Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Vít Baloušek: Můj plán je nic neplánovat

Začínal jako novinář, pokračoval jako reklamní textař a právě tvorba reklamy jej zavedla přes několik renomovaných komunikačních agentur rovnou na volnou nohu. Řeč je o Vítu Balouškovi – nyní působí jako nezávislý lektor, marketingový poradce a idea maker. V dnešním rozhovoru se rozpovídal o tajemství kreativity a podělil se i o tajemství úspěchu zdaleka nejen ve světě reklamy.

Kdo je Vít Baloušek (1971)

Člověk, který žije slovy, psaním a tvorbou: začínal jako novinář, poté se stal tv dramaturgem a reklamním textařem (copywriter) a také kreativním ředitelem (creative director). Tvoří nejen slogany, ale především vytváří komunikaci a příběhy nejrůznějších značek a firem. V současnosti pod značkou GOOD IDEAS, www.goodideas.cz, rozvíjí firemní vzdělávání v oblasti marketingu a reklamy. Pohybuje se také v oblasti Internetového marketingu a online komunikace. Věří, že dobré myšlenky mohou změnit svět – pod podmínkou, že nejprve změníte sami sebe. Věří, že podnikání a moudrost lze dokonale propojit.

Jak jste se vlastně dostal k reklamě?

Náhody neexistují. Nic se neděje náhodou – jinak by vše ve Vesmíru bylo náhodné, žili bychom v chaosu a v ten okamžik by se Vesmír rozpadnul. Bůh ovšem vnímá poněkud více souvislostí než člověk omezený svými smysly a nesmysly, které má v hlavě – tedy hru na náhody musíme mnoha lidem prominout, poznání je vždy otázkou vývoje, osobnostního i duchovního. Navíc Bůh nedává žádné certifikáty ani diplomy jako na VŠ – lidská nevědomost se může projevit často pocitem „vševědoucnosti“.

Tedy popořádku – nejprve Bůh stvořil svět, potom vznikla Sluneční soustava a Země – a postupně se to vše propojilo až do okamžiku, kdy jsem byl novinářem v deníku Lidová demokracie. Redaktorem jsem byl rád. Za bujarých nočních mejdanů, tahů a party jsem se seznámil s jistým bouřlivákem jménem Jakub Horák (dnes spolumajitel TBWA Česká republika, jedna z nejúspěšnějších reklamních agentur na našem trhu, píše také do Lidových novin – vytvořil např. kampaň „Pomáhat a chránit“ pro Policii ČR) – a Jakub byl již v té době velmi slavným reklamním textařem v reklamní agentuře Mark/BBDO. Slovo dalo slovo a zkusil jsem si tu práci copywritera – externě pro Jakuba potažmo Mark/BBDO – a najednou se vynořil velký reálný projekt spolupráce, neb Jakub založil vlastní reklamní studio s názvem Men on the moon (shodou okolností název inspirovaný písničkou od R. E. M – což si náhodou zvolil i Miloš Forman jako název svého slavného filmu). Lákal mne ten svět netušených možností, kreativity, zajímaví lidé – byl jsem vždy typem revolucionáře chystajícího se změnit svět (až jsem pochopil, že musím především změnit sám sebe – prozření přišlo mnohem později) a reklama se jevila jako ideální prostředek, jak svět pozitivně transformovat! Začal jsem točit radiospoty, tv spoty, dělat reklamní kampaně – desítky stovky tisíce hodin vymýšlení, schůzek, brainstormingů, zkoušení hledání inspirace tisíci způsoby…  Na vizitce jsem měl dokonce napsáno Entertainer – rád jsem bavil lidi, otázka je, jestli se bavili oni. Hahaha…

Fenomén doby. Bylo to pár let po listopadu 1989, byli jsme fascinováni svobodou, chodili jsme na koncerty hudebních skupin, poslouchali DJ‘s, tancovali po barech i na barech (doslova, byli jsme tím známí) – chtěli jsme být jako na Západě, vydělat peníze, poznat tržní hospodářství, cestovat, podnikat, prostě být u toho! Jakub byl trpělivý a tu práci mne naučil krok za krokem se svým geniálním kolegou kreativním ředitelem Tomášem Hrivnákem (dnes pracuje v www.idealisti.cz). Jak vidíte, život je vlastně plný náhod…

Práce v reklamě musí být určitě náročná. Kde vidíte největší úskalí kreativní práce?

Kreativita bývá vnímána velmi různě – reklamní agentury ji vnímají někdy až přespříliš egoisticky jako možnost se proslavit, ukázat sami na sebe, strhnout na sebe pozornost svojí exhibicí a někdy bohužel zapomínají na skutečné potřeby klienta a realitu mimo svět reklamy.
Na druhou stranu bez originální výjimečné kreativity si reklamní kampaně nikdo nevšimne, ovšem musí to vzniknout na podkladě odpovídajícího zadání ve formě kreativního briefu – a zde vzniká někdy to obrovské nepochopení ze strany zadavatelů reklamy; myslí si, že v digitálním věku vše vzniká online samopohybem a není třeba za to platit, kreativita se vnímá jako nedůležitý zbytečný doplněk! Marketing je někdy celkově ve firmách přehlížen a vnímá se jen prizmatem prodávat a vydělávat rychle a hodně… Tedy pokud chci skutečně kreativitu, která prodává a odpovídá značce a jejímu charakteru, vede k diferenciaci značky na trhu a vytváří její jedinečnou identitu a image – dá to obrovskou práci, stojí to hodně času a energie, ale jedině tak se dostanu k dlouhodobým výsledkům a trvalé prosperitě! V každém případě nic není zadarmo a bez práce – klient zadavatel musí chápat, že na kreativitě (nápadu, textech, visuálech, grafickém designu, scénáři atd.) nelze šetřit, protože toto šetření pozná především zákazník, a to tak, že se mu výsledek nebude tolik líbit – dá přednost konkurenční reklamě, která ho silněji osloví, která zaujme na první pohled! Myslet si, že kreativita se nemusí platit, je absurdní omyl – zkuste si v restauraci objednat sodovku bez bublinek a odejít bez placení… Navíc marketingová řešení generují zisk a profit dlouhodobě – a to celé je vždy o nápadech, kreativitě… Stejně tak je nutný čas – nelze čekat zázraky do druhého dne a na počkání. Nemluvě po tom, že na kreativitu si musíte najmout specialisty – mnoho lidí žije v ilusi, že každý může kreativitu hodnotit, hlavně když to platí – ne, odbornost a kompetence je stejně důležitá, jako u lékaře, zde ovšem léčíte firmy – je zde stejný princip, vyléčí se jen ten, kdo se nechá léčit, musí tomu věřit a chtít! Kreativita v podnikání předpokládá a vyžaduje změnu – změna je život! Neexistují žádné zkratky typu kvalita Jaguára za cenu ojeté Škody 120. Odbornost a osobnost se musí platit a uznávat – nesmí to nikdy sklouznout do nějakého trapného programu „ušetřím za každou cenu“ či korupčního modelu „dělám jen s těmi, kdo mi platí provize“… Příklad? Tvorba virálního videa – někdy si zadavatel myslí, že natočí levné video a ušetří navíc za nákup medií – spotřebitelé si budou jeho video nadšeně posílat – a nejlépe to budou záběry produktu a loga, to je přece to nejdůležitější a „cílovku“ to bude šíleně zajímat! Přijde obrovské zklamání, když poté klientovi ukážete nejúspěšnější zahraniční virály a nastíníte cenu, kolik asi stála jejich produkce, kolik lidí vymýšlelo scénář a jak to celé dlouho trvalo – byly někdy i několikanásobně dražší než „obyčejná“ televizní reklama, protože jinak by nikdo neklikl na legendární ikonu dnešní doby „Líbí se mi“! Ano, je to kulturní fenomén – žijeme online a libost se projevuje kliknutím na palec nahoru, ať se to někomu líbí nebo nelíbí, žijeme ve věku „To se mi líbí“. A co vítězí? No přece kreativita! Máte maximálně jednu vteřinu na reakci publika – podobně jako v cirku v antickém koloseu, aréně…; když gladiátor viděl palec nahoru anebo dolů – ano, to dnes ve věku mass medií rozhoduje o životu či smrti značky, i když popravdě řečeno dalších souvislostí v marketingovém mixu najdete mnoho a mnoho, nelze žádné řešení zjednodušovat.

Veřejnost si zase někdy zkresleně myslí, že kreativita v reklamě je neomezená, podobná svobodné tvorbě umělce – obrovská neznalost procesů; kreativita je v marketingu maximálně určována limity klienta, který to platí. Další ilusí je představa jakési psychologické manipulace za účasti týmů psychologů – takto se opravdu reklama nerodí! Kreativní myšlení je nutno systematicky kultivovat – štěstí přeje připraveným. Tedy rychlokvašky nejsou vhodné ke konzumaci.

Jak vlastně vypadá váš běžný pracovní den?

Den a noc: jsem a pracuji dlouhá léta na volné noze, a tak některé dny jsou velmi dobrodružné! Jsem spíše typ sova (kdysi jsem měl i přezdívku Sova, jako totemové zvíře to byl pro indiány velký symbol), a proto spíše, než abych byl ranní ptáče, pracuju v noci… Každý den je jiný, vše se neustále mění – máte pravdu, že člověk toho nejvíce udělá, když k tomu má vhodné podmínky, nejste vyrušováni a můžete se na práci soustředit; víte, kreativní práce není snadná – musíte tak nějak někdy trpělivě čekat na inspiraci shůry… Polibek od Musy si nelze vynutit silou! Navíc se vždy střídají stavy nevědomí a poznání – kolikrát něco uděláte s nadšením, a poté se s odstupem za to stydíte, musíte to předělat. Kreativní práce není určitě od do – mám skicář Moleskine, chci být jako Hemingway, Picasso… Hahaha! Je to o tom, že to nelze zdaleka úplně naplánovat – kdy se ozve klient, kdy to stihnete, kdy to udělá dodavatel, jak dlouhá bude schůzka… Plán je jedna věc a realita druhá; „Kdy se Bůh nejvíc směje? Když si lidé dělají plány.“ Snažím se v rámci možností v klidu najíst, jím třikrát denně: snídaně, oběd a večeře. Někdy celý den jen telefonuji a píšu na počítači – jindy mám schůzku za schůzkou – jindy zase celé dny školím jako lektor. Mohla by mne najmout nějaká tajná služba – už znám celkem slušně ČR, byl jsem ubytovaný v tolika městech a hotelech na různých školeních. Efektivita práce mne fascinuje – v reklamě se naučíte makat tvrdě jako dělník na stavbě, jenom stavíte brandy (nemyslím ten nápoj; v angličtině je brand značka, ovšem ne dopravní…). O víkendu se snažím vždy vyrazit také do přírody a nabrat energii.

Učím se smířit se s tím, jak se věci dějí, nechávám tomu volný průběh – to je vždy to nejtěžší, přijmout skutečnost takovou, jakou je… Život je tak krátký, člověk by toho chtěl tolik stihnout – snad ve svých příštích životech dokončím všechny rozdělané projekty…

Kreativní práce je častá, a mnohdy i vyžadována. Jenže člověk není stále v kreativním rozpoložení. Máte nějaké vlastní i cizí tipy, jak ke kreativitě přijíti, lze-li to tak vůbec říct?

Není jen jeden recept a pro každého – musíte si tu svou cestu vyšlapat sám, a že to jsou někdy samé kopečky, ba přímo velehory; kreativita je náročná životní cesta, můžete snadno zabloudit – vyžaduje tedy zkušené průvodce – horské vůdce po kreativních výšinách. Najděte si zkušeného odborníka, a toho se zpočátku držte jako klíště! Kreativnímu myšlení se musíte naučit – jen zcela výjimečně to někdo umí tak říkajíc od pána Boha, i tak potřebujete v reklamě zkušenosti z marketingu, a to dlouholeté… Inspirovat se lze různě, jsme různí lidé – doporučuji umění, knihy, přírodu a především kreativní lidi! Nesmíte to zase tak křečovitě chtít, potom tomu vadí ego. Pozor, pýcha předchází pád!

Chce to čas a především touhu, mít silnou motivaci, umět být sebekritický, přijmout zpětnou vazbu – potom se věci dají do pohybu… Víte, ta inspirace musí sama plynout jako voda – nelze to udělat násilím, chce to svůj čas, pravý čas.

Říkáte rovněž, že pracujete rád v noci. Jak bojujete proti únavě?

Snažím se. Je to boj. Občas se posadím do pozice, ve které je zobrazován sedící Buddha (jasně, Buddha je zobrazován i ležící – ovšem leží také vzpřímeně!), a snažím se nemyslet na nic, jen pozorovat svůj dech, být zticha a poslouchat ticho. Rozpustit se jako kostka cukru v čaji, splynout s Vesmírem. Klid. Vyprázdnit mysl. Ztišit se. Zastavit všechny myšlenky, vjemy a projevy mysli. Rozbouřená hladina emocí se postupně usadí na dně.

Piju čaj, moře čaje – nejraději mám vysokohorské indické Darjeelingy a Oolongy z Tchaj- wanu (moje texty o čaji najdete na webu www.teatao.cz). A také používám tu starou židovskou metodu (doporučoval to i Ježíš Kristus), tedy použití oleje /může být olivový/, ale já preferuji sezamový – masáže a výplachy úst, nyní také velmi populární ajurvédská technika. Znáte indickou medicínu? Najít v životě rovnováhu je to nejtěžší – nebýt líný ani přepracovaný, babo raď! Buddha má pravdu – když je struna nástroje povolená, tak nezní – když je přepnutá, praskne!

Jak trávíte volný čas? Aktivně, nebo naopak čerpáte sílu?

Aktivně čerpám sílu. Jak kdy. Aktivita je nutná, jinak se neposunete z bodu A do bodu B. Buňky jsou živé, když se hýbají. Atomy jsou neustále v pohybu. Nečekejte žádné zázraky – čtu si, dívám se na filmy, chodím do přírody (především po těch neznačených cestách), dívám se do krajiny, sleduji zprávy na internetu, píšu emaily, hraji si s dceruškou – je jí rok a půl a je božsky roztomiloučká, andílek! A také cvičím yogu, máme takové malé centrum na jednom středověkém statku na okraji Prahy, je tam také nejstarší lípa v Praze, u metra Zličín (www.samadhiyoga.cz). Snažím se zastavit, zastavit čas. Bytí je krásné, ale pomíjivé – nepromarnit žádný oka mžik je úkolem člověka. Každý květ jednou uvadne – lidský život netrvá zase tak dlouho, i želva a papoušek leckdy žije déle než člověk, sekvoje by mohly vyprávět, co to lidstvo vyvádělo a vyvádí za šílené hlouposti… Tolik času člověk leckdy zbytečně promrhá – Bože, odpusť! V současnosti se mi volný čas spíše prolíná s tím pracovním – i když ne vždy je práce zábava.

Jste čerstvým autorem knihy. O čem ve své knize pojednáváte, jak jste k nápadu napsat ji přišel a jaké je to cítit se jako spisovatel?

Na počátku bylo Slovo… Koneckonců jsem vyrostl v knihovně na hvězdárně v Českých Budějovicích, kde máma pracovala – vždy jsem miloval knížky, kamkoli jsem přišel na návštěvu, vždy jsem tam nejprve prozkoumal knihovnu. Můj strýc Jaroslav Čech z Rakovníka byl klasický filolog a historik, jeho obrovská knihovna byla mojí učebnou – a já jsem byl jeho „chytrou cvičenou opičkou“, která měla oslňovat ostatní svými znalostmi nabytými již v dětském věku – dal si se mnou neskutečnou práci, měl nekonečnou trpělivost se špatným žákem, předal mi moře faktů a souvislostí. Strýc věřil, že kdo pochopí minulost, ten má klíč k budoucnosti – zabýval se také pravým a správným významem slov, etymologií a praindoevropštinou. Nečetl jsem jen odbornou literaturu, ruku na srdce. Pod peřinou tajně jsem přečetl Tři mušketýry, všechny díly a také Egypťana Sinuheta! Jsem stále vášnivým čtenářem, třeba o druhé světové válce jsem přečetl desítky knih – fascinují mne ty příběhy o odvaze a statečnosti.

  

 

Sbíral jsem také dlouhá léta bibliofilie, především z první republiky, knihy o mystice, Tibetu a indiánech. Prolezl jsem křížem krážem většinu antikvariátů v Praze, mohl bych po nich dělat průvodce… Nápad napsat knihu vznikl postupem doby, přirozený vývoj – po 15 letech praxe v reklamě jsem začal intensivně školit jako lektor, a to potřebujete skripta, a už jsme u toho, když je píšete, najednou vidíte, že ty texty lze propojit a nápad vydat knihu byl na světě! Kniha je skvěle popsána panem Vojtou z United People, kmotrem knihy, lépe to nezvládnu.

Spisovatel, to zní krásně – co si lze více přát? Ach! Kéž bych jím jednou byl, to budu muset ještě hodně pracovat! Bez toho vnitřního hlasu bych nic nenapsal, jsem jen takovým nástrojem, nepatří mi žádná mimořádná zásluha. Jedině tehdy, když ta slova z vás jakoby něco (někdo) píše – tak to začíná být ono, to pravé ořechové (mahagonové)! Spousta věcí v knize jsou posbírané kolektivní zkušenosti. Bohu díky, že kniha vznikla – a za to patří velký dík i vám, bez vašich rad a doporučení bych zabloudil v labyrinthu. Vy jste byl pro mne ta zlatá nit, která nás dovedla k cíli, doufejme. Smekám klobouk!

Žijte a myslete kreativněVít Baloušek, 240 stran; vydáno v roce 2011 v nakladatelství Computer Press

Co vy a studentská léta? Vzpomínáte na ně?

Ne, minulost je pryč! Ano, určitě si občas zavzpomínám – doba komunismu a socialismu, 2 v 1: byla to jiná doba, měli jsme společného nepřítele, a tak se lidé více vnímali, objímali, peníze nebyly všechno – přátelství byla jedna z mála záležitostí, které se daly prožít naplno – jezdili jsme na country festivaly a tam jsme se kamarádili, bylo to dojemné, poslouchat skryté narážky folkových zpěváků, držet svíčky v ruce a večer se dívat do plamenů ohně, poslouchat kytary, počítat hvězdy, hledat souhvězdí, sledovat padající hvězdy a něco si přát a přemýšlet, jestli komunismus jednou skončí… Lidé se více navštěvovali, nebyl žádný virtuální počítačový svět. Vůni ohně na Facebooku prostě nezažijete; ani u televize ten kruh není takový jako kolem ohně – souhlasíte?!
Gymnasium jsme prožili jako „Husákovy děti“, náměstí Lidových milicí, Praha 9 – Vysočany. Dokonalá funkcionalistická architektura první republiky, budova školy, jinak temné industriální smogové prostředí – nejkrásnější bylo období listopadové revoluce; byl jsem předseda stávkového výboru (asi jediná funkce, na kterou jsem byl v životě hrdý). Jasně se ukázalo, kdo z pedagogů patří k STB a kdo riskuje kůži a bojuje za svobodu. Video z Národní třídy otevřelo oči i váhavým střelcům… Situace byla vyhrocená na ostří nože – hned vedle školy byla budova KSČ, nedaleko fabriky Praga a Českomoravská Kolben Daněk a v nich připravené lidové milice s ostrými náboji v samopalech, čekali na rozkaz. Moje maminka měla šílený strach, stále jen plakala a říkala, že mne zabijí, ať jsem opatrný…; jojo, byli jsme opravdu první na ráně, vzal jsem si (tajně, aby to máma nevěděla) nůž po tátovi s krásnou rukojetí z paroží jelena, vybral asi 30 kluků, kteří cvičili bojová umění a rugby, rozestavili hlídky a naše gymnasium jsme hlídali jako oko v hlavě.

Dnes nechápu, kde jsme brali tu odvahu, pořádali jsme setkání na náměstí, bylo tam spousta lidí, to už šlo těžko uhlídat, a tak jsme tam pobíhali a kroužili jako mladí lvi – mládí nezná překážek. Infiltroval se mezi nás jeden slavný „novinář“, jistý pan Hořejší – šel dělat „osvětu“; teprve za několik let po revoluci se zjistilo, že to byl obyčejný práskač s krycím jménem v STB nasazený na mne a celou školu, stále ho vidíte i dnes v mediích. Dělá jakoby se nechumelilo, šmucke a chucpe. Naštěstí to dobře dopadlo – na tanky jsme nebyli připravení, musím sebekriticky přiznat s odstupem doby…

Dnes bych raději připravil pro tanky uvítací výbor s welcome drinkem v podobě ochutnávky koktejlů od pana Molotova (kdo chce zapalovat, musí sám hořet!). Nejsem pacifista za každou cenu, ustupovat Zlu znamená ho podporovat. Škoda, ta atmosféra revoluce a změny vyvanula… věčná škoda, bylo to opojné, nádherné – pozorovat dějiny! Je nepochopitelné, že svou podstatou zločinecká organizace KSČM může i dnes pokračovat v demokratickém státě v činnosti – jakoby nám to nestačilo, jsme nepoučitelní, přitom sami komunisté nikdy žádnou demokratickou diskusi nepřipustili.

Bohužel nemám stroj času – v mládí jsem promarnil spoustu příležitostí, udělal moře chyb – no nic, mělo to tak být, co se dá dělat. Minulost je pryč!

Soudě dle vašich odpovědí jste člověk prospektivní. Sníte o budoucnosti, aktivně ji tvoříte nebo ji necháváte takovou, jakou má být?

„Musíme pracovat, jako by všechno záleželo jen na nás, ale musíme se modlit, jako by všechno záleželo jen na Bohu.“ svatý Ignatius de Loyola

Vše dohromady dává smysl, usilovat i věřit! Svojí karmě nelze utéct – i když se budete sebevíc snažit, přát si něco, toužit po něčem – a nemá se to stát, tak se to nestane; my ovšem neznáme celou Skutečnost, jen velmi omezený výsek své osobní perspektivy v daném čase dějin na daném místě, navíc náš vhled se také vyvíjí, stejně jako míra koncentrace; vhled může růst anebo se ničit (znáte to, někdy za něco vehementně bojujete a později se za to třeba stydíte) – nezbývá než dělat maximum, co můžeme, aby se věci staly a daly do pohybu. Sami se neustále měníme – nejprve jsme se sháněli po matčině prsu, poté po dudlíku, poté po hračkách, poté nás bavila škola (doufejme), později přišel na řadu sex, alkohol, vztahy, peníze – a ve stáří budeme rádi, když se dožijeme dalšího dne a nic nás nebude bolet, jo, ještě budeme shánět hůlky a vybírat si nějakou pěknou hrobku s hezkým výhledem, inu tělo je pomíjivé jako vše…

Jsme to, co si myslíme – neustále programujeme svou mysl a vytváříme energetické pole, které má vliv na naše okolí, stejně tak naše okolí má vliv na nás. Je to propojené kontinuum, které nelze oddělit. Lépe se medituje v lese na skále než třeba na houseparty: „Tuctuctuc, nerozumím, neslyším, co jste říkala, slečno?!“ Musíme si pečlivě vybírat i jídlo a přátele, protože i tyto energie mají určující vliv na naši budoucnost. Poznat, co je dobré a co špatné – mnoho utrpení zažíváme, jako učitele anebo ochranu před jiným utrpením, jen to nevidíme…

A leckteré dobro se nakonec promění ve zlo. Andělé strážní mají dnes nonstop práci, přesčasy jsou na denním pořádku, a dokonce makají bez nároku na odměnu, protože v ně ani lidé nevěří – naštěstí nestávkují, naši nevděčnost si nepřipouští…

Cesta je cíl. Institut věštců je k vidění ve Starém zákoně, dnes je nemáme, či nevidíme anebo neposloucháme… /zajímavé byly věštby Tibeťanů, moc dobře věděli a včas předpověděli, co je ve 20. století čeká…; ale stejně se nepřipravili včas na běh věcí příštích, člověk si někdy nedá poradit, ach jo.) Sami Izraelité napochodovali za II. světové války do koncentračních táborů v dobré víře, že o ně bude postaráno, ano, bylo postaráno formou funusu, proměnili se v dým kremačních pecí jako v žalmu: „Jsme jenom pára nad hrncem“ – bojovat začali často až před vchodem do plynové komory, a to už bylo opravdu více než pozdě, zbyly jim jen holé ruce a oči pro pláč… ani jim jejich prognostická tradice nepomohla, nedokázali si spočítat zcela zjevnou skutečnost, že řetěz pronásledování od nacistů a stupňující se utrpení nemůže pro Boha živého dobře skončit a ovlivní to negativně jejich budoucnost – až po válce se Židé zaměřili na bezpečnou budoucnost, tedy na budování armády a tajných služeb, a tedy i samostatného nezávislého státu. Tibetu prostě chybí tajná služba typu Mossad, musím to poradit Dalajlamovi!

My všichni společně tvoříme svoji společnou budoucnost, chtě nechtě – a najít smysl a naději v dnešním světě znamená tvořit budoucnost světa a lidstva, které dospělo jakýmsi „vývojem“ nejen k obrovskému vědeckotechnickému rozvoji, např. v astronomii, lékařství – ale také k bodu nad propastí, kde jsme obklopeni ekologickými katastrofami, jadernými zbraněmi, stále se válčí a zbrojí, v Africe je hladomor, jeden názorný příklad za všechny: Čína pokračuje v totální destrukci Tibetu a Tibeťanů a světová veřejnost si nechce pokazit obchodní vztahy s Čínskými rudými bratry, a tak pokračuje mezinárodní společenství v tichém souhlasu s genocidou tibetského lidu, přesto Jeho Svatost Dalajlama dokáže stále vykouzlit naději pro Tibet i lidstvo v učení Buddhy…

Co uděláme? To záleží jenom na nás, máme za budoucnost absolutní odpovědnost, každý jednotlivec zvlášť. Jaký jsem já, taková bude naše společná budoucnost.

Jsme na webu, jenž se zabývá organizací času – proto si nemohu odpustit: jste na volné noze, využíváte k plánování vašeho času určitou time-managementovou metodu?

Moje metoda je diář Moleskine, tam si píšu důležité schůzky a aktivity. Víte, lidé dnes již zapomínají psát – krasopis jako disciplína mizí… Vidíte to především u mladé generace, jsou propojeni s počítačem a mobilem a písemný projev považují za zastaralý. Milostné dopisy jsou jen v museích (vystavíme jednou hard disky pro příští generace?!), dnes se chatuje! To ovšem znamená ve výsledku snížený rozvoj psychomotoriky, tak důležitý především u dětí! Jinak nemohu být vzorem ctností, moje metodika plánování je dost impulsivní – nechávám věcem volný průběh, o mém čase de facto rozhodují moji klienti a mé projekty, těch proměnných je v té rovnici tolik, že to je někdy i nerovnice, to je život. Můj plán je nic neplánovat.

Je tu něco, co byste chtěl našim čtenářům vzkázat?

Žijte a myslete kreativně!

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. GTDovec napsal:

    To mě dostalo. Myšlenkovým záběrem bujné jako poprsí trafikantky z Amarcordu. Jen tak dál! Bože, pomáhej nám a chraň nás od naší přízemnosti…
    Snad by na konec textu mohl být ještě připojen krátký recept kolegy Balouška na nějaký lehký moučník s exotickým ovocem a bio-šlehačkou. Ale to berte jako takovou moji malou, veskrze osobní deviaci :-)

  2. Radek napsal:

    Hmm.. jedním ze základních principů efektivity je stručnost, schopnost vyjádřit myšlenky jasně a rychle. Sorry tenhle článek mě ani nenapadlo číst při pohledu na něj.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru