Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Myslím, tedy jsem – kdo jsem, jak myslím

By on 9. 7. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 2
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Akce = výsledek a co s tím, tak se dělá pokrok. Řada z nás se spokojí s akcí a neudělá si tu chvilku času na vyhodnocení. Nemám na mysli oslavné vystupování na podiu, ale chvilku u kávy nebo čaje někde v klidu, sám nebo s realizačním týmem.

Když má naše myšlení produktivně pracovat, potřebuje mít výzvy. A otázky jsou ty nejlepší výzvy.

Přesto se většina z nás nejčastěji ptá po zdrojích návodů, místo aby využili to, co mají ve své hlavě – ten ohromný sklad „dat“, zkušeností, schopností, nezapsaných poznámek z přednášek a seminářů, všech těch přečtených knih a článků – informací, které máme kdykoli k dispozici.

Já k tomu používám „mapování mysli“. Jednoduchý a vždycky dostupný nástroj, který funguje, kdykoli potřebuji. Nejjednodušší je prosté „puštění“ myšlenek. Nic není třeba zaznamenávat. To nejdůležitější „teď a tady“ určitě vytane na mysli, když jí dáme příležitost a máme o téma opravdový zájem.

Nenechávám myšlenky moc rozletět, nedovolím si zabředat do detailů a hodnocení, prostě nechávám plynout obrazy – pocity – asociace – slova, která přicházejí a nechávám je působit. Ještě účinnější je obrazy – slova zaznamenávat, jakkoli, třeba do písku kusem klacku – to je čistá původní technika. Nebo na kus papíru. Já používám myšlenkové mapy.

Začínám od hlavního námětu uprostřed. Ideální je symbol – obraz, ale i slovo. Pokud je silné, postačí k tomu, aby určilo další směr myšlení. Pak dokola kreslím, zapisuji slova – pojmy, vždy jedno na jednu větev. Většinou tak vznikne 5 – 10 odnoží, které pro mě v této chvíli tvoří hlavní pojem (uprostřed). A najednou se začnou dít ty úžasné věci, pokud jsem dost v klidu a mám ke klíčovému pojmu uprostřed nějaký vztah, nějaké informace, nějaké pocity.

Obraz za obrazem, slovo za slovem, plní postupně stránku. Kreslím, píšu, jak to letí, „řád to dostává samo“, nic vědomě nikam netlačím. Žádné hodnocení, žádné omezení – to počká, až bude hlava prázdná, až se na tom „obraze mysli“ objeví vše, co tam patří. Jednou jsem na téhle větvi – odnoži, najednou vidím – cítím asociaci na jiné větvi – věřím tomu daru myšlení. Nepodlehám školní potřebě psát pojmy do řádků, slova vedle sebe, nedělám nic, jak se má, poslouchám svou mysl a tělo, jsou moudřejší než já…

„Obraz“ je hotový. Nevím ještě, co mi má říct, ale je to venku – tohle jsem já a moje myšlení vztažené ke klíčovému pojmu uprostřed stránky – prý i tak nějak jsou informace „zavěšeny“ v našem mozku.

Já si pak dám většinou „cígo“ – to mi dává potřebný odstup, a jen se tak dívám a začínají se mi v hlavě rodit otázky – sami. Nejsou vždycky příjemné, ale potřebné k tématu. Co to znamená, co je důležité, co s čím souvisí. Co se stane „když…“. Najednou cítím, jak věci lépe a lépe zapadají do struktury – dávají větší smysl – když se fakt vede, tak mi i leccos dojde – vhled.

S tímhle „materiálem“ se už dá začít překonávat překážky (používám tohle slovo – protože „problém“ je příliš abstraktní slovo, než aby si s ním naše (moje) myšlení mohlo jednoduše poradit. „Překonat překážku“ – to už náš druh zvládá úspěšně několik milionů let.

„Najednou“ začne myšlení na otázky generovat odpovědi. Tak vezmu další kus papíru – nebo – pokud byl ten první dost velký – pokračuju jinou barvou na něm. Zapisuji si odpovědi. Vždycky mi to nejdřív vygeneruje záměr – změnu – hlavní buňku. A pak už je postup stejný. Větev za větví vzniká nápad na optimální řešení.

Když už není k tématu co říct. Zase si dám to své „cígo“. Mezitím si označím ty nejdůležitější větve, které povedou efektivně k cíli. Nejde udělat všechno, ale to podstatné se udělat musí. Otevřu si diář a začnu zapisovat jednotlivé kroky k termínům s ohledem na to, jak je skutečně možné – z důvodu kapacity –  je řešit. Optimalizuji tím postup. Některá zadání se dají delegovat, některá musím zrealizovat sám.

Když projekt skončí, zase se vrátím na samotný začátek – vyhodnotím s pomocí „mapy mysli“ a pokračuji… Náklady? Najít si čas (asi půl hodiny) na přemýšlení, dvě „cíga“ a káva…

Jaroslav Homolka, původní zdroj

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Jan Šablatura napsal:

    Zajímavé!

  2. Evžen napsal:

    To je fakt dobrý, super příspěvek

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru