Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Kreativita je vidět něco, co dosud neexistuje

By on 1. 7. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 2
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Není pesimista, ani optimista, ani realista. Občas snílek, protože mimo jiné píše a psaní to podle něj vyloženě vyžaduje. René Nekuda je kreativní člověk, poznáte to nejen z jeho aktivit, ale také blogu či statusů na sociálních sítích. Kromě toho se však zajímá také o efektivitu a vhodné nakládáním s časem.

 

Pokud bychom nezadávali vaše jméno do Googlu a nezjistili si tak o vás žádné informace, jak byste se čtenářům webu představil?

Nadsazeně bych mohl říct, že jsme spisovatel, cestovatel a bloger. “Podsazeně” bych se představil jako obyčejný pisálek, který miluje příběhy. A pravda bude asi někde uprostřed.

Vaším portfoliem se line tento pojem – kreativita. Píšete, učíte tvůrčí psaní, pracujete s nápady i různými nástroji, které kreativitu podporují. Jak byste vlastní chápání a vnímání tohoto slova opsal vy sám?

Kreativita je pro mě odvaha jít za hranice běžného, známého a prozkoumaného. Vnímám ji jako touhu experimentovat a nebát se nového pohledu na staré věci. Michael Sheaová říká, že “kreativita je vidět něco, co dosud neexistuje”. A tahle definice se mi moc líbí.

Když se díváte na lidi kolem sebe, na sdělovací prostředky, na školství… na jaké úrovni se kreativita nachází? Máte pocit, že žijeme v kreativní době, nebo naopak je stále dost jedinců (či institucí), kteří ji nepodporují, nebo snad dokonce potlačují?

Kreativitu lze potkat v Čechách na každém kroku. Každý den si všimnu v dopravních prostředcích hned několika velmi nápaditých reklam. Internet je přeplněn videi či krátkými filmy, které doma sestříhali mnohdy desetiletí jedinci. Kolik existuje webových stránek s designovými věcmi či zajímavými nápady typu “udělej si sám” se snad nedá ani spočítat. České literární servery jsou přeplněny zajímavými texty profesionální hodnoty. Ale pak… pustíte si televizi a vykoukne na vás starý dobrý šablonovitý pořad, který lítá v éteru nejméně 50 let. Divadla se bojí experimentovat, protože doslova bojují o každého diváka. A Hollywood v kinech je vždy zárukou umírněného průměru s jediným vylepšením – senzační efekty.

Myslím si, že shrnout se to objektivně nedá, ale můj pocit je, že opravdu žijeme v kreativní době. Jen bych si přál, aby se kreativita rozšiřovala z více méně zájmových okruhů do dalších sfér našich životů…

Ještě chvíli u kreativity zůstaňme a zkusme se vžít do role studenta a role učitele. Jakými způsoby by mohly tyto dvě skupiny lépe/více využívat kreativity při učení (se)?

Tuhle otázku v současné době hodně řeším, neboť jsem zhruba před týdnem dokončil studia na Literární akademii a po prázdninách se stávám učitelem tvůrčího psaní – jak u nás na škole, tak na Gymnáziu Jana Patočky v Praze. Čili zažiju obě polohy během jednoho kalendářního roku.

Domnívám se, že jakmile zazvoní a zavřou se dveře, všichni se stávají jedním ucelenym týmem, který se má něco naučit. Učitel by rozhodně neměl potlačovat kreativitu v žácích a žáci by se měli pokoušet splnit všechny požadavky, které jsou nad rámec stereotypu “naučit se – napsat test – vypustit z hlavy”. Zkušenost mi praví, že vždy se najde v kolektivu minimálně jeden človíček, který přichází se zajímavými nápady. Pokud se mu dostane podpory ze strany studentů, ale i učitele, může vzniknout něco jedinečného a krásného. Ať už je to výstava školních prací, autorské čtení, organizace Dne země, koncert na podporu oblastí postižených zemětřesením nebo školní časopis.

Věnujete se tvůrčímu psaní a snažíte se také ostatní motivovat a inspirovat je pro to, aby sami psali. Jak by měl někdo, kdo s tím nemá zkušenost, ale “pouze” chuť, začít?

Na to je jednoduchá odpověď – ať si daný jedinec sedne na zadek a začne psát. Ať nad tím moc nepřemýšlí a píše. Pokud máte chuť, máte motor. A o moc víc nepotřebujete, protože v každém z nás je ukryto nekonečně mnoho příběhů, které touží po tom, aby byly vyprávěny. A někdy stačí skutečně psát a ony samy vylezou na povrch. Tohle mě na psaní fascinuje.

V čem vidíte výhody toho, když člověk píše – ať už básně, povídky, nebo třeba deník?

Udržujete tím kontakt se svojí vnitřní osobností, prozkoumáváte krajiny, kam byste se normálně neodvážili, nacházíte své kořeny. Navíc se učíte koukat na svět s odstupem, případně prožívat věci jinak, a také se zlepšujete v komunikaci a obecně ve vyjadřování nejen svých myšlenek, ale i pocitů. Není toho málo, že?

A vy sám – píšete si deník? Pravidelně, nebo dáváte přednost pocitu “teď je právě ta správná chvíle”? A na papír, nebo elektronicky?

Deník si nepíšu. Místo toho používám jiný nástroj – tzv. “umělecký zápisníček”, což je v podstatě malý sešítek s obyčejnou tužkou. Nosím ho neustále s sebou, a když mě někde něco zaujme, ihned si to zapíšu. Může to být žebrající manager v metru, nějaký neologismus, divoký sen či kousek dialogu odposlehnutý v čekárně u doktora.

Na svém webu se ale často věnujete také osobnímu rozvoji a efektivitě. Proč?

Protože člověk, který píše, musí být extrémně produktivní, ukázněný a silný. Svůj blog jsem původně zaměřil pouze na tvůrčí psaní. Postupně jsem zjišťoval, že lidé potřebují pomoci i v těchto oblastech, neboť si neumějí zorganizovat svůj čas, nedodržují své plány, a pak si nadávají apod. Proto se přirozeně RenéNEKUDA.cz rozrostl i do těchto směrů.

Jakou cestu jste v oblasti zefektivňování prošel? Co vás k tomu vedlo, které metody, autoři, nástroje jste na cestě potkal?

Jdu cestou přirozeného vývoje. Nerad se řídím nějakým systémem, který mi totiž ne vždy plně vyhovuje. Rád se seznámím s GTD, myšlenkovými mapami apod. Pak si ze všeho vezmu své a upravím si to k obrazu svému. Například GTD využívám u zpracování emailů, myšlenkové mapy při tvorbě grafické osnovy pro své příběhy.

Jste zastáncem plánování? A co říkáte na to, že člověk bez dlouhodobých cílů a bez zaměření na cíle obecně se může cítit uvolněně, nesvázaně…?

Zase bych řekl, že je to individuální. Vzpomeňme na filmovou postavu, která měla svůj život na měsíce rozplánovaný – “za pět let dfovolená”— Rozhodně jí to přinášelo štěstí a uspokojení.

Když jsem studoval vysokou školu, měl jsem jasný cíl, který byl relativně dlouhodobý – do pěti let ji dostudovat. Dopsat román patří také do této skupiny, neboť práce na něm vyžaduje někdy i pár let.

V Keni – což je země, která mě velmi ovlivnila – se naopak zcela obejdou bez dlouhodobých cílů. Možná bych i řekl, že si dlouhodobé cíle neumí nastavit. A prakticky všichni jsou tam šťastní. Ben, můj keňský kamarád, mi jednou řekl, že my nedokážeme být šťastní s tím, co máme a neustále hledáme věci nové. Kdežto v Keni dokáží žít relativně spokojený život i s tím málem, co mají.

Všiml jsem si článku o tom, jak vybudovat návyk pravidelného čtení – daří se vám budovat pozitivní návyky, máte na to nějaký recept?

Recept? Možná zkoušet, zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Bez pevné vůle a odhodlání tyhle fígle nefungují.

Při kreativní, tvůrčí činnosti je neodmyslitelné dostatečné soustředění. Nebojujete s tzv. zloději času, rušivými vlivy?

Už jsem se naučil vypínat internet, když píšu. Také jsem velmi citlivý na hudební podkres, který v poslední době vůbec nepoužívám. Dále je dobré prozkoumat internet a najít si ten správný kus softwaru. Já absolutně miluju Ommwriter. Bez něho si již nedokážu představit psaní kratších útvarů. A když píšu divadelní hru, zalezu si do postele a píšu v ruce. Pak totiž není šance, že by mě něco rušilo.

A jak jste na tom s disciplínou? Dokážete dělat ty nejdůležitější věci na prvním místě, eliminovat prokrastinaci?

Samozřejmě, že se snažím plnit své plány na 100 %. Někdy to nejde, jindy ano. Nicméně dlouho mi trvalo naučit se nenadávat si, když prostě něco nefunguje. Jakmile člověk přijme, že chybovat je lidské, všechno jde najednou snáz. A drobné odměny v podobě dobrého kafíčka nebo kina mě občas hodně nabudí. V Keni říkají “hakuna matata” (něco jako “problémy neexistují”) a “pole, pole” (asi jako “klídek, pohoda, nespěchej”) – jo, tahle hesla mi také pomáhají, i když není zrovna lehké řídit se jimi tady u nás, v Evropě. Ale pozitivní je, že to jde.

Žijete, řídíte se nějakým mottem?

Vypravování odhaluje smysl všeho, aniž by se dopustilo špatné definice. — Hannah Arendt

 

Lukáš Gregor

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Kreativita je vidět něco, co dosud neexistuje › GetDone.cz | 19. 9. 2011
  1. Pavel Miksa napsal:

    Nemůžu si pomoct, ale co rozhovor to „pecka“. Řekněte mi kam na ty lidi chodíte?

    Mimochodem děkuji za skvělý tip na blog a stránky, které mi jistě pomůžou v psaní.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru