Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak si udržet svou vlastní cestu k cíli?

By on 5. 3. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 7

Klára Kalábová

Již pár let se věnuji rozvoji osobnosti, motivaci a leadershipu. Své zkušenosti jsem získala jednak z knih Allena a Coveyho a také použitím metodiky GTD a 7 návyků ve svém životě.

Poslední články od Klára Kalábová (Všechny články)

Asi každý člověk, který kdy alespoň trochu plánoval svou budoucnost, má mnoho snů a vizí, ke kterým chce v životě dorazit. Ani já nejsem výjimkou, proto jsem se rozhodla podělit se o své zkušenosti, jak to dělám já a jaké trnité křoví a měkkou travičku na cestě míjím.

Jak hledat správnou cestu?

Najít přesně to co opravdu chceme, není úplně jednoduchá věc. Tedy alespoň pro mě ne. Vždycky jsem tak trochu tajně záviděla lidem, kteří odmalička znali svou cestu a dělali to, co je bavilo.  No jo, ale stále zbývá spousta z nás, kteří tak trochu bloudíme a o nálezu té správné cesty zatím jen sníme.  Pro mě je nejlepší způsob hledání „zkušenost“. Snažím se v životě zkoušet různé věci a hledat to své „pravé ořechové“. Samozřejmě, že vše má své meze, na druhou stranu, když už něco takového přijde a já se pro danou věc rozhodnu, vždy se snažím dělat to na 100%.

Mnoho cest, ale která je ta pravá?

Asi to znáte stejně jako já. Stojíme na rozcestí a před sebou máme mnoho možností, kudy se vydat. V tomhle ale platí přímá úměra – čím víc cest na výběr, o to obtížnější je rozhodování. Většinou si horko těžko jednu cestu zvolíme, ale vnitřně si stejně nejsme jistí, zda by ta cesta vedle bývala nebyla lepší. Neuspokojeni svým rozhodnutím vyhlížíme ceduli s nápisem „tahle cesta je správná“. Tu ale málokdy potkáváme a tak se pocit vytouženého potvrzení nedostavuje.

Jak si ale upevnit krok na tak dlouhé cestě? Já začínala s tou nejjednodušší a zároveň nejkrutější variantou – tzv. „čekání na Godota“, neboli v našem případě „čekání na ceduli“. Vyhlížela jsem příchod něčeho, co nepřicházelo a tak jsem většinou po prvních 200 metrech měnila směr cesty. Má cesta se brzy začala cyklit a já se motala v bludném kruhu.

Vzorovým příkladem mého jednání bylo hledání práce, které jsem absolvovala zhruba před rokem. V prvních týdnech hledání jsem plna pocitu sebevědomí posílala svůj životopis na samé top nabídky. Říkala jsem si: „Jasně, jsem přece lukrativní zboží, o které se firmy poperou.“ Pak ale přišla hořká realita. Na životopisy se téměř nikdo neozval, a když už mi někdo zavolal a já na pohovor šla, tak to většinou končilo trapasem.  Jak šel čas dál a já práci stále neměla, zjistila jsem, že vlnou neúspěchů jsem začala reagovat na spoustu pozic, které jsem ani dělat nechtěla. A proč? Protože pozitivní potvrzení od mé prvotní představě o práci nepřicházelo.

V posledním roce jsem ale objevila způsoby, jak úprkům z cest zabránit, nebo je alespoň minimalizovat!

Důležité je o sobě a své cestě nepochybovat

Pokud nevěřím sama v sebe a své schopnosti, těžko se přesvědčím o tom, že má cesta je správná. V důsledku tak o rozhodnutí výběru své cesty nejsem schopna přesvědčit ani své okolí. Viz mé pohovory při hledání práce. Přijali byste k sobě do týmu člověka, který neví, co od své pracovní pozice chce a není si jistý, že je ten správný kandidát? Asi ne…

Ať už jsem na jakékoliv cestě, pozorně se dívám kolem sebe!

Když už stojím na cestě, tak se snažím vnímat i okolí. Obklopuji se tak lidmi, kteří jdou stejným směrem, jako já. Výhody tohoto kroku nejvíce poznávám vždy, když ztrácím motivaci, elán, nebo když prostě jen potřebuji slyšet uznání. Tento krok má však ještě další pozitivní rozměr! Funguje to, jako dvě zrcadla naproti sobě. Tu energii a zápal pro stejnou věc si předáváme navzájem.

Mám své cesty vždy na paměti!

Člověk velmi rychle zapomíná a tak je občas potřeba vytvořit si „berličku“, která nám osvěží důvod, proč jsme zvolili právě tuto cestu. Já například mám veškeré své cesty a osobní cíle sepsané v diáři. Diář mám u sebe velmi často, takže tuto stránku osobních cílů nemohu přehlédnout. Rozumím, že v dnešní době mobilů a počítačů, je můj způsob možná poněkud staromódní, fantazii a osobitosti se ale meze nekladou, takže klidně se nebojte sepsat si své cíle do mobilu, na plochu počítače, nebo třeba na zrcadlo v koupelně.

Cesta je kostrbatá a lehce zavede někam jinam

I když se sebevíc snažíme pevně stát na cestě a dívat se směrem k cíli, vždy potkáváme nějaké „narušitele“, kteří mohou náš směr vědomě či nevědomě změnit, ba dokonce zničit. Ať už je to trnité křoví, kamínek, skála nebo v realistické formě nechápající rodina, naše okolí, finance, nebo cokoliv jiného. Vždy je dobré si uvědomit, že ten život, který žijeme, je náš a jen na nás záleží, jaký si ho uděláme. Okolní vlivy na nás vždycky budou do určité míry působit, nenechme je ale překazit naše sny.

V závěru bych se ráda podělila o jedno moudro, které slýchávám od svého velkého učitele:

Není důležité, jak velké kroky děláš, ale jakým směrem jdeš!

A tím se řídím…

Klára Kalábová

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Petr Mareš napsal:

    Hezký článek! Obklopit se podobně smýšlejícími lidmi je hodně důležité, s tím souhlasím.
    Kláro, chci se ale zeptat – jak pracujete se svým diářem z pohledu připomínání si cílů? :-)
    Díky za info!!!

  2. Carl114 napsal:

    Já vždycky říkám, že život je o využívání příležitostí :). Stačí dělat to, co člověka baví a využívat těch příležitostí, co život nabídne. Všechno ostatní jde pak samo.

  3. Klára Kalábová napsal:

    Ahoj Petře, v diáři mám udělanou myšlenkovou mapu svých cílů. Mám to hned na první straně, takže vždycky když ho otevřu, tak se mi mé cíle mihnou před očima. Většinou si je ale čtu večer, než jdu spát. Zpětně tak hodnotím, jestli jsem ten prožitý den opravdu trávila dle svých stanovených cílů. Díky za dotaz ;-).

  4. Petr Mareš napsal:

    Díky, Kláro, za odpověď. Je to zajímavá myšlenka. Chci se ještě zeptat – a opravdu cítíš, že to je lepší? Myslím – že opravdu děláš jen to podstatné co máš jako cíl…?

  5. Klára Kalábová napsal:

    No rozhodně nemůžu říct, že dělám 100% JEN to, co je důležité a co je můj cíl :-). Ale právě proto, že to mám někde sepsané a hodnotím uplynulý den s mapou cílů „v ruce“, tak jsem schopna najít to, co jsem mohla udělat líp (s větším zaměřením na svůj cíl) a příště tu chybu neopakovat.. Pokud chceš znát můj názor- určitě se cítím mnohem líp a pomáhá mi to znát mé priority.
    Asi nejtěžší na tom všem bylo, udělat z toho ten večerní rituál…:-)

  6. Jindra napsal:

    Úvod, a pocity při hledání práce (cíle) mám stejné. Vždy pochybuji! Proto, že se snažím najít svůj cíl, tak jsem narazil na tento zajímavý článek. Jsem již 7 let bez cíle (i zaměstnání). Jsem všestraný člověk, ale nalézt to co chci, mohu dělat nemůžu. Vše ztroskotá na tom, že nemám představu, sny, a ani známé. Poraďte, jak se dopracovat k Vaší první stránce diáře? Za odpověď děkuji

    • Klára Kalábová napsal:

      Ahoj Jindro, pár rad k Tvému hledání práce.

      Při hledání práce je dobré mít na paměti, že jsi člověk, který má určitou cenu a kvality. Důležité taky je, aby jsi byl vnitřně přesvědčen, že právě tuhle práci opravdu chceš dělat a jsi pro zaměstnavatele ten nejlepší kandidát. Pozor, nejlepší kandidát neznamená nejzkušenější.

      Jak nalézt to co chceš není jednoduché a obávám se, že Tě to bude potkávat celý Tvůj život (stejně, jako mě :-) ). Nicméně pár věcí mě napadá. Zkus se více pozorovat. Jaký jsi, co máš rád. Např, u sportu jde skvěle vidět, jaký jsi (př. máš rád kolektivní hry, nebo běhání…). Všímej si o co se zajímáš (př. jaké stránky na webu čteš..). Může Ti taky pomoct udělat si seznam toho, co rozhodně nechceš (možná to pro Tebe bude ze začátku snadnější formulovat). Poslední, co chci zmínit je instinkt a srdce – poslouchej je při svém rozhodování. Tvé podvědomí ví, co máš rád a co ne. :-)

      Napsat svou úvodní stránku v diáři pro mě nebylo úplně snadné, ale věřím, že se to povede i Tobě.

      Budu ráda za Tvůj komentář třeba za rok, až mi budeš psát, jak jsi na své cíle přišel Ty. :-)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru