Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Osobní antiproduktivita

By on 10. 2. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 7
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Pseudoliteratuře pro manažery a podnikatele je občas právem vyčítána jednostranná zaujatost tématem. To se týká i přeceňování významu pracovní produktivity na úkor všeho ostatního.

Schopnost učit se napodobováním sehrála v dějinách významnou úlohu. Naši předci si navzájem předávali jednoduché inovace. Přenos byl snadný, rychlý a téměř bezchybný, protože na tom byli všichni skoro stejně. Vždyť, co se dá pokazit na kole od vozu, že?

Mechanické přejímání úspěšných postupů coby civilizační strategie fungovalo skvěle až do moderní doby, kdy se začaly rozdíly mezi původcem a napodobitelem prudce zvětšovat. Nápodoba jakožto jeden z pilířů sociálního chování totiž vyžaduje, aby byli oba přibližně na stejné úrovni. Jinak nenese kýžené ovoce.

Proč o tom má smysl přemýšlet v souvislosti s osobní produktivitou? Protože vznikla napodobením postupů, které stály u zrodu industriální revoluce a dnes tvoří funkční základ firemního podnikání. Jednoduše řečeno, osobní produktivita je mnohdy celkem naivní imitací produktivity korporátní. A to je špatně.

Na první pohled to dává smysl. Proč neuplatnit přísné metody, které se tolik osvědčily při efektivním řízení výroby a celých firem, v rovině čistě osobní? Proč nezavést procesy, tabulky, projekty, plánování a vojenskou disciplínu do práce jednotlivce? Odpověď spočívá v pochopení rozdílů mezi firmou a jedincem.

Firma je projekt vyvažující leckdy zcela protichůdné zájmy zúčastněných skupin: majitelů, manažerů, zaměstnanců, odborů, zákazníků, obchodních partnerů, státních úředníků, veřejnosti atd. Pro tuto nesourodost jsou při hodnocení úspěšnosti firmy silně akcentovány měřitelné a číselné ukazatele (mj. produktivita).

Lidská osobnost musí oproti tomu v práci zohlednit také ukazatele neměřitelné a pocitové, jako je např. uspokojení z práce, společenské uznání, zdraví, štěstí, svoboda, nezávislost nebo rozvoj osobního potenciálu. To všechno jsou hodnoty, které nedokázaly systémy osobní produktivity smysluplně integrovat.

Jádro problému tkví v tom, že specificky lidské potřeby často nelze naplnit jinak než činnostmi, které jsou v zásadě neproduktivní a přímo tak kolidují s úsilím optimalizovat efektivitu práce až k samé hranici únosnosti. Zatímco ve firmě dává maximální soustředění a využití zdrojů smysl, v osobní rovině je naopak škodlivé.

Člověk není stroj ani firma. V našem nejlepším zájmu je střídat produktivní úsilí s uvolněním. Antiproduktivita však není to samé jako odpočinek. Je to především soustavný rozvoj neutilitárních činností jako cestování, cvičení, četba, umělecká tvorba, meditace, kutilství, zahrada, sport, ruční práce, společenská zábava aj.

Význam osobní antiproduktivity můžete snadno posoudit sami pohledem do životopisů velkých osobností historie. Takřka vždy odhalíte pestré pozadí zájmů, koníčků, zálib, dovedností a zdánlivě neužitečný, obrovský rozhled daleko za horizont takzvaně praktických lidí, kteří jsou více zacíleni na výsledek.

Tvrdím, že význam systémů osobní produktivity je silně přeceňován, nejen v praxi nezávislých profesionálů, ale také majitelů a vyšších manažerů firem. Tvrdím, že přestože je pracovitost, spořádanost a spolehlivost spolutvůrcem úspěchu, nadměrný důraz na produktivitu vede k omezení a vyčerpání lidského potenciálu.

Co radím závěrem, je opatrnost při napodobování osvědčených korporátních postupů v osobní praxi, protože to zkrátka dlouhodobě nefunguje. Špičkoví profesionálové umí být produktivní i antiproduktivní zároveň. Nepřejímají nekriticky široce uznávané poučky a jdou vlastní, jedinečnou cestou. Ať se to daří i vám!

„Představte si život jako hru, v níž žonglujete ve vzduchu s pěti míči. Jsou to Práce, Rodina, Zdraví, Přátelé a Duše a všechny držíte ve vzduchu. Brzy pochopíte, že Práce je gumový míč. Když jej upustíte, odrazí se zpět. Ale ty zbylé 4 míče – Rodina, Zdraví, Přátelé a Duše – jsou ze skla. Když jeden z nich upustíte, nenávratně jej odřete, poškrábete, poškodíte nebo dokonce rozbijete. Už nebudou nikdy stejné. Tohle musíte pochopit a vybojovat. Pracujte efektivně v pracovní době a odcházejte včas. Věnujte potřebný čas své rodině, přátelům a dobře odpočívejte.“ — Brian Dyson, bývalý ředitel firmy Coca Cola

 

Robert Vlach

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. jjasanus napsal:

    v zasade souhlasim, jet „naplno“ se opravdu nevyplaci (vím z vlastni zkusenosti). asi je i dulezite, jak je ktery clovek nastaven, nekdo potrebuje vic volnosti, nekdo (jako treba ja) preferuje spise „tvrdsi“ rezim :) hold, i po vice jak 20 letech v civilu ve me jeste toho vojaka z povolani asi trochu je :) co se mi na clanku velmi libi je vysoka uroven autorova psani, verim, ze jednou budu schopen psat take takto skvele.
    diky za clanek a zdravim :)
    JJ

  2. Jaroslav Luhan Jaroslav Luhan napsal:

    Souhlasím s Robertem Vlachem a jeho závěrem. Dokud bylo mým cílem získat víc času pro sebe, rodinu, zdraví a rozvoj a zároveň znovu najít zálibu a radost v práci, tak byly GTD a metody osobní produktivity nutné, byť za cenu až jakéhosi fanatismu. Jakmile jsem ale cíle (rovnováhy mezi produktivitou a antiproduktivitou) dosáhl, zůstaly mi z těch metod jen funkční nástroje a návyky. Nemám teď potřebu dál bádat a zkoušet. Produktivita je pro mě nástroj, jak získat čas a volnost. Produktivita pro mě není cíl.

  3. quip napsal:

    Tvrdím, že autor je úplně mimo. Význam systémů osobní produktivity je přeci v tom získat víc času pro „antiproduktivní aktivity“ a časově je vybalancovat s prací („produktivní aktivitou“). Autor svům článkem vynalézá kolo a nevím, komu ze čtenářů mitvsehotovo.cz tím cokoli přinese.

  4. Robert Vlach napsal:

    @quip Můj článek není o work-life-ballance principu v kontextu systémů osobní produktivity, jak jste to zřejmě pochopil Vy. Naopak. Je o zhoubnosti tohoto principu, kdy je v ideálním případě na jedné straně 100% pracovní produktivita a na straně druhé nějaký kvalitní, pomalý čas. To je totiž jediný logický důsledek, k jakému můžete se současnými systémy osobní produktivity dojít, a já tvrdím, že je to důsledek nežádoucí. Můj argument jde přesně v opačném směru, tj. že pro jednotlivce je naopak více než žádoucí nechat do pracovního času přetékat činnosti antiproduktivní. Výsledkem pak není super-produktivní manažer, podnikatel či profesionál s vyhrazeným volným časem, což je ideál principu work-life-ballance. Výsledkem je jedinečná profesní osobnost, která možná nepracuje se 100% produktivitou, ale zato nabízí zcela jedinečný životní pohled.

  5. quip napsal:

    @Robert Vlach

    Roberte, článek jsem přelétl a zaměři jsem se na kritiku Vámi uvedených kategorií „produktivních“ a „neproduktivních“ aktivit. Nemám rád slovní spojení „work-life balance“ protože navrhuje prátvě to: práce je produktivní aktivitou, kterou je potřeba udělat a mít co nejrychleji z krku => proto GTD, aby měl člověk potom čas na „neproduktivní aktivity“. Blbost. Líbí se mi pojem „life balance“, který nebere práci v antagonistickém pojetí se vším ostatním, přece jen je součástí života a kdo nemá tu svoji rád natolik, že se z ní snaží co nejrychleji utéct, dělá asi něco špatně. A vůbec, ty dvě kategorie jsou naprosto pocitové a mezi „produktivní“ nemusí patřit jenom práce. Pro někoho je to třeba rehabilitační chození do posilovny, ze kterého člověk nemá žádnou radost a radši by si šel zaběhat, ale napřed tu achilovku prostě potrénovat musí.

    Upřímně mi vadí Vaše kategoričnost v tvrzení, že strukturování času na „spíš práci“ a „spíš zábavu“ je (alespoň v případě „nadměrného důrazu“) přeceňována. Neberete v potaz, že někteří lidé potřebují svojí práci strukturovat a buď v některých okamžicích musí být 100% produktivní a nemůžou sem tam přimíchat nějakou tu neproduktivní činnost nebo jim toto strukturování vyhovuje (teď budu tři hodiny číst tyhle články do školy, které mě nebaví, ale přečíst je musím, potom půjdu na pár hodin zrelaxovat prací do kavárny, večer dopíšu ten cynicky laděný paper na zítřek (už se těším, jak z něho profesora klepne) a ráno půjdu s kamarádem na squash).

    Stejně tak Váš příklad o historických osobnostech a jejich koníčcích je mimo. Neuvažujete v historickém kontextu a o míchání „produktivních“ a „neproduktivních“ aktivit se na denní bázi také nezmiňujete.

    Závěrečný příměr Bryana Dysona je něco, na čem by se článek dal postavit lépe (bohužel se mi teď nedaří najít zdroj ke spirálnímu modelu osobního rozvoje s jeho čtyřmi osami – práce, zdraví, osobní vztahy, zájmy) a co považuji za jeho hlavní přínos a proč – uznávám – není zas tak úplně k ničemu jak jsem svým názorem o vynalézání kola vyjádřil. K zamyšlení rozhodně vede. Na druhous stranu, podobně jako to napsal Jaroslav Luhan, smysl GTD stejně jako jiných systémů se naplno projeví po jejich alespoň rámcovém ovládnutí, kdy na všechny pravidla můžete zapomenout a jako nástroj je používáte intuitivně. Bohužel, základy prostě být musí. Váš článek na mne ale působí stylem „odhoďme metody osobní produktivity, ke štěstí je jiná cesta a je to tato“).

    Mno, ať je to jak je to, věřím, že kdybychom se sešli v nějakém čistě neproduktivním prostředí (hospodě) a mluvili osobně, našli bychom víc společných názorů než v tom, v čem se lišíme. Nedokonalost psaného textu. Ať se daří!

  6. Robert Vlach napsal:

    @quip Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal k odpovědi (byl jsem s digitálními nomády v Maroku). Nemyslím, že bych musel svou argumentaci nějak významně doplňovat. Je to blogpost, a tedy především můj vlastní názor, zformulovaný na základě toho, že se s mnoha úspěšnými a zajímavými lidmi ve své poradenské a podnikatelské praxi potkávám. Chtěl jsem především upozornit na skutečnost, že systémy osobní produktivity pochopitelně JSOU ideologické. Staví před příjemce určitý systém hodnot, i metody k jejich dosahování. A celý problém z mého pohledu tkví v tom, že firma z podstaty své existence bude vždy kultivovat zcela jiné hodnoty než jedinec z masa a kostí. Ale to už bych znovu opakoval argumentaci uvedenou v článku, což nechci.

  7. Libor napsal:

    Mám dojem, že když je člověk na volné noze, tak pocitově ani fakticky nikdy nebude na 100% hotov, ani kdyby spal jen jednou za týden. Navíc se mi zdá, že čím jsem starší, tím víc má každé vyhoření něco z deprese, takže se na to musí dávat bacha.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru