Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

O čem mluvím, když mluvím o běhání

By on 2. 5. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 1
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Na trhu existuje mnoho knih o osobním rozvoji, o tom jak být úspěšný, jak vydělat hodně peněz a v neposlední řadě, jak být šťastný. Myslím si, že každý kdo nějakou tuto publikaci četl, je alergický, když vidí knihu, která se nám toto všechno snaží říct najednou a nejlépe v 10 krocích. Nikdy to nešlo, nikdy to nepůjde. Vždycky je to o nás! O tom, kde jsme a kde chceme být. Velice trefný článek na toto téma publikoval Lukáš Gregor: Tajemství. Tato kniha by se opravdu dala shrnout do 30 stránek a nic by neztratila na myšlence, kterou chtěla sdělit.

Proto bych se zde rád zmínil o knize, které nemá s osobním rozvojem primárně nic společného, ale která mě ve výsledku posunula mnohem dál, než několik jiných publikací. Jedná se  o titul O čem mluvím, když mluvím o běhání od japonského autora Haruki Murakamiho.

What I talk about when I talk about running

 

Haruki Murakami začal běhat v roce 1982, kdy mu bylo 33 let. Od té doby běhat nepřestal. Dnes je mu přes 60 let a patří mezi nejslavnější japonské spisovatele. Napsal téměř dvě desítky knih. Šest krát v týdnu uběhne 10 km a každý rok jeden maraton.

O čem kniha je? Co nám může přinést?

Knížka je označována za spisovatelovy memoáry. Přesto se mnoho informací o autorově soukromém životě nedozvíte. Spíše popisuje spojení běhu se spisovatelskou tvorbou. O tom, že tyto dvě činnosti jsou si dosti podobné a vyžadují velikou vnitřní sílu.

O psaní knih mě hodně naučily každodenní ranní běhy“.

Murakami vlastnil jazzový bar. Ve třiatřiceti se během baseballového zápasu rozhodl psát romány, následně bar prodal. Jeho běžeckou kariéru nastartovala nadváha. Psaní a běhání v dalších letech splynuly do každodenního rituálu.

Huraki si vede po celou dobu běžecké deníky, který obsahuje údaje o trénincích a závodech. Asi tím nejdůležitější údajem je potom pocit při běhu. Nedoslovné přepisy jeho pocitů jsou potom v knize interpretovány.

Dále autor popisuje niterní pocity při čtyřměsíčním tréninku na maraton v New Yorku. Pocity při běhu z Athén do Marathónu, při ultramaratonu na 100km.

„Před ostatními si nějakým způsobem zdůvodníte cokoliv. Své vlastní svědomí však člověk neošidí.“

 

Mezi silné zážitky patří, když Murakami popisuje, že jako šestnáctiletý kluk stojí nahý před zrcadlem a sepisuje nedokonalosti svého těla.

Celá kniha se nese v duchu překonávání fyzické bolesti, osamění, stárnutí a toho jak dosáhnout svých cílů.

„Jednou mi už je, kolik mi je, a čas si vybírá svůj podíl. Není to ničí vina. Taková jsou pravidla hry.“

Ve skutečnosti opravdový běžec nesoutěží s nikým. Snaží se sice o lepší čas, ale aby ho dosáhl, musí překonat pouze a jenom sebe.

Pokud si místo běžec a čas dáte substituty např. student a znalosti, lze toto “moudro” aplikovat na jakoukoliv činnost.

„Dálnici života nejde projet celou na plný plyn v předjížděcím pruhu.“

 

Co jsem si z knihy odnesl já

V následujících pár větách bych běh přirovnal k projektu. Rád bych zde poukázal na to, že v životě je možné zkušenosti získané při sportu lehce aplikovat i do osobního a pracovního života. Pokud tedy opět nahradíme slovo běh či projekt za něco vlastního, určitě můžete využít i tyto zkušenosti!

Nejprve bych rád zdůraznil, že není nutné běhat, abychom si uvědomili sami sebe. Jde ale o to, dělat nějakou činnost, při které se nebudeme “flákat” Např. jízda na kole je fajn, ale už když je menší kopec dolů, většina z nás nešlape atd. Musíme být neustále vystaveni nějaké činnosti, aby bylo jasně vidět, kdy jsme to vzdali. Další důležitou podmínkou je být sám. Jak jednoduché je svést vinu na ostatní při našem neúspěchu.

Na začátku každého “projektu”, byste si měli položit cíl. V našem případě např. běžet 30 minut v kuse, nebo uběhnout 3 km. Časem můžeme tyto údaje kombinovat. Vždy je ale nutné, mít nějaký cíl. Pokud nemáme cíl, neznáme ani směr a bloudíme. Respektive nevíme, jestli jsme vzdali předčasně. Případně, v které části projektu se nacházíme.

Další neméně důležitou věcí je zvolit dobré pomůcky a zhodnotit zkušenosti. Už po pár kilometrech poznáme, že jsme se málo oblékli, že nás tlačí boty atd. Vždy je tedy důležité si tyto věci uvědomit dopředu, než se do něčeho pustíme.

Zhodnotit zkušenosti. Zde mám na mysli, nepřepálit start, rozvrhnout si dobře síly. Případně si na trati vytvořit záchranná místa. Na začátku každého projektu (běhu) jsme plni elánu, ale s přibývajícím časem odhodlání slábne a začínají se projevovat pocity únavy. Mnoho z nás to později vzdá. Skoro nikdo neuběhne maraton bez přípravy. Věřte tedy tomu, že Váš projekt dopadne stejně, pokud se do něj pustíte bezhlavě.

Důležité je vytrvat. Nevzdat to. Bojovat. Sám Murakami uvádí: „Vytrvat znamená neporušit rytmus.“ Výsledky se určitě dostaví!

Další věci, které kniha zmiňuje jsou běžecké deníky.

Proč si ale zapisovat jen údaje o běhu? Pokud si každý večer shrneme daný den, zapíšeme si, co se nám povedlo, na co jsme hrdí, ale i to co se nepovedlo. Celkově, jak jsme se cítili. Do budoucna můžeme každý nový den (vy)užívat lépe, efektivněji a neopakovat chyby, které už jsme jednou udělali.

Takto by bylo možno pokračovat. Co je ale pro mě důležité, je to, že i z relativně obyčejné knihy si lze “vytáhnout” mnoho cenných rad a zkušeností. Po přečtení jsem si uvědomil mnoho věcí, které jsem do té doby nevnímal.

Nakonec citát od Lance Armstronga: „Bolest je jen dočasná, když to ale vzdáte, je to navždy.“

 

Marek Bouška,

budu rád, když vzniknou další inspirativní články ohledně Vašich oblíbených knih, viz projekt popsaný zde.

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Denisa Quisová napsal:

    Knihu svého oblíbeného autora jsem nedávno dočetla a musím říct, že jedním dechem. Přestože se fejetony vztahují především ke běhání, kniha je velmi inspirativní v mnoha ohledech. Přestože je autor už v „důchodovém“ věku, jeho myšlenky zůstávají mladé stejně jako jeho během trénované svaly. Spisovatelku ze mě sice už asi neudělá, ale do běhání jsem se zase pustila, je to opradvu určitý způsob meditace, a to je v hektickém životě každému třeba.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru