Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Síla pozitivního myšlení

By on 6. 6. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 29

Vladimír Dědek

VLADIMÍR DĚDEK | GTD, self-managementu a rozvoji osobnosti se věnuji už několik let. Své myšlenky sdílím také na webu chcirust.cz.
Mám rád zpětnou vazbu a pro uvítám, když se podělíte v komentářích s vlastními názory!

Poslední články od Vladimír Dědek (Všechny články)

Pozitivně smýšlející lidé jsou super. Dokáží motivovat nejen sami sebe, ale i své okolí. Dokáží rozveselit a dobře naladit. Snažím se být pozitivně smýšlející člověk. Jak to dělám?

Autosugesce a význam podvědomí

Ať si říká kdo chce, co chce, autosugesce funguje. Přečetl jsem již několik knih, které se mimo jiné věnovaly i tématice autosugesce. Pokaždé byla tato technika popisována jako velice účinná a doporučovaná.

Nestačí si ale každé ráno říct větu „Dnes zavolám panu XY“ (pozn.: pan XY je nepříjemný člověk a hovor s ním už delší dobu odkládám). Vyřčené větě je potřeba „uvěřit“ a ztotožnit se s ní. Mně třeba pomáhá, když si představím situaci, ve které budu, až se mi „přání“ splní. V tomto případě bych si přestavil ten příjemný pocit, který mne bude provázet, až telefon položím a ve svém TODO listu si úkol odškrtnu jako hotový.

Další situací vhodnou pro pozitivní myšlení je zkouška. Může to být zkouška na vysoké škole, maturita,… Když na zkoušku jdeme s myšlenkami neúspěchu – poslední kapitolu jsem si moc neprošel, nepřečetl jsem si celou doporučenou literaturu apod., jak pravděpodobně test/zkouška dopadne? Naše podvědomí se nebude snažit zkoušku zvládnout na 100%, protože si nevěříme. Osobně jsem to párkrát zažil na vysoké škole, kdy jsem čekal na ústní zkoušku. Protože bývám před zkouškami hodně nervózní, těsně předtím, než jsem měl jít na řadu mi naskakovaly myšlenky charakteru „Už ať je to za mnou. Ať mě klidně vyhodí, půjdu na další termín, o co jde.“. Je to špatný přístup, věřte mi. Na zkoušku je potřeba jít s cílem a chtíčem. Měl jsem si tehdy říkat „Já to zvládnu, dokážu to, přece to umím, tak čeho se bojím?“ Tehdy jsem tu zkoušku neudělal i když jsem to relativně uměl. Neměl jsem ale chtíč zkoušku dotáhnout do zdárného konce.

Představujte si situaci, ve které budete, až se dostaví úspěch!

Pryč od lidí, kteří si pořád jen stěžují!

„Slyšeli jste to? Budou se zvyšovat daně! A bude se všechno zdražovat!…“ Říká vám to něco? Typickou (pro mne) množinou lidí, kteří si téměř pořád stěžují, jsou důchodci. To už není, co bývalo; to je drahé; to je takové a makové, ale ne takové jak by mělo. Světová ekonomika se pořád vyvíjí, inflace prostě existuje. Věty typu: „Před dvaceti lety jsem za to dala 2 koruny a dneska to stojí 50 korun, to je ale zlodějina!“. No a platy lidí za těch 20 let nevzrostly?

Abych ale nebyl zaujatý vůči dnešním důchodcům (nejsou takoví všichni, samozřejmě) – i mezi mými spolužáky či známými jsou lidé, kteří se vyžívají v hovoření o tom, jak je všechno špatně…

Když se nad tím zamyslíme, jak si myslíte, že se těmto lidem v životě daří? Jsou to úspěšní lidé? Bohatí a slavní? Ne… Osobně jsem se nikdy nepotkal s manažerem nebo s úspěšným člověkem, který by měl negativní myšlení. Proto také pro mě je velkou motivací být pozitivně naladěným člověkem a vidět v práci užitek a ne problémy.

Obklopte se lidmi, kteří také myslí pozitivně.

Jak myslím já aneb Prodavačka mi den nezkazí

Už dávno jsem si dal takové „předsevzetí“ – každý den někoho rozveselit / někomu pomoct. To se snažím dělat třeba tak, že po cestě do/z práce se na lidi okolo usmívám a snažím se pozitivní energii předat dál. Někdy se to daří, jindy ne. Když to nejde, tak si vzpomenu na nějakou vtipnou chvilku, zábavný okamžik, který jsem prožil dřív. Úsměv se dostaví…

Protivná prodavačka v supermarketu? Přece si nenechám zkazit den jediným člověkem. Dám si za cíl to, aby se paní usmála. Takže ji pochválím, zeptám se jak to dneska jde, v kolik končí v práci atd. Divili byste se, jak to funguje. A když se mi to podaří, mám o to lepší náladu!

Usmívejte se!

Chválit, ne kritizovat

Zkritizovat kohokoli za cokoli umí každý. Umíme ale pochválit? Nejen ostatní, ale také sebe! Zamyslete se a řekněte si nahlas 3-5 věcí, které jste včera/dnes udělali a na které jste pyšní a chcete se za ně pochválit. Nemyslete na neúspěchy. Myslete na to co se povedlo, koho jste rozveselili, komu jste zlepšili náladu, komu jste pomohli.

Jak jsem již psal o odstavec výše v příkladu s mrzutou prodavačkou – i nenucenou pochvalou drobnosti lze člověku udělat radost.

Pochvalte se!

 

Vladimír Dědek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 29

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Martin Šauer napsal:

    Moc pěkně sepsáno díky. Já jsem byl ještě před pár lety zarytý pesimista. Říkal jsem si: lepší neočekávat nic skvělého, než zažít velké zklamání. Co je to ale pak za život? Pořád se obávat, co špatného se mi zase stane?

    Ani nevím, jak se to přihodilo, ale postupně jsem se z pesimisty změnil v optimistu :) Od té doby se mám skutečně mnohem lépe. Jsem se sebou spokojenější. Nic není problém. Vím, že to zvládnu. Dnes je mi pesimistů a věčných stěžovačů líto a přemýšlím, jak jim můžu pomoct.

  2. Michal Pulda napsal:

    Musím se přidat – funguje to. Už hodně dlouho se koukám na svět jinak a je mi tu lépe. Jsou třeba i takové maličkosti, které hodně lidí rozladí – třeba když vám něco spadne na zem. Obyčejně se řekne něco ostřejšího typu: „Do p…!“ To ale náladě nepřidá, naopak. Já se jen zasměju, řeknu si něco o tom, jaký jsem šikula, nebo pochválím gravitaci, že tak pěkně funguje a v mezičase si možná vzpomenu na nějaký film s Chaplinem. Prostě mě to nerozhodí a vlastní nešikovnost mě ještě pobaví a udělá den lepší.

    Byly zmíněny testy a hned se mi vybavila jedna taková zkušenost. Šli jsme s kamarádkou na opravný termín důležitého a těžkého testu a myslím, že jsme to oba i uměli. Nicméně přistála před nás varianta s otázkami, které ve skriptech a na přednáškách nebyly zodpovězeny. První reakce kamarádky? „Já to nedám!“ A moje? „To dáš! Přece jsi se neučil jen tak. Zabojuj!“ Stálo mě to hodně duševních sil, ale byl jsem úspěšný, zabojoval jsem. Kamarádka si předmět zopakovala.

    A úsměv je kategorie sama pro sebe. Na prodavačky funguje velmi dobře, ale možná ještě lépe se mu daří v práci. Na mé současné pozici se hodně setkávám s vnitrofiremními zákazníky a někteří mají prostě horší den… stejně jako my všichni. Když jim ale otevře dveře někdo, kdo má na tváři široký úsměv a pozve je si sednou a vyřešit cokoliv je trápí, jsou odzbrojeni.

    Rozhodnout se být šťastný a hodně se usmívat byla jedna z těch nejlepších věcí, co jsem kdy udělal.

  3. LeBaux napsal:

    Vela ludi sa stazuje lebo sa ma fakt zle. Vidim to kazdy den, ked niekdo maka jak blazon soboty nedele a ma 13 cisteho zo vsetkymi bonusmi, tak sa mu proste necudujem. Inflacia a rast cen je o moc vysia ako rast platov a mnozstvo ludi sa pohybuje na hranici chudoby. Nie kazdy moze byt manazer, podnikatel a myslim si ze aj nastvana predavacka v obchode ma pravo na slusny zivot a poriadnu dovolenku. Vas usmev jej to ale neprinesie, obzvlast ked je to este vysledok autosugescie. Ine je ked je to vyslovene prirodzene. Osobne nenavidim ludi co sa hraju na to ze su happy a hlavne to ide dost lahko poznat. Z mojho pohladu strany clanok bez akejkolvek infromacnej hodnoty. Svet ide naozaj dole vodou, pozitivny pristup to moze jedine ulahcit, ale nie zmenit.

  4. Jan straka napsal:

    2LeBaux: no,nechtel jsem reagovat,ale neda mi to!netvrdim,ze ma clanek informacni hodnotu pro kazdeho,ale shodit to takhle?
    Presne o tomhle ten clanek je!problemem dnesni doby jsou penize,jako kdyby jine hodnoty neexistovaly!
    Kazdy muze zit stastny zivot,kdyz se pro to rozhodne!znam mnoho lidi,kteri jsou stastni i za tech 13 tisic..jenze ti,kdoz jsou nespokojeni, a ja se je snazim pochopit,pro zmenu nejsou ochotni nic udelat a pritom by se chteli mit,jako ti manazeri, o nichz pisete!
    Podle meho je to spise o vnitrnim nastaveni,nez o tom,zda jsem manazer…
    Pisete o tom,ze ne kazdy muze byt podnikatel..proc?zivnostensky list stoji 1000 kc…a pokud chci,je dost rekvalifikacnich kurzu,atd.jenze to musim chtit,ze…?.

  5. Michal Pulda napsal:

    LeBaux: S tou prací i o víkendech a hranicí chudoby značně přeháníte. Česko má podle Eurostatu nejméně chudých (resp. chudobou ohrožených) lidí v Evropě a Slovensko je hned druhé. Ano, je to statistika, ale o něčem to vypovídá.
    Nejde o to být manažer nebo prodavačka – jde o to cítit se dobře. A věřte mi, že negativní chování zaměstnancům povýšení (~ vidinu lepšího platu) nepřinese. Chce to se trošku snažit. Pokud zůstaneme u příkladu prodavačky, tak ta má v popisu práce kontakt s lidmi a uspokojování požadavků zákazníka. Jedině tak se zákazník do obchodu vrátí. Pokud prodavačka svou náladou zákazníky odhání, pak se nedivím, že nepostupuje dál. Vlastě se divím, že ji tam pořád mají.
    Ohledně autosugesce – myslím, že je to trošku dramatický termín. Alespoň u mě jde o stav mysli, rozhodně ne o žádné „sebeoblbování“. Jde to z nitra, není to přetvářka. Ale k tomu, aby to člověk pochopil to musí zažít. Stejně jako některé knížky někomu nevysvětlíte (chybí čtenářský prožitek), tak ani toto nejde moc slovy podchytit.
    A věřte mi, že pozitivní přístup může změnit nejen člověka samotného ale i jeho okolí. Říká se, že stejně nabytí lidé se přitahují a z vlastní zkušenosti si myslím, že je to tak.

  6. Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

    Připojuji se k pánům Strakovi a Puldovi, zvláště pak bych zdůraznil to, co pro mnoho lidí „pozitivní myšlení“ znamená. Pojem autosugesce také nevnímám jako zcela vhodný/šťastný – článek nehovoří o přetvařování a určitě i většina těch, co si vybudovali v sobě pozitivní myšlení, se neusmívají z nějakého vnitřního donucení. Naopak jejich úsměv je mnohem intenzivnější, neboť oni mu VĚŘÍ. Nejde o mimiku, o nějaké umělé navozování dobré atmosféry, zlehčování truchlivosti doby apod. Jde o světlo, které v sobě ti lidé mají. A to, jestli člověk v sobě světlo má nebo nemá, rozhodně není nijak závislé na tom, v jaké je sociální třídě (když musím použít tento termín), jaké zastává zaměstnání nebo kolik má peněz.

  7. Jan straka napsal:

    Presne jak napsal lukas-znam dost manazeru a podnikatelu,ktei se neusmivaji,ackoliv maji penez jak slupek!proste resi jine problemy nez treba prodavacka a za to jsou zaplaceni!presto nejsou stastni,protoze mnohokrat obetuji kvuli penezum prave ty dalsi hodnoty.a svetlo,o kterem lukas pise,jiz vyhaslo!
    Ja dekuji autorovi ha prijemny clanek,ktery me osobne prinutil minimalne se nad sebou,svym svetlem a mnozstvim predavane radosti zamyslet.a o to zrejme/snad slo.takze diky!

  8. Jan straka napsal:

    Mimochodem jako financni analytik a „krotitel dluhu“ vim naprosto presne,jak to dnes v domacnostech vypada…a mam dost klientu,kteri i z mala umi vytezit primerene hodnoty.howgh :-)

  9. Eda napsal:

    Také jsem nechtěl reagovat, ale když čtu ostatní, nedá mi to. Dobrá nálada je určitě základem šťastného osudu. Samozřejmě úsměvem nevydělám milion, však to také není můj cíl. Ale celkové naladění člověka má dle mé zkušenosti obrovský a zásadní vliv na utváření osudu a tím pádem i na výskyt dobrých příležitostí ve světě. Naštvaný a smutný člověk nevzbuzuje sympatie a druzí ho nemusí.
    Postupně, když se člověk snaží změnit z pesimisty na optimistu ( v dobrém slova smyslu ), se mu stane spokojenost a radost údělem. Pokud ovšem vytrvá a nedá si pokoj, dokud se výsledek nedostaví. Vše se pak snáze daří, je víc energie, víry, chuti do zdolávání kupy překážek a trampot. Snáz se ráno vstává, s hezkým pocitem pak večer usíná. Konflikty se často řeší jakoby samy, pokud na ně svítí světlo radosti a optimismu.To je prostě moje osobní a nevyčtená zkušenost
    LeBaux:chápu Vás i Váš názor. Nikdy bych jako skalní, dlouholetý a truchlivý pesimista nevěřil, že se budu smát jen tak, i když k tomu nebude žádný vnější důvod. A to i v době, když jsem neměl co do „huby“ a řešil mnoho problémů zdravotních, vztahových atd.. Život je někdy neúprosný a je nesmírně těžké se pozdvihnout vědomím nad ten svůj temný bytostný základ. Teď mohu říci, že úsilí o byť jen naznačený úsměv stojí vždy za to. Žije se hned lépe. A jinak, když ke mě přijde člověk a vidím, že je unavený, zdeptaný a nemá náladu se usmívat na lidi kolem, ale já mu za ten alespoň pokus o úsměv stojím, mám určitě lepší pocit a cením si toho. Dal mi totiž najevo, že se snaží ovládat a já mu za tu námahu stál. Samozřejmě nemluvím o obchodním zástupci, který mi chce za každou cenu něco prodat a proto se vydatně usmívá… mám mozek a cit, abych poznal, jestli se snaží upřímně, nebo jen „pracovně“.
    Na závěr ještě musím říci, že základem produktivity, tedy alespoň u mě, není žádný diář, či metoda time managmentu, i když je samozřejmě každý den používám, nýbrž právě ona niterná spokojenost. Tu dávám na první místo a dá se jí naučit.
    Hodně radosti a hezký den všem.

  10. fredy napsal:

    LeBaux > ked sa na svet pozeras len cez peniaze, budes nestastny aj keby si mal na ucte sto miliard. Ak ti v hlave neustale srotuje len „kolko mam penazi“, si v ohromnom krci, ktory ti neumozni naplno rozvinut svoje skutocne JA. Nakoniec si sam najvacsou prekazkou svojho duchovneho ale aj materialneho rozvoja :-)

  11. Pavla napsal:

    Běžte říct matce tří dětí, která pracuje za 8500,–Kč ve fabrice. Má tělo zhuntované a tři děcka na krku. Sama si nic nekoupí a je ráda, že koupí o dvě koruny levnější mléko. Tak běžte za ní a řekněte jí ať si každé ráno říká jsem šťastná…Jsem tak šťastná, že mám tři děti, které mají vyšší náklady než já výplatu. Jsem tak šťastná, že zase zvednou energie, jsem tak šťastná, že nemám na doktora…….Jéé já mám tak krásný život….aleluja

  12. Eta napsal:

    Pavla > Vypadá to, že matka tří dětí z Vašeho příkladu napřed jedná a potom přemýšlí. Kdyby svůj život začala kvalitním vzděláním, poté nalezením rozumného zaměstnání, následně hledáním spolehlivého partnera pro založení rodiny a souběžně vyřešením bydlení a až na závěr pořízením tolika dětí, kolik společně s partnerem finančně utáhnou, tak by jí rady v článku asi připadaly užitečné a ocenila by i příspěvky v této diskusi. Pokud ovšem tato matka začne od konce, tj. pořízením dětí a následně řeší, kdo se o ně bude starat a jak to ufinancuje, tak je potom samozřejmě každá rada drahá.

  13. Slavek napsal:

    Eta: Tímto jste ukázal/a, že jednoduché řešení jako pozitivní pohled na svět vlastně u každého nemůže fungovat. Jen pokud máte naplněny základní životní potřeby. Bez toho to prostě nejde. Pozitivní myšlení mnohé ulehčí, ale neudělá z ničeho zázrak. V životě je třeba mít i trochu štěstí.

  14. Pozitivní myšlení není o tom vsugerovávat si, že je všechno ok nebo se přetvařovat před ostatními. Jde o to vidět věci, na které lze pohlížet z mnoha úhlů z té „lepší stránky“. Jak se říká… optimista vidí ve sklenici polovinu vody, pesimista ji vidí poloprázdnou. Je potřeba si vzít z každého dne to pozitivní, umět se pochválit a ne se jenom kritizovat za to co jsem měl udělat a neudělal, co jsem měl udělat jinak, co jsem udělal špatně.
    Ad honba za penězi: Souhlasím s názorem, že mnohdy si lidé s menšími příjmy umí více užívat života než workoholici podnikatelé s penězi, které si stejně nedokáží „užít“. Samozřejmě člověk s platem 100 000 měsíčně má větší možnosti jak si zpříjemnit život. Je to ale zase jen o prioritách. Někdo chce vydělávat peníze a je za to schopný makat jako kůň, někdo chce mít čistou hlavu, žádné starosti a smíří se s menším příjmem… To je každého rybíz…

  15. Eta napsal:

    Slavek: Pozitivní pohled na svět není (jednoduché) ŘEŠENÍ situace, ale PŘÍSTUP k řešení situace. A pozitivní přístup funguje u každého. Základem pro zvládnutí situace je samozřejmě její ŘEŠENÍ. S pozitivním PŘÍSTUPEM lze situaci řešit snadněji a lépe. Ovšem tam, kde je absence analýzy, myšlení a řešení, pouhý pozitivní přístup bohužel ke zvládnutí situace nestačí.

  16. Mám námitku proti těm „důchodcům“. Ze všech starších lidí, které znám – můj tatínek, můj nedávno zesnulý tchán, tchyně, rodiče mých přátel… takový není snad nikdo. Myslím, že představa o „nadávajících důchodcích“ vzniká proto, že na ulicích, v dopravních prostředcích, v obchodech a jinde se hlasitě ozývající právě ti, co nadávají a stěžují si.

  17. Marička napsal:

    Souhlasím s názory, že spousta lidí nejprvé jedná a pak až potom přemýšlí. Bohuželplatí přísloví, že každý svýho štěstí strůjce. Hodně slýchám názory, že není podnikání pro každého atd. Jenže když už se člověk rozhodne, že se bude mít lépe než ostatní a chce pracovat efektivněji, než 16h. denně, dostane akorát klacky pod nohy.
    Jinak vy, co jste se sem psali negativní názory, je vidět v jakém prostředí se pohybujete. Negativita vám evidentně moc užitku nepřinesla, tak proč to nezkusit jinak?

  18. Hana napsal:

    Pozitivní myšlení ze začátku opravdu není jednoduché, ale určitě funguje. Zkuste si udělat takový experiment. Řekněte si, že 24 hodin budu opravdu myslet pozitivně. Ráno se vzbudit – a říct si „to bude prima den“. Používat jen kladných vět – to nestihnu – místo toho – to určitě stihnu. I v blbé situaci nehledím, co se mi stalo špatného, ale pokusím se najít něco pozitivního na této situaci (stojím v koloně, nenadávám, ale prohlídnu si okolní krajinu, kterou bych při rychlé jízdě nevnímal). Nenechám na sebe působit negativní zprávy z televize, raděj si pustím příjemnou hudbu, zajdu si na procházku. Neřešit, co nemůžu ovlivnit, ani se tím nezabývat (vysoká cena másla v obchodě – buď to koupím nebo se pro dnešek bez toho obejdu, koupím něco levnějšího) V tento den si nestěžovat na blbou situaci v které jsem, ale pokusit se najít ve svém životě jen pozitiva – mám oči, kterýma vidím, mám kde bydlet, netrpím hlady, mám se komu svěřit, s kým si zajít na kávu, práci a takových věcí je hromada (vím něco by mohlo být lepší, ale v ten den si to prostě nepřipouštět). V každém okamžiku vlastně máš jen 3 možnosti -smířit se s tím, co je (bez reptání), odejít od toho, nebo řešit, ale s tím „jo to zvládu“. A pak si vyhodnoť den a třeba zjistíš, že Tvůj realistický pohled na svět je vlastně spíše negativí a dalo by se hodně změnit. (A dejte vědět, jak to dopadlo….)

  19. Jenny napsal:

    Děkuji za tento vyborný článek…Před týdnem se mi stala autonehoda, kdy jsem málem přišla o život…Nebyla to náhoda…Je to znamení, že mám změnit svůj život k lepšímu, zamyslet se nad sebou….Myslím často negativně a hned vidím to nejhorší.Také často něco a někoho kritizuji a přitom sama nemám ráda, když někdo kritizuje mě. Nemůžu si najít práci a všichni okolo mě říkají, že musím myslet pozitivně a já jim na to řeknu, ale jak mám myslet pozitivně, když žádná práce není pro mě vhodná..Tady vidíte příklad, samozřejmě,že ji nemůžu najít, když myslím takto negativně…Ale už jsem si řekla dost. Vidím lidi kolem sebe, kteří jsou unaveni z toho mého věčného nešťastného nadávání, brečení..Moc mi chtějí pomoc, ale vědí, že musím chtít sama…Tak jsem do googlu napsala Pozitivní myšlení a našla jsem tento skvělý článek..Budu se snažit podle toho řídit a věřím, že se z negativní změním na pozitivní. Už teď se těším.. Tak mi držte palce :-)

  20. Eva napsal:

    Tento článek je naprosto pravdivý….to víme všichni,že?:) Když myslím pozitivně, mám pocit, že proplouvám životem snadněji…a když negativně, není to tím, že bych chtěla, ale tím, že se něčeho bojím nebo odmítám blízkou budoucnost! Ale s tím je konec! Je třeba jít strachu naprosti a zahnat ho do kouta pozitivním myšlením! Díky, otevřely se mi oči! Uff!:)

  21. Markéta napsal:

    Já si myslím, že pozitivní myšlení je skvělá věc pokud je upřímné. Jenže v životě jsou chvílé, kdy to prostě nejde. Je nutné umět správně zpracovat i negativní emoce. Strach, zlost, nenávist, závist prostě existují, jde o to, co s tím uděláme. Tyto negativní emoce lidi prostě mají. Někdy nás mohou i ochraňovat před nebezpečím. Když mám z něčeho obavu, pokusím se to analyzovat, abych zjistila proč ji mám a zkusila se obavu vyřešit a tím se jí zbavit. Stejně tak nenávist a zlost na něho nebo vůči něčemu, existují. Vůči některé člověku cítíme zlost, protože nám ublížil, něco provedl. Zlost na tohoto člověka způsobuje, že s ním nebudeme vyhledávat pokud možno kontakty a vyvyrujeme se dalšího zklámání. Těchto negativních emocí se musíme ale snažit zbavit, aby nás netížili dlouho. Někdy zařvat, pořídit si domů boxovací pytel a představit si toho na koho mám vztek a vymlátit to. Prostě pozitivní i negativní emoce jsou pro život nutné, je ale nutné umět je správně zpracovat a vytěžit z nich to pozitivní.

  22. Lenka napsal:

    Shodou okolností jsem prodavačka a snažím se žít pozitivně a pozitivní náladu předávat i do okolí. Hodně zákazníků mě dává najevo jak si váží mého přístupu a obdivuje mě. V poslední době se situace v práci zhoršuje natolik, že mě pozitivní myšlení spíše ubíjí a lidé v okolí, je jedno jestli spolupracovníci nebo zákazníci, jsou čím dál víc unavení, znechucení a bez nálady . I když dostanu 10 000.- mám svou práci ráda, ale pokud v okolí vnímám jen pesimizmus je to ubíjející.Je to dnešní uspěchanou dobou, už nemáme čas nebo sílu se zastavit a vnímat krásu kolem sebe. Pracující lidé jsou přetěžováni a nezaměstnaní jsou flustrovaní z pocitu méněcenosti. A to jim pozitivní myšlení nevyřeší, možná pomůže….

  23. Monika napsal:

    Eta: jasně, všichni budou myslet na to, aby byli kvalitně vzděláni. A ten chleba Vám bude prodávat kdo, Vy chytráku?! :)

  24. zuzka napsal:

    hezky se to čte, ale realita je jinde
    když se člověk culí, lidí se tváří divně, co je?
    balí mě?
    a když chodím nakupovat tam, kde pokaždé nesedí účtenka a musím se vracet, tak časem ten úsměv přejde :-D

  25. anna napsal:

    já jsem pesimista snad odjakživa…ne že by to bylo tak dlouho je mi 16 let. Od mala jsem byla obklopená jen lidmi co každý den říkají jak jsem k ničemu, že nikdy nic v životě nedokážu, že si nezasloužím přátele a hlavně že sem blbá. Každý den když můj otec přišel z práce mi tohle všechno zopakoval, poté co jsem si to samé vyslechla od spolužáků…až sem tomu nakonec uvěřila. Protože jsem jako pesimista neměla a nemám žádné sebevědomí nemám ani přátele. Až na jednu…a ta mi každý den opakuje že sme odsouzené k smrti, že se zabije a já bych měla taky, že nikdy nemůžeme mít šťastný život. Před pár dny se se mnou rozešel kluk…jediný člověk co ve mě věřil. Řekl že jsem paranoidní a pesimistická. Že sem blázen. Když jste pesimisté když uvěříte těmhle lidem, těm „energickým upírům“ začnete být paranoidní, zoufalí, a přijdete o všechno. Ta máma se třemi dětmi a žádnými penězi může být ráda že nějaké dítě má protože jsou lidé co děti mít nemohou a možná by dali všechny peníze za to aby je mohli mít. Mluvím z vlastní i když bezcenné zkušenosti 16ti leté holky co nemá žádné přátele, žádné koníčky co je pořád jen v depresích a nemá pro co žít. Už tři dny jsem nejedla poté co jsem se chtěla otrávit práškama…Ale dneska mi došlo že kdybych na sobě začala pracovat když nebudu poslouchat všechny ty rozsudky smrti, věčného utrpení a strádání co nade mnou všichni vynášejí že bych mohla žít dál a možná i šťastně… proto jsem napsala do googlu „jak být pozitivní“ …když nebudete myslet pozitivně zblázníte se jako já. Pozitivní myšlení není jen jedna z cest ale někdy jediná možná cesta kterou můžete jít.
    za pravopisné chyby se omlouvám, český jazyk není má silná stránka…

  26. Petra napsal:

    ..kdyz si to tak ctu ty reakce lidi na pozitivni pristup,tak proste musim reagovat:-) Funguje to!!!!!:-) :-) :-)Ze sve vlastni zkusenosti vim ,ze to funguje:-) a to z naprostou presnosti:-) Pozitivne naladeny clovek,ktery ma cil ,touhu a lasku a to cele promeni silnym pranim v realitu:-) je to tak proste..je to jen a jen o mysleni….kazda touha at je spatna nebo dobra ma tendenci proste se projevit:-) Pani ktera tu pise o ekonomice nema zadnou kotvu ani zadny smysl pro pozitivni mysleni a pritom je to vsechno strasne jednoduche…..
    .:-)

  27. Petra napsal:

    jeste musim dodat,jsem normalni zenska vychovala jsem dva syny a mam uz i malinkou vnucku:-) ,je mi 41.let pracuji ve fabrice.Chovam kocky:-) tesim se s malickosti a kdyz si neco mooc preji,staci VEDET,ze to zkratka budu mit:-) :-) :-) :-)

  28. Alan napsal:

    Nic není jenom černé, nebo jenom bílé. Kdo vidí jen černou, nebo jen bílou, žije v omylu nebo ve lži. Otázka je, na čem se dá stavět. Podle mne na bílé. Proto je třeba ji hledat, i kdyby jí bylo tak málo, že bychom ji museli rýžovat jako zlato.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru