Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Rád bych cestoval bez mapy…

By on 9. 5. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 8
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Často se nám dostává rad – dělej pouze ty důležité věci. A když už víš, které to jsou, dělej je hned na prvním místě, neodkládej a neotálej. Knih na produktivitu a efektivitu existuje celá řada, mohou pomoci, mohou nasměřovat, ale nevymezí za nás cíle, nepotlačí lenost a v žádném případě nezrealizují nashromážděné úkoly. Má cenu se vůbec jimi zabývat? Má význam nauka, nebo naopak vítězí jednoznačně zkušenost?

Nedávno jsem poslouchal zvukovou verzi útlé knihy Hermana Hesseho Siddhártha. Když pominu duchovní rovinu díla, utkvěla mi v paměti teze ústředního hrdiny – ke štěstí a k nirváně mu žádná z nauk a žádný z mudrců a učitelů nepomůže. Jedině skrze vlastní putování – a tedy zkušenost – může k tomuto cíli člověk dospět. V rámci své cesty se potkal i s Buddhou a se vší úctou mu toto pověděl. Vždyť i on sám ke klidu došel jen díky svým vlastním krokům.

Zřeknutí

Zříci se všech nauk, teorií a metod by bylo značně radikální řešení, přesto bych onu variantu předhodil jako téma na zvážení. Náš web vyrostl na základě českého vydání knihy Davida Allena Mít vše hotovo. Allen přišel s metodou Getting Things Done a ve své další publikaci (Aby vše klapalo) zmiňuje její úspěch – rozšíření, až lavinové. Na našich stránkách jste se ale mohli potkat s dalšími metodami a návody, ať už těmi, které pracují zejména s vyššími principy a etikou (Stephen R. Covey), zjednodušováním (Leo Babauta) nebo určitou formou vychytralosti (Timothy Ferriss).

Rady se na nás valí ze všech stran – specializovaná nakladatelství vydávají stále nové a nové tituly, které vám zaručeně pomohou k větší produktivitě, úspěchu, ke štěstí. Nasloucháme jim, snažíme se tipy a triky implantovat do svého života a mnohdy vkládáme do metod všechny naděje na to, že budeme dělat to nejdůležitější (a na prvním místě).

Můžeme být sami sebou?

Budu-li osobní, ústřední nevýhodu v následování konkrétních metod vidím v potlačení sebe sama. Když jsem potkal GTD, měl jsem dlouhou dobu představu, že ji musím slepě dodržovat. A byť jsem časem začal metodu ohýbat, výsledek nikdy nevycházel zcela ze mě. Po přečtení Zenu a hotovo a také Síly jednoduchosti mi došlo, že se musím změnit. Věci zjednodušit, více dbát na budování pozitivních návyků – a měl jsem od pana Babauty i recepty na to, jak uspět. A i když jsem si sedl nad papír a procházel procesem sebereflexe, promítal jsem do ní parametry z knih. (Ostatně, když si pořídíte FranklinCovey diář, máte tam speciální oddíl, který vás krok po kroku provede od stanovení hodnot, rolí, cílů, až k osobnímu poslání.)

Po poslechu audioknihy Siddhártha jsem se zamyslel – Kde končí hranice, kdy jednám(e) podle nauk a kdy už si cestu dláždíme vyloženě jen tím, co se nám podaří odkrýt, poznat a interpretovat skrze vlastní zkušenost? Chvílemi – kacířsky – toužím, abych ze sebe všechny ty poučky vymazal a zkusil hledat a snad i nacházet. Věřím, že metoda která vychází jen a jen z nás, by nám totiž kromě efektivity přinesla ještě něco víc…

Cestovat bez mapy

Samozřejmě, že touto úvahou bych popíral význam lektorů, odborných seminářů (které sám dělám) a do jisté míry i tohoto webu. Druhá strana mince totiž vypovídá o výhodách – v knihách a metodách nám autoři zprostředkovávají své zkušenosti, stejně tak to, kterak s neefektivitou zápasily desítky dalších lidí.

Metody a všechny ty moudré knihy jsou tedy něco jako průvodci – mohou nám při procházení cizím městem/krajinou nabídnout tipy na to, abychom věnovali pozornost těm nejzajímavějším místům, nabídnou užitečné tipy i co se týče komunikace s místními obyvateli a v neposlední řadě poskytnou pomoc – mapu, abychom se neztratili. Nelákalo by vás ale cestovat naprosto bez mapy? Výsledkem bude asi kompromis,  jen pozor, aby se z našeho putování životem nestal hromadný zájezd cestovkou…

Lukáš Gregor

fotografie k článku: Vladimír Lacena

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 8

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. MartensPh napsal:

    To je další úvod k nějakému dalšímu seriálu? Už se v tom ztrácím… Jinak ale hezke, navoněné, hm, nic.

  2. Pavel Miksa napsal:

    Výborný článek Lukáši, díky za něj. Jsem rád, že nejsem sám, kdo prochází obdobím přemítání nad dogmatickým dodržováním příruček a pravidel. Právě jsem ve stavu naprosté neorganizovanosti a hledání pohody skrze krátkodobé plánování a řešení jen jednoduchých úkolů. Spíše se snažím užívat si svobody volby a nenechat se svazovat pravidly a jasně danými cíly.

  3. Jirka napsal:

    Rovněž bych tímto chtěl moc poděkoval za tento „odvážný“ článek. Takový vysoce sebereflexní přístup nejspíš nebude pro každého. Většině budou více či méně direktivní „zaručené návody“ vyhovovat – to koneckonců naznačujete i tím cestováním bez mapy – to není pro každého, spíš pro dobrodruhy. Ale o to větší je právě význam takového přístupu – řekl bych, že bez znalostí a zkušeností lze k něčemu takovému dospět vcelku obtížně. Na druhou stranu život je cesta a pro to mapy (zatím) nejsou, takže aspoň nějaké dobrodružství nám zbývá! :-)

  4. Majkl Louda napsal:

    S článkem souhlasím. Přesto: Je důležité si uvědomit, proč si člověk vytváří či vybírá striktní systém pro osobní produktivitu. Většinou proto, že nemá dostatečnou vůli dělat nepříjemné věci automaticky – nemá vytvořen správný návyk. Pokud má nějaký systém sloužit dočasně jako nástroj pro vytvoření si správných návyků, je možné ho v budoucnu „ohnout“, zjednodušit či opustit. Souhlasíte?

  5. Dominik Dědiček napsal:

    Tak to Vás, Pavle, potěší v pátek i můj článek :)

  6. Vector napsal:

    Zdravim. Takisto chvalim dobry clanok. Moj komentar k nemu:
    Nemozem o sebe povedat, ze by som niektoru z metod zvladol uplne. To asi ani nieje mozne. Ale ak metoda posluzi ako inspiracia, je to dobre. Ked pomoze trefne popisat co clovek tusi, tak je to este lepsie. A moze sa stat aj to, ked metoda potvrdi ze ( napr. moj vlastny) system/metoda je pouzivana spravne ( cize na tu istu metodu(staci aj cast metody, napr. nejaky postup) sme prisli dvaja uplne nezavysle na sebe).
    Docastnym pouzivanim nejakej metody by mal prejst asi kazdy. Potom si lahsie pride na tu svoju. Aj umelci predtym ako si vytvorili vlastny rukopis, „trenovali“ svoje remeslo inymi technikami (hladali sa). Takze som za, aby si clovek presiel nieco doporucene.

  7. Jan Straka napsal:

    Tak nějak s Lukášem vnitřně souzním a chápu, nicméně tyhle úvahy nevedou dle mého k ničemu jinému, než k dalším pochybnostem.
    Podle mého názoru jsou moudré knihy dobrými průvodci po městě, ale ještě to neznamená, že danou památku musím nutně navštívit. Kdysi jsem byl v Paříži na 2 dny, těšil jsem se jak malý kluk, ale co bůh nechtěl – nepovedlo se počasí – pršelo a byla hrozná mlha. Inu – byli jsme tam v listopadu, tak co také čekat. Výsledkem bylo, že sice mohu říci, že jsem byl na Eifelovce, ale neviděl jsem dál než dolů na zem… :-(. Proč jsem tam byl tedy v listopadu? Protože tam byl pro mě důležitý veletrh…
    Co z toho plyne – všichni jdeme po nějaké cestě, za nějakým cílem. Nemá smysl mudrovat nad tím, zda mě průvodce přivede na věž v mlze, protože cílem bylo navštívit veletrh! A to je to podstatné!
    Covey, Allen, Ferris…všichni přichází s jasnými myšlenkami, ale ani jeden z průvodců pro mě osobně nebyl ničím jiným, než tím, že „z Eifelovky je krásný výhled, když je jasno…“.
    Pokud znám svůj životní cíl nebo o něm alespoň uvažuji, vidím ho kdesi vpředu v mlze, pak je jedno, jestli k němu dojedu na kole nebo dojdu pěšky. Souhlasím s Majklem – důležité jsou návyky, které nám pomohou být lepšími, zvládat práci lépe. A je úplně jedno, zda díky „kontextům“ nebo „prioritám“. Proto si myslím, že stačí se zamyslet nad každodenní realitou, co dělám, kde se pohybuju – zda jsem víc na kompu nebo s tužkou v ruce a podle toho jsem schopen si systém vymyslet – vlézt na věž v mlze!
    Striktní dodržování metod je pouhým popřením své osobnosti a z toho poté pramení podobné úvahy…

  8. jackie4u napsal:

    Dekuji za krasny clanek. Myslim, ze trochu prekracuje myslenku tohoto webu a predevsim vetou “ … Kde končí hranice, kdy jednám(e) podle nauk a kdy už si cestu dláždíme vyloženě jen tím, co se nám podaří odkrýt, poznat a interpretovat skrze vlastní zkušenost? … “ me donutil se zamyslet nad zpusobem jednani jako celku.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru