Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Nebuďme zloději, prosím

By on 14. 3. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 9
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Cizí ruka v naší kapse nemá co dělat. Pokud bychom přistihli spolujezdce v dopravním prostředku, jak si odnáší peněženku, ve které máme nejen peníze, ale také doklady, stěží bychom jej nechali odejít s pořízenou. A co teprve záhadně zmenšující se bankovní konto, nechalo by nás chladnými? Zlodějny mohou mít mnoho podob, na různé z nich jsme již zvyklí reagovat, před většinou z nich se bráníme, nebo alespoň hledáme pomoc. Je překvapivé, že o tak vzácnou investici, jakou představuje čas, se však necháváme často zcela pasivně okrádat…

Pokud nás někdo obere o určitou sumu peněz, dokážeme poměrně přesně odhadnout, kdy onu částku znovu naspoříme, respektive kolik práce k tomu bude potřeba vynaložit. Co když ale každým dnem do svého života necháme vstupovat tzv. zloděje času? Můžeme sice naplánovat, kdy práci ušlou v promarněném čase vykonáme, ale naspořit uloupené minuty či hodiny zpět již není možné. Čas plyne a nedá se nijak spořit, nedá se ani řídit (byť pojem time-management jako by tvrdil něco jiného). S časem můžeme pouze nakládat – využívat jej. Každý máme stejný příděl, pokud se bavíme o konkrétní hodině (jde o 60 minut), o dni (jde o 24 hodin), o týdnu (jde o 7 dnů)… Neznáme ale celkový příděl, to, jak dlouho budeme žít. A přesto… přesto dovolujeme někomu, aby nás okrádal. Je jedno, zda o minuty nebo hodiny. V této (neznámo jak dlouhé) větě má každé slovo zásadní význam. Nechat si vzít písmenka či slova je vlastně horší, než nechat zloděje s peněženkou vyběhnout z autobusu.

Ne, nejde o nějakou buzeraci se stopkami v ruce. Ale jestliže jste s někým domluveni na konkrétní čas, má to svůj význam. Daný člověk s tím počítá, vyhradí si svůj čas, který by mohl věnovat sám sobě, přátelům, rodině… Tím, že přijdete později, odkrojili jste mu z jeho života část, kterou mohl využít lépe než čekáním někde na chodníku ve městě nebo v kanceláři.

Snad proto, že se efektivitou zabývám, snad proto, že jsem se rozhodl opravdu žít, čím dál citlivěji tento obecný nešvar vnímám jako závažný problém, který mi více a více vadí. Lidé jako by neměli empatii, nechápou, co pozdními příchody, odkládáním schůzek či jejich odvoláváním na poslední chvíli druhým způsobují.

Ve škole nás nikdo neučil, jak se takovému okrádání ubránit. Dokonce nás ani nevedli k tomu, abychom my sami nebyli zloději. Věřím, že k neokrádání druhých nepotřebujeme pronikat do tajů GTD, efektivity a produktivity, nepotřebujeme číst Mítvšehotovo.cz, stačila by větší míra zodpovědnosti vůči druhým. Jak prosté…

 Lukáš Gregor

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 9

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Tomáš Bleša napsal:

    Zloděje asi nepředěláme. Můžeme změnit jen sebe. Takže bych navrhoval napsat 2. díl článku s názvem „Nenechte se okrádat“, aneb jak zacházet s lidmi, co:
    – chodí pozdě
    – pracují v callcentrech
    – chtějí schůzovat kvůli každé ptákovině
    – vedou nekonečné monology
    – posílají dlouhé wordovské dokumenty v příloze emailu za pomocí tlačítka „Odpovědět všem“

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Souhlasím, měnit druhé nelze, pouze jim můžeme být příkladem. Proto jsem také ten článek nekoncipoval, abychom měnili druhé – ostatně, již název je „Nebuďme zloději“, takže je to vyloženě výzva pro každého z nás.
      Druhý díl určitě vzniknout může, váš výčet je chorobou nejedné firmy :)

  2. Miroslav Špetla napsal:

    GDT podle mě pomůže k tomu, aby mě druzí neokrádali(alespoň částečně). Je plno věcí, které můžu během čekání na zloděje času(nebo v termínu zrušené schůzky,…) vyřídit. Mám se sebou přece telefon na řešení naplánovaných telefonátů a v dnešní době většinou spíše smartphone, kde můžu řešit věci na internetu a e-maily. Takže jde jen o to, jak s „ukradeným“ časem naložím já sám:}
    Nechci tím ale omlouvat zloděje času, jen ukázat, že GDT nám může pomoct i s nimi:}

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Ano, to je velká přednost GTD. Nicméně ne vždy mám možnost udělat něco např. v těch 10-15minutách, popř. zkrátka na to nemám chuť. Druhá věc je, když se vám zruší nebo přesune schůzka, kvůli které jste si ale musel upravit harmonogram, někam se přesunout, zůstane ve dni mezera, která nemusela být. Když se tyto minuty až hodiny sečtou, přicházíme o kus času, času, který mohl být jinak využitý – třeba plnohodnotným odpočinkem.

  3. Vojtěch Rylko napsal:

    Článek o zlodějích času (reklamy, callcentra, neefektivní komunikace, captcha, rozvláčné články, …), společně s návrhy na řešení, bych taky uvítal.

  4. Milan napsal:

    Souhlas se Špetlou, já mám čekání docela rád, aspoň si udělám věci, které bych stejně musel udělat. To je dost neproaktivní přístup Lukáši…:-)

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Myslím, že se asi jinak chápeme.

      – Jsem samozřejmě schopen se „zabavit“, resp. využít každou tu chvíli, která najednou vznikne. Nejde sice možná o proaktivitu v pravém slova smyslu, protože, Milane, i když si v ty „volné“ minuty vyberete, co budete dělat, vlastně reagujete na fakt, že se druhý zachoval nezodpovědně. To nebyla má volba, abych na druhého čekal hodinu, protože zaspal…
      – Jde mi však o hlubší problém, a to není to, že někomu ujede autobus, přijde o deset minut později. Budiž. Ale hovořím o obecně rozšířeném nevnímání času jako něčeho, co je velmi vzácné. Říká se „čas jsou peníze“, ne, čas je mnohem více, čas je náš život – ten totiž žijeme v toku času. Představte si, že se vám stane to, že dorazíte na smluvenou schůzku, ujedete vlakem 3 hodiny, museli jste se na tu schůzku nejen připravit, ale také samozřejmě ji naplánovat a přeskupit jiné „věci“. A těsně před ní vám dotyčná osoba tuto schůzku zruší, že je potřeba řešit něco jiného. Je tohle zodpovědný přístup? Ano, ve vlaku cestou tam i zpět můžete udělat řadu věcí, nemění to ale nic na tom, že vám ta osoba den v podstatě ukradla.
      – Rozšířené je to i v případě klientů, např. pacienti jsou objednaní na zubařský zákrok, lékař na ně má vyhrazen speciální blok času. Přijdou o 15 minut později, čímž lékař riskuje, že se vše posune, bude působit nezodpovědně vůči ostatním pacientům a ti poctiví na to doplatí.

      A to se zde nebavíme o běžných zlodějích času, které vyjmenoval Tomáš Bleša a které v souhrnu očesávají náš život opravdu nepříjemným způsobem…

  5. Milan napsal:

    To je celkem extrém, někam cestovat 3 hodiny a na poslední chvíli schůzku odříct, ale na druhou stranu může mít opravdu pochopitelné a závažné důvody… Třeba úmrtí někoho opravdu blízkého, ale i pak bych cítil povinnost to dotyčnému nějak vynahradit. Kdyby někdo byl nezodpovědný, tak pak nemůže očekávat, že já se kvůli němu taky přetrhnu, takže si škodí vlastně sám sobě. No a v případě, že by to byl dokonce i zaměstnavatel a opakovalo se to, tak bych vážně uvažoval o odchodu.
    Myslím, že je kupa věcí, nad kterými člověk nemá přímou kontrolu a není důvod se stresovat či rozčilovat se, protože stejně tím ničeho nedocílí. Když jdu k lékaři na poštu nebo cestuji, tak předpokládám, že si počkám nebo že bude někde zácpa, pak může být člověk jen příjemně překvapen.:-)

  6. Janah napsal:

    Naučila jsem lidi kolem sebe, že pokud nepřijdou na schůzku včas, už mě tam též nenajdou. Bohužel v Čechách je tohle rozšířený nešvar, kombinovaný s tím, že se dotyčný navíc ani neomluví.
    Nevyžádané volání utnu hned zpočátku (musela jsem se naučit skákat do řeči).
    Dlouhé monology, lze narušit otázkami (problém nastává, když to dělá šéf).
    A dlouhé emaily s přílohami, které mi ani vlastně nejsou určeny, odkládám k pozdějšímu zpracování, pokud se na ně do týdne nikdo neodvolá, mažu.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru