Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Kde je hranice mezi nadšencem pro práci a workoholikem?

By on 2. 1. 2012 in Témata with Počet komentářů: 2

Vladimír Dědek

VLADIMÍR DĚDEK | GTD, self-managementu a rozvoji osobnosti se věnuji už několik let. Své myšlenky sdílím také na webu chcirust.cz.
Mám rád zpětnou vazbu a pro uvítám, když se podělíte v komentářích s vlastními názory!

Poslední články od Vladimír Dědek (Všechny články)

Poslední dobou mi v hlavě leží jedna myšlenka: Kde je hranice mezi nadšením pro práci a workoholismem? Jedna z definicí workoholismu říká, že je to „závislost na práci“. Jak ale poznat, že jsem na práci závislý?

Jaká je vlastně definice workoholismu, lze generalizovat?

Marně se poslední dobou snažím najít opravdovou definici slova workoholik. Pro mě je workoholikem člověk, který kromě práce nemá žádný osobní život. Jednou za 3 měsíce si vyrazit na pivo s kamarádem neberu jako sociální život.

Práci o víkendu vnímám tak nějak napůl. Ano, někdy je potřeba obětovat část víkendu a věnovat se práci. Nemělo by se to ale stávat pravidlem a mít 2 dny ze sedmi na odpočinek/soukromé projekty se mi zdá akorát. Naopak, myslím si, že by člověk i během pracovního týdne měl část dne strávit odpočinkem, sebevzděláním či self-managementem.

Někdo mě považuje za workoholika, opravdu jím jsem?

V očích kolegů – spolupracovníků jsem vnímán jako workoholik. V práci dokáži strávit 9-10 hodin a nepřipadne mi to nenormální. Prostě odcházím, když „mám hotovo“. Pro práci se dokáži snadno nadchnout a najít si v rutinní nebo na první pohled nezajímavé práci potěšení. Navíc se díky proaktivitě věnuji věcem navíc, hledám další možnosti a vylepšení pro stávající procesy ve firmě a také pro zákazníky.

Sám se tedy za workoholika nepovažuji, už proto, že po práci si dokáži najít čas na sebe, na sport, na přítelkyni a o víkendu také na kulturu či podobné potěšení. Tedy, dříve tomu tak bylo…

Posledních měsíce jedu nadoraz, domů se chodím akorát vyspat

Jak asi tušíte, sám balancuji na hraně. Svým projektům věnuji hodně času (hlavně v poslední době) a nezbývá pak čas na další projekty, odpočinek a obecně – ostření pily (známé ze 7 návyků skutečně efektivních lidí). Promítá se to nejen na pracovních výkonech, ale také na celkové fyzické a také psychické únavě. Nemám už takovou chuť začínat další projekty, nemám chuť na plánování a revizi úkolů (viz také můj předešlý článek).

Blížím se syndromu vyhoření, ale nechci se k němu dostat, co pro to dělám?

Velký stres, únava, nechuť do práce, podrážděnost atd. Ano, ano, ten pověstný syndrom vyhoření… Vím o něm, číhá tam na mě, čeká. Ale já se nedám, sám sebe přelstím. Fázi jedna (omezení práce) už jsem započal. Svátky mi pomohly se více uvolnit a od psychického náporu si trochu oddechnout. Našel jsem si čas sám na sebe a dohnal (alespoň částečně), co jsem v posledních měsících zanedbával.

V novém roce to už bude plně na mě, jak se o sebe budu starat, zda do svého týdenního rozvrhu zahrnu ve větší míře i ostření pily.

 

Tímto článkem bych rád vyvolal diskusi na téma workoholismus a jak jej chápete vy. Budu rád za Vaše komentáře!

Vladimír Dědek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Kde je hranice mezi nadšencem pro práci a workoholikem? › GetDone.cz | 2. 1. 2012
  1. Klára napsal:

    Ahoj Vladimíre,
    workoholika si představuje stejně jako Ty, tedy člověk který nemá osobní život a chvilku času pro sebe (protože má přece udělat ještě tolik věcí). Takový člověk si volno vlastně ani nechce udělat, protože neví, co by v tento čas měl dělat. V tomto režimu žije už nějaký čas a kamarádi mu nenapíšou už z principu, protože by stejně nepřišel.
    Jsem s tebou za jedno, že každý občas musí zabrat ať už proto, že potřebuje plnit nějaké termíny v práci, nebo musí zvládnout zkoušky ve škole. Vždy bychom ale měli mít na paměti, proč(s jakým cílem) v tomto krátkodobém „tvrdém režimu“ jedem a dle toho k tomu přistupovat.
    Ostření pily považuji za velmi důležitou součást svého života. Po každém výdeji energie je potřeba najít svou oázu a zpátky ji dočerpat. Sice se říká, že „práce šlechtí“, ale v tomto případě dávám přednost přísloví: „všeho moc škodí“ :-)
    Díky za pěkný článek!

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru