Jak se stát ranním ptáčetem
Martin Bortlík
Poslední články od Martin Bortlík (Všechny články)
- Velkorysé umění říkat NE - 3. 1. 2013
- Deník, ten já píši rád - 13. 12. 2012
- Otužování - 25. 10. 2012
Navazujeme na článek z předešlého týdne, v němž se chválila tzv. zlatá hodina, čas, který vám může zcela změnit den. Řeč byla o dřívějším vstávání, což zní sice hezky, ale ne každý na to má odvahu a síly. Proto nyní nabízíme na základě zkušeností jednoho ze čtenářů 20 praktických tipů, které vám mohou pomoci.
Stát se ranním ptáčetem mohu doporučit úplně všem bez rozdílu. Důležité však je dobře si uvědomit, proč se jím chcete stát, a jak nově nabytý čas hodláte využít. Pro dosažení tohoto cíle je důležité vaše přesvědčení, odhodlanost a vytrvalost. Nebo alespoň zvědavost to na určitý čas vyzkoušet, přičemž pro zpozorování smysluplné změny doporučuji alespoň dva týdny, či lépe jeden měsíc. Pokud uspějete, tak se bude jednat o změnu, která velice pravděpodobně změní váš život k lepšímu.
Mnoho lidí však hledá výmluvy. Říkají, že jsou noční ptáci, že jejich tělo nedokáže fungovat před osmou hodinou ranní, že mají rádi svůj spánek… Bla bla bla. Pravdou je, že přeměna z noční sovy do ranního ptáčete je proveditelná. Jde o otázkou vůle změnit vaši denní rutinu.
Nyní však promluvme k těm, kteří brzy vstávat chtějí, nebo o tom alespoň přemýšlejí. Na základě zkušeností nabízím celkem 20 různých tipů:
1. Nechoďte spát dříve, než se cítíte skutečně ospalí
Stejně byste pravděpodobně neusnuli a po delší době by se u vás mohla dokonce rozvinout insomnie (problémy s usínáním; časté buzení v průběhu noci; neklidný a nerevitalizující spánek; ranní pocity velké únavy; zvýšená pravděpodobnost výskytu nočních můr a ďasů).
2. Jakmile se u vás začne projevovat „večerní únava“ – naberte přímý kurz směr postel
Možná se to tak na první pohled nezdá, ale tenhle bod je tím nejzásadnějším a současně nejkomplikovanějším. Proto jsem se rozhodl rozebrat jej podrobněji ve zvláštním článku. Viz Jak poznat, kdy jít spát.
3. Nechoďte na to moc drasticky a nevyžadujte výsledky „tady a teď“
Důležité je nezpůsobit vašemu tělu hned na začátku šok. Tělo je složitý a komplexní systém, který je řízen cirkadiánními rytmy. Je pro něj nezbytně důležité, aby mu bylo dopřáno dostatek času a prostoru pro to, aby si na tuhle změnu navykly i vaše biologické systémy – zejména nervový, hormonální a humorální. Buďte trpěliví a vytrvalí. Významně si tím zvýšíte pravděpodobnost, že uspějete a stanete se tak konzistentním ranním ptáčetem. Začněte tedy vstávat hezky postupně třeba o 15 minut dříve, a jakmile si zvyknete, pak ukrojte dalších 15 minut a tak dále, až se dostanete na vámi předem stanovený čas „Č“ neboli „start dne“.
4. Vstávejte každý den ve stejnou dobu
Jakmile vaše tělo přijme vámi zvolenou „ranní vstávací hodinu“ za svou, tak je dobré fungovat v tomto režimu 7 dní v týdnu. Zvyk je železná košile a vašemu organismu bude tento pravidelný systém vyhovovat mnohem lépe.
5. Žádná polemika či ospravedlňování
Všichni máme tendenci si hledat (i)racionální zdůvodnění, proč si zrovna dneska zasloužíme spát déle. Ovšem zde pro takové vnitřní rozhovory vůbec žádný prostor není. Ani si nezkoušejte říct například: „Ještě chvilku, protože… dneska jdu s Máňou do posilky. “ „Tady je tak dobře a teploučko…“ „Vždyť jsem šel včera spát tak pozdě…“. Nic takového! A honem ven z pelechu vypnout budík, ať neprobudí celý barák!
6. Umístěte budík daleko od postele
Abyste jej utišili, tak prvně budete muset vstát, a tak opustit váš vyhřátý brloh. To vám dá dostatek času na to, abyste si uvědomili, že nyní se již nemá spát, nýbrž vstát! Pokud byste jej měli hned u postele, pak by vás to svádělo vypínat jej, či přesouvat na později, což rozhodně není žádoucí.
7. Odeberte se ihned do koupelny
Viz článek Ranní ledové sprchování. Já jsem zkrátka zastáncem ledové sprchy ihned po probuzení, ať to někomu připadá kruté nebo ne. Je to úžasný „booster“!
8. … a pak hned ven!
Zjistil jsem , že pokud jdu hned po ránu ven, na čerstvý vzduch, tak je mi pak po celý den lépe. Proto chodím běhat a cvičit. Anebo je skutečně pohodové vzít si například dobrou knížku a za rozbřesku se ponořit mezi řádky.
9. Vytvořte si rutinu – plán, co přesně budete každé ráno dělat
Představte si tu svobodu. Najednou máte spoustu volného času, na který jste dříve nebyli zvyklí. Jak s ním naložíte? Pokud nemáte konkrétní plán, tak se velice snadno stane, že najednou nebudete vědět co teď. A tím riskujete pokušení jít si znovu lehnout… a jen málokdo odolá. Tahle negativní zkušenost, že jste sice vstali, ale stejně neměli nic na práci, vás může natrvalo odradit stát se ranním ptáčetem. Má rána jsou všechna více méně stejná – stejně skvělá – to je však již na nový článek, tak o tom někdy příště.
10. Večer sepište to nejdůležitější, co si přejete nebo potřebujete zítra udělat
Pokud máte před očima jasný obraz toho, co vás v následujících hodinách čeká, pak bude mnohem snazší vstát. Tam kde je účel, tam je také dobrý důvod vstát.
11. Veďte si statistiku či spánkový deník
Nejjednodušší je vzít si měsíční kalendář, umístit jej na dobře viditelné místo – dveře od pokoje, zrcadlo, lednice atd. a zapisovat přesné časy, kdy jste každé ráno skutečně opustili postel. Abyste se dokázali změnit!, tak musíte měřit, zaznamenávat, porovnávat a vyhodnocovat. Jak jsem psal v Deník; ten já píši rád – nikdo si přece nechceme kazit statistiku.
12. Disciplína ANO, přílišná přísnost NE
Nebuďte k sobě příliš tvrdí. Pokud to jednou fakt nedokážete a budete pokračovat ve spánku, dokud vás až „vyšší moc“ nedonutí vstát, pak si nic nevyčítejte. Neházejte flintu do žita. Prostě se stalo a zítra si povedete líp!
13. Učiňte z vašeho brzkého vstávání jistou formu odměny
Udělejte si ráno co nejpříjemnější a věnujte se těm činnostem, na něž byste normálně neměli čas. Uvařte si například dobrý zelený čaj, vymačkejte čerstvý ovocný džus a připravte báječnou snídani. Pohodlně se usaďte a čtěte si například dobrou knihu nebo cokoliv, co vám hned ze startu dne udělá radost. Udělejte pro sebe něco příjemného, co se stane součástí vaší každodenní rutiny.
14. Využijte veškerého nově nabytého času
Nevstávejte však dennodenně o několik hodin dříve jen proto, abyste tento vzácný čas proflákali. Začněte svůj den něčím příjemným, co vás potěší, nicméně po chvíli se pusťte zase do práce. Neotálejte. Já si během svého rána stihnu dát ledovou sprchu, něco málo přečíst, zaběhat si, zapracovat na dalším článku a připravit si plány na následující den. Tak do 6:50 dokonale stihnu udělat vše to, na co si většina lidí nedokáže udělat čas za celičký den!
15. Občas se do sytosti prospěte… ale jen občas
Navzdory tomu, co jsem doteď psal, je dobré si občas přispat, udělat si „lazy morning“ a… no vždyť to všichni dobře znáte… možná až příliš dobře. Jak často si jej dopřejete, nechávám na vás. Může to být jednou za týden, čtrnáct dnů, či za měsíc… na tom tolik nezáleží. Podstatné je však to, že hned druhé ráno bude jako ta všechna předchozí a vy zase vstanete časně jako obvykle a pustíte se do práce.
16. Spěte s otevřeným oknem a roztaženými závěsy
Čerstvý vzduch pomáhá rychleji usnout a rovněž spát tvrději. Roztažené závěsy umožní prvním slunečním paprskům proniknout až k vám a tím pomohou lehčeji vstát. Sluneční světlo totiž stimuluje zvýšení produkce serotoninu a reguluje cirkadiánní rytmus.
17. Řekněte světu, že jste ranní ptáče a v kolik vstáváte
Nikdo nechceme žít ve lži, že ne? Jen další věc, která by vás měla donutit dodržovat to, co jste si předsevzali.
18. Najděte si parťáka
Pokud vám stále dělá problém navyknout si na novou rutinu, pak vyhledejte někoho, kdo má stejné úmysly jako vy, a vstávejte a třeba trénujte spolu! Pokud se z postele nedokážete dokázat sami, tak parťák jistě pomůže.
19. Vstávejte do příjemného prostředí
Jedna z věcí, která mi skutečně pomohla. Uklizený pokoj, čistý pracovní stůl, nezaneřáděná plocha počítače, prázdná emailová schránka a nachystané věci na běhání… Hned se člověku vstává lépe, když víc, že se nemusí zatěžovat povrchnostmi a nebudou ho tak rušit.
20. Odpolední šlofík
Někteří jej zarytě odmítají, já jej aktivně podporuji! Chodím si lehnout, když se cítím unavený na 20 minut, a pak se cítím mnohem lépe. Během této doby se mi skoro pokaždé zdají sny, což znamená, že jsem prošel REM fází, která je z hlediska mentálního odpočinku tou nejdůležitější. Ovšem, když spím déle, tak se cítím hrozně rozbitý… (Nevhodná fáze spánku pro probuzení.) Proto jen 20 minut a ani o chvilku více. Většinou se dokonce budím úplně odpočatý ještě před budíkem.
Já osobně doporučuji vydržet takto vstávat po 30 dní. Poté by se vám měl tento zvyk vrýt tak pevně pod kůži, že spát déle už ani nebude možné. Zvyk je železná košile. Pokud však máte stále problém vylézt z postele, pak to bude pravděpodobně kvůli nedostatečné sebedisciplíně. Pokud totiž máte pevnou vůli, pak vstanete a basta. Bez výjimky, cokoliv nedbaje. Motivace může rovněž pomoci, ale příliš nevěřte tomu, že vás zachrání. Párkrát to pomůže, ale po čase stejně oslabí a vy polevíte a budete přesně tam, kde jste byli. Disciplína je jako svaly. Čím více je trénujete, tím více se na ně můžete spolehnout. Ze své vlastní zkušenosti vím, že absolutní většina lidí se bude nad vaším zvykem vstávat brzy ráno a ještě k tomu navíc dobrovolně, dost podivovat. Nicméně, jakmile se sami přesvědčí, kolik toho za tuto dobu dokážete stihnout, tak sami brzy pochopí.
Martin Bortlík, blog
Neváhejte a podělte se o své tipy a zkušenosti.
Pekný článok. Väčšinu z bodov, ktoré si vymenoval som vyskúšal. Problém však je, že som si ani po dlhej dobe nevedel navyknúť na tento biorytmus a to som nevstával skoro, ale cca o tej 7, čo väčšina ľudí berie ako už neskorý čas na vstávanie. Problém pri tomto bol, že ráno sa veľmi zle vstávalo a zväčša ma bolela hlava. Do 12 sa dalo fungovať a po obede prišla únava takého rozmeru, že ak som si neľahol, nedokázal som spraviť nič. Ak som si ľahol, zobudil som sa o 18tej večer. Ak som si nastavil budík povedzme na pol hodinu, hodinu, či dve, zobudil som sa ešte viac rozladený ako predtým. Problém pri polhodinovom šlofíku ktorý spomínaš v článku mám ten, že neviem instantne zaspať ako väčšina ľudí. Nikdy sa mi nestalo, že by som zaspal pri filme, alebo pri tv, aj keď som bol maximálne unavený. Väčšinou zaspávanie u mňa trvá okolo 15 minút – ak nie som maximálne unavený, ale musím byť aj fyzicky, nie iba psychicky – moja práca je psychická. Ideálny biorytmus ktorý mi vyhovuje je vstať okolo 10tej ráno a ísť spať okolo 3 ráno. Často krát sa mi stáva, že som hore aj celú noc a necítim únavu – ako aj dnes, prípadne ak si ľahnem, že som unavený, do 15 minút ma únava prejde. Problém je, že som nútený vstávať ráno. Čo by si mi v takomto prípade poradil?
Díky za pěkný článek! Už třetí týden se snažím vstávat v 5:00 a docela se mi to daří. Motivuje mne hlavně ten čas, který získám – přesně jak je doporučeno v článku – dělám to, na co bych normálně neměla čas. Snažím se nově nabytý čas věnovat hlavně osobnímu rozvoji. A mám svoje rána ráda!
Co se týče vybudování návyku na vstaní z postele ihned po zazvonění budíku, můžu doporučit tento článek: http://www.stevepavlina.com/blog/2006/04/how-to-get-up-right-away-when-your-alarm-goes-off/
Díky za inspirativní článek.
Sám jsem to takto praktikoval cca před půl rokem asi 2 měsíce a mělo to velmi pozitivní výsledky ve formě zvýšení efektivity zpracovaných denních úkolů asi o 50 %.
Hodlám tedy teď znovu tento dobrý návyk (vstáv v 5:30) získat a hledám sparing partnery… Asi tak, že bychom si každé ráno v 5:30 napsali nějaký povzbudivý mail. Jdete do toho? michallouda@seznam.cz
Díky moc za tento článek. Kdysi jsem kvůli tréninkům vstávala asi po dobu osmi let vždy před pátou hodinou. Pak jsem ale přestala trénovat i brzy vstávat. Asi před rokem jsem se o to znovu pokusila, vydržela jsem asi 2 týdny vstávat v šest hodin (což je dost pozdě), ale dělalo mi to obrovské problémy. Ráno jsem sice vstala okamžitě, zašla si zaběhat, ale celý den jsem byla strašně unavená, takže jsem se vrátila ke vstávání kolem osmé hodiny… Ale chci tomu dát ještě šanci – akorát teď nebudu děsit tělo vstáváním v 6, ale hezky po těch patnácti minutách ubírat, až se postupně na tu pátou až šestou dostanu – to snad zvládne :). Už se na to těším :)
Upřímně, moc nesouhlasím s většinou bodů (jeden z mála článku zde na MVH.)
Jaká je výhoda vstávat brzy? =být ranní ptáče
Někdo, jako třeba já, má rád práci v noci – nikdo nevolá, neťuká, neruší, nepíše, prostě je absolutní klid a ticho na práci.
Chodit vstávat ve 4 ráno, vstávat v 10, sprcha, snídaně, 2,5 hodiny „denní“ práce (telefony, jednání) a pak oběd. Dokáži si představit spát i později. K večeru šlofík 20min.
S věcmi jako čerstvý vzduch, ranní běh, sprcha atd. souhlasím, jen nemusí být ráno, ale poledne.
Výhoda může být třeba u běhání, že se u rána nemění značně teplota (tedy že ráno je 10st. a další 5-15st., ale ve dne vlivem počasí to může být -5 a klidně 25st.
Záleží na práci, zedník nemůže pracovat v noci, ale zedník nechodí na MVH.
Učitel (Lukáš :-)), také nemůže, a všichni ti, co mají rozvrh vnějším vlivem (práce za světla, když chodí lidi kolem atd.,ne proto, že je daný od 7 do 4)
Děkuji za pochvalu úplně všem :-)
Michael: Ahoj Michaeli. Co bych ti poradil… Na úvod bych tě chtěl poprosit, aby sis nic z toho, co nyní napíši, nebral nijak osobně, káravě nebo podobně. Budu se pouze snažit na základě tvého komentáře co nejlépe vystihnout situaci a co nepatřičněji poradit. :- )
Zeptal bych se tě; jak dlouhá byla tvá „dlouhá“ doba na návyk pro tento „biorytmus“? A současně bych rád podotkl, že při této přeměně je třeba nikoliv zkoušet, nýbrž dlouhodobě a konzistentně provádět :- ).
Inspiroval jsi mě k napsání nového článku, ve kterém hodlám podrobněji rozebrat problematiku ranních ptáčat a sov. Na základě tvého popisu totiž soudím, že ty jsi typickou sovou. (Blíže o tom příští týden na mém blogu.)
Píšeš, že poměrně často nemůžeš usnout, rád pracuješ přes noc a dopoledne bys chtěl ještě spát. Ano, jsi sova. Ale nesvádějme vše na tvé predispozice v této oblasti. Ovšem otázka, která se nabízí, zní: „Je to tvá přirozenost, nebo pouze důsledek dlouhodobě působících špatných návyků?“
Zaměřil bych se spíše na tvou životosprávu. Stát se ranním ptáčetem není totiž pouze o brzkém vstávání. Ale možná překvapivě o celkovém přístupu a náhledu na zdravý životní styl. Stravuješ se vyváženě a pravidelně? Máš sedavou práci, kolik toho nacvičíš? Jsi svědomitý a snažíš se vytvořit si návyk určité pravidelnosti při chození spát?
Pokud tě tato problematika blíže zajímá tak ti navrhuji přečíst si další ze série mých červencových článků na toto téma, které nalezneš v záložce Archiv na http://www.mablog.cz/.
Třeba říci, že negativní příznaky, které jsi při svém pokusu stát se ranním ptáčetem, zažil na vlastní kůži, byly v tvém případě fyziologické. A tudíž logickým důsledkem tvého počínání – alespoň v počáteční fázi.
Představ si to jako člověka závislého na nějaké droze; třeba heroinu. Tvou drogou bude nyní zlozvyk = tvé špatné nastavení spánku. Dostaneš ho, jsi spokojený. Nedostaneš „svou dávku“ nic se nedaří. Opět otázka: „Co je lepší? Fáze „super chvílí“ a „brutální hrůzy“ (jako na houpačce) nebo stabilní přiměřená výkonnost, na kterou se lze vždy spolehnout?
Náš člověk je závislý na heroinu. Rozhodl se, že se chce od této drogy osvobodit. A co musí udělat? Projít detoxem. Bude to bolet. Bude mu špatně a bude to zlé. Katastrofální zážitek. Ale pokud to vydržíš dost dlouho, tak jaký bude výsledek? Budeš čistý. Vyhraješ!
Dokážeš pak žít, tak jak si přeješ, namísto toho, jak ti (droga; rozuměj tvůj špatný spánkový rytmus) káže.
Ptal ses, jak to udělat, abys mohl spát odpoledne. Děkuji za inspiraci, neboť jsem o otom hned teď napsal svůj příběh. Vyjde tento pátek na mém blogu maBlogu.
Doufám, že ti mé řádky byly aspoň k něčemu. Pokud by jsi mě chtěl kontaktovat, tak se budu těšit na tvou zprávu. Můžeš mi napsat tady do komentářů anebo na G+, FB či mail. Kontakt nalezneš opět na mém blogu :-)
Měj se krásně a doufám, že se ti zdárně podaří tvou situaci vyřešit!
S pozdravem, Martin
Pěkný článek. Dlouho dobu jsem vstával v 5 a vše bylo ok, pak jsem změnil práci a od té doby mám s tím vstáváním trochu problém. Ale tenhle článek mi znovu připoměl, jak je super vstavat brzy, tak jdu na to ;-)
S clankem souhlasim, sam jsem, protoze jsem typicke ranni ptace a uz na fakulte mi nedelalo problem vstavat v 5:30, abych si mohl jit v 6 hod zabehat a pak do skoly ( nebo se ucit, praktikoval jsem to i o zkouskovem obdobi ), taky jsem casem zjistil, ze rano jsem produktivni nejvice, ze po obede toho moc neudelam a zavedl odpoledne rizenou prokrastinaci ( cviceni, cteni beletrie, koukani na TV nebo film, uklizeni, proste vsechno, co clovek „musi“ najednou delat, kdyz se ma ucit na zkousku ), zase v 17 hod jsem zase mohl zacit neco delat ( to je to zkouskove, ve skole to takhle hladce neslo ).
V praci je s tim problem, ale i tak se mi dari v ramci pauzy po obede si dat 20 min slofika. A to diky AVS – cili psychowalkmanu.
Kdyz obcas – diky okolnostem- vynecham, jsem kolem 14 hod naprosto nepouzitelny, nastesti pracuji od 7 do 15:30, tak se to da prezit, ale kdyz mam sluzbu, tak je to fakt spatny. Proto navrhuji psychowalkmana vyzkouset. Nekomu to vyhovuje, nekomu ne. Na Aukro se da koupit za par kacek a i ty nejjednodussi maji program pro slofika.
BTW v poslednim rocniku faktulty jsem cetl knizku: Zlodeji spanku od Stanley Corena, kde pise, ze principialne skoro zadne sovy nejsou, proste je to naucene chovani, ale nase prirozene biorytmy ( vazane na slunecni svit ) nas tlaci to “ vstavani i ulehani se slepicemi “ ). Co na to autor?
@Mahas: Ahoj, psychowalkman je zajímavá alternativa a sám jsem měl možnost jej vyzkoušet. Bohužel to však bylo na příliš krátkou dobu, abych mohl objektivně hodnotit. A proto jsem se rozhodl výhledově provést pokus (nejspíše třicetidenní), a podrobně zaznamenat vše zajímavé a podstatné během této periody. :-) Až na to přijde čas, tak vás s průběhem i výsledky budu postupně seznamovat na svém blogu.
Již jak jsem výše psal v odpovědi na komentář Michaela, tak ve velice krátké době vyjde na http://www.mablog.cz/ nový článek, který bude podrobněji rozebírat problematiku ranních ptáčat a sov.
Ale ve zkratce: Souhlasím s S. Corenem a mnohými jinými, převážně rovněž psychiatry a odborníky na problematiku spánku, v tom, že něco jako: „Já jsem prostě sova od přírody, a přesto nejede vlak. A proto ode mě vstát před polednem nikdy nemůžete chtít! “ je pouze výmluva ze strany těchto „nočních ptáků“ obhajujících si své nezdravé životní návyky.
Chápu, že se spoustě lidí dobře pracuje přes noc, protože je nikdo neruší a mají tehdy relativně mnoho času, aby udělali „to nezbytné“. Ale to ještě neznamená, že by to nešlo jinak a lépe. Lépe v tom smyslu, že by zavedli řádnou životosprávu, žili dle pravidel zdravého životního stylu a tím zvýšili svou efektivitu a ušetřili mnoho sil, energie a času na to příjemné. Neboť brzy ráno (po kvalitním spánku adekvátní délky – která při správném nastavení vůbec nemusí znamenat 8 hodin!) jsme nejčerstvější a tudíž nejproduktivnější – uděláme více za méně času.
Znovu odkáži na fyziologii lidského těla, které se řídí cirkadiánními rytmy právě v návaznosti na denní cykly. S tím je spojena nejen nejvyšší hladina hormonu kortisolu ráno a dopoledne (jeho účinek je krásně popsán zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kortizol) a večer nejvyšší hladina jiného hormonu; hormonu spánku – melatoninu, který, jak správně píšeš, je regulován množstvím denního světla. O tomto však podrobněji až příště.
Od jednoho staršího pána u nás na chalupě jsem slyšel moudro. Za jedno krátké dopoledne udeláš vic jak za dvě dlouhá odpoledne. Narážel na čas, kdy jsem vstával a začínal neco dělat.
Na někoho to prostě nefunguje, třeba na mne…
Jen se divím, že tady nejsou články typu Jak vstávat co nejpozději a pracovat dlouho do noci. Nebo nemají sovy nutnost přemlouvat ostatní ke svému životnímu rytmu, když ví, že se to nemůže podařit?
Shodou okolností jsem teď četl: http://www.reflex.cz/clanek/nazory/47388/vyzva-vsem-sovam-nenechme-se-ovladat-rannimi-ptacaty.html
Myslím, že tyhle věci se skvěle plánují, pokud máte být v práci na devátou. Udělala jsem si propočet pro svoje zaměstnání, které začíná v 7:30 (teoreticky by mohlo i v 8:00). Navíc dojíždím, takže když odečtu hodinu cesty a dvě hodiny pro sebe, dostanu čas, který mi na tváři vyvolá už jen shovívavý úsměv – 4:30. A když odečtu osm hodin na spaní, měla bych chodit spát v půl deváté. Vážně si někdo z vás takovýhle denní rozvrh dokáže představit ve svém životě?
Jinak můj komentář není útočný, pokud by tak náhodou vyzněl – spíš všem hrozně závidím, že si to ráno za rozbřesku můžou užít. Já bych v ty čtyři nezahlédla paprsek asi ani v červenci :).
Ahoj Mirko, dokonale chápu tvůj pohled na věc a souhlasím, že to není snadné. Reálné však ano. A stojí to za to :-) Na téma spánku a jak se stát ranním ptáčetem jsem nenapsal pouze jeden článek, ale celou sérii, kterou v případě zájmu můžeš nalézt v archivu na http://www.mablog.cz/. ;-) Spousta lidí spí moc ráda, ale 8 hodin za noc skutečně není nezbytné, i když bezesporu oblíbené.
Ten clanek je nesmysl. Pokud chcete neco dokazat, tak musite makat. A pokud chcete makat, tak musite byt flexibilni. To neni mysleno jako fraze. To znamena, ze musite bejt holka pro vsechno a resit veci podle toho jak je potreba.
Svet je jedne velkej chaos a prakticky porad neco nefunguje a je to prirozeny. Zadnej system nezpusobi, ze svet takovej nebude. Pokud chcete sesbirat tu hodnotu, tak si nemuzete hrat na nejaky vstavani v 5 rano, kdyz proste casto je potreba resit veci pres noc treba do 12 v poledne dalsiho dne nebo jet 36 hodin nonstop. Prave lidi co tohle zvladnou jsou uspesni. Lidi co nepremysleji, kdy vstavat, ale jdou spat az je prace hotova.
Samozrejme ze to neni zdrave a samozrejme, ze pak clovek mele z posledniho a neni fresh. To k tomu ale holt patri. Ted mame novyho programatora, strasne sikovnej clovek, ale pokud se mi o pulnoci odhlasi, tak muze byt sikovnej jak chce, ale nekdo, kdo mu profesne nesaha ani po kotniky, ale dokaze u toho sedet, dokud to neni hotove, je pro me proste platnejsi a taky bude lip zaplacenej. Realita se nepta.
To Orbital: Začínáte svůj komentář siláckým odsouzením článku, ale to, co popisujete je dost možná znakem doby, ale ve většině profesí je to také průvodní znak neefektivity.
cetl jsem podobny clanek a tam mi prisie docela dulezity bod – chodte driv spat:-D Proste kdyz chodim spat ve dve, pro vetsinu lidi neni unosne vstavat pak v pet..
Dobrý den řeším takové menší dilema, jemi 16 let a rád bych vstával o hodni dříve. Chodím spát přibližně kolem 10 hodiny a vstávám v 6. Někde jsem se dočetl, že student by měl spát 8-9 hodiny. Vzhledem k tomu že, jsem ještě ve vývinu tak nechci moc riskovat abych si neublížil nebo netrpěl třeba nedostatkem spánku. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověd.
@František – Ideálně poslouchejte/vnímejte své tělo, resp. jeho požadavky, nelze to totiž zcela paušalizovat, je to hodně individuální a někdo i ve vyšším věku 8-9hodin potřebuje nutně, jinému stačí 7hodin… Přijde mi, že 8hodin je adekvátních.
Ahoj, díky moc za zajímavý článek. Já měl opačný problém, hodně jsem se snažil přes noc dohánět to, co jsem přes den nedstíhal, a taky to podle toho potom vypadalo.
http://www.kralovske-spani.cz/jak-neusnout-uceni/ Tohle mi hodně pomohlo zvládnat ty noční nárazovky, tak můžu doporučit, pokud máte stejně šílené úmysly, a plánujete zůstat vzhůru v noci.
Na druhou stranu to má i svoji stinnou stránku, a totiž že ten režim se potom velice těžko srovnává, s tím jednoduše musíte počítat.
Už nějaký ten pátek jsem ranní ptáče a dost si to chválím. Ale u mě ta imeplementace probíhala trošku jinak, než je výše popsáno. Začal jsem hodně cvičit v posilce, jakože váhy a tak, a samozřejmě upravil jídelníček. Večer jednoduše padnu únavou a ráno mě vzbudí hlad :D Takže jsem se ranním ptáčetem stal díky posilce :-)))))))
Skvělý článek, samotného mne inspiroval k odzkoušení a mohu doporučit. V prosinci bych svůj nově nabytý návyk rád upevňoval a stanovil si pevně danou dobu. Ranní vstávání má rozhodně své kouzlo, které mohu jedině doporučit.
Chtěl bych se s vámi podělit o své dojmy
http://romankrasa.eu/ranni-ritualy-a-brzke-vstavani/
a popřát všem, kdo to chtějí vyzkoušet, ať se po prvním nezdaru nevzdávají, ale postupně snižují hodinu a vše bude ok :)
To píše někdo kdo nechodí do práce a nemá děti… Hned první bod co druhý den udělat je třeba „odvést dítě do školy a jít do práce“ – no neví jestli má hned větší chutˇ každý….
Vstávejte do příjemného prostředí – zalepte dětem pusu ať nebrečí, nechtějí snídani.. svačinu, pití, utřít..atd..
Spát přes den ?? Kdy jako???
. Občas se do sytosti prospěte… ale jen občas – až budete mít děti, možná ani to „občas“ nepůjde, dokud nevyrostou….
Vstávám kolem deváté. Je to pro mě utrpení a dělám to jen kvůli práci. Můj rytmus je chodit spát kolem páté až šesté ráno a spát tak do jedne. K tomu se tělo vrací s byť sebemenší příležitostí a s „normálním“ rytmem jsem věčně nešťastná.
Když se to tak vezme, tak je to vždycky o tom, stanovit si nějakou rutinu a tu pak dodržovat. Klidně něco úplně jednoduchýho, aby to člověk zvládnul i v polospánku :-) Pak postupně startovat tělo a než se nadějete, jste probuzení. Další návod např. zde: http://www.tetadita.cz/2015/02/jak-se-naucit-snadneji-vstavat-v-5-minutach/
Já vstanu, uvařím si kafe a kouknu na ct2 na pořad Dobré ráno, je tam ale spousta nudných věcí, hlavně dokola vaření a to mi dá nechuť vůbec snídat, tak pak si i naleju něco k pití a vykouřím pár cigaret, nechci vstávat dříve než chci, ale pocit že je tu nový den, mi dává chu´ť že se něco přes den bude dít, a tak vylezu z postele, jsem ale otrávený, když je jenom tma a ticho,.