Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Tři roky na volné noze: co bych dnes udělal jinak

By on 4. 5. 2012 in Byznys, Témata with Počet komentářů: 4
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Před třemi lety jsem odešel z tehdejšího CPressu „na volnou nohu“, bez jasného plánu, co dál. Teď už si nedovedu představit zaměstnání, za které bych svou dnešní práci – co dělám, to se dozvíte třeba z michalkasparek.cz – svolil vyměnit. Nicméně: především na samém začátku jsem udělal několik chyb, které mě stály hodně energie a peněz (přinejmenším na ušlých příležitostech – tedy „peněz, co jsem mohl vydělal, ale nevydělal“). Pokud někdo stojíte na začátku podobné cesty, třeba vám ten výčet pomůže.

  • Tvrdil jsem sobě i ostatním, že to bude „Bibione“. Slíbil jsem tak lidem ve svém okolí něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Z CPressu jsem ocházel z místa, které vyžadovalo i 60-70hodinové pracovní nasazení týdně, občas šichty přes noc. Nestačil jsem na to profesně ani lidsky – byl jsem hned po škole – a dneska je mi jasné, že jsem učebnicově vyhořel.
    Dá se tedy pochopit, že moje mlhavá představa o podnikání vypadala nějak takhle: splácání nějakých contentových webů, pak fáze 2, a fáze 3 jsou příjmy. „Pasivní příjmy.“ Výhody pro mě i okolí následující: spousta volného času, neunikne mi žádná akce s kamarádama, příbuzným můžu pomoct kdykoliv s čímkoliv…
    Nakonec to dopadlo úplně jinak. Pohádku o pasivních příjmech jsem si neprožil; věnuju se hlavně zase redakční práci. Nevadí mi to, protože skoro všechno, co dělám, mi dává smysl, navíc peníze nejsou špatné (byť by mohly být i o dost lepší, ale to vždycky). Jenomže nálepka „ten nechodí do práce, ten je na volné noze“ mi zůstala. Ani nejbližší ji pořád nejsou ochotni seškrábat; pochopit, že teď potřebuju svůj čas plánovat dlouho (10-14 dní) dopředu. Začínám být trochu fašista, pokud jde o hlídání si vlastního rozvrhu. Okolí tím trpí a já si uvědomuju, že to nejsou krkavci, co by mi nejradši rozklovali kalendář – protože jsem jim prostě dlouho sliboval něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Chyba.
  • Ta samota je vůbec hrozná. Teprv poslední rok nějak víc chodím ven klábosit s lidmi, do té doby jsem visel doma na Twitteru a ládoval se pizzou. Nenapadlo mě tehdy, jak je důležitý vnímat, že lidi řeší podobný problémy jako já – a že ještě důležitější je mít s kým sdílet pracovní radosti. (Přítelkyně je v tomhle skvělá, ale jeden člověk nemůže nahradit  kolektiv.) A naopak je stále těžší najít společnou řeč se starými kamarády, kteří pracují v odlišném režimu, chodí do kanclu od devíti do pěti „aby tam vydělali peníze“ – a hledají cesty, jak lehce či těžce ochcat zaměstnavatele i zákazníky. Vzhledem k tomu, že moc nesleduju profesionální sporty, si s nima pak nemám moc co říct.
  • S tím souvisí: kdybych znovu startoval nějaký větší/komplexnější projekt, jako je Brno Now, raději bych to dělal s nějakým společníkem. Vždycky jsem se bál rizika, že mě takový člověk podrazí, nebo ukecá do blbých kroků – teď si ale uvědomuju, kolik příležitostí mi uniká tím, že se k práci na vlastních projektech nedovedu dokopat ani z pětiny tak snadno jako k práci pro klienty. (Pozn.: rád bych toho člověka dlouhodobě znal, tak to prosím neberte jako výzvu k posílání nabídek na spolupráci. Díky.)
  • Chyba-nechyba: hltat americkou literaturu o podnikání (Setha Godina atd.). Chyba v tom, že věci v Evropě a hlavně v Česku fungují jinak než za mořem, nebo líp řečeno v knihách zpoza moře. Lidi tu jednají míň racionálně, nesnaží se tolik, přemýšlí a chovají se jinak než američtí „entepreneuři“. Výhoda: získal jsem tím úplně jiný mindset, se kterým jsem se nesetkal ve škole, v rodině a až na naprosté výjimky ani u kamarádů: mindset, ve kterém neúspěch není tragédie ani trapas, ale logická zastávka na cestě k úspěchu. (Bohužel takhle o samotě je dost těžké si to udržet 24/7.)
  • S tím mindsetem i samotou souvisí ještě jedna věc: hodně energie i inspirace mi přineslo poslouchání podcastů. Hlavně Bourání Adama Gebriana a vůbec celé Radio Wave.
  • Chybou bylo snažit se vypadat profesionálně. Na všech úrovních: používat na webech neurčité množné číslo místo svého jména, chodit na schůzky v košili, pokoušet se působit sofistikovaně, zásadně se nepřiznávat k tomu, že bych něco nevěděl… K ničemu mi to nikdy nepomohlo, ani na volné noze, ani v zaměstnáních před tím. Jen jsem si připadal jako děvka. (A nejhorší byly ty chvíle, kdy jsem si neuvědomoval, že děvkou jsem.)
  • Dlouho jsem měl naivní představu, že jednou přijde skvěle platící klient, který všechno změní. Živenou tím, že to tak slibně občas skutečně vypadalo: měl jsem psát texty na web jednoho z mobilních operátorů, starat se o PR jedné špičkové restaurace, pomáhat jednomu abicioznímu občanskému sdružení — vždycky to ale dopadlo stejně: spousta schůzek, velké sliby, a pak to z různých důvodů postupně vyhnívalo. Nikdo samozřejmě za nic nemohl, „to ti druzí“. Musel jsem se spálit zhruba třikrát, abych začal tenhle vzorec – pro Brno tak zvláštně typický – vcelku bezpečně poznávat.
  • Naopak jsem podceňoval význam „obyčejné, poctivé práce“ – třeba psaní recenzí pro Finmag. První rok žádná větší odezva, v tom třetím už spousta pozitivních i negativních mailů a tweetů, nové zakázky…
  • Jít do toho znovu, k DPH bych se registroval hned na začátku. Nevýhody nejsou – v mém případě! (ale to by se mělo vytknout do závorky před celý článek) – tak velké, jako možnosti, které přístupem k zahraničním klientům, nástrojům a partnerským programům získávám.
  • Chyba byla dlouho sledovat všechen ten šum: výdajové paušály se rušit budou/nebudou, ODS zavede tohle, ČSSD připraví živnostníky o toto. Teď tomu říkám „toxické informace“ a snažím se nepouštět si je do hlavy.
  • Trvalo mi dvě promarněná léta, než jsem zjistil, že zhruba od půlky června do začátku září je lepší zvolnit, nabrat si jen minimum práce, flákat se. Jednak produktivita ve třicetistupňovém horku výrazně klesá, pak je taky nutné dobít baterky, získat od díla odstup, „načerpat inspiraci“. Někteří přátelé pracující v „normálních zaměstnáních“ (tak tomu říkají oni) mi to dost nepřejícně závidí a nějak jsem ztratil energii i důvod vysvětlovat jim, že v celoročním součtu díky tomu odvedu o to víc práce (=vydělám víc peněz, =odvedu víc „do systému“, blablabla).
  • A vůbec: na začátku mě nenapadlo, jak důležité je cestovat (aspoň vyjet vlakem za město), chodit (teď na jaře mám průměr sedm kilometrů denně), udržovat se fit, zdravě a pestře jíst, spát aspoň osm hodin s minimem výjimek, prostě dbát na fyzickou kondici a duševní hygienu.
Čili zatím dobrý a vyhlídky snad nadějné. Ale občas je to teda tápání v mlze.

 

Michal Kašpárek, publikováno se svolením autora, zdroj
Chcete mít vše (hotovo) prodáno? Zkuste Shopio.cz :)

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. prdlik napsal:

    To je hodne zajimave zamysleni. Ocenuji hlavne tu uprimnost.

  2. luccie napsal:

    Uprimnost je cenena nejvice. Ostatne, kdo nepodnikal a „parkrat“ nepadl na hubu…? :)

  3. andrea napsal:

    Jsem na volné noze rok a pod většinu těch odstavců bych se s gustem podepsala. Mám k tomu navíc představu, že takhle se v tom plácám jen já. Díky, že ses podělil. :-)

  4. Karel napsal:

    Pěkný článek, cením si upřímnosti. Celé mi to připadá, že jsme všichni byli vychováni k tomu nějak se chovat, nějak vypadat, něco dělat. A když se dnes tenhle model boří a lidi začínají žít podle sebe, je to jako kdyby se znovu učili chodit. S tím rozdílem, že chůzi u druhých každý mohl odkoukat. Ale s tímhle jsme zatím v začátcích a navíc každý má svou cestu individuální, takže si to musí každý vymyslet sám. Držím nám všem palce.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru