Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Kradou pondělní rána úsměv?

By on 12. 12. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 8
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Již nějakou dobu sleduji lidi kolem sebe. V práci (tam hlavně), na ulici, v supermarketu. Dívám se do jejich tváří a snažím se z těch “obrazů” něco vyčíst.  Ve tvářích lidí je možné vidět hodně věcí. Co mne ale při mém “pozorování” zaujalo asi nejvíce je to, jak málo se lidé usmívají. Zřejmě si teď většina z vás říká: “Tak to si objevil Ameriku!”.

Nemám v úmyslu objevovat Ameriku. Mě zajímá: „Proč?“ Proč se lidé (hlavně v práci) neusmívají? A myslím, že za to mohou pondělní rána.

Pondělní ráno zná asi každý. Pondělní ráno je něco, co nám vzalo víkend. Pondělním ránem končí to, co jsme chtěli/mohli dělat, a začíná to, co nechceme/musíme dělat. Když se v pondělí ráno podívám do tváří mých kolegů, jako bych četl: “Je pondělí ráno. Bohužel.”

Pondělní ráno je nejhorší. Úterý, středa, čtvrtek…..to už jsou jen dny, které nás posouvají k novému víkendu. Pondělky nám víkend berou. Co jsme prožili/dělali o víkendu, to si pamatujeme dlouho (někdy navždy), co jsme dělali v práci v pondělí obvykle nevíme už v úterý ráno. Čím to?

Odpověď je asi právě v tom propastném rozdílu mezi můžu/chci a nechci/musím. To co nás baví, na co se těšíme, z čeho máme radost, to na našich tvářích vytváří úsměv. Pokud najdeme způsob, jak dělat i v týdnu to, co nás baví, z čeho máme radost, na co se můžeme těšit, pondělní rána nám přestanou vadit. Pondělní rána nám přestanou krást víkend.

Pracuji na pozici, která se (i když já tento výraz nemám moc rád) dá považovat za manažerskou. A baví mě o své práci přemýšlet. Pořád si kladu otázku, co je vlastně “moje práce”. Jaká je moje role v mé roli. Proč dělám to, co dělám. Co od toho očekávám. A dlouhou dobu jsem se ujišťoval v tom, že moje práce je podávat výkon. Že moje práce je “dávat příklad” jak být výkonný (naivně sem se domníval, že pokud budu výkonný já, bude výkonný i můj tým). Že moje práce je vytvářet dojem. Že moje práce je “neselhat”.

………také jsem se kdysi v pondělí ráno neusmíval

Pak jsem, někdy na konci léta, narazil na blog Tomáše Hajzlera, na jeho blog o Svobodě v práci. Do toho jsem zrovna dočítal knihu od Setha Godina “Nepostradatelní”. Tehdy mi to ještě né-úplně došlo, ale začal jsem mít najednou pocit, že Svoboda v práci a zmíněná kniha do sebe “nějak” zapadají. …..a najednou jsem v jasných barvách začínal vidět, jak jsem se celou tu dobu hrozně mýlil.

Moje práce není vytvářet dojem, moje práce není podávat výkon. Moje práce je naučit (své) lidi v pondělí ráno se usmívat. Pokud se mi podaří, aby se lidé kolem mě v pondělí ráno usmívali, teprve pak odvádím “dobrou práci”.

Josef Jasanský, blog

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 8

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Kradou pondělní rána úsměv? › GetDone.cz | 12. 12. 2011
  1. Jan straka napsal:

    Velmi trefne podane.osobne se domnivam,ze zakladni problem vetsiny lidi je prave v tom,ze ziji dva zivoty – ten pracovni a ten osobni.vetsina programu na gtd ma i preddefinovane kategorie „work“ a „personal“! Lide zkratka tyto dve oblasti oddeluji,coz je spatne,protoze si ve vysledku tim zkracuji „zivot“(mysleno tu osobni rovinu) na 1/3.
    Druhy problem,ktery vidim ja,je ziti ze dne na den. Ti progresivnejsi maji cile a todo listy.ale kdyz se zeptas na jejich sny,je to prusvih! I ja donedavna pouze ciloval,ale ne sve sny.az jeden moudrejsi me na to upozornil.od te chvile se neco maleho zmenilo.napsal jsem si sve sny a dokonce jsem si i rekl,v jakem roce bych se rad snu dozil,nicmene stale to zustalo snem,nikoli cilem,a v tom vidim podstatny rozdil.
    Od te doby ani ja nemam v pondeli zkrabatene celo neb neziju „cile“,nybrz svuj sen. A v tom take spatruji ulohu manazera-probouzet v lich ono sneni a chut sve sny jednoho dne naplnit.
    Dobra prace!

  2. Lucie D. napsal:

    já pracuju v public relations, a usmívat se je 80% mojí práce – pak až je to nějaké psaní, internetování, telefonování, schůzky a podobně. Přestože ten úsměv zabere pár vteřin, a ten zbytek celých osm hodin mé pracovní doby, a mnohdy i více, můžu potvrdit, že úsměv je prostě všechno. Když se člověk usměje, kolegové i zákazníci ochotněji a s větší chutí (i rychleji) spolupracují, vše je příjemnější, a tím jak svým úsměvem infikujete další lidi, šíří se to jako lavina, která vás obklopí, a je to prostě paráda. Dokonce i v telefonu jde velmi dobře poznat, zda se usmíváte! …od té doby co se pravidelně usmívám se mně lidé mnohem méně ptají, zda je ta či ona zpráva připravena, a častěji se zajímají o to, jaký jsem měla víkend, a zda nezajdeme na oběd…
    spousta lidí už je životem tak nějak otrávená, a ne vždy vám úsměv oplatí, ale po pár týdnech ranního vítání s milým výrazným pozdravem a úsměvem už pookřáli i moji kolegové…

  3. Tomas napsal:

    Jeste ze do teto skatule nezapadam…. V praci se smejeme nejvic v pondeli dopoledne, kdy jsme hezky odpocati z vikendu… Behem tydne se pak nalada kazi a zlom nastava az v patek odpoledne :-)

  4. Pavel napsal:

    Tohle téma mě oslovilo, tak přidám také zkušenost – moje vlastní zkušenost je, že ten kdo se v práci usmívá a je veselý, může být časem považován za někho kdo buď nic nedělá nebo mu je přiděleno málo práce nebo je až příliš spokojen se svým platem. Když si moji kolegové stále na něco stěžují a všude vykládají jak je jejich práce namáhavá a těžká, tak jsou na tom v očích šéfů nakonec lépe.

  5. jjasanus napsal:

    @pavel tak to Vam Vase sefy vubec nezavidim. Taky jsem byl kdysi takto opacne nastaveny „sef“. Dnes, i kdyz pracuji stale na stejne pozici, nejsem zadny sef….jsem soucasti komunity, soucasti tymu……a moc moc me to bavi!

  6. milos napsal:

    Není důvod být načuřený už v neděli a mračit se v pondělí ráno.

  7. Ďusi napsal:

    @jjasanus. Hm, zřejmě je dost firem, kde to takhle špatné funguje. taky jsem radši členem týmu, spíše vedu než nařizuji. Ovšem mí nadřízení v tom vidí problém. Radši pouze „šéfujou“, udílejí pokuty a jinak prezentují svou moc.
    Takže opět přišel čas na mou průpovídku: „Nelíbí se ti tvůj šéf? Tak ho nahraď“. Ovšem tentoktát nehodlám postoupit v hrierachii, ale „změním vzduch“ ;)
    PF 2012 :)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru