Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Chceš něco změnit? Začni.

By on 2. 5. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 2
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Mnoho z nás spílá na šéfy a vůbec na všechny, které musíme poslouchat. Pohybujeme se ve směru, jenž vytyčuje někdo jiný. Dobrá. Zkusme si představit svět, v němž by nám vůbec nikdo neříkal, co máme nebo nemáme (u)dělat.

Upřímně, kdyby se tato hypotéza, obsažena v úvodu Godinovy knihy Kopni do té bedny, transformovala do skutečnosti, většina z nás by zůstala vyděšeně stát.

Kdybyste v takovém světě žili, co byste dělali?

Jojo, Godin nás má přečtené. Tuší, co by se dělo. Zalekli bychom se a koukali, co kdo dělá okolo. Ti odvážnější by otevřeli své bločky (moleskiny, ať to vypadá vpravdě plánovačně) a začali spřádat plány. Ale kdo z nás by se postavil a kurážně opravdu ZAČAL něco DĚLAT?

Kdo by začal? Kdo překročil bod, za kterým není návratu? Kdo by se vrhl vpřed? Kdo se sám začne rozhodovat? Kdo prostě začne něco dělat?

Seth Godin ne náhodou patří mezi ty nejčtenější blogery na světě. Ne náhodou patří jeho knihy mezi mezinárodní bestsellery. Nebojácně totiž tepe do zkostnatělého systému, který funguje leda tak v zaprášených učebnicích managementu a ekonomie. Myslím, automatizovaným jako pás v továrně, nepatří budoucnost. Ba ne, nepatří jim ani čas, který právě probíhá. Jak podrobně probral v knize Nepostradatelní, být kolečkem v motorku hodin nemusí být naší životní metou. Co když plánujeme velké věci? Máme se spokojit pouze se sny?

Je lidskou přirozeností používat mapu. Pokud máte dost odvahy ji nakreslit, ostatní za vámi půjdou.

Kniha Kopni do té bedny se dostává v českém překladu na pulty knihkupectví a má velkou výhodu oproti mnohým obdobným kouskům (podnikání–vaše kreativita–motivace). Lze ji bez potíží aplikovat i na naše prostředí a funguje i mimo prostor firem a byznysu. Jde o univerzální manifest „spouštění“, vypovídá o momentu, kdy přestaneme být sklíčeni z možných rizik nebo prostě leniví.

Brzy je docela dobré, ale hned je ještě lepší.

Iniciativitu chápe Godin jako nejdůležitější druh kapitálu, který můžeme do svých projektů investovat. I proto jí věnoval sto řízných stran, i proto každou větou touží, aby ji pomohl v nás objevit, nebo – spíše – ji nenechat schovanou a ospalou.

Bojácní se snaží zabránit srážkám, takže se vyhýbají pohybu.

Godin se nechce hrát na vědce a nepojmenovává přesné příčiny strachu. Určitě, mohl by nám ukázat, kde v mozku se tohle centrum nachází, také by mohl přihodit pár hezkých historek o biologické determinaci a o tom, jak jsme pořád ještě lovci, kteří mají zakódováno být ve střehu. Jenže na tyhle servítky nebylo místo a Godin vykládá na stůl rovnou kritiku naší pohodlnosti. Náš „ještěří mozek“ se brzy naučí používat únikový východ, stagnace je potvrzování statusu quo. Není to ale málo?

Mnohé z nás odpor vždycky umluví, sabotuje naše nejlepší příležitosti a ničí nejlepší šance udělat něco skvělého.

Nepočítejte s tím, že by Godin udělal něco za vás, dokonce nenabízí ani pět/deset/patnáct/sedmdesát zaručených pravidel, které vás dovedou k úspěšnému startu. Ale v duchu názvu své knihy stránku co stránku do vás šťouchá. Střídá konkrétní příklady z praxe s motivačními myšlenkami i nějakým tím škodolibým bububu. Nechce, abychom po odložení textu honem honem na sociálních sítích označili knížku za přečtenou, sedli do křesla a vzali do rukou další wow-rozvíjející-motivující literaturu. Proto píše stručně, rád by, abychom začali co nejdříve, vlastně hned. (Ideálně ještě během čtení!)

Samozřejmě, že nic nemůže být všeobecně platné. Řadě lidí buďto vyhovuje být schován v řadě, nebo jsou rizika/důvody tak závažné, že se upřednostní jistota. Nemůžeme jim to mít za zlé. A bylo by nefér Godina usvědčovat, že se na takové dívá skrze prsty, jen zkrátka pro ně nepíše. Jde mu o tu cílovou skupinu, která by mohla/chtěla, ale bojí se, nebo otálí.

Chybovat se vyplatí víc, než když nebudete dělat nic.

Godin rozhodně není týpek, který by vás chlácholil, na druhou stranu vás asi uklidní jeho důraz na to, že i chyby mají svůj význam. A neúspěchy nemusejí být stopkou ve vašem snažení.
Když jsem četl elektronickou verzi knihy (velmi brzy bude již oficiálně dostupná), nestačil jsem si text podtrhávat. Kopni do té bedny má totiž drive. Godin dávkuje nové myšlenky s myslí profesionálního autora hollywoodských blockbusterů. Jde o horskou dráhu, mixáž klidu (opakování důležitých idejí) a intezivních vzruchů (Godinovo šťouchání). Když kniha skončí, dost možná budete mít chuť všechny možné notýsky a poznámky s plány hodit do kamen, protože to, co chcete dělat, máte v srdci a nyní je ten nejvyšší čas to konečně začít i žít.

Seth Godin | Kopni do té bedny

Jan Melvil Publishing, 2012, paperback, 104 stran, běžná cena tištěné knihy 199 Kč, zde za 179 Kč 

 

 

 

P.S.: K jednotlivým myšlenkám z knihy (mnohé zde ani nezazněly) se budeme na webu průběžně vracet a věnovat se jim. Určitě nás zajímá, zda i vy se potýkáte s tím, že věci hezky zorganizované a naplánované neproměňujete ve skutek. Kdo z vás má své finty na zlomení prokletí a zda by se o ně chtěl podělit.

 

Lukáš Gregor

 

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Karel napsal:

    Jakoby pro nás někde ve skrytu duše, bylo stále důležitější ukazovat druhým, že na něčem pracujeme a že jsme zaneprázdnění, než dělání samotné činnosti a jednoduše to udělat.

    Jakoby pro nás bylo důležitější „nastavit jistý obraz“ pro okolí, (takový, který je uspokojí) než skutečná kvalita našeho života pro nás samotné. !!

    Jakoby potřeba předstírat „že něco dělám“ byla významnější, než skutečně něco dělat.

    Napadá mě, určitě to má spojitost s naším dětstvím, kdy bylo „v módě“ stále něco dělat a nejdůležitější bylo, aby okolí vidělo, že máte stále něco na práci. Stejně tak jsme se naučili předstírat naším rodičům, že se učíme, i když ve skutečnosti jsme si hráli. Ale co, oni byli spokojeni i tehdy, když to vypadalo, že se učíme. A pro nás to bylo snazší. Otázkou je, proč jsme hledali tu snazší cestu?
    Protože nebyla snazší, ona byla zábavnější! Hrát si, nás víc bavilo, než se učit fyziku.

    A dnes hledáme stejně snazší cestu: Proto v práci raději předstíráme, že máme plné ruce práce, místo toho abychom jednoduše něco udělali. Proto máme v šuplíku několik dobrých nápadů a projektů na kterých jednou začneme pracovat, místo toho, abychom je rovnou udělali.
    Hledáme snazší cestu…. ale už si nepamatujeme, že to vlastně byla zábavnější cesta.. >> Znovu opakuji: ZÁBAVNĚJŠÍ.

    A když si tohle slovo dosadíme do naší sooučasné situace, je pasivita zábavnější než aktivita? …je plný šuplík nerozjetých konceptů zábavnější než jejich realizace?… to ať už si odpoví každý sám.

  2. Roman napsal:

    Souhlasím s panem Karlem.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru