Jak na jazyky III. – Čtěte, čtěte, čtěte. Čtěte všechno.

Slova Williama Faulknera uvedla poslední díl miniseriálu o tom, jak na jazyky. Čtení textů má na rozdíl od poslechu či sledování filmů několik výhod: najít články a knížky odpovídající úrovni vašich znalostí cizího jazyka je snazší, můžete si je vzít kamkoli a kdykoli a nerušíte jím okolí. Při čtení navíc můžete lépe vnímat známé gramatické jevy a snadněji odhalíte neznámá slovíčka a nové fráze. A pokud čtete zajímavý text, který není ani příliš snadný, ani moc obtížný a obsahuje nejen něco povědomého, ale i nového, budete se ke čtení v cizím jazyku rádi vracet – bude totiž zdrojem motivace, nikoli frustrace.

První zásadní otázkou je samozřejmě co číst a na jaké jazykové úrovni. Ti, kdo se učí anglicky (ale i německy a francouzsky), se můžou poohlédnout po tzv. easy readers, zjednodušených a zkrácených verzích klasických nebo populárních románů a povídek. Vydávají je nakladatelství, jež se specializují na učebnice a slovníky, a k dostání jsou obvykle ve větších nebo specializovaných knihkupectvích (v Brně je to například Oxford Bookshop ). „Easy readers“ vycházejí v různých jazykových úrovních a často s uvedením rozsahu slovní zásoby, kterou využívají. Na konci některých z nich najdete i krátký kvíz s otázkami, u nichž si můžete ověřit, kolik jste se toho naučili a nakolik jste textu rozuměli. Pokud navíc obsahují i CD, můžete se procvičit i v poslechu.

Pokud už základy jazyka zvládáte, a přesto se čtením knížek v cizím jazyce teprve začínáte, může vás to svádět, abyste nejdřív sáhli po čítankách pro začátečníky nebo mírně pokročilé (pre-intermediate), ale doporučuji, abyste je jen prolistovali. Bývají totiž příliš jednoduché a slovní zásoba je v nich mírně řečeno primitivní a demotivující. Při výběru se proto zkuste řídit pravidlem výzvy – výzvou je přitom taková knížka, která je vždy o úroveň výš než vaše (domnělá nebo otestovaná) znalost cizího jazyka. Znáte-li tedy aspoň základy, pusťte se do povídky pro mírně pokročilé; mírně pokročilí pak můžou sáhnout po knížce pro pokročilé (intermediate) se slovní zásobou nejméně 1 000 slov. Vybíráte-li knížku v knihkupectví, zkuste si ji prolistovat a vyzkoušejte i pravidlo tří stran: pokud vám po třech stranách přijde text moc jednoduchý, nebo je naopak moc těžký a nerozumíte každému čtvrtému, pátému slovu, odložte ho. Nebojte se také spolehnout na svoje pocity: pokud vám jazyková úroveň knížky vyhovuje, ale obsahově vás ani po třech stranách nezaujme, je lepší se poohlédnout po jiné.

Pro pokročilé existují i jiné možnosti: časopisy, komiksy, novinové sloupky, blogy nebo články z oblasti, kterou se zabýváte. Pokud vás odrazují dlouhé texty a jste jako doma v sociálních sítích, zkuste hledat zajímavé osobnosti nebo kolegy z oboru na Twitteru, Facebooku nebo na Google+. Všechny tři sítě umožňují sledování bez nutnosti reagovat a komentovat, na Facebooku a zvláště na Google+ jsou navíc příspěvky delší a některé na úrovni blogů. Při hledání toho pravého zdroje jsou přitom důležité dvě věci: čtení vás musí bavit a autor textu by měl jazyk, ve kterém píše, skutečně ovládat. První předpoklad je vcelku jasný: proč se prokousávat článkem, který mě nudí a nijak mě nemotivuje? Druhá podmínka se někomu může zdát diskutabilní, ovšem pokud se při čtení chcete skutečně něco naučit, texty bloggerů, kteří mají sami problém s gramatikou a pravopisem, vám příliš nepomůžou.

Pokročilí knihomolové můžou sáhnout po zrcadlových (dvojjazyčných) vydáních nebo rovnou po původních knížkách. Pro začátek jsou přitom nejvhodnější thrillery a detektivky: napínavý děj opravdu někam spěje a postavy většinou používají živý, současný jazyk s hovorovými frázemi. Původní klasickou literaturu si můžete nechat na později. Knížky v angličtině, němčině, francouzštině, ale i španělštině jsou k dostání ve větších knihkupectvích (někde i na dobírku) a v e-shopech. Pokud jste majiteli čtečky Kindle, můžete se poohlédnout i po e-knížkách v regionálních pobočkách Amazonu, anglisti navíc můžou využít nainstalovaný slovník a funkci „Text to Speech“, díky níž si některé pasáže nebo neznámá slovíčka můžou nechat přečíst.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=r0jDv7IU3c0&feature=youtu.be[/youtube]

Druhou důležitou otázkou je, jak texty v cizím jazyku číst a jak a jestli s nimi dál pracovat. Možnosti jsou v podstatě dvě: číst jen tak pro radost a občas si zapsat nějaké to slovíčko, a číst nadvakrát. V prvním případě se pobavíte, přečtete víc textů a mírně si rozšíříte zásobu, ovšem pokud ji nebudete aktivně používat a nebudete se aspoň trošku věnovat i gramatice, stane se z vás jen pasivní konzument. Druhá cesta je časově náročnější a stojí víc energie, ale můžete se skutečně něco naučit. Pro čtení nadvakrát se hodí prakticky jakýkoli text. Při prvním čtení si můžete jako vždy označit slova a fráze, která vám bránila v porozumění celého textu (ať už podtržením či nějakým symbolem po straně), případně si je rovnou vyhledat. Při druhém čtení se na ně podíváte znovu a zhodnotíte, jestli jsou pro vás natolik důležitá, abyste se je naučili, a posvítíte si i na gramatiku. Zaměřte se přitom hlavně na ty gramatické jevy, které už znáte, a ptejte se: Proč je zrovna v téhle větě tento čas? Proč tahle předložka? Proč je tu zrovna člen neurčitý? Neanalyzujte přitom celý text, a už vůbec ne celou knížku – stačí se podle nálady jednou za čas podívat na jeden odstavec nebo jednu stranu. Pokud si nejste jisti správnou odpovědí, podívejte se do učebnice, zeptejte se učitele, rodilého mluvčího nebo někoho, kdo už jazyk trochu ovládá. Jevy, které vás zaujmou nebo které vám přijdou důležité, zkuste prakticky použít: vytvořte s nimi větu, a zapište si ji nebo ji řekněte nahlas.

Možnosti, jak s textem dál pracovat, jsou prakticky neomezené a individuální. Někomu vyhovuje pitvání každého detailu, někomu stačí soustředit se na jednu konkrétní věc: pokud se učíte anglicky, můžete například hledat jen příklady předpřítomného času, frázová slovesa nebo členy, u textu v americké angličtině můžete hledat odlišnosti od britské (a naopak) nebo zkoumat postavení slov ve větě. Důležité je jen to, aby vás studium bavilo a neodradilo od dalšího čtení.

Na závěr přidám zase několik konkrétních zdrojů (nejen) pro angličtináře:

1) Nejen pro začátečníky:

– easy readers: Macmillan Readers (Macmillan nabízí i e-booky s ukázkami a na webu si můžete otestovat svou úroveň angličtiny), Cambridge Readers (asi nejlepší nabídka pro anglisty – obsahuje ukázky knížek, audio klipy a dokonce odkaz na možnost přímého objednání v ČR), Oxford Bookworms, Penguin Readers (i tento web nabízí možnost otestovat si svou úroveň angličtiny)
– Simple English Wikipedia
– blogy a knížky o minimalismu (často v jednodušší angličtině): zenhabits, The Minimalists, mmlist
– návody, tipy a rady („how-to“), koníčky: Lifehack, eHow, Squidoo, The Happines Project

2) Pro pokročilejší čtenáře:

– zrcadlová vydání: tzv. Gutenbergovy čítanky , dvojjazyčná vydání v angličtině , v němčině, ve francouzštině nebo ve španělštině
– zpravodajství: BBC, Guardian (skvělé a nenáročné jsou sloupky What I’m really thinking – díky za tip nioblad ), Washington Post – všechny nabízejí i bezplatné aplikace pro Android a iPhone
– film a hudba: IMDb, IMSDb (databáze filmových scénářů), Vulture, Pitchfork
– technologie, IT a věda: Wired News, Gizmodo, TechCrunch, Popular Science, New Scientist

Máte-li další tipy – pro jakékoli jazyky – přidejte je do komentářů. Čím víc jich nasbíráme, tím líp.

Sylva Ficová

Jak na jazyky I. díl, II. díl

Štítky: zdroje