Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Můj podzimní splín

By on 31. 10. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 6
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Před několika dny ke mně na návštěvu zavítal podzimní splín. Potichu, bez pozvání. A bez klepání. Jako kdyby věděl, že u mě má dveře otevřené. Že, i když je nevítaný host, nevyhodím ho. Ať vzpomínám jak vzpomínám (kalendář jsem si prošel snad už stokrát), jsem si jistý, že jsem ho nezval. Ale přišel.

A, jak už to s nezvanými hosty bývá, velmi rychle se zabydlel. Leží na mém oblíbeném gauči, pije mé oblíbené pivo z lednice, chodí na balkón kouřit mé oblíbené cigarety. Jakmile má pocit, že se mu dostatečně nevěnuji, okamžitě se hlasitě připomene.

Myslím, že si to docela užívá. Pivo i cigarety mi v poslední době dochází nějak často a hlasitý je tak, že mám dojem, že už nikoho jiného neslyším. Jak se té nezvané návštěvy zbavit? Jak mu slušně vysvětlit, že každá návštěva je, jak vyplývá z definice toho slova, jen dočasná?

Ne snad kvůli tomu pivu a cigaretám, i když i to by určitě rodinný rozpočet a můj praktický lékař ocenili, ale hlavně proto, protože mi už začíná opravdu lézt na nervy. Obávám se ale, že splíny Wikipedii nečtou. Ten můj určitě ne.

Do všeho mi mluví: “Tohle nemá smysl”. “Tohle tě nebaví”. “Do tohohle se Ti vlastně vůbec nechce”. Stále ta stejná písnička. Nechci to poslouchat. A už vůbec se podle toho nechci řídit. Ale ten splín zatracený jako by měl nade mnou nějakou magickou moc, nebo co.

Říkám mu: “Jasně, teď si mě dostal, do toho učení se teda teď nepustím. Ale počkej za dvě hodiny……”. A za dvě hodiny, jak jinak, mu tuto větu zopakuji. Někdy, abych se pořád neopakoval (stydím se už i před vlastním splínem??!!), ho překvapím větou: “Dobře, nechám to tedy na zítra”. Mám pocit, že z této věty má můj splín opravdu velkou radost.

Vzpomínám na dny, kdy si můj splín vybíral zaslouženou dovolenou. Dny, kdy jsem měl pocit, že nikdo a nic mě nemůže odradit od mého záměru, plánu nebo cíle. Dny, kdy jsem si s radostí v srdci představoval, jak udělám to, či ono, jak zvládnu tento i tamten problém. Dny, ve kterých jsem usínal s dobrým pocitem nepromarněného dne. To byly skvělé časy.

Ty dny jsou najednou pryč. Přišel podzimní splín. Mé skvělé pocity i mé nadšení, ti chudáčci malí, se před ním někam schovali, a nechtějí se vrátit. Marně je volám a hledám. Marně jim slibuji, že když se vrátí, splín odejde. Asi mi to nevěří.

Vidí, jak se u mně splínu dobře daří, jak se prochází v mém županu, popíjí mé pivo a kouří mé cigarety. Jak mi pořád něco říká, a já ho poslouchám. Možná si myslí, že je to můj kámoš. Že jen tak neodejde. Že nechci, aby odešel.

Ale on odejde! Už brzy. Možná ne dnes, možná ne zítra. Ale brzy. Odejde! Najdu způsob, jak se ho zbavit. Jak mu vysvětlit, že návštěva je pouze dočasná. Splíny Wikipedii nečtou, ale já jo. A nejen Wikipedii. A opět nastanou ty skvělé časy. Mé dobré pocity i nadšení se vrátí.

Vím. I když splín odejde, opět se vrátí. Jednou. Opět potichu, bez klepání a pozvání. Ale ten čas, co tu nebude, ten si se svými dobrými pocity a nadšením pořádně užijeme. A možná. Jednou. Až se zas bude splín plížit k mým dveřím, uvidí mě s mými dobrými pocity a mým nadšením za oknem. Uvidí, jak si to užíváme. Možná to pak vzdá, a půjde “o dům dál”.

Josef Jasanský

Jak jste na tom vy? Máte odzkoušené tipy, jak s podzimní únavou či splínem zatočit?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 6

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Natálie napsal:

    Jéje, jak já to znám… Jak moc mi s příchodem doby, kdy se příroda připravuje na zimu leze pod kůži tenhle pan Splín! Jak moc je u mě doma, někdy mě naplňujě celou, až mám pocit, že ze mě nic jiného kromě něj nezbývá… Ale zase nastavuje moje myšlení do jiného módu. Přicházejí jiné myšlenky, nápady a pocity. Je čas být unavená a pomalejší, ale asi je to tak v pořádku, protože to je cyklus přírody a roku. zima není rychlá a tak příprava na ní nemůže být ani rychlá ani svěží. Všemožně se snažím nepodlehnout pocitu, že na podzim něco ve mě usíná (umírá) a že já chci spát se taky. Válet se v mlhách a respektovat světelný den neprodlužovaný žárovkama. Ale to teď nejde. Mám teď přiliš moc závazků ve světě, který takto nehraje. Dokončím je, splním. A pak uvidím. Do té doby funguji povrchní postupy jako koupit si něco pěkného, milého (oblečení, knihu, květinu…), dělat radost smyslům (jídlo, filmy, hudba, přátelé) a víra v to, že zase bude jaro.

  2. EjDzejGooG napsal:

    Ano, takové stavy nastávají nejvíce u přetížených pracantů, kteří si na sebe a svoje koníčky nenajdou ani co by se za nehýtek vešlo. Obvykle se to omlouvá tím, že „práce je moje největší záliba“. Ale to jen povrchová pravda…že :-)

  3. Přijď na natáčení ČSMÚ :-)

  4. Pavel napsal:

    Kdysi jsem se rozhodl, ze nebudu mit podzimni deprese. To je zaroven i moje doporuceni :)

  5. Milan napsal:

    Neotvírejte dveře a zabedněte okna! Já právě jeden vykopal od nás z bytu a on se teď bezcílně potuluje ulicemi. Pozor na něj!

  6. David napsal:

    Taky jsem na podzim mival tyhle pocity. Hlavne v dobe studia. Ted si spis podzimni spleen uzivam, mozna ze uz to neni spleen. Zacal jsem mit podzim radeji nez leto. Pripadne mi, ze na podzim se sejde spousta krasnych pocitu, clovek se zastavi, nic nespecha, nabira inspiraci pri prochazkach prirodou a neco noveho zacina, objevuji se nove nadsene tvare, jimz zacina nove studium a lide jsou si jaksi blizci.
    V dobe studia byly tyhle hezke pocity naruseny mirnym stresem, ucivo z prednasek a slidu nedavalo smysl a pokud chtel clovek vsechno pochopit, musel mu venovat vic casu, stejne tak ruznym projektum a pri tom se objevoval ten spleen. Nejlip se s nim bojovalo na podzim, co jsem behal po lesich v ramci predmetu telesne vychovy na vysce. Jak z nas stekal pot po vybehnuti skaly. Chce to sportovat a nejlepe s par prateli, to je proti spleenu dobre.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru