Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Bez knih bych už nežil…

By on 17. 6. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 1
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Mezi námi se pohybuje řada inspirativních osobností – mezi nimi i Tomáš Fojtík, člověk, který propadl kouzlu beletristické literatury. Že právě knihy mohou člověka motivovat či dokonce mu změnit život, ve Fojtíkově případě rozhodně nezní jako obyčejná fráze.

Jak by ses hned zkraje rozhovoru čtenářům představil? Klidně můžeš použít literárně květnatý jazyk, když se budeme přednostně bavit o literatuře.

Tak ve svých třiceti letech, které brzo oslavím, jsem stále na začátku života – dlouho jsem hledal, co vlastně chci dělat. Teprve před pár lety mi došlo, že kdekoliv jinde než v knižním prostředí nebudu šťastný. Kromě literatury, která je pro mě celým světem, mě baví cestování (jednak objevování neznámých míst a pak, když se do nějakého zamiluju, se tam musím vracet), hodně divadlo a filmy a pak historie. Rád píšu a přátelé mě už několik let dokopávají k tomu napsat nějakou knihu, ale na to si zatím netroufám. Možná proto, že celý život hledám neotřelé téma, můj život jich několik naznačil, ale zatím nic, co by stálo za zmínku.

O práci v knihkupectví jsem již jako malý snil (kam se hrabou všichni ti kosmonauti nebo kovbojové), v čem spatřuješ její největší kouzlo?

Mám-li mluvit o kouzle, které vidím v mé práci, na prvním místě musím uvést kontakt se stejně “postiženými” lidmi. Potkat čtenáře, zavést s ním řeč, bavit se o knihách, které se nám líbily, a dávat si tipy na další, je pro mě nejcennější a nejdůležitější v mé práci. Druhé kouzlo je to, že se člověk snáze dozví o knihách, které by mu jinak unikly. Snažím se toto své poznání předávat dál prostřednictvím Facebooku a stránky Nová kniha každý den, kterou tam mám založenou. Jinak musím dodat, že práce v knihkupectví je docela solidní řehole, jako všude jinde v obchodě.

Když bych zavítal k tobě do obchodu a řekl Rád bych knihu, která změní můj život. Co bys mi doporučil, aniž bys mohl položit jakoukoliv doplňující otázku?

To je hodně složitá otázka a v takové situaci bych se ocitnout nechtěl. Nejdříve bych totiž potřeboval znát vkus čtenáře – jeho literární preference, jeho oblíbená témata a tak dále. Na základě toho jsem schopen doporučit knížku, která by se mu mohla líbit – nebo Tvými slovy – snad mu i změnit život. Protože se ale nechci z otázky vyvléct (proto nikdy nebudu dělat do politiky, neuměl bych utíkat z nepříjemných otázek), zkusím odpovědět podle mého nejlepšího svědomí. Zavedl bych ho do regálu beletrie a ukázal bych mu knihu Třetí přání od Roberta Fulghuma. Myslím si, že člověk, který chce přijmout do svého života filosofii lásky a přátelství, tuto knihu musí znát a má šanci pochopit její poselství.

Kteří autoři a knihy dokázaly změnit život tobě? A čím konkrétně?

Jak jsem se zmínil v předešlé odpovědi – je to právě Robert Fulghum. On jediný dostal šanci oslovit mě a já mu začal naslouchat. Ve všech jeho knihách, které jsem od něj četl, je obrovská porce lásky a lidské filosofie, jsou v nich odpovědi na tisíce otázek, které mě po desetiletí zaměstnávaly. Ale dokud jsem nečetl Třetí přání, byl pro mě “pouze” milým autorem milých fejetonů a povídek. V Třetím přání jsem nalezl nový pohled na život a spoustu odpovědí na důležité otázky mého života. Konkrétní příklad: Robert Fulghum v knize vymyslel institut “Svědka” – člověka, který nezúčastněně sleduje náš život a dodává nám objektivní vnější pohled. Takový člověk je pro náš život učiněné požehnání. V Třetím přání jsem konečně pochopil, jakou sílu má v našem životě přátelství a jak nezastupitelná je jeho úloha (bylo mi 25 když jsem to četl poprvé).

Potom bych ale měl ještě jmenovat dvě další knížky, které sice můj život nezměnily, ale výrazně ovlivnily: Malý princ a romány a povídky Isaaca Bashevise Singera. Malý princ, kterého jsem četl až ke konci puberty, byl asi nejmilejší knížka, které jsem kdy četl. Jeho úvahy o přátelství jsou jedny z nejkrásnějších.

Isaac Bashevis Singer pro mě objevil kouzlo velké literatury a především ve mně probudil lásku k silným lidským příběhům. Pamatuju si na to mé okouzlení židovským prostředím, na velké dojemné příběhy a dramatické události z jeho knížek. Tomu se, v mých očích, nikdy žádné další knihy nevyrovnaly.

Bavíme se o pozitivní inspiraci – ale určitě i v literatuře jsi se setkal s takovou knihou, která tě spíše popuzovala, dokonce jsi v ní viděl určitý aspekt amorálnosti, něčeho, s čím nesouhlasíš apod. Našel bys nějaký takový příklad?

Takových knížek je celá řada, ale snažím se k nim být schovívavý. To, co já považuju za nepřijatelné nebo dokonce amorální, je pro někoho základem jeho světa. Mluvím teď o celém oboru new age a podobně duchovně naladěné literatuře. Přiznám se, že nejsem ani velkým fanouškem motivační literatury, ale uvědomuju si, že je to můj problém a snažím se nenechat se tím ovlivnit při kontaktu s lidmi. Ale vrátím se ještě k new age a duchovní literatuře. Jedna z mých dávných (a krátkých) lásek mě přivedla k Celestinskému proroctví. Já, zblbý Amorem, jsem to za dva dny přečetl a měl jsem pocit, že to je něco obrovského, kus světa, kus života, prostě něco fantastického. Jak má láska zemřela, vystřízlivěl jsem a uvědomil si, že ta knížka je strašně prázdná. Do jejího poselství se totiž promítá několik projekcí. Většina lidí asi potřebuje něčemu věřit. My, co máme Boha (ať už v té či oné podobě), nemusíme svou berličku hledat jinde. Ty knihy nabízejí překvapivě snadný recept na to, jak zlepšit náš život – a to je přitažlivé. Za druhé se do těch knih promítají okolní vlivy – móda, kult nebo fascinace osobností. Když herec Dušek řekne, že mu Čtyři dohody změnily život, lidé to chtějí zažít taky. Když ale nad tím přemýšlím, tak navzdory tomu, že já osobně tyhle knížky považuju za krásné skořápky bez obsahu, pro význačnou část čtenářů jsou něčím jiným. Byť já osobně s takovou knížkou nemohu souhlasit, musím ctít skutečnost, že třeba mně blízcí lidé v ní vidí něco jiného. Nemá smysl jim to rozmlouvat, je prostě nutné přijmout jejich víru v ty knihy jako něco, s čím musím počítat.

Existuje ale kniha, kterou za amorální a zlou považuju, a to jsou Turnerovy deníky. Ta knížka je plná rasismu a nenávisti a pro hodně lidí, žel Bohu, představuje určitou Bibli. Nejsem si jistý, jestli taková knížka má opodstatnění a morální nárok existovat, být tištěna a prodávána. Kdybych já měl knihkupectví, taková knížka by mi nesměla přes práh.

Kolik knih tak průměrně přečteš za rok/měsíc/týden?

Moc ne. Tak 3 – 4 měsíčně, není moc času. Navíc můj zájem o literaturu nekončí tím, že si knížku přečtu, ale snažím se o ní zjistit víc a přemýšlet o ní, mluvit o ní a tak dále. Pierre Bayard ve své skvělé knížce Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli přinesl provokativní a zajímavou myšlenku: Nemusíme knihu číst, abychom o ní mohli mluvit. Dokonce samotná četba nám zužuje naše vědomí o knížkách, protože četbou jedné knížky se nedostane na jinou, kterou tím pádem nemáme šanci poznat. A tak podle jeho teorie nejlepší způsob, jak knihu uctít je tím, že ji nebudeme číst. V téhle jeho provokativní myšlence, kterou samozřejmě nemyslí vážně, je jeden zajímavý postřeh, kterého se snažím celý život držet: zájmem o literaturu, zájmem o knihy je můžeme poznávat, aniž bychom je četli. Stačí prolistovat, přečíst si pár odstavců apod. Důležité je umět dát knížku do souvislosti, pochopit její poslání a tak dále. Ale samozřejmě čtu knížky, protože bych bez toho neuměl žít…

Je nějaký recept pro ty, kteří by rádi četli více, ale mají pocit, že jim to jejich povinnosti a další aktivity nedovolují?

Ten recept hledám už hodně dlouho. Naučil jsem se číst v parku, v kavárnách a tak podobně. Ale pak se stává, že sedím nad dobrým vínem v Louvru, a místo toho, abych si četl, tak koukám po lidech, přemýšlím o životě a nebo si zapisuju, co mě v tu chvíli napadlo. Myslím ale, že opravdu dobrá knížka způsobí to, že se od ní čtenář nevzdálí. Když čtu opravdu dobrou knížku, tak veškeré zbytné aktivity (zevlování na internetu atd.) omezím na minimum. Náhle pak zjistím, že čas na čtení vlastně mám, jen ho bylo třeba probudit.

Děláš si při čtení knih výpisky? Vracíš se pak k nim?

Píšu si blog, kde se někdy snažím vylíčit mé dojmy z knížek. A po nějaké době se k takovým článkům vracím a je to zajímavé čtení. Rád uvedu jeden příklad. Před asi rokem jsem četl knížku Romana Cílka Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít. Cílek v ní popsal celý život téhle masové vražedkyně a poskytl vhled do její duše. Ta knížka mě fascinovala a já téměř okamžitě začal cítit, že o tom musím něco napsat. Ne přímo recenzi knížky, ale vypsat se z pocitů, které ve mně vyvolala. Na ten blog jsem dávno zapomněl, až včera jsem si všiml, že patří na mých stránkách k nejúspěšnějším článkům. Znovu jsem si ho přečetl a zamrazilo mě. Sice jsem pocítil klasickou touhu to zase přepsat a některé věci dnes cítím trošku jinak, ale dýchla na mě hodně velká síla. Až jsem skoro neměl pocit, že jsem to psal sám. Ten text mi uvízl v hlavě a přinesl další témata, o kterých bych asi měl něco napsat. Něco podobného jsem kdysi, to jsem ale ještě o knihách nikam veřejně nepasl, měl právě se zmiňovaným Singerem. Do něj jsem si dělal poznámky – protože on tam měl i jiná témata, než bylo židovství , ale nikdy jsem se k nim nevrátil.

Dáváš přednost beletrii, nebo sem tam nakoukneš i do odborné nebo jinak specializované literatury faktu?

Pracuju v oddělení, kde prodáváme odborné knihy, takže bych měl mít aspoň obecnou představu, o čem to je. Ale nečtu je, moje doména je beletrie, především beletrie současná. Čas od času se trošku odchýlím od beletrie – třeba knížky pana Kosatíka mám moc rád, nebo nějakou zajímavou memoárovou literaturu, ale odborné knížky ne, já jsem spíš na ty příběhy.

Co třeba knihy o osobním rozvoji, efektivitě… Věříš jim, když se díváš na přebaly, které slibují, že změní naše životy, udělají z nás úspěšné lidi apod.?

To je těžká otázka. Jsem v tomhle velký skeptik, ale připouštím, že to může pomáhat. Také bych mezi nimi nerad dělal rovnítko, myslím si, že jsou knížky, které mohou člověku pomáhat pochopit, co dělá špatně – ale zase jsou knížky, které já vyloženě nemám rád (celá série Kiyosaki, Kam se poděl můj sýr apod.). Na druhou stranu takové perly jako je Nudge nebo Black Swan – myslím si, že v tom se má skepse trošku láme a připouštím, že by to mohlo být zajímavé. Nudge vyšlo nedávno v Knize Zlín (doporučuju, moc krásně udělaná knížka) v edici Tema, ale Black Swan tu nikdo vydat nechce. Tímto tedy vyzývám podnikavé oči – zamyslete se nad tím.

Máš svůj blog, kde se dělíš o své čtenářské zážitky, ale také sám píšeš. Co tě k blogu vedlo – v čem ti pomáhá?

Mám vlastně hned několik blogů a dovolím si jim udělat menší reklamu. Mé osobní stránky www.pankaplan.cz jsou pro mě asi nejosobnější a nejmilejší. Tam si dovolím napsat cokoliv, a mohu tam naplno dát prostor své představivosti. Víš, mám dva typy článků: Věcný a Náhlý. Věcné články jsou třeba recenze, články o různých akcích, nebo komentáře k aktuálnímu ději. Poslední dobou se ale víc věnuju Náhlým článkům. Jedu tramvají a přepadne mě myšlenka, která mi nedá pokoj, dokud se z ní nevypíšu. Pomáhá mi to uspořádat si myšlenky, vypsat se z bolu nebo se pochlubit, že je mi dobře. Někdy mě přepadne nostalgie (jako včera, kdy jsem psal článek o Bretani) a někdy mám ambici napsat něco na pokračování. Momentálně mám rozpracované dvě povídky, jedna ještě nemá jméno a zatím jsem napsal dvě části a druhá se jmenuje Barbora. Teď mě napadlo udělat něco, co mě zatím nenapadlo (tady je vidět, jak mi psaní pomáhá při přemýšlení), ty dvě povídky spojit do jedné… Ty moje literární pokusy nemají žádnou valnou hodnotu, ale píšu to rád. Zkouším si, jaké to je prožívat v nitru něco, co jsem nikdy nezažil. Baví mě zkoušet psát pokleslý žánr, protože jsem takové knížky nikdy nečetl. Baví mě to a proto to dělám. Ne proto, že by to mělo mít nějaké ambice. Pak mám druhý blog – (multi)Kulturní kúty na adrese http://tomasfojtik.blog.idnes.cz/ – tam mám v podstatě to podobné, co na mých osobních stránkách, ale panují tam některá pravidla pro blogery (maximálně dva články denně), proto mám svůj paralelní web bez pravidel… No a nejnovější stránky pak mám na adrese http://365filmovychokenek.posterous.com/ a tam každý den napíšu jeden krátký text o filmu.

Píšeš si deník?

To ne, deník jsem si nikdy nevedl, do určité míry ale deník supluje to, co píšu na blogu, odráží se v tom podoba mého života, byť velmi často píšu o fiktivních postavách fiktivní příběhy, ale samozřejmě to odráží aktuální stav mé duše.

Jak vnímáš příchod elektronických knih?

Příchod e-knih vnímám jako obrovskou příležitost. Příležitost pro malé nakladatele, pro začínající autory i pro nás čtenáře. Číst e-knihu je pohodlné a příjemné, jakkoliv to samozřejmě nemůže nahradit krásu klasické knihy (proto jsem střízlivý v obavě, že e-knihy zdecimují klasické). Bohužel u nás je situace taková, že nad odvahou vítězí paranoia, takže to vypadá, jak to vypadá. A ta paranoia samozřejmě celému knižnímu trhu (respektive trhu s elektronickými knihami) v konečném důsledku škodí nejvíce – vytváří pirátské návyky a dopadne to jako s digitální hudbou.

Náš web se věnuje efektivitě, kreativitě a osobním rozvoji. Jak jsi na tom s efektivitou ty? A co si pod tímto pojmem vlastně představuješ?

Efektivita je podle mě způsob, jak hospodárně nakládat s časem a v krátkém časovém úseku toho zvládnout co nejvíce. V tomto smyslu jsem prudce neefektivní. Ale napadlo mě, jestli efektivitě nebrání třeba mailová konverzace. Protože to, co by vyřešil jeden půlminutový telefonát často trvá pět minut psaní do mailu. Napadlo mě, jestli naše dnešní informační doba tu efektivitu nezabíjí – jsme obklopeni milionem různých informací, z nichž 99% nepotřebujeme znát, ale zabýváme se jejich konzumací.

Jako člověk, který si libuje v knihách, využíváš webové služby či třeba aplikace nebo elektronické nástroje, nebo se snažíš – pokud to jde – pracovat s tužkou a papírem?

Obojí. Když mě mimo domov napadne nějaká myšlenka, snažím se ji v první řadě zachytit tužkou, hned jak přijde, to je nejlepší. Pak ji zformuluju do pár slov a hodím na facebook nebo na twitter a čekám na reakce. Nemluvím teď o sobě – ale myslím si, že pro psavého člověka je tahle přímá bezprostřední reakce cennější než cokoliv jiného. Vedu si (ehm, snažím se…) přehled o tom, co jsem přečetl na knižní databázi. Ale jestli jednou budu mít nějaký tablet, možná mi blok a tužku nahradí, já se tomu vůbec nebráním, naopak. Jinak z webových aplikací používám Google Docs, který jsem si velmi rychle osvojil a oblíbil, jeho možnosti jsou fantastické a naprosto mi nahradil desktopový textový editor. A je to zadarmo.

Řídíš se nějakým mottem?

Moje motto je prosté a myslím si, že by mělo oslovit každého, kdo přemýšlí hlavou: Žít a nechat žít.

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Eta napsal:

    též občas přemítám, zda bych něco nevyřešil telefonátem rychleji než mailem, jenomže:
    – napsání mailu vyžaduje menší míru koncentrace a možnost se přesněji vyjádřit
    – je to „důkazní materiál“, když se k věci potřebuji později vrátit a dohledat, jak se daná věc vyyvíjela
    – dávám protějšku do jisté míry na výběr, aby mi odpověděl, až se mu to bude hodit, nevyruším jej
    – protějšek si nemusí dělat z telefonátu poznámky, ale má ode mne validní písemný podklad pro svou práci (šetřím jeho čas a energii)

    Takže se snažím moc netelefonovat a totéž očekávám od ostatních.
    Samozřejmě záleží, jako u všeho, v jakém oboru pracujete a jaký problém zrovna řešíte, nedá se to vzít všeobecně.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru