Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Prokletí jménem prokrastinace

By on 29. 7. 2011 in Témata with Počet komentářů: 3

V mé ustavičné honbě za sebezdokonalováním se potýkám s prokrastinací a pěstováním si zvyku, jak věci udělat teď a ne až někdy jindy. V diskusích s „neprokrastinátory“ často slýchávám názor, že prokrastinace reflektuje nezájem o to, na čem máte pracovat a že protilátkou proti ní je dělání věcí, pro které máte vášeň a zanícení.

Možná, že jen nežiji v dostatečné harmonii s vesmírem, ale zase si nemyslím, že žiji v takovém světě, kde bych mohl dělat jen věci, které dělat chci. Nepřikláním se ani k tezi, že bych se měl jen tak bezcílně potulovat a chodit ve šlépějích mého blaha. Rozumějte mi, je důležité mít sny a tvrdě pracovat na jejich dosažení, ale většina cesty beztak bude práce. A to práce tvrdá. A jestliže se mýlím, tak asi nejsem dost podnikavý.

Ale to všechno teď stranou. Stavím se skepticky k prizmatu, že prokrastinace rovná se nedostatečný zápal pro věc. Opak (alespoň pro některé z nás) je totiž pravdou. Jedním z mnoha faktů, který jsem o sobě zjistil, je to, že mé otálení úzce souvisí s perfekcionismem, který mi je vlastní. Pro příklad nejděme daleko; chci redesignovat vlastní blog a začnu s pár malými zlepšeními. Postupně se ale malý a jednoduchý úkol přerodí do obrovského projektu a jeho zdárné dosažení se zdá jaksi nereálné, takže jej instinktivně odložím.

Opravdu mě tedy zajímá redesign mého blogu, když ho takhle sprostě odložím? Ano, zajímá, a moc. Kdyby mě nezajímal, ani bych se do něj přeci nepustil.

Sesbíral jsem ale pár triků, které mi pomáhají překonat tohle prokletí:

Zbavte se rozptýlení

Někdy je otálení známkou toho, že chci dělat něco jednoduššího a příjemnějšího, než je to, na čem právě pracuji. Odpovídat na maily, flákat se na Facebooku, prohlédnout si, co je nového na Internetu, je toho přeci tolik… Jednoduchým lékem pro mě bylo zablokování těchto prokrastinačních slastí. Někdy to znamená pracovat z kavárny, kde není možnost připojit se k síti. Ale častěji spíše použití programu RescueTime k zablokování rušivých stránek. Bez ohledu na to, jak budete tyto slasti blokovat, nemusí být střeženy jak Dobrošov. Jen natolik, aby vám to dobře připomnělo, že máte právě pracovat.

Pěstujte si silné návyky a vybudujte si rutinu 

Takhle lehce to sice nefunguje u všeho, ale velkých výsledků jsem dosáhl při používání návyků a rutiny pro překonání opakujících se úkolů, které jsem chorobně odkládat. Díky mnoha blogerům a spisovatelům jsem vytvořil metodu navrhování a sledování každodenní rutiny. Sebastian Marshall na toto téma napsal na svém blogu pěkný příspěvek a mé sledovací tabulky jsou podobné těm jeho. Tato metoda rutin mi pomáhá přesunout rozhodnutí udělej to z mé vědomé mysli, kde jej mám šanci změnit, do podvědomí, kde není jiná možnost, než to prostě udělat.

Časokrabičkování s pomocí Pomodora

U jednorázových, neopakujících se úkolů mi jako nic jiného pomáhá rajčátková metoda Pomodoro. Celá metoda je na mě příliš komplexní a já si vystačím jen s minutkou. Začít pracovat je totiž pro každého zpravidla to nejtěžší, a jakmile se člověk dostane do jakési hybnosti, je už v pohodě. Takže když se přistihnu při prokrastinování, bezprostředně sahám po minutce, natáčím 25 minut a jdu pracovat. A povězte mi, kdo z vás nedokáže pracovat jen 25 minut? A když nechuť pracovat cítím i po těch 25 minutách, jednoduše toho nechám. Ale to se mi téměř nestává. Většinou už pracuji dále, protože se dostanu do své „zóny“.

Počítejte s vítězstvím, jestliže se cokoli zlepšilo

Nejlépe ze všeho jsem se naučil, že musím akceptovat „dost dobrý“ výsledek mé práce a že každé mé zlepšení, bez ohledu na to, jak je malé či velké, je krokem tím správným směrem. Mým konečným cílem je, abych dokázal na čemkoli pracovat, aniž bych lpěl na výsledném obrazu. Beztak se stejně dostáváme k duševní disciplíně, jež rozhoduje o tom, že něco odložíte nebo že na tom začnete pracovat teď. Žel bohu, stejně jako odvykačka narkomana, obávám se, že s prokrastinací budu muset bojovat celý život. Cítím se ale dobře, když udělám jakýkoli pokrok.

Volně přeloženo z blogu Rayna Waggonera, originální článek naleznete zde

Přeložil a na české prokrastinační poměry doplnil a optimalizoval Dominik Dědiček

Úvodní ilustrace: Internet, www.jeetesh.net

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Encore napsal:

    Souhlas! Pro nás prokrastinátory je hlavním nepřítelem v této oblasti náš vlastní mozek. Zajímavě o tom mluví Aleš Kalina. Většinou na nás křičí ty věci, které jsou nejméně důležité (pozor na rozlišení důležité a nalehavé) a ty důležité se budou krčit někde v koutku a čekat, až si jich všimneme (,,chodit ve šlépějích mého blaha“ by tedy pro mnoho lidí byla cesta do pekel) – a není řeč o naší pozornosti. Často se mi tak následkem toho stává, že když se pustím do něčeho, do čeho se mi opravdu nechce, mám k tomu odpor a dlouho jsem v tomto prokrastinoval, zjistím, že to není tak hrozné. To jen můj mozek to tak představoval, při plnění činnosti ovšem v drtivé většině již hlásí, že je to dokonce i příjemná činnost (krásný příklad je u studia – nevím, zda za to může systém (škola), jak o tom pro změnu mluví Tomáš Hajzler, ale pravdou je, že do studia se mi často nechce a bojuju tak s vlastním mozkem, poté zjistím, že mě to neuvěřitelně baví. Ale příště se potýkám s tím samým).
    Rozptýlení se zbavuji bez pomoci nástrojů – uvědomím si automaticky, že bych měl dělat něco smysluplného (když prokrastinuji) a pak už je to jen challenge s mým mozkem, kterému prostě nedám šanci, a jak radí Leo Babauta, alespoň začnu a utnu to pouze, pokud to opravdu nejde (většinou se nestává). Jeho radu mi tak nestačilo jenom si přečíst, ale pro její správné pochopení jsem si ji musel i mnohokrát prožít, abych ji docenil.
    Návyky a rutiny – ten systém si teď (znovu) buduji. Jsem v testovací fázi, protože mi prostě nevyhovovaly. Měl jsem to např. v Excelu, ale soubor jsem zapomínal buď v druhém počítači, pak jsem zapomínal flashku, na kterou jsem si ho dal, a nakonec, když jsem to měl na webu, byl jsem někde offline :) .. takže to musím dopilovat, tady asi použiju prostě čtverečkovaný papír – ten nápad se mi libí a těším se na něj, a to je, jak víme, vždy plus.
    ,,Časokrabičkování s pomocí Pomodora“ – tenhle odstavec jsem tu už vlastně popsal svými slovy. Pomodoro je samozřejmě geniální věc a často ji využívám (hlavně při tom studiu).

  2. Encore napsal:

    Btw. o prokrastinaci (aniž by byla zmíněna) mluvil dobře Adrian Brody zde:

    http://malegrams.blog.cz/0610/adrien-brody-jak-zdokonalit-sam-sebe

    Článek je původně z časopisu Men’s Health, proto je zaměřen na posilování, nicméně zkušenost z jeho „azylu“ je velice zajímavá a inspirativní v souboji s jakýmkoli úkolem.

  3. Encore napsal:

    Hm, tak ještě chci poděkovat za upozornění na Marshallův systém, přinesl mi mnoho inspirace, ačkoliv je to klasický a jednoduchý nápad = často ten nejefektivnější!

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru