Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Diskuze nad plánováním, pohledu druhý – Plán není vězení, ale sebereflexe

By on 6. 7. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 5
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

„Osud si s námi pohrává a boří nám naše vzdušné zámky v podobě plánů. Jejich přípravě věnujeme čas a energii.“ Tak začínala úvaha nad smysluplností plánování, s níž Pavel Miksa jasně vyjádřil svůj postoj. Upozornil na úskalí a rizika, která denní, týdenní či měsíční plánování má.

Pavel se v mnohém dotkl skutečných slabin . Naše pohledy (a asi i zkušenosti) se však citelně liší.
Vrátím-li se hned k samotnému úvodu, vychází mi z toho trojí poznání:

  • jsme hračkou v rukou osudu
  • plány jsou jen vzdušnými zámky
  • přípravy plánů nám berou čas a energii

Nyní postupně, nicméně obrátím chronologii danou souvětím.

Přípravy plánů nám berou čas a energii

Nejčastější argument lidí, ať už z mého okolí nebo přímo v rámci kurzů, které vedu. Než bych něco utřídil (bavíme-li se o metodě GTD), než bych něco složitě plánoval, můžu řadu z úkolů udělat. Vskutku. Jde o časovou investici. Která se vám nemusí vyplatit – investujete-li ji špatným způsobem. Stejně jako se můžete splést při finančním investování.
Plánování nepředstavuje Bohem danou vlastnost, resp. ne každý má v sobě vhodnou intuici, proto se pořádají školení, proto čteme zkušenosti jiných a specializované články a knihy. Skutečně efektivně plánovat se člověk učí. Co je výsledkem? Samotný proces plánování vám při měsíčním zabere maximálně hodinu, týdenním třicet minut a denním zhruba minut deset. Bavím se nyní o průměrech, přesto mé zkušenosti nevypovídají nic jiného. A upřímně, pokud vám plány pomáhají tak jako mně, tento čas mi nepřijde nijak závratný k užitku, který investice přináší.
A jak to je s tou energií? Na svých školeních zdůrazňuji, že tzv. GTD review, hodnocení, nemá být postaveno na stresujícím pohledu zpět, na všechno to, co jsme nestihli a co nás čeká. Hodnocení by mělo stát na sebereflexi. Zkuste se zeptat odborníků, jak moc dokáží člověku pomoci s rovnováhou deníky. GTD review a plánování nemusí být nic jiného – reflektujete sebe a svoji cestu. I s chybami, ale i s vítězstvími. Proč si kupříkladu každý den nevypsat pět věcí, které se vám podařily a které vás potěšily? A proč si je pak v rámci plánování nepřečíst?

Plánování není o tom, že si vytváříte hranice, nýbrž, že vnímáte sebe sama v rámci času, který vám byl dán.

Mně osobně toto rozhodně nebere energii. Naopak si takový proces spojuji s uklidněním a s pohodou.

Plány jsou jen vzdušnými zámky

Pavel má v mnohém pravdu, proč? Protože vnímá, resp. píše o plánování jako o „jasném harmonogramu“, který jasně směřuje k omezování. V takovém případě, díváme-li se na plánování touto optikou, opravdu může a dochází ke svazování.
Sám jsem si tím prošel a znám takové případy – den si zaplníte hromadou úkolů, které „musíte udělat“. Jakmile do toho zasáhne okolí (a nemusí to být Vyšší moc), začnete propadat panice. Neumíte totiž reagovat flexibilně. A viník se najde snadno – plánování.
Ano, myslím, že plánování pak slouží pouze k zakrytí naší vlastní neschopnosti či slabosti. Chyba nespočívá v samotném plánu, ale v nás, protože jsme nedokázali/nenaučili se odhadnout náš potenciál, možná „rizika“, nevytvořili si prostor pro manévrování. A také neumíme reagovat dostatečně flexibilně.
Jak z toho ven? Pavel Miksa uvádí, že se plánování vzdal a cítí se svobodně, rozhoduje se podle toho, co jej baví – případně, jak jsem pochopil, časovými termíny (např. daňové přiznání). Inu, dost možná to může fungovat, pakliže se ovšem zaměřujeme výhradně jen na osobní sféru. Horko těžko budete říkat zaměstnavateli, že se rozhodnete podle vaší chuti. Přesto se setkávám s jistou obdobou – zaměstnanci ve firmách neplánují, řídí se jen uzávěrkami projektů, a podle toho si řeknou, že třeba dva dny před uzávěrkou se na projekt vrhnou. Jenže se dostávají pod stres. Proč?
Pokud nemáte jasno v tom, co projekt obnáší (a s tím vám pomůže metoda GTD), těžko dokážete efektivně plánovat – a vybudovat si co nejflexibilnější prostředí pro práci. Není se čemu divit, že lidé, kteří v práci neplánují, popřípadě plánují velmi špatně, nejenže dělají pod tlakem, ale také při sebemenším narušení soustředění hledají horko těžko cestu zpět.
Plány rozhodně nejsou – nemají být – vzdušnými zámky. Pokud je tak někdo vnímá, pak doposud plánoval špatně. Plán je myšlenka na konec. Jde o princip, který by měl zcela přirozeně stát na počátku každé činnosti. Postavit budovu bez plánů nemůžete, operovat člověka bez jasného vyústění nemůžete… učit studenty bez plánů také ne. A když to vztáhnu na osobní sféru – nemusíte plánovat dětem budoucnost, ale s největší pravděpodobností budete mít nějaké, byť abstraktní, přání/cíl, aby byly zdravé, aby měly v sobě zažité mravní základy a principy, díky kterým z nich vyrostou silné a slušné osobnosti. V takovém případě tato „myšlenka na konec“ ovlivní, co s nimi budete „dělat“, jaké akce navštěvovat, jakou literaturu jim doporučíte, jaké hry si s nimi budete hrát…
Samozřejmě, že si plán vykládáme tím nejjednodušším způsobem, jako výčet úkolů, které udělám v tu a tu dobu. Ale plánování má jednu obrovskou sílu – perspektivu, kterou se na svůj život díváte. Při měsíčním plánování nadhlédnu na to, kudy jsem doposud šel, jak to souviselo s mými hodnotami a cíly, a snažím se rozvrhnout svůj měsíc tak, aby všechny mé role, které zastávám, byly v rovnováze. Abych nepodcenil osobní rozvoj, odpočinek, ani čas pro druhé. Ale také, abych se neřídil deadliny. To je to nejjednodušší a nejrizikovější plánování.

Jsme hračkou v rukou osudu

„Přebíráme nad svým osudem kontrolu.“ – Nikoliv. Chápeme-li osud jako Osud, něco vyššího, víme, že ovládat jej nemůžeme. Stejně tak jako nemůžeme ovládat čas (proto je time management vlastně naprosto nevhodný pojem). Jde o to, jak umíme se svým časem nakládat a jak umíme výzvu/dar života využít.
Staneme-li se panenkou v rukou plánů postavených jen a jen na práci a úkolech s ní spojených, dost možná toho budeme v budoucnu litovat. Pokud zvolíme naprosto opačnou cestu – dělat jen to, co nás aktuálně baví, nevědět, kudy chceme v tom a tom projektu, roli jít, pak hrozí že se budeme nejen „plácat“, ale také nám může leccos uniknout. Obojí mi přijde jako rub a líc téže mince – reaktivního jednání.
Zcela souhlasím, že „opravdová svoboda volby je rozhodnout se kdykoliv“. Ale tu by vám přece plánování nemělo vzít! Opět se dostávám k tomu, že pokud někdo plán vnímá jako protiklad ke svobodnému rozhodování, pak doposud jen reagoval na druhé, špatně plánoval nebo tím zkrátka skrývá své jiné vlastní nezdary.
Plánuji již dlouho a plánuji pravidelně, nikdy jsem však neměl pocit, že nemůžu v daný okamžik změnit to, co jsem v plánech měl. Pokud se nyní nebavíme o mé pedagogické činnosti, kdy v době výuky se stěží můžu rozhodnout, že studenty nechám v učebně a já si půjdu udělat výlet po místní vrchovině.
Při školeních i diskuzích tvrdím, že plánování naopak ten flexibilní prostor pro náhledé rozhodnutí a změny umožňuje. Ano, mám například zapsané, že dnes bych chtěl napsat další dvě kapitoly z disertace. Ale třeba budu unavený, nebo dostanu chuť si s manželkou vyjet na kole, protože mělo být deštivo, ale udělalo se krásně. Vzhledem k tomu, že se učím plánovat již dost dlouho, nepředstavuje pro mě problém, toto náhlé rozhodnutí učinit a udělat změnu. Protože vím, že je kam původní plán přesunout, a protože díky osobnímu poslání, vizím a cílům vím, že výlet na kole je jejich součástí a je pro mě důležitý.

S největší pravděpodobností se naše pohledy rozcházejí i díky odlišnému vnímání/chápání pojmu „plánování“, přesto ta polemika nestojí pouze na nějaké definici termínu. Současně – ne alibisticky – podotýkám, že věřím, že někomu může vyhovovat ten a jinému zase odlišný způsob využívání času. Rozhodně bude skvělé, když se opět o své názory a zkušenosti podělíte.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 5

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Honza napsal:

    „Mělo být deštivo“ – neboj, Lukáši, to jsou jen plány meteorologů a jako takové je třeba je brát. ;-)

  2. Josef Jasanský napsal:

    Když jsem si před více jak rokem začal osvojovat postupy a praktiky GTD – povýšil své „plánování” na pomyslnou „novou dimenzi”, jedna z prvních věcí, kterou jsem si uvědomil, když mi můj systém začal sloužit – pomáhat, byla, že nejen vím, co dělám, ale hlavně, že vím, co nedělám…
    pocit tohoto vědomí mi umožnil začít dělat spoustu nových věcí, které jsem do té doby ani netušil, že bych dělat mohl, a které mě neskutečně baví:)

    V pohledu na plánování se proto, s dovolením, přikláním k postoji Lukáše – jsem člověk, který plánuje, a jsem rád, že tak činím;)

    PS: souhlasím nicméně, že pohled na proces plánování je vysoce individuální záležitost a chápu, že to, co jeden považuje za plán, může být pro druhého jen reakce na realitu každodenní situace.

    JJ

  3. Jan Straka napsal:

    Diky Lukasi za inspirativni clanek.Nemuzu jinak,nez souhlasit. Prozil jsem osobne obe dve roviny, kdy jako osvc si mohu dovolit i tu polohu,kterou zamestnanci nemohou a jednoduse jsem zjistil, ze clovek je tvor od prirody liny a ja dvakrat!:-)
    Pri procesu ziti „bez planu a vize“ jsem mel sice pocit svobodnejsiho ziti,ktery vsak zakonite vedl ve finale k frustraci z nedosahovani vlastnich snu a cilu. naproti tomu vzdy jsem v teto situaci zrestartoval proces GTD (ci jine metody) a dostal se do „varu“.diky tomu jsem pocitil vetsi klid a chut se posouvat dal a paradoxne se citil vic v pohode…:-)
    ale jak rika Josef,je to individualni proces.

  4. Také souhlasím s článkem. Pamatuju si, kolik jsem toho stíhal, když jsem měl víceméně pevně dané priority a podle nich jsem si vybral důležité činnosti, které jsem si pak už pevně naplánoval a věděl, že když to vše dodržím, dostanu se, kam chci. Ted jsem trochu mimo v takovém čase skoro letních prázdnin mezi studiem, prací ve začínající firmě a dobrovolnou aktivitou ve studentských klubech a díky absenci plánu se neposouvám nikam, je načase vytáhnout zase staré časy a upravit podle situace :-) Díky za motivaci!

  5. Martin Šimek napsal:

    Děkuji jak Lukášovi, tak i Pavlovi za své pohledy na plánování. Osobně si myslím, že zde se jasně ukazuje, že ne každý ukousne to co druhému vyhovuje nebo co se mu osvědčilo. Já osobně nevím, jestli plánuji, či neplánuji. Za celou dobu své obchodní praxe mám vybudovaný systém, který mi vyhovuje a jsem s ním v pohodě. Co je důležité – stále mě posouvá dál. Jako bývalý sportovec moc nesouhlasím s Lukášem, protože vím, že pouze posouváním svých hranic (v tomto případě výkonnostních) se dostávám dál a dál.
    Mám dlouhodobé cíle – říkejme tomu pětiletka ;-) – pouze konstatování kde chci být, co chci mít, jak toho chci dosáhnout, ….
    Mám roční plán – jednoduchá evidence – dovolená, narozeniny, svátky, plánované akce, volna, ….
    Mám svůj kalendář (chcete li Inbox), kde den co den zapisuji schůzky, kontakty a výsledky. Nic jiného. Nemám měsíční a ani týdenní plán. Proč?
    Pracuji s kontakty a pracuji se schůzkami. Je hezké, když si řeknu kam se chci v rámci měsíce či týdne posunout, ale stačí jeden, dva, tři telefonáty a vše je jinak. Lukáš napsal, že je dobré mít prostor pro manipulování. ANO, ale jestli chci využít všechny své priority (děti, rodina, práce, sport, …) tak prostoru pro manipulaci moc není, nebo je, ale pak něco musím omezit a pak bych to měl nahradit a tak se dostávám do časové spirály.

    Nutná je sebereflexe – u mě to znamená, abych si vždy řekl, zda kroky co jsem učinil byly správné či nikoliv (ukazatelů je více – úsměv na tváři dětí, spokojená manželka, klidný šéf, peníze na účtu, …) a popřípadě udělal nápravu. Každému prostě vyhovuje něco jiného. Dokáži si představit, že někomu stačí pouze seznam dlouhodobých cílů a někomu ani všechny plány nepomůžou. Chápu Pavla, že prožívá pocit totální svobody, protože nemusí plánovat, protože to důležité – seznam činností má. Chápu Lukáše, pro kterého je plánování a GTD životní cestou (aspoň mi to tak připadá). A už na závěr: DŮLEŽITÁ je opravdu SEBEREFLEXE – jestli ji nemám, nebo si myslím, že ji mám, tak mi žádné plánování a ani jednotlivé metody řízení času nepomůžou a to můžu zkoušet kolikrát chci.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru