Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Ranní „zlatá hodina“ změní celý den

Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Myslíte, že největší brzdou je pro nás neznalost specifické metody pro správu úkolů nebo absence správného plánování? Ačkoliv o obojím bychom mohli hovořit jako o pomyslné dvojici hlav draka, s kterým pravidelně svádíme boj, nejzákeřnějším nepřítelem jsme pro sebe my sami.

Mohl bych se nyní pustit do pojmenování hned několika nešvarů, kterými (s největší pravděpodobností nejen já sám) házím klacky lepšímu výkonu pod nohy. Zaměřím se však nyní na jejich samotný počátek – rodí se totiž pravidelně, s příchodem každého nového dne.

Stačí si popsat takové průměrné ráno – statistiky by hovořily o shonu, o dobíhání na městskou hromadnou dopravu. Nevynechaly by ani ranní kontrolu sociálních sítí, možná listování novinami (ehm, procházení online zpravodajství) a s červeným vykřičníkem podotkly, že rozjezd své pracovní doby trávíme s otevřeným poštovním klientem.

Málokdo si uvědomuje, že hektickým startem dne oslabuje svoji imunitu.

A to nehovořím pouze o organismu, ale také o zbylých rovinách – mentální, duchovní a sociálně-emoční. Začátek dne, v němž se s dostatečnou péčí nevěnujeme sami sobě, předznamenává potíže. Buď budeme náchylnější k onemocnění, nebo k impulzivnějšímu jednání. Snadněji nás někdo naštve, hůře reagujeme na příchozí podněty, jsme méně flexibilní a o schopnosti se soustředit a kreativně myslet ani nemluvím.

Nabízí se nějaké řešení? Ano.

1) Vstaňme dříve

Nepopulární rozhodnutí, přesto může sehrát naprosto zásadní (a pozitivní) roli v našem životě. Budovat to můžeme pomalu a postupně, například po deseti minutách. Pokud bych měl doporučit ideální stav – dostaňte se minimálně na hodinu, nejlépe však na dvě. Čeho tím docílíme? Získáme prostor pro klidný rozjezd dne – hygiena, snídaně, rodina… a dobu, kdy můžeme dělat na tom, co je pro nás důležité.

2) Sbírejme inspiraci

Jsem stále zvyklý po probuzení kontrolovat „timelinu“ Twitteru, podívat se, co noční sovy zanesly na zeď Facebooku. Naštěstí jsem odstřihl kontrolu zpravodajských serverů, noviny jsem přestal číst. Přesto se však můžeme věnovat ráno něčemu jinému. Proč? Protože ráno představuje základy celé stavby – dne. A chceme jej podepřít tweety a dalším shlukem informací, které náš mozek začnou zaměstnávat, ať už si to připustíme nebo ne?

Proč toto vše nenahradit čtením knihy? Motivačního citátu, své vlastní mantry? (V ideálním případě rozhovoru s rodinou.)

3) Mysleme na své cíle

Znám lidi, kteří si každé ráno říkají (nebo dokonce zapisují) své cíle. Ne přání, ale cíle – neboť pokud svá přání jasně formulujeme, nejlépe tedy tak, že si je píšeme, mění se v cíl. A pozor – formulujte je zásadně v přítomném čase. Ne „chci být zdravý“, ale „jsem zdravý“.

Velmi pomáhá také formulace toho, nač se v daný den těšíme.

4) Mějme jasno v prioritách

Někteří mají ve zvyku plánovat den až ráno, já upřednostňuji mít jasno v prioritách již předcházející večer. Ráno máme na to, abychom po vykonání všech zažitých rituálů investovali maximum své stávající energie již do těch nejdůležitějších úkolů. Jejich prioritizaci sice můžeme uskutečnit až v tentýž den, zbytečně to však brzdí.

Tento čtvrtý bod je ale především o stanovení toho, co je pro nás důležité. Snažme se co nejvíce omezit reaktivitu a vybrat si, co na začátku dne budeme dělat. Proto řekněme NE kontrole pošty.

5) Začněme tím nejdůležitějším

Neodkládat, neposouvat… ano, můžeme být noční sovy a čekat až na západ slunce, abychom začali na těch zásadních úkolech pracovat, nese to sebou vzrůstající riziko – že se k tomu nakonec nestaneme. Den se bude vyvíjet jinak, budeme unavenější… A v neposlední řadě – budeme celý den fungovat s vidinou toho, že ty nejdůležitější/nejobtížnější úkoly na nás teprve čekají.

 

Ano, důvodem naší neefektivity bývá start dne. Chvíle, kdy bychom měli sbírat síly – fyzické i duševní – promrháváme.

Myslíte si, že spánek o jednu hodinu delší představuje tak dobrou investici do dne, když hned po probuzení potřebujeme vše dělat rychleji a kdy část dne tak vhodnou na budování imunity trávíme u e-mailů či sociálních sítí?

Vytvořme si svoji „zlatou hodinu“ – chvíli klidu, chvíli určenou pro koncentraci, pro ostření pily, s níž budeme v dalších hodinách pracovat. A nezapomeňme, že hned po ní by měl následovat čas určený pro ty nejdůležitější úkoly…

Lukáš Gregor

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 18

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Saha napsal:

    Už v několika článcích na tomto webu je použito „ostření pily“ – ale nějak nevím, co to je, odkud se to vzalo?

  2. Janda Martin napsal:

    Saha: Jedná se o termín z knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí. Jde o 7. návyk, kde Dr. Covey vyzývá čtenáře, aby také mysleli na dobíjení sil.

    „Ostření pily“ znamená najít si čas na obnovu fyzické i psychické energie. S tupou pilou toho prostě moc nenařežete.

  3. Tom napsal:

    Jsem typická sova a provází mě to celý život. když jsem byl na základce vstával jsem v 7.45 a v 7.55 jsem pádil do školy, abych to na 8.00 stihnul. Na středí jsem vstával v 7.30 a v 7.45 jsem pádil do školy, abych to na 7.55 stihl. A dorazil jsem se na výšce, kdy mi spolužák v prváku – v dobré víře – přihlásil všechny předměty až na 11.30, čímž mi na několik následujících let zcela rozhodil biorytmus.. nicméně mám dobrou zprávu! Podařilo se mi to překonat (vstávám v 6.40 do práce to mám 10 minut pěšky a začínáme v 9.00 = mám ráno 2.20 pro sebe) a je tak tedy jasné, že pokud to zvládnu já.. zvládnete to taky. Použil jsem několik triků, které bolí, ale fungujou (aspoň u mne):
    A, Základem je zjistit si kolik člověk potřebuje a podle toho přizpůsobit večerku. Já vím, že potřebuju 7 hodin spánku – jinak je to pak se mnou těžké. Proto uléhám do lůžka nejpozději ve 23.30 (tady paradoxně mě to ulehnutí stojí více sil než ranní vstávání – opustit FB je někdy tak těžké).
    B, Budík si dávám do vedlejší místnosti,takže ráno prostě musím vstát z lůžka a jít ho vypnout, protože v tom kraválu se nedá spát.
    C, Je vhodné si dát budík přímo do sprchového koutu a spát nahý. Protože když ho jdete pak ráno vypnout není nic snažšího než si dát rovnou srpchu (když už tam v té sprše stejně jste) a to člověka probere (bohužel toto u mne šlo praktikovat jen v létě neboť na podzim a v zimě jsme měli problémy s dodávkou teplé vody)
    D, Je dobré si na ráno nachystat několik drobných manuálních úkolů, které člověka proberou. Já si například po vypnutí budíku (nyní ho mívám v kuchyni) začínám vařit čaj, což představuje vytáhnutí hrníčku, postavení vody, atd. atd. Což sice činím se zavřenýma očima, ale jakmile si čaj zaliju, tak už se většinou cítím jakš takš ready to go
    E, Na prvních 40 minut jsem si připravil takové jednoduché cvičení na záda (kroužení hlavy vertikálně, horizontálně, kroužení pažemi…) není to náročné, člověk protáhne trošku záda a navíc ho to fakt probere. Nemusí během toho na nic myslet.. může u toho sedět (ležení moc nedoporučuju) a v duchu si počítat opakování.
    F, Po cvičení přichází 10 minutová meditace na zemi se zavřenýma očima (na tu se každý den vyloženě těším).. občas upadnu do takové lehoulinkého spánku, tak jako tak mám po tomhle rituálu energie na rozdávání!!! Pak snídaně, nějaká ta hygiena a cesta do práce.

    Toto praktikuji již 2 dny a žiju (ne, to byl vtip, dělám to tak už půl roku). Je to fakt neuvěřitelné kolik energie takhle člověk do sebe ráno nasaje. Nevěřil bych tomu. Určitě doporučuju zkusit i když začátky jsou hodně, hodně krušné. Prvních 14 dní jsem s sebou hodně bojoval, a i když občas příjdou slabší dny (většinou pro prohýřené noci), tak se to snažím dodržovat (a to bez ohledu na víkendy, státní svátky či volby).

  4. Ala napsal:

    Kdo to nezkusil, tak nemusí věřit, co vše neuvěřitelně přínosného to může dát. V tichu a klidu jsem vytvořila a vymyslela ty nejlepší věci. Vstávám těsně před východem slunce přirozeně bez budíku (nyní cca 5:15). Když venku prší bývá to o chvíli déle, a když se před spaním příliš najím, tak je také vstávání náročnější- to jsou takové dva pokušitelské body, o kterých vím.Tomovy rady jsou přínosné, až na bod C, to nemusí vyhovovat z mnoha důvodů v rámci ostatních členů rodinné smečky.

  5. Zuza napsal:

    Díky za skvělý článek.
    Pro mě samotnou je ráno jedním z nejhezčích a nejdůležitějších momentů dne. Je to čas pro mě samou, pro přemítání a plánování. Počítači se v té době snažím vyhýbat téměř jako moru. Zabíjí ve mě pocity nové energie a radosti, se kterou se budívám.

    Často se večer přistihnu, že se na ráno vyloženě těším, že se už večer těším na nový den. Což je dané také (hlavně?) tím, co mě daný den čeká.
    Mám vyzkoušené, že se můj den odvíjí podle toho, jak s ním naložím po ránu. Ideální je pro mě stav, kdy vstanu včasně (každý den ve stejnou dobu), udělám si čaj a snídani a vlezu si s knihou zpět do postele. Mezi čtením a snídáním mi v mysli ještě proudí úryvky z nočních snů a já se postupně napojuji na všední den. Pak rutinní hygiena a než začnu pracovat, snažím se udělat pracovní plán dne (souhlasím s tím, že je lepší jej mít připraven už z předešlého dne, nezabírá po ránu tolik jinde důležité energie a času).

    Připojuji citaci z knihy Hodiny od Michaela Cunninghama (strana 29). Popisuje stav mysli Virginie Woolf po probuzení: „Je naděje, že by se jí mohl vydařit dobrý den a tak je s ním třeba zacházet opatrně“.

  6. Štefan Ihnat napsal:

    Určitě stojí za vyzkoušení :-) zatím si ráno bez mailů, kontroly zůstatku firemního účtu a intenzivního přemýšlení nad problémy, které budu muset dnes řešit, nedokážu představit :-)

  7. Denisa napsal:

    Posledních deset let jsem si myslela, že můj rytmus sovy nemůže nic změnit. Večer mě zaplavovala vlna energie a chuti dělat hromadu věcí. Ráno jsem vstávala do práce po osmé, pak čím dál později a také se čím dál později vracela. Budík jsem po 5 minutách posunovala i hodinu! Před dvěma lety se mi narodil syn a od té doby jsem ranní ptáče :-) Když byl miminko, vstávala jsem několikrát za noc a pak šla do práce, teď syn vstává v šest a já s ním. Jeho ultrazvukové MAMÁ a skákání v postýlce mi prostě spát nedovolí. Ze zlaté hodiny je sice jen 10 minut, ale i ta chvilka postávání na zahradě a vdechování nádherného čerstvého ranního vzduchu mě dokáže skvěle naladit! A člověk večer uléhá mnohem dříve, protože je jednoduše vyčerpaný!

  8. Martin napsal:

    Hm, někdo je prostě sova, má jiný rytmus a takovéto postupy prostě nefungují – aspoň na sobě jsem si to vyzkoušel.

    Přijde mi, jako bych já někoho přesvědčoval, že nejlepší je pracovat večer, kdy je klid a člověk je pořádně probuzený – taky bych našel spoustu argumentů pro a taky by to u poloviny lidí nefungovalo…

  9. martidlo napsal:

    Zítra tomu bude přesně měsíc, co jsem začala chodit do práce. Můj denní režim se neuvěřitelně změnil, ale především k lepšímu:
    – Vstávám v 6:00, pracuji od 9:00 a cesta do práce mi zabere 1 hodinu = 2 hodiny pro sebe.
    – Před spaním si říkám, že zítra bude krásný den, sejdu se s kamarádkou, půjdu na farmářský trh,… Ráno si pak stačí na to hezké, co mě čeká vzpomenout – a pozor dokonce se ten den i poprvé usměju :-). To mi pomáhá překonat ranní lenost, kdy se mi nechce vstávat z vyhřáté postele.
    – Uvařím si kávu, sednu si na balkon a zapálím si cigaretu. Pozoruji lidi venku a užívám si ranního sluníčka.
    – Pak už nastává klasická, ale klidná, ranní očista.

    Když se kdekoli náhodou zmíním, že vstávám v 6 hodin, tak na mě všichni koukají jak na blbce. Ale vím, že kdybych ty své dvě klidné hodiny neměla, tak bych se nenastartovala a den bych byla akorát mrzutá.

  10. Tom napsal:

    Tak s ranním vstáváním mam obrovský problém. Vždycky si říkám, že pokud bych měl začít jen s jedním návykem tak je to tento. Vždy když mám rána klidnější, tak i ten můj pracovní den je více v pohodě. Na druhou stranu většinu času se budím 10min před ochodem. Nestíhám se najíst, učešu se jen velice rychle a podle toho vypadá můj den. Díky za článek

  11. Sarka napsal:

    Zni to uzasne a vim, ze rezim se zmenit da, protoze po 2 mesicich nezamestnanosti a rozbouraneho rezimu ponocovanim, jsem dostala praci v trafice u vlakoveho nadrazi. jediny problem je, ze oteviram v 4:30. vstavam ve 3:50, abych stihla sprchu, uvarit si kavu s sebou, snidam az na miste. vstavat ve 3:00, abych si mohla porozjimat a nastartovat krasny den, musela bych chodit do postele zatracene brzy a nevidela se s nikym z rodiny, protoze se vsichni schazime az vecer. kazdopadne, vy kdoz muzete zacinat den v 6, 7 a 8 a nebo jeste dele, budte si vedomi, jake je to stesti :) krasne noci a rana vsem. s.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      @Sarka – Naprosto chápu, že v takovém případě se o aplikování „zlaté hodiny“ dá jen stěží hovořit. Každopádně přeji, abyste tu svoji zlatou hodinu měla třeba odpoledne…

  12. Filip D. napsal:

    Pěkný článek. Mě nejvíce ráno pomohla tzv. Cold Shower Therapy :-)

    Viz. http://drimalka.com/cold-shower-therapy-jdete-do-toho/

  13. Karel IZERA napsal:

    Docela problém pro noční sovy jako jsem já. Vyzkoušel jsem si to a skutečně ranní hodinka až dvě jsou pro den super. ALE….

    …mám rád nerušenou noční práci, kdy děti spí, manželka spí, telefon je němý a aktivních přátel na Skype či ICQ je minimum. Udělám toho hodně i když tělo se večer spíše hlásí k odpočinku. Před půlnocí do postele lezu málokdy.
    A mám malé děti. (4 roky a 8 měsíců) Jeden vstává o půl šesté a druhý řve prakticky od čtyř. A pokud vstanu ve čtyři s jeho řevem, manželka tuto příložitost využije a prcek putuje ke mě, že už ho půl noci houpe a kojí a je mrtvá. A ze zahájení dne nic není. :(

    Tedy ano, souhlasím že začít o dvě hodiny dříve je OK, ale ne při 4 hodinovém spánku se řvoucím prckem na klíně.

  14. eva napsal:

    Teď když mám děti, jsou rána jiná a já už dávno přišla na to, že když si naplánuji den dopředu, je to jednodušší. Vždy snadněji skloubím co musím udělat a co chci udělat. Tenhle článek mi připomenul má léta za svobodna. Pracovala jsem v bance na Malé straně. Spát chodím pozdě i dnes, ale tenkrát to byly prohýřené noci. Ráno se ale vstát muselo a jít do práce. Ale proč to píšu, vždycky jsem se strašně dobila, když jsem jela do práce, vystoupila o dvě zastávky dříve a zbytek došla pěšky. Taková ranní procházka po Karlově mostě, ticho a klid. To byl opravdu balzám. Moc ráda na to vzpomínám.
    A musí to být ráno? Dnes svou obnovu řeším knížkami a mé děti jsou naučené, že když si beru knížku do ruky a odcházím do ložnice, nechají mi mých 30 minut klidu. Musím však uznat, že ty ranní procházky mi chybí. Vím není to hodinka ani dvě, ale musí to stačit. Snad až děti vyrostou.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Vážená Evo, děkuji za Váš komentář – rozhodně to nemusí být ráno, záleží na každém z nás, jde spíše o princip získávání energie, síly… Ráno to má tu výhodu, že nastartujete den v poklidu a dost možná pak budete odolnější vůči různým vnějším vlivům, ale pokud máte svoji zlatou hodinu večer, nikde není psáno, že by právě ona nemohla pro Vás znamenat způsob, jak se cítit i v následujícím dni dobře.

  15. Kamila napsal:

    Velice dobry článek se zajímavými radami. Dekuji za inspiraci a pomoc v mém osobním rozvoji

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru