Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Změna v 2012? Strava.

By on 24. 2. 2012 in Kondice with Počet komentářů: 25

Jan Miřacký

JAN MIŘACKÝ | Vášnivý cestovatel a fotograf se zálibou v minimalismu, produktivitě a osobním rozvoji. Rád vezme do ruky knížku nebo kytaru. Zatím stále ještě student informatiky na VŠE.

Poslední články od Jan Miřacký (Všechny články)

Není to tak dávno, co se znovu lámal rok a já se neumím ubránit aspoň sebemenšímu bilancování. Došlo taky na přemýšlení o tom, co bych chtěl změnit v novém roce a teď mě napadají dvě věci. Jednak bych rád našel fajn slečnu a druhak – a o tom chci teď psát – své stravovací návyky.

Královské snídaně

Víte, jak jsem si to užil na Islandu. To nebyly ale jen vodopády, krásná příroda a milí lidé. Uvědomil jsem si to tam a ještě víc když jsem se vrátil zpátky do Prahy – hrozně mě tam bavily snídaně.

Ráno jsme se v rozumnou hodinu sešli kolem stolu s hodně jídlem různých chutí – trochu slaných toastů se sýrem, vajíčko a pak sladký chleba s džemem, co v hostelu zanechali k naší radosti jiní cestovatelé. To celé jsme zapili čajem a při uklízení stolu ukončili snídani banánem (teda aspoň já jo). Nejde ale jen o jídlo jako takové, ale i to, že jsem nejedl sám, že jsem nikam nespěchal a nic mě netlačilo. Je to prakticky úplný opak toho, jak to mám běžně doma.

Okolní vlivy

V naší rodině je přes jídlo babička a to pořád slýchám „mléčný výrobky na kosti“, „musíš víc jíst aby z tebe bych pořádnej chlap“, občas zaslechnu info jak je ta či která zelenina důležitá a kolik má nějakýho vitamínu (teď vzpomínám na kapustu, kterou v polívce nerad vídám).

Dalším „influencerem“ je pro mě kamarád Radim. Je to jeden z několika lidí, které jsem poznal v posledních letech a jsem za to nesmírně rád, protože vždycky když spolu jdeme na oběd (vychází nám to jednou za dva měsíce), tak se oběd protáhne tak na tři a půl hodiny a víc a výborně si popovídáme. Naší častou (zatím spíš jednostrannou) debatou je, když mi Radim vypráví o svých experimentech s jídlem. Je praktikujícím veganem, do kterého se vyvinul přes člověka, co jí jen kuře a ryby, pak snad jen ryby, potom úplně bez masa a nakonec i bez vajíček a sýrů a nevím co ještě vegan nesmí. Měsíc zkoušel vitariánství, což je prakticky syrová strava, jelikož vitamíny, enzymy, apod. se vařením zabijou a to jídlo dramaticky ztrácí na hodnotě. K snídani si dělá smoothies, což je šťáva z rozmixovaného ovoce či zeleniny (ale i obou dohromady). Radim je další můj zdroj „zmatení“ co je správný.

Posledním, novodobým vlivem je hype kolem paleo stravy (prvně jsem se s tím setkal u Petra Máry – 1 2; videopovídání zde), která mění zaběhlý systém, kdy tělo získává energii z cukrů, ale místo toho se přepne do tzv. ketózy a energii bere z tuků. Člověk se pak stravuje tak, že si k snídani dá flák masa se třema vajíčkama. Vůbec nekonzumuje např. mléčné výrobky nebo pečivo. Vrací se v čase k lidské přirozenosti, kdy jsme byli lovci a sběrači a cukry jsme prakticky neznali a žili jsme hlavně z těch tuků. Otázka je, zda se naše tělo dokázalo za těch několik málo desítek nebo stovek let zadaptovat na to, co dneska běžně jíme.

A co se mnou?

To je otázka, kterou si zatím trochu podvědomě poslední měsíce kladu a zatím neznám řešení. V první řadě mě brzdí hloupá výmluva, že teď nemám čas tohle řešit. Jo, mám teď „urgentnější“ věci jako jsou zkoušky, bakalářka a třeba i práce, ale co je v životě důležité? Říkejte co chcete, ale v top 2 je určitě zdraví, které reflektuje primárně náš životní styl, tj. co jíme, jestli jsme nezapomněli chodit a nevozíme se jen v autě, kolik denní dávky stresu si pravidelně nakládáme a ještě pár dalších aspektů. Zdraví reflektuje také naše genetické predispozice, ale s tím toho moc neuděláme. A já si říkám, že je prostě blbě, když to vyřešení jídla pořád odkládám a hasím jen ty drobné požáry v podobě krátkodobých úkolů, přitom to tělo je tu se mnou na celý život. Asi až teď si konečně uvědomuju, že chci upravit priority.

Proč?

Otázka, kterou jsem se v posledním roce naučil často klást sám sobě, ale i ostatním je Proč?Proč chci změnit způsoby, jak se stravuju? Proč si myslím, že změnu potřebuju?

Pro někoho to jsou zdravotní problémy, pro někoho záležitost vzhledu, pro někoho morální dilema (či snad povinnost). Ale co pro mě? Asi nejvíc to zdraví a pak i morální záležitost. Nemůžu říct, že bych byl nějak nemocný, tak vážné to není. Ale po každé normálně velké porci mi bývá těžko a tlačí mě břicho. Někdy víc někdy skoro vůbec, ale děje se to. Rád se po jídle na 15 minut natáhnu. Zvláštní ale je, že se mi to děje jen doma. Když jsem někde jinde, tak můžu sníst i větší porci a jsem v pohodě. Tady už je něco špatně.

Co se morálního hlediska týká, tak narážím na vegetariánství/veganství. Já mám zvířata rád a snažím se je respektovat jako další živé tvory obývající naši společnou planetu. Naštěstí (nebo bohužel?) jsem jatka nebo zabíjačku na vlastní oči neviděl. To bych se asi rozhodl hodně rychle. Přijde mi prostě hloupý podílet se na zabíjení zvířat jen proto, abych se najedl, když se můžu najíst stejně dobře i na rostlinné bázi.

Kde to brzdí s tím vegetariánstvím? Na rodinném zázemí. U nás se maso odjakživa jedlo a je všeobecně považováno za důležitou složku potravy. Ano, asi nejde jen tak přestat jíst maso, je potřeba to vyvážit něčím jiným (nevím, zatím jsem to moc nekoumal), ale nevěřím, že bezmasá strava může tělu ubližovat. Byl jsem odchován na masu a tak mám rád kuřecí, salámy, klobásy,…. Ostatní druhy masa mi nic neříkají. Doma mi chybí jakási podpora tohle změnit a spíš jsem od vegetariánství zrazován. Hodně zvažuju zavedení něčeho jako „vegetarian Fridays“, kdy bych maso nejedl jen nějaký den v týdnu a postupně ty dny převažoval ve prospěch živých tvorů. Nevím, jestli bych dokázal a měl dostatečnou podporu, kdybych to změnil ze dne na den.

Změna ve vegetariána by pro mě znamenala naučit se vařit. Paráda, já chci! Hodně nedůsledně se o to snažím přes dva roky, ale až v poslední době mám pocit, že se mi dostává víc vnitřní motivace to dokázat, tak snad se blýská na lepší časy. Krok, který v budoucnu určitě bude zlomový bude mé odstěhování, kdy se začnu o své jídlo starat výhradně já sám.

Shrnutí a další kroky

Příliš jsem se rozepsal a smekám, pokud čtete ještě tuhle větu. Čas to uzavřít a shrnout a vzít si z toho něco pro další týdny a měsíce. Nakonec jsem přidal ještě několik bodů, které mě v průběhu napadaly.

1/ Přerovnat priority a posunout stravování v žebříčku na přední místa. To znamená víc o tom číst a udělat si přehled, co může a nemusí fungovat. Taky bych chtěl trochu víc zjistit, jak to tělo vlastně funguje – teprve tady lituju, jak jsem si vybudoval na gymplu odpor k biologii (pokud se to zrovna netýkalo hadů; a hlavně k anatomii, která mě hodně nebavila).

2/ Nadále se učit vařit a zkoušet recepty. Tohle mi umožní stát se jídelně nezávislým a když se vrátím na úplný začátek článku, tak by to mohlo potěšit i nějakou slečnu, které bych mohl vyvařovat. A když se vaří s láskou a radostí, je to na té chuti znát.

3/ Zkusit zavést den v týdnu bez masa. Krom toho i omezit (až postupně úplně eliminovat) konzumaci masa v restauracích. Tady si neodpustím reklamu – výborná veganská restaurace jeLoving Hut a stále chutná, jen dražší je Vegan City.

4/ Víc koukat na původ potravin. Zatím moc nerozlišuju, jestli si koupím něco v supermarketu nebo na farmářském trhu. Popravdě já sám jídlo moc nekupuju, to je celorodinná záležitost týdně obstarávaná v supermarketu. Výjimečně něco koupíme na farmářských trzích, když nám přijedou pod nos. Co vím, že máme jakžtakž v pořádku jsou vajíčka, která babička dostává od kamarádky z vesnice přímo od jejích slepiček. S tímto bodem chci poukázat na tezi Tomáše Hajzlera – chemo vs. bio potraviny. Proč tomu přirozenému neříkáme potraviny a tomu, co chemicky a geneticky upravujeme chemopotraviny? To by přeci dávalo větší smysl než potraviny a bio potraviny.

5/ Chtěl bych změnit své snídaně. Narážím na problém časového nesouladu v domácnosti pokud jde o snídání a na nedostatek času. Přesněji řečeno neochotu věnovat snídani třeba hodinu (ono balancování se spánkem nebo aspoň rozespalým pobytem v posteli je opravdu nelehké). Tady jsem už přemýšlel o snídání s přáteli, když s rodinou to moc nejde. Na každoroční chatě mě baví si něco udělat, odnést si to ven na terasu a tam to s někým pomalu konzumovat. V Praze ale narážím hlavně na zbytečné výdaje stravování venku. Tak pokud by někdo chtěl zavést společné snídaně třeba jednou týdně, napište a něco vymyslíme.

6/ Co se mi už docela daří a začal jsem na tom vědomě pracovat během loňského roku, je naučit se jíst pomalu. Už ani nevím, kde jsem se tenhle pitomý zlozvyk naučil, ale nedělalo mi to dobře. Proto se teď snažím jíst pomalu, uvědomovat si, co jím, jakou to má chuť a pořádně sousta kousat. Myslím, že čas se dá ušetřit jinde a nemělo by to být na jídle.

7/ V zájmu ekonomicko-enviromentálně-zdravotního se chci vyvarovat přejídání. Nemyslím, že bych s tím měl teď nějaké problémy, ale chci se tomu vědomě vyhýbat. S tím trochu souvisí i že si k večeři často nedávám buď vůbec nic nebo jen ovoce. Naprat se na noc není nic moc příjemného pro mě, ani pro tělo.

Jestli jste dočetli až sem, prosím, věnujte mi ještě dvě minuty a napište mi nějaký svůj postřeh nebo zkrátka jak tuhle záležitost vidíte vy. Jestli byste třeba chtěli udělat společné snídaně nebo koketujete s vegetariánstvím a čekáte na nějaký impuls.

Díky za vyslechnutí. Pomohlo mi to utřídit myšlenky a nasměrovat na další cestu.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 25

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. arazim napsal:

    zajimave. delsi dobu sleduju tyhle stranky. nejsou spatne jen se asi puvodnimu fokusu nedostava dostatek svetla a tak se clona vice a vice otevira a zahrnuje vice a vice temat. otazkou se tak stava zda je gtd tak komplexni tema a nebo neni. podle mne otazka zdraveho stylu ziti neni soucasti gtd, ale naopak.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Dobrý den, cílem tohoto webu už nějaký čas není pouze zoom na téma GTD, neboť jde spíše o dílčí součást něčeho mnohem komplexnějšího. Osobně cítím právě potřebu se věnovat i tématům jako zdravý životní styl, osobní rozvoj, kreativita. Věřím, že toto „otevření clony“ vnímá pozitivně více lidí.

  2. Ala napsal:

    V této oblasti mám bohaté zkušennosti. Nelze to rozepisovat detailně, překročilo by to několikrát délku tohoto článku, a proto se pokusím syntetizovat to nejcennější, co jsem se během těch let naučila:
    Těla máme zdánlivě stejná (hlava, ruce, nohy, srdce atd.), přesto každý disponuje specifickými odlišnosti jako výchozí stav, genetické predispozice – od slabých po silné články, hormonální hladiny určující náš vzhled, některé povahové rysy a chuťové preference, rozdílná efektivita a využití různých zdrojů či různá omezení z různých důvodu a zamoření různými zvířátky atd., proto je třeba najít optimální model v souladu sám se sebou, nikoliv ve srovnání s druhými nebo opičkovat návody z netu či žurnálů. Najde se v daný okamžik nejlepší model, ale na té cestě je zásadní porozumět svému tělu, jeho signálům, a jednat v souladu s tím. Dobře cvičená intuice mnohdy zacílí lépe než rozumové argumenty, pseudodůvody (máte jich pár PMN v článku) nebo propagované polopravdy , jejichž otroky se mnoho lidí dobrovolně stává. Hlava plná vědomostí není rovnítkem k moudrým rozhodnutím. To, čemu se rozhodneme věřit a na základě čeho, jakých souvislostí, určuje naše další kroky a kvalitu života. Navíc nic není stálé. Základní model bude fungovat, ale s proudem času a změn bude docházet k neustálým drobným uzpůsobením. Nic konkrétního nedoporučuju. Vím, na čem prospívám já, ale nemusí to fungovat u jiných. To je výsledek lekce pokory, tolerance a zkušeností. Když je člověk připraven a má se něco naučit, objeví se i podmínky a způsob realizace.
    Na zažité rodinné zvyky narazí skoro každý. Změny vyvolávají odpor (skrytý strach). Rovnováhu a priority si musí určit každý sám, ale vášnivé argumentace obvykle končí fiaskem. Společné snídaně s přáteli jsou úžasné, ale nějak se mi to zdá v naší zeměpisné šířce a hlavně mentalitě jako problematické. Skoro pokaždé mám takové akce s cizinci (naposledy noví sousedé o patro níž, co žili dlouho v Bombaji a jejich děti z Floridy). Jídlo lidi spojuje, a to i přes jazykové a jiné handicapy.
    O tomhle nejde psát stručně, stejně to je dlouhé….:(,.

  3. Adéla napsal:

    Super článek. Přihlásila bych se k těm snídaním. Ale od 1.března nastupuji do nové práce, kdy nestihnu snídat ani doma.. Tak snad někoho seženeš ;)

  4. Eta napsal:

    Vsech 7 bodu je v principu rozumnych.
    Myslim, ze je vhodne zacit postupne s mensimi zmenami, zazivat si je.

    Doporucil bych uvodem radikalne omezit potraviny s eckama, nahrazovat je potravinami z prirozenych surovin treba z prodejen zdrave vyzivy.

    Omezit potraviny s lepkem (pecivo, knedliky), prejit na obdobne bezlepkove potraviny (kukuricny extrud.chleba, polenta).

    Omezit sacharozu (repny a trtinovy cukr, sladkosti ze supermarketu), pro slazeni pouzit spise maltozu (sladovy vytazek).

    Omezit vyrobky z kravskeho mleka, mleko lze nahradit jahelnym ci ryzovym mlekem.

    Kvalitnimu masu bych se dvakrat trikrat tydne nevyhybal.

    Omezit tvrdy alkohol, nahradit vinem.
    Pit vhodne caje, co neprekyseluji (bancha).

    Veceret kolem seste, ne o moc pozdeji.

    Je to rada drobnych zmen, ktere lze postupne zvladnout a telo se za to odmeni lepsi kondici a radosti ze zivota. ;-)

  5. Franta Jetel napsal:

    Ach jo, nevím, co pořád všichni řešíme… Kdykoli čtu něco podobného, nemůžu nevzpomenout na babičku… Pravda, za jejího života to s těmi „éčky“ ještě tak zlý nebylo. Ale jinak? Jedla, na co měla chuť, ale nepřeháněla to, nevybírala si, ale neomezovala se prakticky v ničem. Bílé pečivo a cheba s máslem a hrnek bílýho kafe se 4 kostkama cukru k snídani, kdepak nějaký „zrní“, jak říkala… Skvěle vařila dle stylu M. D. Rettigové… Vstávala brzy ráno a celý den se nezastavila… Zvládala neskutečný kvantum práce a přitom byla naprosto v pohodě… A dožila se ve zdraví požehnaných čtyřiadevadesáti let… Tak nevím, v čem je problém… Anebo mi někdo ze „specialistů“ poradí, co děláme blbě? ;)

  6. Franta Jetel napsal:

    @Eta: Skvělé nápady, ovšem:
    – Éčka jsou dnes prakticke ve všem, ale pokud si nevybíráš potraviny na provní pohled podezřele levný a „kvalitní“, není co řešit. Komerční „zdravá výživa“ je něco jako moderní náboženství, jehož cílem je z „oveček“ vytáhnout co nejvíce penízků… (Mimochodem, spousta „éček“ jsou jen označení zcela běžných a vcelku neškodných přísad…)
    – Omezovat lepek? Proč by měl zdravý člověk nahrazovat kvalitní pečivo? Kukuřičný extrudovaný chleba? Uffff… :(
    – Omezit sacharózu… Hmmm… Dobrý… A už jsi někdy pil kafe oslazený sladovým výtažkem? Brrrrr… Já naštěstí kafe nesladím… ;)
    – Mlíko pijeme po staletí, nikdy nebyl problém – a najednou špatně? Ano, jsou lidi, co ho špatně tráví, ale jinak? Jahelný či rýžový mix? Jak přirozené… ;)
    – Kvalitní maso ti klidně podepíšu, 3x týdně je v pohodě, nemusí být víc, ale když náhodou je, co naděláš…
    – Víno – jasná volba, není co řešit… Čaj taky nevadí, je-li zelený… A není-li? Pijeme, co dům dá…
    – Večeřet nejpozději kolem šesté může jedině ten, kdo chodí spát se slepicema… Je ale fakt, že s druhou či třetí večeří už to moc nepřeháním… Ale nedejte si nic, když běžně chodíte spát kolem 1 v noci…

    Tím chci říct jen jedno – starat se o své zdraví je samozřejmě správné, pokud to ale přesáhne rozumné procento vyměřeného času, má to ještě smysl? Než se chudák vitarián atd. dostane k něčemu, co může jíst, než vyhodnotí, zda to může jíst, vynaloží tolik energie, že si musí honem honem shánět další… A kruh se uzavírá… Také žít je třeba, přátele… ;)

  7. martin sirotka napsal:

    Pozdravujem ťa priateľu,

    že staré pravdy sú už neplatné, si si už overil,
    že informácii je dosť, tomu čo hľadá, tiež vieš

    prechádzam tým istým, a z toho čo som našiel a uznávam že je prospešné sumarizujem:

    čo sa týka stravy tak treba jesť určite len tú kvalitnú, ide o rozlišovanie, a to získaš len očistou tela, inak by si mohol počúvať 100 ľudí a 100 ti povie úplne iný názor na to čo je pre teba „dobré“ ale len ty vieš čo tvoje telo práve teraz potrebuje, túto schopnosť máme všetci, len zlým životným štýlom sme ju stratili

    pust.cz ti ukáže hladovku, veľmi, veľmi doporučujem

    či už začať na týždňových pôstoch len na ovocných, zeleninových šťavách, alebo priamo deň hladovka a postupne to zvyšovať, či už výplachy čriev, šankaprakšalána, alebo klistir, všetko je prospešné, len tie pôsty a hladovky sú praktickejšie a nenásilné- a výborný pocit po nich, to ti povie každý kto to zažil, a tí čo nezažili ťa budú odrádzať

    potom uvidíš sám na sebe ešte viac čo je pre teba prospešné a čo nie
    ako uvádzaš, mäso to nie je ;)

    rada na záver: nie každý sa stotožní so zmenami, nie každý to vie pochopiť, preto váž čo komu povieš, a ber do úvahy kto vie čo pochopiť, ako zistíš zmenou získaš veľa priateľov, ale aj pár stratíš, ale to je absolútne v poriadku, musíme sa často vzdať toho kto sme, preto kým môžme byť!

    …zmena, to je život

  8. Josef Šmíd napsal:

    Když budu čerpat ze svých zkušeností, tak moje největší proměna, co se týče jídla, byla následující: začal jsem jíst pravidelně, bohaté snídaně, zdravě, ale všechno.

    Tím zdravě myslím, že jsem začal koukat na původ toho, co jím, hodně zeleniny, ovoce, vitamíny atd. A tím všechno myslím, že si neodepírám něco, co je obecně považované za nezdravé, třeba McDonald nebo smažák a hranolky apod, pokud mi to předtím chutnalo a mám na to chuť i teď. Samozřejmě podotýkám občas, ne denně.

    Proto bych doporučil měnit návyky postupně, po malých částech a některé prostě později buď člověk přijme za své a bude je dodržovat automaticky, nebo je zavrhne a vydá se jinou cestou… to je na každém, jak to cítí.

  9. Eta napsal:

    @Franta Jetel: výše jsem heslovitě vypíchnul základní věci, které v naší rodině fungují již několik let a které nám prospívají. A máme pár známých, kterým to funguje stejně. A slyšel jsem přednášky a četl články a knížky, které tento přístup vysvětlují. Nejsme fanatici a nedržíme to stoprocentně, ale jde o to směrování. A myslím, že se nám žije fajn.

    Kdo chce hledat, může to brát jako soupis věcí, od kterých se lze odrazit, pozjišťovat si k nim více a potom se samostatně rozhodnout, zda mě to oslovilo natolik, že to zkusím, anebo zda to není nic pro mě. ;-)

  10. Víťa napsal:

    řešení pro přejídání můžou být třeba ovocné šťávy, ale pozor! tím nemyslím „džusy“ z obchodu… to můžete rovnou pít chlorovanou vodu z kohoutku. Šťávy můžete vypít tolik kolik dokážete, netloustne se po ní a je z ní více živin, než z celého obědu dohromady (samozřejmě z toho nevegetariánského;)
    více info v této publikaci: http://www.zdravinadlani.cz/obrazky/download/walker-zeleninove_stavy.pdf

  11. quip napsal:

    Poslyš Honzo…

    Eta říká hodně rozumných věcí. Lepek, laktóza a cukr můžou být pro člověka problém. Na druhou stranu, proč se zbytečně odstřihávat od některých věcí, když nevíš, jestli ti opravdu škodí. Paleo je hype jako prase a lidem třeba úplně vypadává, proč se do něj Petr Mára pustil. Koukni se na předposlední komentář k jeho článku (tom, který se zabývá hype).

    Jak říkala Ala – každý fungujeme jinak. Třeba názor, že jsme geneticky pořád ještě lovci a sběrači a třeba mléko je ALL THE EVIL je blbost. Pokud chceš svoje travování opravdu změnit tím, že poznáš svoje tělo, běž do toho ve spolupráci s alergologem, sportovním doktorem a nutricionistou. Sám o sobě toho může člověk na svém těle vypozorovat hodně, ale – a myslím, že jsi na to narazil v taky – často ho to jenom zmate.

    Všechny body, které jsi si vytkl jsou fajn, ale nevidím žádnou spojitost s určitou dietou (v anglickém slova smyslu). Prostě jez kvalitně a uvědom si to. Přejídání je z toho, že nevěnuješ jídlu pozornost. A pokud huráá naskočíš na vegetariánství, paleo nebo cokoli jiného, přežereš se stejně. Jídlo je psychologická věc víc, než cokoli jiného.

    Je cítit, že máš opravdu zájem se o jídle a sobě něco naučit. Pokud chceš, mrkni se na těchto pár věcí:

    Paleo brownies are dumb: http://bit.ly/yi4qgK
    Midless Eating (vyšla v cz jako „Nezřízené labužnictví“), o psychologii jídla: http://mindlesseating.org/ – ve spojitosti s tímhle se v tomhle článku: http://nyti.ms/xnOGIO podívej na žluté video „How to Break the Cookie Habit“
    Asi nejlepší databáze složení jídla: http://nutritiondata.self.com/
    Pokud máš iOS, jdi do https://eatery.massivehealth.com/ a přestaneš se přejídat (snad). A můžeš mě začít followovat . )
    Podcast BBC (mrkni na ten z 13. února o comfort food): http://www.bbc.co.uk/podcasts/series/foodprog
    Freakonomics podcast má taky pár zajímavých dílů o jídle…

    No nic, jsem pozvaný na večeři, tak abych šel.

    Jo a pro admina MitVseHotovo.cz: přidejte prosím nějaký redakční systém komentářů (Disqus, anyone?). Extrémně by to zvýšilo moji produktivitu . )

  12. beepee napsal:

    Hezký den přeju, taky přidám jeden (delší) názor a držím palce do změn, bývají zpočátku těžké.

    Podobně jako v komentářích výše i já jsem za život vyzkoušela lecos a teď vím, co dělá dobře mně. Začalo to ale nemocí, beznadějí a tím zkoušením a pozorováním, moje motivace byla asi silnější, než když člověku vlastně nic není a „nemusí“.

    Když nezačnete, nic nepoznáte. Třeba zjistíte, že bez čerstvého chleba s máslem se žít nedá nebo že je pro vaše tělo dost podstatné dostávat cukry (já to tak mám)… Nad mým jídelníčkem by leckdo kroutil hlavou, mně je fajn. Konkrétní rady od (nás) ostatních jsou proto celkem na prd. Je fajn jíst kvalitní jídlo a ne sajrajty,… když budu sarkastická – sníte toho míň (protože je to dražší) a cítíte se líp ;)

    Padla tu zmínka o alergologovi apod. Mně pomáhá specialistka na alergie, která je ale řeší alternativně. Od té doby, co k ní jednou za čas chodím, můžu jíst všechno – pečivo, pít mléko, jíst maso a sušenky a hambáče … a když to někde nárazově přeženu, vím, co jsem měla jíst s mírou.
    A to je asi základ všeho – umírněnost. Zapomínáme na ni. Vy vzpomínáte na babičku, že jedla vše, co chtěla. A celý den něco dělala. V tom je hodně moudra – když má tělo víc nebo míň, než potřebuje, je to špatně. Záleží tedy hodně i na tom, jak se odehrává váš běžný den. Děláte víc hlavou než svalama? Pak asi rychlé cukry využijete snadno (Colu, ovoce,…) a maso s knedlíkem vás bude utlumovat. Jestli přes den kmitáte, nebudou vám saláty a freshe stačit a budete se cítit vyčerpaný.

    Vaše myšlenka snídaní zní hezky, fandím. Někdy pomáhá domluvit si to s kolegy v práci. Člověk ráno dokluše, kam má, a pak si dá ve větším klidu „svačinu“ nebo společný oběd. Zbytečně se fixovat na snídani je asi škoda, když můžete mít ráno spánek a po splnění dopoledních povinností prima oběd … nebo večeři. Dopoledne bývá nejproduktivnější a může být škoda to „prožrat“ … to se dá v klidu o víkendech :) Ráda se někdy sejdu na dvouhodinový oběd s někým novým. Může to vyjít i levně – navařím pro dva/tři a donesu v krabičce někam do parku – bude snad brzy jaro!

  13. quip napsal:

    @beepee

    Zajímalo by mne, jestli „specialistkou na alergie, která je ale řeší alternativně“ myslíte biorezonanci? Znám lidi (i v rodině), kterým pomohla, mne však po roce léčby a vyléčení stejně jako předtím nic nedělá pozorovatelně zle, jen to mléko mě zahleňuje a moc cukru uspává. Chtěl bych se tedy zeptat, jaké problémy jste měla předtím. Díky!

  14. fabian napsal:

    Pro mě největší změnou ve stravování bylo zavedení pravidla „jez pouze to, co je v dané době obvykle dostupné tam, kde bydlíš“. Zeleninová jídla v lednu? V Čechách? Snažím se dodržovat cyklus. Když je venku zima, jím masitá jídla, luštěniny, houby. Až bude teplo, vrátím se k zelenině.

    Přidaným důvodem je i neochota podílet se na převozech tun jídla mezi státy. Nevidím nic „bio“ na produktu, který možná byl vypěstován jako „bio“ kdesi v Africe/Jižní Americe a pak byl převezen k nám. Když si uvědomím množství paliva na jeho dopravu a to, že pro zajištění jeho čerstvosti se ten produkt musí sklidit o něco dřív/uložit do spec. atmosféry… díky, raději přihnojený produkt místního výrobce.

  15. beepee napsal:

    @quip
    Jedná se o metodu NAET – http://www.naet-europe.com/en.html nebo http://www.oggroup.cz/stranka-cinska-medicina-64 … k MUDr. Rusnákové chodím, už několik let mě udržuje „v chodu“ :) Od dětství mám revma, takže bez ironie nemám jediný kloub zdravý. Protože jsem se narodila před revolucí, na tuhle nemoc nebylo moc způsobů terapie ani dost informací, co s tím, tak jsem vyzkoušela všelicos.

    Teprve v posledních cca 10 letech se daří využívat i biologickou léčbu a alternativní medicíny, diety. Tahle kombinace mi zařídila pocit absolutního zdraví posledních pět let a jsem za to vděčná. Teď jsem těhu a tedy bez biologické léčby (taky ironie, takový sajrajt! …ale je to pro revmatiky živá voda), proto jsem taky citlivější na výkyvy. Řekněme, že běžně se cítím celkem dobře a nic moc mě nebolí. Stačí ale, aby syn přinesl domů nějakou virózu, mně se to během pár dní s ním doma vrazí do kloubů a sotva se plížím. Jídlo už tolik neřeším, ta mám většinu odbouranou, jen při nějakém kiksu se něco zvrhne. Např. v lednu jsem fakt nejedla nic moc jiného než rohlíky (nechutenství), tak se mi vylíhla alergie na lepek. Zachraňuje mě NAET. U syna to pomáhá proti ekzémům – po očkování míval alergie na živočišné bílkoviny. Dal si vajíčko natvrdo, během jídla mu zčervenaly tváře a hřbety rukou, jinak nic. Po odbourání u MUDr. může zase jíst, co chce, a nezčervená :)

  16. quip napsal:

    @beepee

    Díky za otevřenost a informace. Myslím, že NAET nadhodím v rodině, kmotřenky mají skutečné potravinové alergie a nikdo moc neví, co s tím. ~ Ať se daří a zdraví drží (klep)!

  17. Karel napsal:

    Zdravím, koukám, že studuješ VŠE, kde jsem donedávna taktéž studoval. Můžu ti doporučit veganskou restauraci v Truhlářské ulici, což máš tramvají kousek od VŠE, chodím tam docela často a vždy mají kvalitní výběr na váhu.

  18. John Spruce napsal:

    Vegetariánství, makrobiotika, „krevní skupiny“, paleo, diety…
    Pseudonáboženství 21. století
    Ve 2/3 světa tohle vůbec neřeší, přátelé. ..jsou totiž rádi, když mají co žrát!

  19. Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

    Vážený pane Spruce, máte pravdu v tom, že značná část (většina) světa žije ve zcela odlišných podmínkách a rozhodně nemohou řešit to, co řešíme my prostřednictvím tohoto článku. Co to ale pro nás znamená? Že máme slepě konzumovat to, čeho se v obchodech nejvíce nabízí? Že nemáme řešit své vlastní životy a své vlastní zdraví, popř. zdraví svých dětí? Věřím, že jste nemyslel vyloženě tento extrém – jíst bezmyšlenkovitě, nicméně vaše zvolání nenabízí nějakou cestu… proto musím domýšlet.

    To, že několik jedinců v naší republice důkladněji řeší stravu, neznamená, že jim je zbytek světa ukradený. (Přece můžu být vybíravý v obchodě a současně, mám-li alespoň nějaké prostředky, také posílat peníze na životosprávu a studium jedné indické dívky.)

    Navíc si myslím, třeba naivně (proto mě klidně opravte), že pečlivostí ve výběru potravin a v rozumnějším způsobu stravování, pozitivně ovlivňuji nejen sebe, ale i své okolí, respektive svoji krajinu a v důsledku – když nepočítám pouze sám sebe – také svět. Například tím, že budu bezhlavě konzumovat nejlevnější potraviny, kterými hypermarkety tlačí na všechny výrobce, negativně ovlivňuji trh. A dostáváme se právě i do zemí, o nich mluvíte vy. Pokud však budu více řešit jídlo, můžu se například koupením fair trade produktu spolupodílet (a ovlivňovat) podmínky lidí, kteří jsou na tom hůře než já.

    Smyslem podobných článků a diskuzí nemá být slepé vzývání té které diety, ale sdílení zkušeností, jež mohou významně ovlivnit nejen naše zdraví, ale také zdraví společnosti a potažmo celého trhu.

  20. Tomáš Bleša napsal:

    Jelikož se tématu věnuji docela intenzivně, tak jen heslovitě pár bodů:
    – mléko – jeho škodlivost není dostatečně prokázána, nicméně extrémně stimuluje insulin, pravděpodobně podporuje výskyt akné, obsahuje růstové hormony, estrogen, jeho produkce je zcela jiná než před lety, takže jmenuje se to mléko, ale je to jiné mléko, než měly babičky (obsahuje víc hormonů). I přes uvedené jsem se mléka nevzdal
    – omezit škroby může být jenom dobré (pečivo, rýže, brambor, těstoviny, dyť víme)
    – omezit fruktózu je velmi dobrý nápad (minimum ovoce, cukru)
    – omezit alkohol je dobrý nápad, akorát poznámka z diskuze výše, že víno (alk+cukr) je lepší varianta než tvrdý alkohol (alk) je směšná.
    – neexistuje zdravý sladký nápoj (džus? – myslíte, že když do sladké vody přihodíte pár vitamínů, že z toho uděláte něco zdravého? když už, tak snězte pomeranč). Vykašlat se na sladká pití je minimum, které by měl každý udělat pro svoje zdraví.
    – maso každý den – no problem – každý, kdo by mě chtěl přesvědčit o opaku by mi musel vysvětlit, proč eskymáci netrpí civilizačními chorobami
    – nasycené tuky – ty miluju – víte, že srdce pro svoji činnost používá právě nasycené tuky? Potřebuje totiž fungovat i v hladovce, když nemáte dost glukózy.
    – ne, mozek nepotřebuje glukózu, jak tvrdí výživáři v reklamách na celozrnný chleba
    – vegetarián – na světě neexistuje jediný přírodní národ, který by byl 100% vegetariánský – ano, tímto způsobem jde „přežívat“
    – vegan – totální hazard se zdravím (a některé změny jsou nevratné), ale jestli chcete dopadnout jako Steve Jobs, je to vaše věc
    – cholesterol – nezpůsobuje vůbec nic a je lepší mít mírně vyšší než nižší. Jestli máte nízký cholestorol, tak se nedivte, pokud vás přepadají depky a blbé nálady
    – nebýt fundamentální stravovací fanatik je velmi dobrý nápad

    … a to jsem myslel, že napíšu 3 řádky.

  21. Snítek napsal:

    Chtěla bych se podělit o své zkušenosti s vegetariánstvím. Byla jsem vegetariánkou 5 let, nejedla jsem absolutně žádné druhy masa, salámů a pod. Někteří „vegetariáni“ jedí kuřecí nebo ryby, což moc nechápu – pro ně je slepice asi míň živá bytost než prase. Ale o různých přístupech a tak psát nechci. Chci se spíš vyjádřit k tomu „strachu“ začít být vegetariánem, jak to přijde rodina apod. Musím říci, že u nás se maso jedlo také v podstatě každý den, alespoň v nějaké formě. Vím, že jsem o vegetariánství přemýšlela již dlouho, ale právě tento strach z okolí mě odrazoval. Až po jednom „incidentu“ jsem se rozhodla, že prostě začnu. No v rodině zaznívaly řeči typu: „To stejně nevydržíš.“, „Nemysli si, že budu vařit speciálně pro tebe.“ apod. Z počátku jsem si sama sebou taky nebyla jistá, i když jsem nikdy nebyla vyloženě masový typ. Ale pomalu a postupně to šlo, z počátku jsem dostávala jenom přílohy bez masa, pak jsem přidala sóju, našla další recepty apod. Musím říci, že jsem začala jíst hodně polévky. Asi po půl roce si na to všichni v okolí zvykli a počítali s tím. Takže nejtěžší v tomto směru je rozhodnout se a vydržet. Ze začátku je těžké, než si na to okolí zvykne a člověk přizpůsobí stravu. Jen chci říci, že ze začátku se to zdá všechno hrozně jednoduché – tak prostě nebudu jíst maso k obědu a k večeři apod. Jenže hodně lidí si ani neuvědomí (patřila jsem mezi ně i já), kde všude se maso v nějaké formě nachází. Začíná to u hlavních jídel, pokračuje přes vývary, omáčky, pak samozřejmě všechny druhy salámů, šunek, dále paštiky a mnoho mnoho dalšího. Navíc to člověka v určité míře dost „omezuje“, kamkoliv člověk jede, musí mít připravený svůj oběd, svoji večeři apod., jelikož vás omrzí mít neustále smažený sýr, jelikož české restaurace na tohle ještě nejsou připravené. V rizotu, v těstovinách, všude jsou většiny kousky masa. Chci prostě jen říci, že to není tak jednoduché, myslím, že hodně záleží na tom, proč člověk chce být vegetarián. U mě to bylo špatné zacházení s chovanými zvířaty (malé klece pro slepice, atd.), takže vždy když jsem dostala chuť na maso, tak jsem si představila to týrané zvířátko a chuť byla pryč. Dnes již vegetarián nejsem, ne proto, že bych to nemohla vydržet, to už člověka tak po dvou letech přejde, ale protože jsem přehodnotila některé své názory a celkově si to více urovnala v hlavě. V žádném případě nejím maso každý den, mívám ho tak dvakrát do týdne a naprosto mi to vyhovuje. Proto se mi moc líbí tvůj nápad, nejíst maso pár dní v týdnu, myslím, že to je pro každého naprosto proveditelné a snesitelné. Musím přiznat, že poté co jsem znovu začala jíst maso, se cítím lépe. (Teď mě asi všichni vegetariáni sežerou.) :-) Hodně se mi ulevilo hlavně, co se týká přípravy jídla a neustálého řešení, co tedy budu dnes jíst. Taky jsem mívala, hlavně zpočátku, pocit, že nejsem úplně najedená. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se podělit o své zkušenosti s vegetariánstvím. Dnes si myslím, že trocha masa je potřeba, alespoň já to tak mám, ale každý jsme jiný. Hezký den! :-)

  22. quip napsal:

    @Snítek @Tomáš Bleša

    Vy lidi máte rozum = )

  23. Eta napsal:

    Na http://bit.ly/GOEl0n občas zveřejním fotografii našeho „zdravého“ jídla. Nic přikrášleného – reálně to, co jíme. Jídlo splňující mnou výše uvedená kritéria. Jako inspirace a povzbuzení pro ty, kdo takové jídlo potřebují ze zdravotních důvodů, tak i pro ty, kdo mají chuť experimentovat a chtějí změnit svůj léty zaběhaný jídelníček. :)

  24. Haňule napsal:

    @Tomáš Bleša
    ..eskymáci netrpí civilizačními chorobami, protože nežijí v civilizaci :P Alespoň ne v takové, jako my.

    Jinak souhlas s: Lukáš Gregor, fabian

    Věřím, že naše babičky si mohly dovolit jíst a pít to, co jedly a pily – pořád bylo co dělat, když to šlo, každý byl venku, kdo mohl měl zahradu či půdu, kterou obdělával. Byl tam samozřejmě ten pohyb. Nikdo neseděl doma u počítače, nejezdil v zaměstnání dlouhé kilometry náklaďákem, jen aby v supermarketu ráno bylo ovoce kdoví odkud, kvůli kterému si jinde lidi vytrpěli svoje, při jeho pěstování. Například: http://www.jansochor.com/reportaz/bananova-republika.html .

    To co dnes nazýváme biopotravinami dříve byly prostě potraviny. Stejně tak mléko a další věci.
    Ono totiž všeho s mírou. Je dost „jedů“, které v menších dávkách neškodí. Ovšem dříve toho všude okolo nebylo tolik – veškeré hnojení, hormony v mléce, většina produkce potravin… atd. Svět se hrozně žene dopředu a málo se zajímá o to, co bude. Lidé se málo zajímají. Vždycky je potřeba začít u sebe a pak až u ostatních lidí.

    Svět stále zrychluje a lidé se málo smějí a málo se mají rádi, lidskost se vytrácí. Na ty, kteří chtějí slušné zacházení s živými bytostmi, kterými zvířata jsou, se často dívá skrz prsty jako na extrémisty a blázny, vždyť kráva nebo prase přeci nic necítí, jsou to jen zvířata. Psi a kočky jsou přáteli člověka – živé bytosti, které chováme (až na výjimky) bez týrání a s láskou, a hned vedle jsou tuny kravínů a chovných stanic prasat či kuřat, kde ve většině případů mají tyto živoucí bytosti otřesné podmínky k „životu“, jestli se to tak dá nazývat.

    A o čem to je? Nejčastěji o „nenažranosti“ a penězích. Lidé se za nimi bezhlavě honí – často zbytečně. Výrobci, farmaceutické společnosti a další, kteří rýžují často na lidském zdraví. A mohla bych pokračovat, ale tolik místa tu zase není :D Krásně to vystihuje tento slogan od hnutí Greenpeace: “Až bude poražen poslední strom, poslední řeka otrávena a poslední ryba vylovena, uvědomíme si, že peníze se nedají jíst…”

    DOPORUČUJI shlédnout film FORKS OVER KNIVES, to byl jeden z impulzů, díky kterému jsem začala zkoumat to, co jím.
    Dalším impulzem byl dokumentární film EARTHLINGS. Oba vřele doporučuju, wake up calls jako blázen.
    A pak samozřejmě mraky dalších (ještě například Potraviny, a.s.), není jich málo, jen televize je moc nevysílají. Důvod? Ovečky sledující pravidelně vysílané pochybné a manipulační relace typu večerních zpráv by možná přestali nakupovat hnusy, byli by moc zdraví a nebylo by na kom vydělávat.

    Nejlepší jsou samozřejmě věci z vlastní zahrady, bohužel ne každý má tu možnost.
    Přechod na zdravější či jiný styl v rodině je dost složitý. Bydlím s rodiči, respektují to, že s jídlem mě baví experimentovat a nechávají mě při tom. Některá jídla děláme společná, některá ne.

    Svůj současný styl bych těžko popsala, je to jídlo od jídla. Maso jen opravdu vyjímečně, jednou za x a od důvěryhodného dodavatele – čili příležitostně(bio?)vegetariánství. Vajíčka domácí, sem tam – ovo-vegetarián. Mléko ne, kdysi megakonzument. Zkouším co nejvíce jídel připravit šetrně, nejlépe s jen nezbytně nutnou či žádnou tepelnou úpravou čili příležitostně vitariánská – „živá“ jídla, jelikož jsou pretty amazing. Do toho úchylka na bylinky (dokáží divy i bez farmaceutického průmyslu) a zkoumání složení výrobků – často je to k smíchu, co jsou výrobci do určitých věcí schopni vecpat. To krásně ukazuje například pořad na Stream.cz – Peklo na talíři. Dále doporučuji knihu Doba jedová.

    Btw. Někdo chápe význam umělého sladidla ve vitamínových tabletách?

    V podstatě tím vším mám na mysli, že je na každém, co mu vyhovuje, co si z dokumentů či knih a faktů vezme a jak se zařídí. Moc jsem toho přečetla a viděla, jelikož chci mít přehled, zkoumat to z více pohledů. Dříve byly babky kořenářky, měly to propojení s přírodou a někdo na ně koukal skrz prsty, další si chodili pro radu. V dnešní době je to podobné. Především to způsobuje nedostatečná informovanost a zakořeněné názory, postupy a tradice. Vidím to i na sobě, kolik toho mám zakořeněného výchovou a tak se některým věcem skoro bojím věřit, protože jsem tak nebyla vychovaná. Ale je potřeba najít odvahu a prozkoumat to, než bude příliš pozdě.

    Kdo chce vidět, co se okolo něj děje, ten otevře oči – rozhlédne se a začne s tím něco dělat. Ostatní jsou jen členy stáda.

    Jak dlouho tohle tempo svět ještě vydrží? :)

    Probudí se a bude to tu za nějaký čas možná vypadat takto: http://sphotos.xx.fbcdn.net/hphotos-ash3/c0.4.960.355/s851x315/562843_356980057680957_1744021775_n.jpg ?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru