.
    Základní pravidlo: Za přítele považuj člověka, vedle nějž bys chtěl zemřít.
    Zásadní souhlas: Kamarádství a přátelství je třeba utužovat neustále.
    Výsledek: Známých hodně, kamarádů pár, opravdových Kamarádů minimum.

  2. KFL: Zapomenout na Tři mušketýry, jejichž všechny díly (včetně „po dohromady třiceti letech“) jsem jako malé kamarádě četl několikrát, byla hrubá chyba, děkuji za připomenutí, všichni za/do jednoho do článku určitě patří.

    Nevím, jestli bych chtěl vedle přítele vyloženě umírat, ale rozumím té myšlence a beru ji. Doufám, že až zas budu v Česku, zajdeme konečně na to pivko, k’Arlagnane. :)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru