Proč se nestát minimalistou
Poslední články od admin (Všechny články)
- Kdo je leader - 4. 1. 2016
- Jak nepřepálit boj s prokrastinací - 9. 11. 2015
- Toxické argumenty - 19. 10. 2015
V minulosti jsem se v diskuzích několikrát negativně vyjádřil k celé myšlence minimalismu. Nedávný článek “Proč se stát minimalistou?” na zde na tomto webu mě vyprovokoval k trochu rozsáhlejší akci, než je pouhý příspěvek do diskuze. To by bylo příliš minimalistické. Pokusím se shrnout důvody, proč si myslím, že minimalismus není dobrá cesta životem.
Odrazím se od tučné věty v začátku zmiňovaného článku:
Základem [minimalismu] je myšlenka, že se soustředíme jenom na to, co je v životě skutečně podstatné a co má smysl. Vše ostatní eliminujeme.
Problémů s touto definicí vidím hned několik:
- To, co je podstatné, se v životě neustále dynamicky mění. Např. včera jste si pochvalovali svůj dostatečně velký byt 1+1, ale dnes vám učitelka oznámila, že vaše dítě má talent na klavír, že je dobré to rozvíjet a mít možnost cvičit i doma. Vysvětlíte učitelce, že jste minimalista a klavír (další vlastněná věc) nepatří do vašeho minimalistického bytu?
- Co je podstatné pro Vás, nemusí být podstatné pro lidi, se kterými žijete. Vašeho partnera, vaše děti. Platí to i opačně. Pro vaše děti budou určitě podstatné věci, které jsou pro vás naprosto nepodstatné. Vaše manželka bude chtít nepodstatný mobil, vaše dcera nepodstatného plyšového medvěda. Vy jste ale minimalista, radost bližních je pro vás sice podstatná, ale nemáte ty nepodstatné peníze a nechcete doma ty nepodstatné věci. Co uděláte? Začnete přesvědčovat své dítě, že plyšák je zbytečné zatížení jeho života?
- Život není “binární”, tj. neexistuje pouze pravda/nepravda, podstatné/nepodstatné, ale máme tu i nekonečné množství mezi-stavů. Je podstatné, aby měl váš byt přípojku na elektřinu, když máme svíčky? Potřebujete v kuchyni šlehač? To je ten krám, co dokáže ušetřit čas, když si děláte bábovku.
- Bráno do extrému, skutečně podstatné je pouze přežít a rozmnožovat se. Tam ale nechceme zůstat, že? Příliš hard-core.
Vždy, když čtu, jak někdo vychvaluje minimalismus, nemůžu se ubránit myšlence, že se jedná o moderní cestu do kláštera a cílenou rezignaci na bohatost života za účelem eliminace stresu. Pokaždé mám podezření, že jde o hysterickou reakci na nezvládání životní zátěže. A téměř vždy o sobeckou reakci bez ohledu na okolí a své bližní. Minimalismus totiž nemůžete nikomu vnutit. Pochybuju, že můžete myšlenku minimalismu prodat svým dětem. Sledujte chvíli, co je pro ně přirozené. Garantuji vám, že minimalismus to není.
Každý článek o minimalistickém způsobu života je přímo prošpikován penězi. Myslím to tak, že je vždy plný výrazů jako “dluh”, “koupit”, “hypotéka”, “vlastnictví”, apod. Proto považuji za důležité se zmínit o tom, co peníze jsou a co znamenají.
Peníze
- Peníze jsou odměnou za hodnoty, které vytvoříte. Všimněte si, že nepíšu “odměnou za množství práce, kterou vykonáte”. Když si vezmete lopatu a rozhodnete se, že přesunete na poušti písečnou dunu o 10 metrů vedle, tak se nadřete jak bulhar a peníze nebudou.
- Peníze vytvářejí příležitosti. Např. když máte k dispozici tisíc korun, tak vám to poskytuje mnohem víc možností, jak strávit večer, než když máte jen deset korun.
- Peníze nemají se štěstím nic společného. Vztah peníze-štěstí je pouze nepřímý přes příležitosti z předchozího bodu. Je totiž na vás, jak s těmi příležitostmi naložíte. Např. zmíněnou tisícikorunu můžu utratit za alkohol, pozvat partnerku na večeři, poslat ji nadaci, koupit si pár jointů, atd. Co můžu dělat s desetikorunou? Koupit čtyři rohlíky na večeři a s partnerkou si povídat o tom, že někdy podpoříme nějakou nadaci, až budeme mít volné peníze. Pak může řeč sklouznout k tomu, že minimalismus je super.
Věci a stres – relativní
Myslíte si, že miliardáře stresuje, že vlastní auto? Jasně, že ne. Stresuje ho, že jeho kancelářské centrum v Dubaji se pronajalo jen ze 60%. Vlastnictví auta stresuje pouze někoho, kdo se v bazaru nechal ukecat na nevýhodné splátkování a nemá na jeho provoz. Pro takového člověka je přímo lákavé stát se vyznavačem minimalismu.
Je mnohem přijatelnější se zbavit auta a svému okolí oznámit “jsem teď ZEN a chci žít minimalisticky”. Ze své neschopnosti vytvářet hodnoty (a získávat za ně odměnu) uděláte mžikem oka ctnost.
Představte si, že byste museli říct, že jste auto prodali, protože nebylo na splátky a auto potřebovalo vyměnit rozvody, na což taky nebylo.
Kašlete na minimalismus a udělejte tohle
Asi není možné něco kritizovat a nenabídnout alternativní cestu, takže tady je jedna, která mi dává smysl.
- Učte se vytvářet hodnoty místo dělání více práce. Počítejte s tím, že jde o celoživotní proces. Vytvářejte co nejvíc hodnot, aby vám to dělalo radost.
- Se získanou odměnou (ano mluvím o penězích) se nebojte nakládat tak, že obohatíte život svůj a svých bližních. Kupujte věci, které dávají dlouhodobější smysl, které jsou investicí do vašeho života. Já např. vůbec nepočítám peníze, které zaplatím za vzdělávací kurzy nebo knihy. Vaše auto by vám mělo “sloužit” a ne stát v garáži.
- Držte si finanční rezervu a nevlezte do dluhové pasti. Čím jste mladší, tím je tohle těžší.
- Když zjistíte, že něco nejde tak dobře jak by mělo, korigujte směr. Ne, že strhnete volant na opačnou stranu (což přesně minimalismus je).
- Vyvažujte. Nesnažte se svůj životní styl minimalizovat ani maximalizovat. Nesmí vás omezovat nedostatek věcí, krámů, prostředků. Nesmí vás stresovat přemíra věcí a krámů. Mějte toho tak akorát, abyste mohli růst, učit se, dělat radost, atd. Vždyť víte.
- Bonus: jezte dostatek masa, proteinů a tuků. Jestli se budete živit zrním a škrobem, tak se daleko nedostanete. Toto je reakce na větu z odkazovaného článku “Minimalismus přímo podporuje vegetariánství či veganství”. Sem to moc nepatří, ale nemohl jsem si pomoct.
Pokud se někdy budete chtít vydat cestou minimalismu, dejte si pozor, aby to nebylo proto, že to je jediná možná cesta ve vaší životní situaci. Obávám se, že takhle je to dost často. Mějte na paměti, že nedostatek prostředků (peníze, věci) může omezit vaši kreativitu. Zkuste něco namalovat, aniž byste vlastnili pastelky. Zkuste něco zahrát bez nástroje. A koneckonců, zkuste včas dopravit někoho do nemocnice na kole.
Minimalismus má svoji cenu, kterou zaplatíte, když se rozhodnete pro tento životní styl. Cenu v podobě méně zajímavého života nebo menšího množství příležitostí. Je produktem dnešní rychlé, stresující doby, ale špatným produktem.
Pěkný článek. Sám se rád nazývám „antiminimalistou“, možná trochu „nevzdělaným“, protože odmítám přečíst si všechny ty rady a typy a poučky, které ho charakterizují (ačkoliv „Proč se stát minimalistou jsem četl) – minimalismus mě nezajímá, jelikož mám svou cestu životem, která mi naprosto vyhovuje a jsem šťastný. Jinak tedy proti minimalismu nic nemám, každému po jeho.
Myslím, že proti minimalismu není třeba nikterak brojit – domnívám se, že lidé jsou dostatečně inteligentní, aby poznali, jestli jsou jako minimalisté spokojení či nikoliv. Pokud jsou, tak je to opravdu zřejmě ta správná cesta právě pro ně.
Děkuji Tomáši, konečně někdo sepsal mé pocity. Měl jsem dojem, že minimalismus zachvátil celé mé okolí a já to cítím podobně, jako ty.
Neberu nikomu jeho víru, ale je mi daleko bližší tvůj pohled!
Já osobně myslím, že jde spíše o nalezení nějaké rozumné míry, a to celkem v libovolné oblasti. Přílišná ortodoxie v podstatě v jakémkoliv směru je spíše škodlivá a rozhodně příliš omezující.
I když zrovna směrem k dětem je jistá korekce jejich představ a přání ovlivněných reklamou docela potřebná…
Není to sice přímo k meritu věci, ale neodpustím si poznámku ke zcela naivnímu přístupu „vytváření více hodnot=větší odměna“, potažmo vůbec vztah mezi vytvořenou hodnotou a odměnou. V ideálním světě by to tak jistě bylo, ale realita je bohužel někde úplně jinde…
Všiml jste si, že Váš článeček (který mimochodem už v nadpisu má chybu) je v podstatě oslavná óda na kult peněz, který za posledních deset, patnáct let zdeformoval běžný život kolem nás, o obecné morálce ani nemluvě ? Navíc mám velmi silný pocit, že jste Babautovu knížku, která článek inspirovala ani nečetl. Je to celé právě o tom, že čím dál víc lidí přichází na fakt, že nejkrásnější věci v životě si za prachy nekoupíte a že minimalizace potřeby vydělávat peníze a hromadit věci Vám uvolní ruce. Najednou nemusíte posílat horentní sumy na splátky hypoték a úvěrů a místo otravného zaměstnání typu pojišťováka nebo realitního makléře můžete dělat míň výnosné zaměstnání, které ale není provázeno stresem. Je od Vás vrcholně trapné obvinit šmahem z neschopnosti všechny, které tento styl života oslovuje.
Univerzálně ideální přístup nexistuje, lidé jsou různí a proto se liší cesty, kterými kráčejí.
Já se dal na cestu minimalismu, ještě předtím než mi Internet zdělil, že moje představa o životu má nějaké jméno. Vzal jsem to opravdu z gruntu, odstěhoval jsem se do hor v ekonomicky zaostalé zemi, na zádech jsem měl batoh s notebookem. V ČR jsem nechal nejen nepotřebné věci, ale i nepotřebné návyky a nepotřebné lidi. Přestal jsem kupovat zbytečné věci, dělat to co mě nebaví. Nejsem sice vegetarián, ale většinou se živím pouze tím co vypěstují sousedé nebo co najdu v lese nebo ulovím. Na toaletu chodím do kadibudky, koupu se v rybníce. Nevytvářím a nehromadím hodnoty, které stojí hodně úsilí a z kterých není užitek v horizontu několika měsíců. Ne všechno bylo jednoduché, ale byla to moje volba a vždy jsem byl šťastný nebo minimálně spokojenější než v předchozím životě.
Nutno ovšem dodat, že nejsem asi klasický mimimalista. Rád totiž hromadím peníze. Často zbytečně utrácím za zážitky, které mě baví. Jsem velký požitkář. Na nějaké vztávání brzy ráno mě neužije. V byznysu rád produkuji kvantitu, protože metoda „pokus omyl“ je mi bližší než donekonečna pilovat jeden projekt a utopit se v analýzách, které stojí víc úsilí než se mi vyplatí investovat.
Zajímavé – tento článek mi představuje minimalismus jako něco o čem jsem v životě neslyšel. Pro mě minimalismus znamená přehodnocovat jednotlivé věci, postupy či návyky a zjišťpvat zda to či ono není zbytečné a jaksi navíc, jinými slovy komu a jak to prospěje. Výsledkem je že rozhodně nechodím jenom pěšky a nevěnoval jsem všechen zbývající majetek charitě, ale neustále zvažuji co mi přináší jaký užitek a jestli je to jen nějaká dočasná touha po něčem, nebo smysluplná záležitost. A tím je pro mě minimalismus – odřezávat nadbytečné. A chápu to tak že každý si sám určí co pro něj je nadbytečné a co už nikoliv.
Je-li pro někoho ideálem život na horách s kadibudkou a koupáním v rybníku, tak ať, vždyť je super že je ten člověk šťastný. Pro mě je momentálně těžko představitelné fungovat bez auta, ale taky si nehodlám pořizovat dům na hypotéku a trávit v práci 12-16 hodin denně (jsem již dávno vyléčený workoholik).
Četl jsem ZTD a pochopil to tak, že každý ať si najde svou cestu, která mu nejlépe vyhovuje, neb každý jsme přece jiný. No ne?
@Petr, 11:25 – tleskám, čím dál tím více chovám představu, že bych se do takovéhoto nového života také vrhnul. Na druhou stranu jsem ale příliš zhýčkaný moderní civilizací – největším problémem by pro mě bylo asi zapomenout na moderní zdravotnictví – nešlo by mi ani tak o nemoci, které se většinou snažím zdolat bez pomoci lékařů, ale o úrazy, ze kterých mám docela hrůzu.
@reilly – hm, ja jsem Babautovu knizku cetl, zpocatku jsem i pravidelne cetl vsechno na jeho blogu, ale nezlobte se na me, je to tak trochu poza. Je to druhy extrem. Mimochodem, penize jsou jen a jen prostredek. Nikde nikdo – ani autor v tomto clanku – nerika, ze vas udelaji penize nebo veci, zazitky, za ktere je smenite, stastnym…. Tak to neni a je to hrube nepochopeni toho, co je v clanku napsano. Tak jako mam z Babauty pocit, ze obcas vyleva s vanickou i dite, tak mam stejny pocit z vasi reakce. Je veci svobodne volby, pro co se rozhodnete, ale to, ze mate doma televizi preci automaticky neznamena, ze musi bezet 8 hodin denne, ne ? Podle meho vznikl kult minimalismu ( tak jak ho podava Babauta ) jako reakce na konzumni zivot, potud souhlas. Ale povazuji ho za druhy extrem… Principialne je vzdycky rozhodnuti na Vas a jen Vase emoce Vam muzou napovedet, jestli to , co delate vnimate jako prinosne, zabavne, zajimave nebo ne… Pokud nekdo dela pojistovaka jen proto, ze mu to vynasi hodne penez a ve skutecnosti ho prace nebavi, je jen otazkou casu, kdy se to nejak projevi ( zdravi, vztahy, cynismus, atd, atd ) Pokud je pro vas resenim vyse zminovanou TV vyhodit/prodat a tim se odstrihnout od vsech moznosti, co nabizi, je to jen Vase volba. Neco Vam to dava, ale snad se shodneme, ze to i neco bere. Za sebe vidim jako jednodussi pouzit dalkove ovladani nebo vytahnout kabel ze zasuvky a kdyz jde v TV tenis nebo hokej a ja se chci koukat, tak to zase zapnout… Protoze chci a protoze me to zajima ( trebas jsem predtim dve hodiny hral a rad se podivam, jak hvezdy zvladaji psychicky tlak na dvorci ). Prijde mi to pohodlnejsi, nez nekde na netu lovit odkazy na stream… Cili zaverem, vzdycky je neco za neco a jedinym sudim jsme v tehle hre my. Cim vedomejsi rozhodnuti budeme cinit, tim svobodnejsi zivot muzeme zit…
Ad. autor:
Jste si opravdu jistý, že chápete v širších souvislostech, kontextu, co je míněno principem (nikoliv pravidly) minimalismu? Člověk vidí někdy jen co chce vidět…
Je totéž minimalismus a jednoduchý nenáročný život?
Může být miliardář „minimalista“?
Je rozdíl mezi asketou a minimalistou?
Nakolik člověk zasahuje do práv druhých bytostí a mění druhé?
Proč doopravdy vlastně něco děláte (vytváříte)? Uvažujete v této oblasti jednodimenzionálně?
Záměrně neodpovídám na tyto otázky, protože na ně odpovědi znám a doufám, že je najdou i ti, co se jich „minimalismus“ niterně v obou pólech dotýká.
Mně minimalismus přijde jako protipól k dnešnímu neskutečnému konzumentarismu. Je to přirozená reakce na okolí, které zbytečně kupuje a hromadí zbytečné a nepodstatné věci, které se zanedlouho stanou odpadem. Pokud je minimalismus výstřelkem poslední doby, jak byste nazval všechny ty generace před námi které znají naše babičky a jejich babičky?
Člověk by měl kupovat jen to, bez čeho se neobejde a co opravdu potřebuje. Všechny ty rádoby potřebné věci jsou tak pomíjivé a zbytečné, na to ale člověk přijde až když zestárne.
Takže rozhodně se nevozit na módní vlně jakéhokoliv „ismu“, ale používat zdravý rozum.
Napsal jsem tak minimalistický komentař, že by se sem nevešel – http://goo.gl/NHjlT
@reilly Nedokazu pochopit nekoho,kdo smahem odsoudi ostatni v zajmu „vlastni pravdy“.znam par pojistovaku a realitaku a jsou to velmi slusni lide.nechapu,kdo vam dal to bohorovne presvedceni,ze jsou to otravna povolani…?je mi stokrat milejsi nekdo,kdo se snazi o sebe sam postarat a jde delat treba toho realitaka,nez clovek zijici ze socialnich davek nebo zamestnanec cerpajici nesmyslne benefity,radujici se z nove sluzebni octavie…
Vubec minimalisty neodsuzuji,naopak!drzim jim palce,kdyz jim to vyhovuje! Co mi ale vadi je strkani lidi do skatulek!
Děkuji všem za reakce na článek. Všechny jsem četl. Přidávám pár poznámek:
@PavelK. Ano, myslím si, že rovnice „více vytvořené hodnoty = větší odměna“ opravdu funguje. Samozřejmě, že zde platí určitá ALE. Odměna nemusí přijít hned po vytvoření hodnoty, odměna dokonce nemusí být v penězích nebo dokonce odměna může přijít až další generaci (moje děti). Tak mám pocit, že tohle by se dalo rozebrat v dalším článku. :-)
@reilly To jsem nechtěl, aby to působilo jako oslavná óda na peníze. Určitě to nebyl záměr. Myslel jsem, že toto podezření vyvrátím tvrzením, že peníze nejsou o štěstí a že reprezentují hodnotu, kterou přinášíme okolí. Domnívám se, že správný postoj k penězům je NEUTRÁLNÍ.
@ala Snažím se představit si miliardáře-minimalistu a jde mi to fakt hodně blbě. Obávám se, že efektivní správa jeho majetku ho donutí vlastnit spoustu věcí, které můžeme vnímat jako luxus. Je pořád minimalista, když má vrtulník? :-)
@Petr Vodička Běžné nemoci řeším sám. Závažnější choroby se nemusí řešit na místě. Pro případ úrazu existuje vrtulník. Já mám pro takové nepředvidatelné události dostatečnou finanční rezervu. Zpočátku jsem se taky bál placeného jakoby hůř dostupného zdravotnictví, ale ono to jednohuše vyjde výrazně levněji než platit měsíční vyděračské poplatky ZP.
@Luke Já auto nemám, jsou s ním starosti a jeho provoz je drahý. Pokud auto potřebuji použiju taxík nebo si najmu nějakého nezaměstnáho co má auto a je ochoten se mnou za benín a trochu drobných jezdit třeba několik dnů. Když potřebuji auto na týdny, měsíce, tak zajdu do půjčovny. Kdybych ho opravdu potřeboval pernamentně, tak si ho koupím. Minimalismus pro mě neznamená zříct se všeho, minimalismus pro mě znamená zbavit se nepotřebných, nevýhodných věcí, starostí, problémů. Já si klidně dovedu představit echt minimalistu co žije ve vile s bazénem a má vozový park tak velký, že se mu pro jeho údržbu vyplatí mechanik na full time.
Asi jsem pochopil, co se snaží autor říci, ALE to co popisuje jako cestu minimalismu je jen extrém. Tak jak jste definoval minimalismus bych opravdu žít nechtěl. Nevidím nejmenší důvod, proč se zbavovat věcí, které denně používám a které používám k činnostem které mi přinášejí radost.
Ale na druhou stranu problémem dnešního člověka v našich poměrech je přebytek. Moc jídla (a příliš výživné), moc věcí, moc informací, moc ambicí, moc všeho. A důsledkem je zahlcení informacemi, neustálé opečovávání věcí, všudypřítomný stres a epidemie obezity.
Tak jak chápu minimalismus já, tak neříká zbavte se všeho, ale zbavte se toho co nepotřebujete ke spokojenému životu. Zbavte se zbytečností a najděte tak čas a prostor pro sebe. Ono to není o ceně věcí, jak se domnívá autor článku, ale o jejich potřebnosti. Hrajete rádi na piáno, pak jej potřebujete a potřebujete prostor, kde ho máte a není ani nejmenší důvod proč se ho zbavovat. Já si miliardáře-minimalistu představit umím – má svou sbírku historických vozidel, která ho baví a právě se zbavil kanceláře v Dubaji protože nesnáší horko a pronajmout se je podařilo jen ze 60% a jen se s nimi rozčiloval.
Každý si musí najít svůj kompromis a není třeba někoho kopírovat. Inspirujte se, ale máte svou hlavu, tak myslete.
Mám pocit, že se tady mockrát opakuje téma, že to není o tom, zbavit se všech věcí a že to nemá být extrémní, apod. Chtěl bych upozornit na to, že to je možná dáno tím slovem. Je-li něco „minimální“ tak už to nemůže být víc extrémní. Minimální je to nejmenší možné a není nic ještě minimálnějšího než je minimální.
Buď je minimalismus extrémní nebo se špatně jmenuje. Možná, že kdybysme tomu říkali „optimalismus“, tak nemáme co řešit. :-)
@Tomáš Bleša Já myslím že máte pravdu – minimum z matematického pohledu je extrém. Takže bych navrhoval definovat také okrajové podmínky, které úlohu hledání minima omezí na přijatelný obor hodnot :-). Minimum nemusí být jen „globální“, kdy zkončíme u zachování základních životních funkcí (možná), ale vhodnější bude nalezení „lokálního“ minima, kdy bude náš život mnohem bohatší.
Vlastně ani nejde o hledání minima ale otočením úlohy je hledání maxima. Maxima prožívání života. U většiny z nás je ovšem ono hledání maxima spojeno s minimalizací omezujících faktorů, zejména nadbytečného majetku a závazků (člověk žijící v africkém slumu má patrně opačný problém, ale určeme si vhodné okrajové podmínky i na vstupu). Pojmenování patrně mělo tuto skutečnost vyjadřovat.
Buďme trochu tolerantní, ne všichni tu mají matematické vzdělání a pojem minimalismus chápou třeba trochu jinak. Jak je vidět z vámi citované „tučné věty v začátku zmiňovaného článku“ – zdejší definice je poněkud volnější než ta matematická.
Spíše bych přivítal pojmenování, které nekončí příponou -ismus, protože to pak ve mě evokuje fanatismus a to je stav špatný. A proč to vlastně vůbec pojmenovávat, vždyť obsah myšlenky je zřejmý.
Autor se, podle mě, dopustil hned několika chyb v chápání minimalismu.
1) automatický předpoklad, že minimalistou se člověk stává, protože musí – nikoliv, tak to není. Sám mám nadprůměrný příjem, jen mi větší štěstí udělá třeba cesta do USA než nová motorka.
2) pokud se mění obsah podstatného, je minimalismus v koncích – já si myslím pravý opak. Pokud vlastním míň majetku, zůstává mi víc peněz a víc prostoru. Případné umístění klavíru je tedy v pohodě, najde se na něj místo a peníze daleko snáze, než kdybych celý byt zaplnil věcmi a všechno utratil. A pokud je to skutečně podstatné, nelituju ani na vteřinu, že jsem ten klavír koupil.
3) co je podstatné pro mě budu vnucovat i svým blízkým – při přechodu na minimalismus jsem nevyhodil ani jednu věc své přítelkyně. Ona sama když viděla, jaký je doma najednou pořádek (v našem bytě, ikdyž se uklidilo, těch věcí bylo moc a i tak to tam nevypadalo tak dobře, jak teď), začala třídit své věci (jakkoliv ne tak radikálně). V minimalismu jdu příkladem, nerozkazuju.
4) svět není binární – to ale minimalismus netvrdí. Kategorií, podle které člením věci, je: 1) skutečně to potřebuju (pro práci, radost)?, 2) nemám to zbytečně víckrát?, 3) nedalo by se více věcí nahradit jednou univerzálnější? Pokud to projde tímto rozhodováním, pořád ještě to může být něco, co potřebuju málo (ano, šlehač ani mixer nebudu vyhazovat, ikdyž je používám spíše vzácně)
5) bráno do extrému, skutečně podstatné je jen dosáhnout na vrchol v Maslowově pyramidě (a ne na spodek, jak autor podsouvá), tedy k seberealizaci – proto si třeba já neodpustím kvalitní vybavení pro programování, kreslení, sport a nešetřím na knížkách (jakkoliv se jich po přečtení zbavuju, nemají-li mi co dát znovu po čase)
6) ano, minimalismus jako výsledek je extrém, jenže extrému nejde dosáhnout, je možné se mu jen přiblížit. Minimalismus tedy není „dosažení minimálního množství věcí“, ale „usilování o toto“ s tím, že se člověk zaměřuje na neustálé zpochybňování potřebnosti té či oné své věci. Jak bych se jinak dozvěděl, že už ten klavír nepotřebuju, když jeho potřebnost nezpochybním?
7) minimalismus rozhodně nevede k méně zajímavému životu. V posledních letech jsem se podíval např. do USA (a vůbec nelituju, že jen s 1 baťůžkem místo dvacetikilového lodního kufru, kteří si vezli lidé okolo), zkusil jsem adrenalinové zážitky a mohl bych pokračovat.
8) cílem minimalismu není ušetřit peníze, ale maximalizovat čas a užitek z toho, co nás činí nejšťastnějšími. Ano, člověk utratí míň, ale například v rámci zkvalitňování jsem vyměnil Canon D500 za D60, tedy zároveň se posouvám nahoru i v tom, jak profesionální vybavení používám. Časem vyměním své košile a obleky za ručně šité na míru. I o tom může být minimalismus.
@Petr, zajímalo by mě, jestli můžeš prozradit, do které to země jsi to přesídlil, jestli to není tajné ;)
Jinak já asi taky patřím mezi minimalisty i když až dneska mi to došlo, po přečtení článků tady na MVH.
Budu si muset spočítat ty věci, ale už teď můžu říct, že jich mám daleko méně než 100. A vůbec mi to nevadí, naopak, cítím se daleko svobodnější od té doby co jsem se zbavil všeho toho balastu, který drží obvykle lidi přikované klidně celý život jenom na jednom mistě. Poslední asi dva a půl roku cestuju po světě a celý svůj majetek zabalim do jednoho celkem malého batohu…prostě paráda. A jako bonus zjistíte že vás to vyjde levněji než sedět doma, chodit pravidelně do práce a platit všechno to nesmyslné výpalné nenasytné mafii. Proto jsme se přeci tady nenarodili ;D
@Jiří Knesl
Ad 1) Naznačujete, že cesta do USA má z pohledu minimalismu větší hodnotu než nová motorka. Ale proč? Proč by měl být jeden intenzivní zážitek lepší než spousta malých v průběhu let, ve kterých jsem vlastníkem motorky? To ani nemluvím o tom, že motorka mi pomůže získat čas tím, že mé přesuny budou rychlejší.
Ad 2) „Pokud vlastním míň majetku, zůstává mi víc peněz“ … peníze jsou majetek, ne? :-) Ale chápu, co chcete říct. Hmotný majetek (motorka, auto, nemovitost) není OK, nehmotný majetek (peníze, akcie, patenty) jsou v poho.
Ad 3) Ano, pokud jde o „mé/její“ věci, tak je to asi v pohodě. Pak tu ale máme taky „naše“ věci.
Ad 5) Obávám se, že v praxi vás cesta k vrcholu pyramidy donutí vlastnit spoustu „prostředků“ (věcí). Rozumím tomu, že když se někdo seberealizuje kreslením, tak mu možná (?) stačí pastelka v baťůžku.
Ad 6) OK, jestli minimalismus definujeme takto, máme mnohem méně kontroverzní téma. Nicméně, obávám se, že trochu prázdné téma, protože to dělám i já, že si kladu otázku, jestli ještě potřebuju tu bednu, co o ni zakopávám. Všichni si přece doma uklízíme nepotřebné krámy.
Ad 7) Hlavní moje myšlenka byla o tom, že majetek jsou prostředky, které vám mohou otevřít příležitosti dělat něco, co by jinak nešlo. Ano, mohu být majitelem obrovského domu a nikdy se nikam nepodívat. Já to prostě vidím asi takhle:
a) Minimalismus – nekoupím motorku, pojedu do USA
b) Ne-minimalismus – koupím si motorku a pojedu do USA (třeba je i projedu na té motorce a díky tomu stihnu vidět víc věcí)
Otázka pro všechny diskutující:
Jak vypadá minimalista-důchodce? Z čeho žije, když se systematicky vyhýbal majetku? Kde bydlí, z čeho má příjem? Je nezávislý na podpoře státu?
Skvělý článek.
Ne nadarmo Budha zvolil tzv. střední cestu.
Už dávno věřím tomu že správná míra (rovnováha) mezi extrémy je tou nejmoudřejší cestou.
Je ale také mimořádně obtížné ve stále rychleji se proměňujícím světě tuto cestu nalézt.
Ze záplavy informací a dezinformací vybrat ty podstatné.
Není divu že mnozí hledají recepty vedoucí ke zjednodušování.
Život ale je složitý a tím že ze svého pohledu některé aspekty vyloučím se jednodušším nestane.
frantik, uplne ale uplne s tebou suhlasim…Tesima ze su taky ludia ako ty :) Snad viac ludi bude vediet co je stredna cesta :)
Nezaznamenal jsem minimalisty tvrdící, zbavte se všeho i toho co vám přináší radost a co potřebujete, buďte bezohlední ke svým dětem a zbavte je násilím jejich hraček. Podle mě si autor tak trochu vymýšlí nepřítele a s tímto imaginárním minimalismem pak bojuje. Cílem minimalismu jak ho chápu já není násilím se zbavovat majetku. Cílem je přemýšlet nad negativy, které majetek přináší a pokud objevím, že nějaký majetek mi přináší víc negativnívh pocitů, než pozitivních, tak se ho zbavit. Měřítkem jsou ale mé vlastní pocity a hodnoty. Jakmile si nechám vnutit, že se musím zbavit auta, protože proto… tak samozřejmě problém. K tomu, že se chci zbavit auta musím dojít tím, že poznám, že je pro mě jeho vlastnictví nevýhodné. Ne proto, že mi to někdo nadiktuje. Je to individuální. Samozřejmě, že lidé, kterým vlastnictví přináší radost nebudou minimalisty. Proč by se zbavovali něčeho co jim přináší radost. Akorát, že autor k nim asi patří a neumí si představit, že někdo jiný to může mít jinak.
Proč mám rád minimalismus
publikováno na blogu umenizit.wordpress.com
Jsem překvapen, jak něco, co je pro mne veskrze pozitivní a sympatické, může někoho iritovat a vyvolat takovou kritiku.
Na začátek bych chtěl uvést, že si nedovolím se prohlásit za minimalistu – to zatím rozhodně nejsem, pakliže „být minimalistou“ je pro někoho konečný a konkrétní stav života.
Spíše se mohu prohlásit za sympatizanta minimalismu. Ve všem, co dělám, se snažím uplatňovat princip – „soustředit se na důležité – eliminovat zbytek“.
Tento princip můžu uplatňovat v byznysu, v počtu osobních věcí, v zařízení bytu, počtu aut v rodině, ve vztazích atd.
Jedná se tedy o princip, ideál.
Princip není cílem, je nástrojem – a to k tomu, jak jsem uvedl v definici – soustředit se na důležité ( a být schopen to rozpoznat).
Tomáš Bleša uvádí spousta příkladů, proč je minimalismus špatná volba – a já se pokusím zde argumentovat, proč se mýlí.
Ad 1/ Příklad s pianem pro dítě, které minimalista údajně nemá
Vraťme se na začátek. Rozpoznání důležitého. Je piano pro Vaše dítě opravdu důležité? Jestliže se rozhodnu pro to, že ANO – má moje dítě opravdu štěstí. Protože se nesoustředím na tisíc věcí tak A/ neutratil jsem všechny peníze za nesmysly a mám na piano prostředky B/ protože nemám plný byt zbytečností, na piano bude místo s větší pravděpodobností u nás než u někoho s přeplňeným bytem. Tomáš prostě předpokládá, že piano pro dítě není pro minimalistu důležité – ale to je jen jeho doměnka.
Ad 2/ život ostatních v rodině se nemusí shodovat s Vaším přesvědčením.
Tento moment je samozřejmě velkou výzvou – opravdu je jednodušší praktikovat jakýkoliv specifický životní styl, když člověk žije sám. Na druhou stranu – partnera si vybíráme a asi to není někdo s úplně opačným pohledem na svět. A děti vychováváme z velké části my, my se je musíme pokusit naučit rozpoznat důležité.
Rozhodně nemám v úmyslu jim brát plyšáka. Ani prvního, ani druhého. Ani tu krabici s hračkama. Potřebujeme ale tu krabici s hračkama číslo 5., kterou stejně už 2 měsíce neotevřeli, protože si hrají s hračkama z krabic číslo 1., 2. a 3. ?
Je větší množství opravdu lépe?
Ad 3/ Minimalismus údajně směřujeme k životu bez elektřiny se svíčkou v ruce
Tady jde opravdu o spekulaci, nikoho takového ve svém okolí neznám, elektřinu používám a používat budu.
Nevylučuji, že pro někoho je cesta ke zjednodušení svítit svíčkou – moje ne – ale proč bych to někomu bral? Minimalismus je princip, každý si ho uplatňuje po svém.
Ja svítit elektřinou budu, ale potřebuji třeba TV? To je moje hranice, kde řeším svůj život, i třeba v souvislosti s výše zmíněným bodem soužití v rodině. Jak to dopadne uvidím :-)
Bráno do extrému, mne nestačí pouze přežít a rozmnožovat se, jak píše Tomáš o minimalistech, ale dodal bych k tomu ještě jednu věc: Rozvíjet se. Zdokonalovat se.
A právě proto minimalismus.
Ad 4/
Domněnka: Minimalismus je odchod do kláštera = Rezignace na bohatý život.
Tomáši – život je podle mne bohatý pouze když je bohatý vnitřní život.
Jinak je pouze zanesený náhražkami.
A minimalismus je cesta k objevení bohatého vnitřního života.
Minimalismus je určitě reakcí na dnešní svět. Jen nechápu, proč si myslíte , že hysterickou.
Ad 5/
Peníze. Věci. Dluhy.
Souhlasím s Vámi, že peníze jsou prostředkem směny.
Každý je odměněn penězi za to, jaké vytváří hodnoty. No, ehmmmm, spíše jak trh oceňuje jím vytvořené hodnoty. Ale v pořádku, souhlas.
Peníze nemají se štěstím nic společného. Takto řečeno – ano.
Ale – peníze jako vyjádření energie, směny ? Je potřeba udržovat rovnováhu ve svém životě k pocitu štěstí? Je potřeba se naučit pracovat se svými penězi – udržovat je v rovnováze?
Není to pouze o příjmu – věc je pro každého postavena jinak.
Dluh, hypotéka – vyjadřujete se ve smyslu, že lidé pokoušející se žít minimalisticky jsou vlastně looseři, kteří neumějí uspět v dešním světě.
Chci upozornit na to, že minimalistická filosofie a názory vznikly v prostředí USA – a tam je velmi běžné pro normální lidi kupovat většinu věci na kredit, mít 5 kreditních karet, splácet hypotéku a všechno možné, přelévat peníze z karty na kartu – u nás to není v takové míře, ale pracujeme na tom, abychom se US v tomto vyrovnali. I když ten problém ještě není takový, takže ho možná nevnímáte tak výrazně.
Jde opět o princip. Jít na dřeň důležitého. Osekat zbytek. Nejde o to se zbavit auta. Ano, můžu to zvážit. Ale s dvěma dětmi v Praze si auto rád nechám.
Zmiňujete miliardáře, že pro ně vlastnictví auta problém není.
Ne, není.
Vy to ale formulujete tak, že pro ně vlastnictví obecně problém není. A to není pravda, problémem být může.
I každý milionář či miliardář má jen omezený počet milionů či miliard. A může žít v nezřízeném luxusu či uplatňovat svoji formu minimalismu.
První auto není problém. Druhé také ne. Osmé už znamená postavit další budovu na garáž. První dům také není problém. Dům v každém časovém pásmu už vyžaduje správce – hodně správců. Kde je hranice?
Jako jednoduchý mediální přílad uvedu Michaela Jacksona. Přestože vydělal za svoji kariéru přes miliardu dolarů, žil posledních několik let pod hrozbou osobního bankrotu. Více znamená lépe?
Jeho finance spravila až jeho smrt..
Proč spojujete minimalismus s neschopností vytvářet hodnoty? Mícháte hrušky a jablka.
Upřímně je pro mne záhadou, jak jste si vytvořil svůj názor na minimalismus.
Pro mne je to inspirující filozofie. Nadchl mne pro ni blog mnmlist.com Lea Babauty.
Není to dogmatik.
Někdy se snaží navrhovat konkrétní věci, se kterými souhlasím. A snažím se je praktikovat.
Někdy navrhuje věci, které jsou mi sympatické , ale nehodlám je praktikovat. Nejsou pro mne.
A občas navrhuje věci, které mi sympatické nejsou, tak to nečtu a čekám, až napíše opět něco, co mně sympatické bude.
Ale tady nejde o detaily. Jde o princip. A ten je inspirující.
Nevylévejme s vaničkou i dítě.
Petr Svoboda
Nakoľko váš blog vyzerá naozaj zaujímavo, tento článok ma veľmi prekvapil. Sama sa snažím byť minimalistom, ale nie takým ako opisujete vy. Aby som to vysvetlila, zo zdrojov, ktoré mám ja o minimalizme som si vzala jednu dôležitú vec: Minimalizmus je vynikajúci spôsob na zmenu svojho života, pretože si ho môžete napasovať presne na ten váš.
Niektorí spravia radikálnu zmenu odchodom do hôr žiť bez materiálnych statkov a peňazí, iní postupne aplikujú myšlienky minimalizmu o tom, že netreba vlastniť každý gýč, tisíc párov topánok alebo 4 autá. Ale to je skutočne každého vec, preto ma prekvapuje článok hovoriaci o antiminimalizme, keďže ide o metódu, štýl z ktorého si človek môže zobrať len toľko koľko znamená, že sa cíti šťastný. Nikto iný nemôže na základe žiadnych definícií takéhoto človeka kritizovať za to, že niečo čo minimalizmus hovorí nerobí.
A keď už sme pri tom, veď takto by to malo fungovať vo všetkom, nič nehnať do extrémov a nájsť svoju cestu ako byť šťastný a ak mi má k tomu pomôcť minimalizmus, alebo aspoň niektoré jeho myšlienky, tak ďakujem, že takáto metóda existuje…tak ako ďakujem že existuje GTD a pomáha mi organizovať čas, tak ako existuje mnoho metód, ktoré som si vybrala na skvalitnenie a zlepšenie môjho života.
Váš článok mi tiež príde o zachádzaní do priveľkých extrémov, ktoré možno väčšina ludí zastávajúcich teóriu minimalizmu ani nerobí.
Dobrý deň,
Pekne napísaný článok, ale myslím, že ste minimalizmus nepochopili, alebo ste mali nesprávne zdroje. Minimalizmus nieje nevlastniť takmer nič a aby nás to takmer nič obmedzovalo v našich záľubách. Je to o tom urobiť si v živote poriadok vo svojich veciach, vyhodiť nepotrebné veci, ktoré človeka len rozptyľujú zaberajú zbytočný priestor bez toho aby sme ich nejako využívali. Sám som vlastnil stovky CD/DVD, hudbu, ktorú nakoniec som zistil, že ma ani nebaví počúvať (asi som dospel) Tri telefóny ležiace na polici, CD player, Mp3 player, Vežu, Notebook, PC, Rádio v kuchyni, 6 svetrov ( a nosím iba 2 obľúbené :-) ). Je to o tom naučiť človeka pri kupovaní skutočne rozmýšlať a neriadiť ho iba reklamou a chvíľkovými pocitmi. Upratať si byt od nepotrebných vecí. Je to iba o veciach nie o výdavkoch. To že budem šetriť v oblasti zážitkov, rodiny to extrémizmus nie minimalizmus. By ste sa čudovali ako sa dajú vychovať deti k minimalizmu. Áno dieťa prirodzene chce všetko čo majú ostatní, čo vidí v reklame, ale treba ho aj naučiť, že nie všetko potrebuje a na všetko si treba nejako zarobiť, či ľahšie, či ťažšie. V dospelosti sa mu to hodí. Ja tak isto som nemal všetko od dieťaťa a od 18 som si mohol navyše kúpiť iba to na čo som si na brigádach zarobil. To čo som potreboval k vzdelaniu mi kúpili rodičia. Za dobrý prospech taktiež, no všetko to boli veci potrebné a účelné (žiadne rozmaznávanie atď.) Je známe že aj bohatí ľudia vlastnia čo najmenej vecí. Ak majú aj drahé tak jednu účelnú vec nie dve tri (ako napr. niekto PC atď.) To keď to už niekto potrebuje, živý sa tým atď je rozdiel…Len treba ten rozdiel vedieť reálnym pohľadom na vec aj rozoznať, kedy to potrebujem a kedy to len chcem a nakoniec mi to iba stojí a nevyužíva sa.
jenom taková poznámka pro pořádek… jsem vegetarián už dvacet let, bez jakýchkoliv nemocí a alergií, kterými jsem před tím trpěl. chodím pravidelně na prohlídky a všechno je perfektní. sportuji a mám celkově lepší výsledky než většina ostatních lidí, o kterých vím, že jedí maso.
že je maso potřeba je naprostý mýtus.
pěkná stránka: http://www.vegan-fighter.com
@ Ondrej
Výborné. Tohle je přesně ono….
…rozoznať, kedy to potrebujem a kedy to len chcem a nakoniec mi to iba stojí a nevyužíva sa.
Krom toho:
Člověk si často kompenzuje nedostatek něčeho podstatného hromaděním věcí, které mu „na vteřinu po koupi“ udělají dobře.
no ja si tedy myslim, ze nazory autora a nazory lea babauty a jemu podobnych jsou ve vetsim souladu, nez to vypada. treba to, ze je dobre, ze moudry clovek se brani zadluzeni, rikaji oba:)
Myslím, že autor tohoto článku zbytečně brojí proti ani nevím čemu. Autor původního článku v řadě případů říkal totéž. To co je klíčové si uvědomit je, že je to životní styl, nikdo ho nikomu nevnucuje. Přesto si troufám říct, že minimalismus je velmi inspirující životní styl a lidé v mém okolí, kteří alespoň trochu osekali vše nepotřebné jsou šťastnější a méně se strachují budoucnosti, než ti ostatní. Můj blog: mkvapil.blogspot.com
Uvažovat o minimalismus jako materiálnímu přístupu (vlastnit/nevlastnit) je vázání se na formu. Oba přístupy zmíněné v tomto článku mají v podstatě společný cíl: cítit se dobře, být šťastný. Podobně jako v Yes Manovi zde převažuje forma nad postatou.
Do filosofie minimalismu ubližování lidem primárně nepatří (nekoupit dceři klavír). I když pokud člověka naplňuje nedělat radost druhým, jedná ve své přirozenosti správně.
Je fajn nepřijímat různé přístupy k životu bezmyšlenkovitě, ale konfrontovat je s vlastními hodnotami. Můžu být minimalista, i když mám úspěšnou firmu, 6 dětí, spoustu peněz… jako Babauta :).
Zajímavý článek v některých pohledech. Já se ztotožňuji zejména s tím, že je třeba vytvářet užitečné hodnoty. A že každý jsme JINÍ a máme jiné potřeby. V diskusi se to podle mě trošku zvrhlo k …ismum. To jsou jen nálepky, které nás odvádějí od naši podstaty, od našeho já, od našich potřeb. Snažíme se jen někam zapadnout – někdo do hospody a někdo do ..ismu a někdo do lesa. :-) Můžeme používat lopaty, internet, GTD, ale to neříká nic o tom jací jsme a jestli jsme šťastní.
Pěkný článek.
Já se držím toho, že je potřeba omezit hromadění nesmyslů, a bránit se vlivu konzumní společnosti. Ale ne tím, že se staneme minimalistou. Ale tím, že si budeme kupovat / vlastnit věci, které jen my osobně potřebujeme a CHCEME.
Příklady:
Mám doma mnoho párů krásných bot. Nosím je? Ne, je to nepohodlné, nakonec stejně chodím v prestižkách. Proč je mám? Protože mám velkou nohu a těžko sháním boty, tak mi to přišlo jako příležitost. Protože mi kamarádka říkala, že mi ty boty strašně sluší. Protože jsem si myslela, že budu nějakou dobu pracovat jako kancelářská krysa, a že takovéhle boty se mi budou hodit. Hm, hm. Boty pryč.
Mám doma mnoho laků na nehty. Používám je? Ano. Proč je mám? Protože mě baví lakovat si nehty a líbí se mi dívat se na nalakované nehty. Laky nechat.
Lidi se mě ptají, kdy si pořídím auto. Jak často jsem v loňském roce použila auto? 11 dní v roce. Ne, to se vyplatí auto z půjčovny, jak ohledně financí, tak ohledně starostí. Proč že si vlastně chci koupit auto? Protože lidi kolem mě mají pocit, že bych měla mít auto. Auto ne.
Proč je v knihovně F.L. Věk? Protože jsme ho zdědili po babičce. Četl to někdy někdo? Ne. Bude to někdy někdo číst? Těžko, a případně je to v každé knihovně. F.L. Věk pryč.
Proč je v knihovně kompletní Harry Potter ve třech jazycích, tedy 21 knih celkem? Protože to ráda čtu, vracím se k tomu, každou knihu jsem četla nejméně 10x (akorát se liší poměr jazyků). Harryho Pottera nechat.
Bonus: se zrním a škrobem se daleko nedostanete, ale proteiny a tuky obsahují i potraviny rostlinného původu, takže vegetariánství, případně veganství (tam je problémem akorát vitamín B12) klidně ano, jen to nesmíte dělat pubertálním stylem „budu jíst to, co dá máma na stůl, akorát maso vynechám“.
Bonus 2: spousta minimalistů se chlubí tím, jak stačí jen pár věcí, a na prvním místě je počítač… vždycky bych ráda viděla jejich počítač, jestli mají pořádek v souborech, mailech a bookmarkách. Bordel v počítači může být mnohem horší, než bordel v bytě, akorát ho návštěvy nevidí.
To je podobné jako s ekologickou šetrností. Často vidím lidi, kteří se nakonec soustředí jen na to, jak objemný bude pytel, který ponesou do netříděného odpadu, případně jaký objem věcí budou vlastnit. A pak nejsou schopni vytisknout si desetistránkovou prezentaci dejme tomu z biochemie, a tak potom sedí X hodin u PC (nejlépe stolního), spotřebovávají proud, opotřebovávají stroj, ale hlavně že nespotřebovali papír a toner.
Je mi 55 let. Důvod k minimalismu vidím v tom, že mi s optimismem zbývá 20 let života. Chci těch 20 let prožít naplno a dělat pouze věci které pro mě mají smysl. Studuji historii na U3V, fotografuji, sportuji a chci napsat knihu. Od těchto pro mě smysluplných věcí mě odvádí věci, vztahy a povinnosti, které považuji za zbytečné. Je to balast, který nepotřebuji. O věci, kreditní karty, bankovní účty, výhodné nabídky, revoluční tarify, smartphony, televizní seriály, zprávy, noviny, spam, hromady knih, oblečení, které nenosíte se musíte starat a berou vám čas.
Méně je někdy více, ale méně není dost.
Kéž bych byl minimalistou!:-)Dobrý den, dovolím si sdělit Vám svůj pocit.
Necítím rovnítko mezi skromností až asketismem a minimalistickým pojetím života. Jistou popularitu minimalismu vnímám jako reakci na tzv. přidanou hodnotu, která je bohužel téměř všudypřítomná. Prodají Vám s tím co si přejete i to co vůbec nechcete. Minimalismus vůbec nemusí vyjadřovat skromnost. Je oslavou čistoty a ryzosti. Nutí vás přemýšlet. Jednoduché, minimální, neznamená totéž, co hloupé nebo neumělé.
Zdá se, že i autor tohoto článku je tak trochu minimalistou. Píše totiž, že „Všichni si přece doma uklízíme nepotřebné krámy.“ Ale to není pravda. Z mého okolí znám snad jen jednu rodinu, kde to takhle funguje. Všude jinde se bojí něco vyhodit a všechno se skladuje. Mají plné skříně věcí, co nenosí, stoly se hromadí věcmi, linka je plná novin a časopisů, pod postelí je spousta harampádí. Jeden známý měl dokonce celý byt tak zaskládaný, že tam měl jen malé uličky, aby prošel a na spaní měl jen 1m x 1m (asi spal v sedě). Tedy minimalismus je na místě.
Někdy totiž lidé potřebují slyšet extrémní myšlenku, aby se posunuli alespoň trochu. Sám se mi minimalismus líbí, ale lpění mi brání se zbavit spousty věcí. Ale aspoň něčeho jsem se díky této myšlence dokázal zbavit…