Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Krize organizovaného člověka

Dlouho jsem usiloval o to,  aby byl můj život organizovaný, pečlivě naplánovaný a měl pevný řád. Přes rok mi pak trvalo, než jsem k tomu došel. Ale když jsem toho nakonec dosáhl, nedostavil se onen očekávaný pocit blaha, jako když vystoupíte na pětitisícovku, ale spíše rozporuplné pocity. A já teď hledám tlačítko Zpět. Otázka tedy zní: proč vlastně?

Konflikt životních filosofií

Myslet na budoucnost vs. žít přítomným okamžikem, věnovat píli dosažení svých cílů, nebo se projít na sluníčku? Time-managementové metody mě převážně naučily fokusu na své cíle, odškrtávání k jejich dosažení a odříkání si v zájmu „budoucnosti“. Nevím, jestli to je jen věc individuálního uchopení metody, či zda jsem ji pouze nechal proniknout za hranice pracovního světa, ale v každém případě: měl jsem problém.

Dobrý sluha, zlý pán

Time-management jsem si nemohl vynachválit v době, kdy jsem aktivně připravoval dvě knihy, do čehož se mi pletla školení a řada konzultací. Tenkrát mi pomohl k tomu, abych vše stihl, nic neodřekl, ale zároveň večer neusínal s pocitem frustrace a zděšením z toho, co mě čeká další den. V tu dobu jsem se stal jakýmsi „evangelistou“, který šířil osvětu mezi své přátele a kolegy, a jenž zatracoval ty, kteří nechtěli přejít na „víru“ organizovanosti a efektivity.

Když však to rutinní odškrtávání přešlo i k tak běžným a přítomně orientovaným činnostem, jako je třeba venčení psa, vaření či běhání, začal jsem si teprve uvědomovat, že jsem time-management nechal proniknout i tam, kam jsem to jaksi neměl původně ani v plánu a kde mi „neorganizovanost“ a do jisté míry i spontánnost vyhovovala. Někteří z vás jistě také tak činí, ale proto, aby nezapomněli, a ne z pohnutky „aby tam něco nechybělo“.

Časem to došlo i k tomu, že se za úkoly objevovaly závorky s časem, který mi daný úkol zabere. Můj den pak měl dvě části: na úkoly rezervovaný čas a „free time“, který byl věnovaný především tomu, abych v rezervovaném čase něco nezapomněl…

A co mi dal time-management za dva roky, co jej používám? Heslo „nikdy nebuď s ničím spokojený“. V rozumné míře to asi je tahoun personální inovace a pokroku, jen já to nejspíš pojal trochu jinak.

Ale ne. Nemůžu být zase jen skeptik a pesimista. Organizace času mi dala spoustu cenného do života a nedotáhl bych to bez ní asi tak rychle k některým z mých cílů. Byť jsem si díky ní (nebo spíše mému špatnému pojetí) užil perné chvilky, znovu bych ji doporučil svým známým a kolegům. Sice ne s takovým nadšením, superlativy a heslem „tohle ti o stopro změní život“, ale decentněji, spíše s mottem „když to pochopíš správně, budeš třeba o kapku šťastnější“.

Jak vytáhnout prožitek z kategorie „Někdy možná

Z této patálie mi pomohly pomyslné rituály, které jsem zavedl do svého života a jež na sebe po čase začaly nabalovat další a další činnosti (a tudíž i čas). Čtete-li Lea Babautu, je vám pojem rituál v kontextu osobního rozvoje jistě povědomý. Není to tak, že by mne na ně přivedl právě Leo. Spíše jsme je každý „objevili“ (a pak objevili sebe).

Rituál lze chápat jako duchovní činnost, která se nesměruje k budoucnu, ale soustředí se právě na aktuální okamžik. Není návodem, který vás uvrhne do přítomného života. Jen vám k němu alespoň na chvíli pomůže. A se kterými jsem začínal?

  • Běhání. Nikdy jsem neběhal ani neběhám za nějakým konkrétním účelem – vždy to pro mě byl jen prostředek pro fyzické odreagování za celý den. Takový půlhodinový exkurs do světa přítomnosti, kdy myslíte na to, abyste někde nezakopli, užíváte si vzduch prosycený vodou, kterou prolévají zahrádkáři svou flóru, přičemž nemyslíte na to, komu jste neodepsali na mail.
  • Ranní procházka – při cestě mám nádherný, skoro přes dva kilometry dlouhý park, jenž se táhne podél břehu Labe. Není lepšího probuzení do nového dne než této půlhodinové procházky v oparu mezi statnými stromy.
  • Malování – nikdy jsem se nepovažoval za někoho, kdo by měl vizuální nadání a ani jsem nikdy nevyhrával soutěže, přesto jsem to zkusil. Tužka v ruce a oči přilepené na papír vás nenechají myslet na cokoli jiného, než jen na to, co právě kreslíte.
  • Fotografování. Skvělý způsob, jak přítomný okamžik uchovat v živé paměti navěky.
  • Pomalá chůze – roky jsem chodil rychle a se sluchátky v uších; jednou jsem to zkusil pomalu a bez nich, a nikdy už jinak. Ať už slyšíte zpěv ptáků, či šum dálnice, prostředí kolem vás si zaslouží pozornost.

Jak vidíte, žádná heuréka. Rituály jsou vskutku triviální návyky, jenž mají zajedno společné – přítomný okamžik. Každý z nás má své rituály – musí však být prožívány vědomě, jinak pozbývají jakéhokoli smyslu.

Hodně štěstí na zpáteční cestě k přítomnému životu.

Otázka do plamínku diskuse: prožíváte (či prožili) jste něco obdobného? Poprali jste se s tím úspěšně, či to kategorizovali jako boj s větrnými mlýny?

Dominik Dědiček, twitter

Úvodní ilustrace: David Hainall, iDnes.cz

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 10

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Leo Babauta - zen a GTD | Comscore | 26. 5. 2011
  1. Roman Klein napsal:

    Krásný článek…

    Každý lék, kterým se tělo předávkuje, může působit jako jed. To platí i s organizovaností.

    Vlastně proč se snažit být organizovaný za každou cenu, být šťastný je důležitější :)

  2. Artur Kudělka napsal:

    Ne že bych nějak plánoval, ale pokud jsem se o to pokoušel, tak mne bavilo spíš to samotné plánování, než mechanické provádění úkolů. Schází mi u toho spontaniita, prostě něco udělat jen tak pro radost.
    Asi se to opravdu víc hodí pro pracovní věci a to „možná/někdy“ řešit na úrovni hladin, než konkrétních úkolů. Nevím. :-)

  3. Pavel Miksa napsal:

    Dominiku, když jste mě před 14 dny upozorňoval na Váš článek pod mým komentářem, netušil jsem, že bude až tak trefný.

    Prožívám právě totéž období a přemýšlím, čím to může být? Dle mého soudu to souvisí se stavem, do kterého jsem se dostal při zpracování úkolů svým vlastním způsobem. Zjistil jsem, že se svým systémem jsem velmi spokojen a že funguje. Nebylo kam se v tomto směru posunout. Dosáhl jsem pro své potřeby cíle. Začal jsem tedy přemýšlet, co dál a zjednodušovat. To mě dovedlo na myšlenku koncentrace na okamžik a odklonění se, od koncepce dlouhodobých plánů. Zjistil jsem že nechci mít život nalinkovaný do papírového bloku a už vůbec ne mít sepsány „povinnosti“ ve volném čase. Mám tím na mysli čtení knih, sledování filmů a spoustu dalších činností. Prostě se budu věnovat tomu, co mě právě napadne. Třeba se jen tak vyvalím na gauč nebo zablbnu s dětmi či si popovídám se ženou.

    Chápu, že jsou okamžiky, kdy musím fungovat podle plánu a téměř jako stroj, ale chci tyhle chvíle vyrovnat s relaxací v podobě naprostého odevzdání okamžitým nápadům a potřebám.

    Myslím si, že k podobnému poznání dospěje každý a o své cestě a svém poznání by měl psát aby i ostatní „GTD postiženci“ časem dospěli k vnitřní rovnováze a klidu.

  4. Comscore napsal:

    Tenhle clanek, velmi opatrne, ale prece, predbiha dobu. Protoze GTD, minimalizmus, zen… stale jeste nerekly sve hlavni slovo.

    Problem je, ze nikdo si nedava praci pochopit o co jde skutecne. Poucky docasne funguji, boj s entropii se zda byt vyhrany, ale je to jen dalsi ohromny fake v honu za PRAVDOU.

    Ve skutecnosti jsme vsichni zraneni a nechapeme krutost sveta. Tak se mu snazime na nasem malem pisecku dat jakysi rad. Nefunguje to globalne a nefunguje to ani na nasem pisecku (uz jen proto, ze zadny nas pisecek neexistuje). Je to cele cloud. Zen byl zneuzitej a nacpanej do marketingovych poucek a realita jen vraci uder.

    Doporucuju se vratit ke korenum, tak 10let zpet. Fight club etc. Prijeti nedokonalosti bez ipodackeho usmevu na rtech.

    Peace.

  5. Josef Nakládal napsal:

    Děkuji za pěkný článek. Osobně se nacházím ve stavu, kdy využívám GTD – stíhám mnohem víc věcí než dřív a mám relativně čistou hlavu. Začal jsem si tohoto stavu užívat, ale nyní si uvědomuji, že jsem do týdenního plánování dával věci do kategorie @Práce, @Doma a @Pochůzku. Čas pro rodinu a děti byl ten zbytkový. Ze začátku toho času bylo dostatečně. Ovšem poslední dobou pociťuji, že ho ubývá a je to znát. Největší daň za to, je snižující se pocit štěstí. Takže jsem asi na pomezí toho, co píšete :-)

  6. Jaroslav Luhan Jaroslav Luhan napsal:

    Myslím, že jsem si podobnou krizí prošel také, ale trvala jen krátce. Co mi pomohlo? Uvědomil jsem si, že nejdůležitější je ta první část GTD procesu. Ta, kde se rozhodujete, co zahodit :-) A pak když na úkol přijde řada, můžete se znovu rozhodnout, že ho prostě smažete, zahodíte. Začal jsem zahazovat víc věcí, než jsem dodělal a přesto to vliv na klidnou mysl nebo výsledky v práci nemělo. Důležité je se rozhodovat VĚDOMĚ a promýšlet možné důsledky v souvislosti s projekty a hodnotami.

    Vzal jsem nyní do ruky knížku Davida Allena – „Aby vše klapalo“. Četl jsem ji víc než před rokem, ale myslím, že tehdy jsem její myšlenky podcenil a znovu ji prolítnu.
    Na stranách 63-77 byla pro mě nejdůležitější část. Kapitola se jmenuje Základy sebeřízení. Píše se v ní o čtyřech kvadrantech a matici sebeřízení, ale nemají nic společného s kvadranty S. Coveye.
    Tyto kvadranty jsou vidět i v ukázce na stránkách Melvilu. http://www.melvil.cz/images/content/prolistujte_si/AVK-64-65.jpg
    Myslím, že ti, co díky GTD mají pocit krize se nachází moc v kvadrantu Manažer-Puntičkář. Prostě se víc zaměřují na „mít vše hotovo“, upřednostnili formu před funkcí a odklonili se od vizí a smyslu (v mém případě třeba mít více času na rodinu a sebe). Jsou málo v kvadrantu Velitel a kapitán.
    Takže abych dokončil to, čím jsem začal: víc zahazuju, víc zjednodušuju a některé výzvy nechávám s klidnou hlavou ležet. Ale nechci ve vás vyvolat pocit, že jsem 100% organizovaný. Řekl bych, že kloužu mezi naprostou spontánností a vysokou organizovaností. Díky systému jsem schopen jednoduše vypnout a v případě alarmu se rychle zorientovat a fungovat. Jak píše David Allen – matice sebeřízení je relativní, situační a proměnlivá.

  7. Mona Lisa napsal:

    Doporučuji knihu Petra Pacovského: Člověk a čas s podtitulem time management 4.generace.

  8. Vojta Veselý napsal:

    Moc pěkně napsáno! Souhlasím všemi deseti s Mona Lisa, vlastně mi to sebrala z úst :-) určitě doporučuju Petra Pacovského – Člověk a čas, tahle knížka mi pomohla pochopit, co si z Time managementu vzít a jak to vše propojit se spontánností i do osobního života. Došel jsem totiž do zajímavého bodu, který mě uvedl do krize, ačkoli mnoho lidí nechápe proč. Dosáhl jsem totiž jednoho důležitého, dlouhodobého (3 roky) cíle a najednou nebylo kam dál. Chvíli mi trvalo, než jsem si znovu utřídil priority a Pacovský mi hodně pomohl.

    Hodně štěstí na cestě osobního růstu vám všem.

    VV

  9. Olga napsal:

    Úskalí time-managementu vnímám už v samotném názvu. On totiž manažer je tak trochu hrdina naší doby. Ale proč chtít být manažerem i v osobním životě?

    Proč nebýt raději umělcem? „Umění vlastního času“ mi zní o dost přitažlivěji, než všechna ta flipchartová moudra.

    Má to jen jeden zádrhel – nedá se to naučit během jednoho semináře nebo prodávat v podobě příruček, které vám „zaručeně změní život.“

    Ale jak je vidno, autor článku tohle umění pro sebe objevil. A to je povzbudivé. Díky za zprávu o tom!

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru