Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

K efektivitě je potřeba selského rozumu – rozhovor s Liborem Křížem

By on 25. 5. 2011 in Témata with Počet komentářů: 5
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Osobností, které se zabývají tím, jak co nejefektivněji pracovat, aby měly dostatek času na sebe sama a na své okolí, se kolem nás vyskytuje několik. V tomto rozhovoru jsme vybrali obchodního ředitele společnosti Extra Publishing, Libora Kříže, který se metodou GTD i ZTD zabývá již delší dobu. Se čtenáři se podělí o své zkušenosti a tipy…

Libor Kříž

 

Tvé jméno není pro naše čtenáře neznámé – publikoval jsi zde několik příspěvků, přesto bych Ti rád zkraje rozhovoru dal prostor k tomu, aby ses v několika málo větách představil.

Pracuji ve společnosti Extra Publishing, tedy ve vydavatelství tištěných a internetových magazínů v České republice a na Slovensku. Jedná se o ryze českou společnost, kterou jsem spolu se třemi dalšími kolegy založil v roce 2006. V médiích však působím již od roku 1999. Jsem nadšeným fotografem, konzumentem dobré muziky a pionýrem v oblasti osobní produktivity. Těším se, až budu mít vše hotovo.

 

Ve vydavatelství Extra Publishing zaujímáš pozici obchodního ředitele internetových titulů, ty jsou zatím přednostně věnované moderním technologiím. Patříš mezi fanoušky elektronických nástrojů, nebo Ti je bližší papír a pero?

Příčinnou souvislost bych mezi náplní práce a nástroji, které člověk používá, nehledal. Ač by se mohlo zdát, že v rámci vydavatelské a obchodní činnosti jsem nucen používat všeliké aplikace a elektronická zařízení, není tomu tak. A jsem za to rád.

Odpovědět na otázku co je mi bližší je jednoduché: papír a tužka. Spojit však tuto „blízkost“ s realitou 100% nelze. K práci totiž potřebuji telefon a e-mail. A takto jsou prostě karty rozdány.

Realita je tedy taková, že tradiční a moderní techniky a technologie kombinuji. Opravdu intenzivně používám klasický zápisník. Elektronickou stranu mince pak tvoří produkty ze stáje Apple, do kterých tankuji několik klíčových aplikací.

 

Na svém blogu, stejně tak na našem webu jsi psal o své zkušenosti s moleskinem – funguješ stále na této platformě? Ptám se i proto, neboť o něco později následoval článek o Evernote…

Ano, na zápisník nedám dopustit (již léta používám čtverečkovaný typ ve formátu A5). A důvodů je hned několik: nikdy se nevybije, umožňuje mi cokoliv velmi rychle zapsat, ale také nakreslit (!), poskytuje nekonečný komfort pro revize, retrospektivní náhled na události a úkoly minulé či budoucí.

Žádný z „ready made“ diářů mi nevyhovuje. Ani Franklin, ani ADK, ani jiné mutace. Podřizovat se těmto systémům rozhodně neplánuji. Blízko mým potřebám je snad jen Moleskine 18 months Weekly Notebook. Ale zda si jej pořídím, tak to se ještě uvidí.

Mimochodem: Na čistou čtverečkovanou dvoustranu dokáži velmi rychle přenést jednoduchou a mnou vyladěnou šablonu a ejhle, ze zápisníku je diář. Ostatní prázdné stránky je i nadále možné použít pro jakýkoli účel. Žádná omezení, žádné limity. A to se mi líbí!

K mému článku o využití Evernote jako plnotučného elektronického GTD systému: Tento text vznikl ze dvou důvodů. Jednak jsem měl nutkání z již tak malého počtu mnou používaných aplikací ještě jednu vyškrtnout (šlo o Things), na straně druhé jsem měl sto chutí ukázat těm, kteří se v rámci Evernote a GTD roky škrábou pravou rukou za levým uchem, že jejich řešení jsou příliš složitá. A na „Liborovu metodu jednoho štítku a jedné složky“ jsem patřičně (cha cha cha) hrdý.

Ale i přesto, že je tento systém docela dobře použitelný, nezůstal jsem u něj. Výše zmiňovaná „blízkost“ papíru a tužky mě opět (a definitivně) zatahala za šos a… vyhrála.

 

Hledání nástrojů pro organizaci projektů a úkolů patří mezi vděčná témata – na druhou stranu balancování mezi několika softwary či mezi elektronikou a papírem člověka odvádí od realizace úkolů. Dokážeš nám popsat svoji vlastní cestu? A kde jsi zakotvil nyní – a myslíš, že je to již ten ideální stav?

Vděčné téma? Heh, máš asi pravdu. Vděčné pro čtenáře, rozhodně pro čtenáře hledajícího… Pro „cestovatele-pionýra“ to však úplná legranda není. Ale dobře, třeba někomu pomohu přeskočit kousek trápení, možná někomu ušetřím pár eur.

Než se však rozplkám o tom či jiném nástroji pro organizaci projektů, měl bych (nejen) pro čtenáře serveru MVH tři dobré rady k nezaplacení:

  1. Žádný z nástrojů – ať zdarma či za desítky až stovky eur – vám se samotnou realizací úkolů nepomůže.
  2. Na konci každého – ať banálního či sofistikovaného – plánování jste vy, vy, a zase jen vy.
  3. Mít ve svých záležitostech přehled ještě neznamená, že jsou či budou elegantně vyřešeny.

… …

Moje cesta se při hledání toho nejlepšího nástroje vinula kolem aplikací od největších hráčů na trhu. Paralelně jsem však stále piloval offline verzi mého systému, „háčkoval“ jsem tedy moleskina.

Vždy, když jsem měl kompletní agendu v nějakém elektronickém zařízení, a tedy v nějaké aplikaci, začaly mi chybět přednosti klasického řešení. A tak to šlo pořád dokola.

Nastartoval jsem u Things, zakoupil verze pro iPhone, Mac OS i iPad. Začalo mi však vadit, že jsem nemohl svobodně úkoly štítkovat, popř. je opatlat různými jinými příznaky. Utekl jsem k Omnifocusu.

V ten moment jsem měl pocit, že už „to“ mám, že hledání je konec. Je fakt, že Omnifocus je Rolls Royce mezi všemi. Umí tolik věcí! A to byl po jisté době kámen úrazu. Nechci „tolik“ věcí. Chci, aby byl systém mrštný, jasný a přehledný. Abych do něj mohl vstup/záležitost zapsat rychle, aby se mě aplikace pořád na něco neptala a nezdržovala.

A tak jsem opustil jeden extrém a vrhnul se na úplně druhý pól; objevil jsem TaskPaper. Nejjednodušší elektronický systém na světě (jistě, mohou existovat variace a mutace, ale já je neznám a už je ani znát snad nechci). Ačkoliv jsme spolu s TaskPaperem – a samozřejmě s moleskinem – zprvu docela bojovali a přesvědčovali jeden druhého, že to nepůjde, nakonec jsme se do holportu dali.

A konečný stav? Teď už jsem přesvědčen, že jsem k němu došel a možná i dospěl.  Všechny záležitosti vkládám do TaskPaperu. Po skončení pracovní části dne (neplést s koncem dne) jednotlivé vstupy roztřídím do skupin, popř. projektů. Moc jich dnes již není, snažím se nedostat se opakovaně do stadia roztříštěnosti a přeprojektovanosti.

Ze všech úkolů vyberu ty, které vykonat v blízké době prostě musím a postupně z nich dělám tzv. úkoly dne. V každodenním review jim pak najdu místo v zápisníku, který mám vyháčkovaný takto.

Mezi mé hlavní projektové skupiny patří @TODAY (to, co dnes prostě udělat musím, jinak jsem béčko), @BUSINESS (to, co se přímo týká obchodování), @PRODUKTY (to, co se přímo týká produktů Extra Publishing), @AGENDA (to, co chci probrat a prodiskutovat s opravdovými lidmi), @S/M (to, co někdy/možná nastane), @WF (to, na co čekám, co se zřejmě někde zasekne a bude mě to chtít oblafnout, že už se to stalo, vykonalo, ale ono né) a @ERRANDS (to, co mám kde koupit, zařídit, prostě obejít, pochůzkovat).

V případě, že pracuji na opravdovém projektu, založím pro něj speciální TaskPaper, nenechám ho motat se mi v základní části. Takovýchto opravdových projektů umím/chci (u)řídit maximálně dva až tři. Ostatní musí počkat, a to pěkně v @S/M. Nedá se nic dělat, honit se nenechám.

Vlastní GTD jsem tedy poctivě vysochal. A jsem spokojen.

Pokud na tomto místě mohu, mám z procesu výběru, tvorby a používání GTD systému několik poznatků, se kterými bych se rád podělil. O těchto skutečnostech si myslím, že jsou zásadní, a že mohou některým „ztraceným“ klidně zabrat jako antibiotika. A v žádné z příruček jsem je nenašel.

  1. Nesnažte si naprojektovat celý svět. Není to možné.
  2. Vytvořte si pevný základ systému. Teprve poté zkoušejte různé nestandardní doplňky a přívěšky.
  3. Nejste superman. Více než pět složitých projektů sami neuřídíte. Fázujte.
  4. Jít nakoupit potraviny není projekt. Je to jen nákup.
  5. Nejste pitomec. Porcovat projekt na prvočísla (tedy vyrábět desítky banálních „dalších kroků“) je zbytečné.
  6. Váš osobní GTD systém by vás měl bavit. Do škaredého svetru také nelezete.
  7. Neotravujte. Vytvořte si projekt @AGENDA a teprve až budete mít na jednoho člověka více věcí, řešte je s ním.
  8. Pracujte. A pak se za to náležitě odměňte (o výplatě nemluvě!)

 

Pozastavil bych se ještě u papírového řešení. V čem ti je blízké a v čem spatřuješ jeho nevýhody?

Myslím, že jsem o plusech a minusech vypověděl hodně viz výše, ale klidně si to shrňme:

Plusy

+ prázdný zápisník je univerzální, lze jej ihned přeměnit například v diář

+ mohu do něj zapisovat tak, jak chci; nic mne nelimituje, ani neomezuje

+ mohu do něj kreslit schémata, grafy, diagramy a takto vysvětlovat či ilustrovat cokoli ostatním

+ poskytuje nejlepší možnost retrospektivního náhledu na věci minulé, stávající i budoucí

+ lépe se v něm listuje, lépe se poznámky, úkoly, popř. myšlenky doplňují a větví

+ nikdy ne nevybije, vždy vím, kolik nehotových záležitostí v něm je a tedy kolik toho na práci vlastně mám

+ jeho stránky mohou sloužit i pro rozdělání ohně, podložení viklajícího se stolu, ukrytí žvýkačky, zanechání vzkazu, vyrobení vlaštovky…

Minusy

– neumí CMD+F

– neumí sdílet části sebe s ostatními

– neumí se uzamknout heslem

– informace jsou pouze a jen na jednom místě (což je nebezpečné)

Plusů a minusů bychom jistě našli ještě několik… Nechce se mi však po nich/všech pátrat. Rád se ale podělím ještě o jeden trik, který v souvislosti s papírem a tužkou používám:

Zápisník je jednoduché otevřít a dvoustranu položit na skener, popř. ji vyfotit. A pak ji šoupnout do Evernote. Toto činím jednak proto, že teoreticky může dojít je ztrátě či nevratnému poškození zápisníku, ale také proto, že si uměle vyrobím možnost CMD+F (tedy vyhledávání). Skenování provedu vždy, když je dvoustrana plná.

Kruh se uzavřel, můj GTD systém tedy stojí na TaskPaperu, zápisníku a Evernote. Tato trojkombinace zdá se mi být opravdu funkční.

 

Všiml jsem si, že jsi se zabýval i psaním deníků, resp. poznámek ze dne. Kombinoval jsi Evernote s aplikací Momento, nedávno jsi upozornil na Day One. Využíváš to na psaní zápisků osobního charakteru, nebo těm by spíše slušel papírový deník?

Psát si deník je opravdu bezva. Deníkem ovšem chápejme texty, které jsou vaše a pro vás. Nejde tedy o veřejný blog.

Žijeme v době sdílení. Sdílení všeho, vždy a všude. Často se ptám sám sebe, kdy tato doba skončí, kdy už bude vše nasdíleno, kdy už nás přestanou zajímat všechny ty guláše k obědu, informace o tom, že dvě jeptišky byly zahlédnuty ve vytuněné škodovce apod.

Rozdíl mezi osobním deníkem a veřejným – často uhozeným – štěbetáním je propastný. A jak že je tato propast hluboká a široká? Takováto úvaha by vydala na tisíce znaků. V tento moment mohu pozorného čtenáře odkázat na opravdu dobrý (!) článek Tomáše Baránka; shodou okolností jej publikoval na serveru MVH.

Dovolím si zde ocitovat nosnou myšlenku z výše doporučovaného textu: „Ano, psaní deníku je útěkem z reality, pokusem o nalezení vzorců vlastního života a snahou o nahlédnutí sebe sama z jiného úhlu pohledu. Deník umožňuje nebývalou upřímnost, ale také stylizaci, s níž bychom ve skutečném světě neobstáli. Deník je mentální tělocvičnou, kde se můžeme potit i prsit sami – anebo být naopak čteni a sledováni kýženýma fiktivníma očima. Deník je prostorem, kde si často lžeme, že píšeme jen pro sebe. Ale čím déle píšeme „pro sebe“, tím silněji cítíme, že ve skutečném světě chceme být slyšeni. Myslím, že pokud by toto subtilní poznání mělo být jediným pozitivním výsledkem psaní deníku, stálo by za to.“

Otázka na mne však byla položena malinko jinak, tedy zpět k věci. Deník si píši už opravdu dlouho. Ve zpětném zrcátku pak často vidím, kdy jsem se dopustil chyb, proč jsem spadl do různých malérů, ale také mám před očima úspěchy, kterých se mi v práci či osobním životě podařilo dosáhnout.

A technika, kterou pro psaní používám? V tomto případě není ta „cesta“ tak trudná, jako byla v případě hledání odladěné verze systému pro správu a řízení projektů. Ano, zkoušel jsem několik nástrojů, některé byly dobré, některé méně. Nedávno jsem popsal metodu, která do deníku v Evernote elegantně a automaticky zahrnula i to veřejné štěbetání, tedy příspěvky z Twitteru, Gowally a různých RSS.

Realita dnešních dnů je však jiná. Do deníku – dle mého skromného názoru – patří jakési ucelené bloky textu, které reflektují jistou denní událost, popř. zkušenost či prožitek. A pro tento účel mi nejlépe slouží aplikace Day One. Mám ji jak na iOS zařízeních, tak na produkčním počítači. Vše se ukládá do obláčku přes DropBox (Tome, díky!).

Brzy se dočkáme inovací v podobě exportu, tisku apod. Pak bude možné tyto zápisky vložit třeba do krásného deníku. Ano, deník si podle mě zaslouží krásné kožené desky. Ale ruku na srdce: v tento moment bych byl opravdu nerad, aby se k takovýmto stránkám kdokoli na světě dostal. Stále jsou to zápisky, které patří jenom mně. A nikomu jinému.

Aplikace tohoto typu nelze podsouvat, lze je jen doporučit. Někdo si nedovede představit, že by nepsal deník do počítače, druhý neudělá bez papíru a tužky ani čárku.

…kdysi jakýsi redaktor položil otázku Jaromíru Nohavicovi: „A včem to píšete?“ A on odpověděl: „V teplákách.“

 

Bavili jsme se zatím jen o nástrojích, mnohem důležitější jsou ale pochopitelně metody… Předpokládám, že dobře znáš Allenovo GTD, stejně tak i Babautovu light verzi ZTD. Mnoho uživatelů GTD se postupně k Babautovi snaží dospět – co Ty a zjednodušování?

Dobrá otázka, díky za ni. Každý, kdo chce dnes obsah moderní zkratky GTD pochopit a úspěšně uchopit, měl by si přečíst alespoň prvních padesát stran z knihy Mít vše hotovo. A hned potom by si měl přečíst všech padesát stran Babautova ZTD.

Toto penzum beru jako nutné minimum pro odhalení komplikovanosti Allenova systému, ale také jisté (fungující!) banálnosti přístupu Babauty. Obě metody ale považuji za – pánové prominou – navoněné zdechliny a marketingově perfektně uchopené „léky na životní nouze a bolesti“.

Podle mne není svět osobní produktivity buď Davidovský, nebo Leošovský. Je na každém, co si od toho či onoho pána vezme za své a bude se mu v jeho řízení sama sebe líbit.

Aby ovšem mohlo padnout rozhodnutí, je třeba z něčeho vycházet. A proto ještě jednou podtrhuji: přečtěte si tu stovku stran. Rozhodně tak uděláte první krok tím správným směrem.

Ptáš se, co já a zjednodušování. Odpovídám, že zjednodušování mám od podstaty rád. Takže jak to dělám já?

  1. všechny záležitosti padají do inboxu v TaskPaperu
  2. denně všechny nové záležitosti roztřídím do projektů, popř. je nechám existovat jako samostatné úkoly
  3. úkol buď patří do jedné ze základních skupin, tedy do @TODAY, @BUSINESS, @PRODUKTY, @S/M, @WF, @ERRANDS či @JÁ, nebo je součástí samostatného (opravdu velkého) projektu
  4. na konci dne si určím 2-3 tzv. úkoly dne (Task of the Day = TOD), které jsem se rozhodl příští den splnit. A splním je!
  5. jednotlivé úkoly neopatřuji štítky. Přijde mi to zbytečné. Již skupiny samotné jasně určují, o jaký typ úkolu jde
  6. pokud vím, že některý z úkolů/schůzek je třeba splnit přesně v den D a hodinu H, zapíši tuto záležitost do kalendáře a přidám upomínku. Jiné věci mi do kalendáře nesmějí
  7. úkoly dne (TOD) se snažím plnit od časného rána. Jsem rád, že u oběda už na tyto těžší věci nemusím myslet. Věnuji se pak dalším úkolům, které si vybírám podle „chuti“, popř. místa, kde se právě nacházím
  8. při plnění TOD zapínám na mobilu tzv. Flight Mode
  9. po skončení pracovní části dne plánuji další den viz bod #4
  10. pokud splním všechny TOD, odměním se

Různými zdržovadly (jako například sociální sítě, IM apod.) se opravdu nezabývám. Chci říci, že je umím elegantně „vypnout“, nehrají v mém životě důležitou roli.

Výše zmíněná desetibodovka vykrystalizovala do této podoby za zhruba 20 měsíců. Ano, nechával jsem se unášet různými výmysly, technikami a triky. Proto jsem si cestu patřičně prodloužil.

Jednoduché, co říkáte. Chce to jen selský rozum, nepodlehnout módním výstřelkům a nevěřit na duchy.

 

Osobně jsem narazil na potíž, že přílišný minimalismus může dospět k hranici, kdy se z jednoduchosti paradoxně stává znepřehlednění a komplikace. Máš obdobnou zkušenost?

Zaplaťbůh nemám. Vymýtil jsem vše, co prostě nemělo cenu, hodnotu, způsobovalo chaos, funkčně se duplikovalo s jinou „věcí“. Ačkoliv nikdy nebudu mít vše hotovo, vím, kde co je a kam to nové dát, jak se s úkoly poprat a jak si vyšetřit čas pro sebe. Ale byla to dřina!

 

Zjednodušování je ale také o pročišťování sebe a toho, co nás obklopuje. Přiznej se – máš pořádek na stole? Dokážeš se zbavovat nadbytečných věcí?

Přiznávám se bez mučení. Na stole mám jen notebook, lampičku, štos časopisů, podložku pod hrnek a hrnek na ní. Mimochodem: Nechtěli byste třeba udělat test skartovaček? To je panečku věc! A tak málo se o ní mluví…

 

Jakožto obchodní ředitel pracuješ s týmem lidí. Měl jsi, nebo máš snahu s nimi komunikovat pomocí nejnovějších elektronických nástrojů? Snažíš se i svému týmu předat vlastní zkušenosti s GTD?

V dnešní době považuji za nejnovější (znovuobjevený!) nástroj komunikace „hubu“. Je pravdou, že se jeho opětovnému nástupu na scénu zatím příliš nedaří, ale kdo ví, třeba se to časem zlepší.

Pokud je obsahem komunikace důležitá věc, není nic lepšího, než si nad ni „sednout“. Jsem odpůrcem hromadných e-mailů, konferenčních hovorů a podobných „vymožeností“. Banálnější záležitosti – tedy pokud potřebuji jasnou informaci typu ANO/NE, 100 Kč nebo Želivského 5 – se dají vyřešit telefonátem nebo textovou zprávou.

Dalším zajímavým nástrojem komunikace je tzv. „spoleh“. Pokud je v pracovních (ale i osobních) procesech zahrnuta jistá automatika, je dobré vědět – a kolegy k tomu vést – že ta a ta věc je tam a tam na 100 %. Není pak důležité dělat kolem všeho tanečky.

Jsem rád, že vydavatelství Extra Publishing stojí na lidech, kteří umějí v rámci komunikace použít pusu, dokáží se vyjádřit, sejít se, je-li to nutné, a je na ně spoleh. A jak praví Zen: Je-li vše zřejmé…

 

Na vedoucím postu by měl člověk sloučit určité pragmatické držení se při zemi s kreativními nápady a vizemi. Jsou Ti vlastní obě metody, nebo by ses zaškatulkoval jinak?

Obecně se držím pravidla, že pokud jsem se rozhodl (resp. jsme se týmově shodli), že inkriminovaná věc má smysl a generuje hodnotu, je třeba se jí poctivě věnovat, pracovat na ní a zlepšovat ji. S projekty s předem jasným jepičím životem není radno si zahrávat.

Kreativním nápadům a vizím se meze nekladou. Ačkoli máme předem danou jistou produktovou roadmapu, neznamená to, že nápad, který nebyl předem naplánován a schválen, smeteme ze stolu. Naopak. Je skvělé pracovat s lidmi, kteří se nápady jenom hemží. Občas je však nutné Ikarům křídla přistříhnout, co si budeme povídat.

Kdybych byl vyznavačem buď té, nebo oné metody, vedlo by to buď k výrobě instantní, unylé a nudné obchodní společnosti, která si bez plánu ani „neuleví“, nebo by to vedlo přímo do pekla.

 

V knize Restart (nakladatelství Jan Melvil Publishing) je kapitolka věnovaná skeptickému nazírání na dlouhodobé plánování. Jak jsi na tom Ty – ať už v osobním, nebo pracovním procesu?

Na mysl mi právě vytanula dost slušná přednáška z vysoké školy. Vedl ji tehdy tuším Dr. Nový. Týkala se pojmů operativa, taktika, strategie a vize. Předesílám, že to bylo zhruba před dvanácti lety. Stále to platí a Restart za to nemůže.

Dlouhodobé plánování je možné jen v případě ceteris paribus. A tento stav je v reálném životě – ať pracovním či osobním – fikcí. Je čirým bláznovstvím dělat velké plány na tři a více měsíců dopředu.

Jsem rozhodně přívržencem krátkodobého plánování s četnějšími revizemi odchylek. Raději mám v rukávu více es z balíčku jménem operativa a taktika. Je totiž skvělé mít dobrý tah na branku a přitom stále vědět, kde ta branka vlastně je.

 

Když u Restartu zůstanu, zaujala mě kapitola o poradách. Ve školství se s nimi setkávám neustále, sám k nim mám ale obdobně negativní postoj jako autoři Restartu. Co Ty a porady? V čem spatřuješ jejich výhody a nevýhody?

Porada je jedním z mnoha nástrojů komunikace. Když se správně použije, má smysl. Nesprávným použitím této spíše neoblíbené metody předávání informací jsou porady pravidelné. Děj se co děj, je halt pondělí, musíme se poradit. Znám řadu firem, které to takto mají, roky jsou na to naučené a ve většině případů pak tyto schůze hodnotí negativně, jako ztrátu času.

Poradu vnímám jako prostředek pro sdělení informace širšímu plénu, popř. sedánek, na kterém je třeba něco vymyslet. Porada by měla mít svého vedoucího, který koriguje její průběh a snaží se, aby vyslaná informace přistála v mozkovnách obecenstva, popř. aby se řešení diskutované věci opravdu nalezlo a pak realizovalo.

A ještě jedna věc. Když poradu pořádám, opravdu pořádně vybírám její účastníky. Méně je v tomto případě definitivně více. S Restartem v tomto případě souhlasím. Porady jsou toxické!

 

Máš nějaký recept na efektivní vedení komunikace a porad?

Obecně je jakákoli komunikace efektivní jen tehdy, je-li účastníkům jasné, oč jde a k čemu je nutné dojít. Pokud tomu tak není, jde – slovy mého otce – o mlácení prázdné slámy.

Mám zkušenost, že komunikaci je dobré vést čistě, jasně a s důrazem na klíčové informace ve sdělení jako celku. Vhodné je oprostit se od filozofování, generalizace a oblíbeného, leč otravného a zbytečného „co by kdyby“.

Protahování porad či rozhovorů není jen zbytečné, ale vede k postupnému zamlžování kýženého výsledku. Pokud se tedy s partnerem v komunikaci rozhodneme, že nejlepší zaměstnanci (tedy ten, onen a tamta) pojedou na firemní dovolenou od tehdy do tehdy na Francouzskou riviéru, není vhodné tyto verdikty rozmělňovat dvacetiminutovkami o tom, jak si tam tehdy Máňa spálila záda a malý Bobík se poblinkal na zadním sedadle nového Renaultu Thalia.

 

Kromě práce a zájmu o produktivitu holduješ sportu a běhání. Kdy jsi s tím začal a co Ti běh přináší?

Ke sportu mě vedli rodiče odjakživa. Prošel jsem přípravkou v ledním hokeji, léta hrál volejbal, plážák i squash. Ačkoliv jsem ve sportu nebyl nikdy tak dobrý, jako (stále je) můj bratr, nikdy mi – naší rodině vlastního – soutěžního ducha nic neznechutilo.

Nedávno jsem znovuobjevil krásy horského kola; po několikatýdenním vzájemném oťukávání a oboustranném zkoušení možností a hranic umíme s přítelkyní naložit těmto strojům více než 50km projížďku. Jistě, možná malý krůček pro lidstvo…

Kolo beru spíše jako nástroj pro zlepšení fyzické kondice, prostředek pro návštěvu jinak obtížně dostupných míst jak v České republice, tak v celé Evropě. Výletní kombinace auto + kolo je prostě parádní. Ono totiž unavit tělo něčím jiným než prací je nutné. A to byste se divili, co bezva lidí na takové pivně prozastávkované vyjížďce potkáte a poznáte.

S běháním je to však úplně jinak. Běh je totiž úplně jiná liga. Je mnohem náročnější, než si vyjet na kole, je ale také – alespoň pro mne – mnohem přínosnější.

Běhám sám. A v tom slově SÁM nehledejte fakt, že neběžím s někým dalším. Běh je pro mě aktivita, při které poměřuji síly se sebou samotným. Ne, prozatím neuběhnu desítky kilometrů, na to ještě nestačím, ale i při kratších tratích se už dostavuje ten opravdu těžko popsatelný pocit jakéhosi osobního vítězství. Obzvláště v případech, kdy se mi povede uběhnout víc, když se odhodlám doběhnout ještě k dalšímu patníku.

Důležitější než pocit PO běhu je pro mne pocit PŘI něm. A ptáš se, co mi běh přináší? Luxusní detox od naprosté většiny starostí, vyčištění hlavy a úžasný restart organismu. S každým treninkem nepatrně vzroste výkonnost. Každý uběhnutý metr mi dává jakousi záruku, že až příště vyběhnu, budu na tu minulou vzdálenost připravený.

Nevím, zda jsou mé pocity z běhu čitelné pro ostatní. Pokud ne, doporučuji koupit kecky a proběhnout se. A až se vám podaří předběhnout sebe samotné, budete vědět, oč tu, ehm, běží…

Divím se sám sobě, že jsem kouzlo tohoto nejpřirozenějšího lidského pohybu nezačal pěstovat už dávno.

 

Co bys pro člověka – typického nesportovce – měl za rady, aby s během či jiným sportem začal?

Nejsem ani kardiolog, ani dietář. V oblasti sportu a treninku nemám žádné razítko pro udělování rad. Rozhodně se ale nespletu, budu-li tvrdit, že sportovní či turistické aktivity prokazatelně kladně působí na mentální a psychický stav člověka. A tento stav lidské duše definitivně koreluje se schopností mít alespoň něco hotovo. A to – zřejmě – zdejší čtenář chce.

Pokud vám tedy současný zdravotní stav nezabraňuje běhat, jezdit na kole či plavat, jděte do toho. Unavte tělo fyzickou námahou, spěte lépe, vstávejte odpočatí a uvidíte, že odfajfkovávání jednotlivých úkolů půjde rychleji a lépe.

 

Neunikla mi informace, že jste v Extra Publishing vytvořili svoji speciální aplikaci pro čtení a nákup vašich časopisů. Tomuto tématu se věnujeme ve zvláštním rozhovoru na Jablíčkář.cz podrobněji, přesto bych se Tě zeptal – máte odhad, zda a jak díky iPadu rozšíříte svoji čtenářskou základnu, nebo spíše jde o strategii uspokojit několik stávajících čtenářů a v neposlední řadě nezůstat pozadu na tuzemském trhu?

Čtečka Extra Reader by měla být v App Store živá nejpozději od konce května 2011. Vyrobili jsme ji z několika důvodů: prvním z nich je docela zajímavá a již měřitelná poptávka po elektronických verzích našich časopisů z oblasti populární vědy, historie, přírody a cestování. Uspokojíme tím také volání čtenářů, kteří žijí mimo Českou republiku a Slovenko; ti totiž nemají velkou možnost standardní vydání zakoupit na novinových stáncích a u prodejců tisku.

O rozšíření čtenářské základny mohu zatím jen spekulovat. Pole elektronických verzí českých oborových časopisů je zcela neorané. Pouštíme tedy aplikaci Extra Reader na trh i jako takový lakmusový papírek, který nám pomůže zjistit, zda v ČR a na Slovensku existují čtenáři, které by námi dodávaný obsah lákal v případě, kdy by jej mohli zakoupit v elektronické verzi.

Testy aplikace Extra Reader na lidech ukázaly a potvrdily, že o časopis v takovéto verzi zájem je. Navíc jsme jako vydavatel vyrobili univerzální kanál, prostřednictvím kterého můžeme distribuovat jakýkoliv obsah všem majitelům zařízení iPad. Funkce čtečky nadále vylepšujeme a postupně přidáme nové. Jaké to budou, o tom nám pomohou rozhodnout samotní uživatelé.

 

A když už jsme u časopisů a čtení. Nedal bys čtenářům nějaký tip na knihu, která Tě nemalou měrou ovlivnila, inspirovala nebo motivovala?

Dal, a rád. Je to kniha Umění války od čínského vojevůdce Sun-c‘. Její poměr cena/výkon se limitně blíží nule. Do zlomku nechť si každý dosadí sám…

 

rozhovor vedl Lukáš Gregor

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 5

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Viktor napsal:

    Děkuji za výborný rozhovor, některé pasáže skončily v příslušném notebooku v Evernote :-)

  2. peter napsal:

    S pánom Křížem máme spoločný náhľad na vec.

    Prečítal asi 20 strán zo ZTD a GTD mi stále neotvorené leží v poličke. Ale o ňom mám nejakú predstavu.

    Zo ZTD som si zobral dôležitosť návykov, GTD mi dalo „roly“. Takže keď si plánujem deň/týždeň, tak si plánujem deň aj ako napr. „frajer“, čo znamená, ako by som dnes svoju drahú potešil. Obyčajne je to len SMSka, email, alebo kvetinka a je to možno „zrúdné“, že si to musím plánovať, ale mne to funguje.

    Tiež používam kombináciu papier + elektronika. Papier je Moleskine 18 months Weekly Notebook a nemôžem si ho vynachváliť. Elektronika je google kalendár, ktorý portujem do mobilného telefónu. Systém sa vyvinul tak samočinne, podľa aktuálnej potreby a čo mi je prirodzené.

    Do kalendára nepatria žiadne tasky, iba udalosti, ktoré sa musia udiať. Napríklad v kalendári/mobile mám naplánovanú dennú revíziu inboxu a takto na ňu nikdy nezabudnem.

    Inak ďakujem za hack štvorčekového Moleskine, v dohľadnej dobe plánujem prejsť na Váš systém v kombinácii s klasickým linajkovým Moleskine ako Inboxu. Jednoducho už mi jedna strana na týždeň prestáva stačiť. :-)

  3. homi napsal:

    Muzete my vysvetlit, co znamena zkratka ERRANDS? Vsechny ostatni chapu, napr. a predpokladma, ze @WF znamena Waiting For…
    Dekuji

  4. homi napsal:

    To „my“ se mi teda povedlo…:-) Da se to opravit?

  5. Libor Kříž napsal:

    @homi ERRANDS jsou tzv. pochůzky, tedy úkoly, které mohu/musím vyřídit mimo místa na kterých se běžně vyskytuji (práce, doma apod.). V ERRANDS jsou například úkoly, které se týkají servisu kola/auta, hypermarket, specializovaná prodejna, ale i banka apod. Pokud úkoly nehoří a nemají tedy pevné datum, je jejich prioritou místo. Až „tam“ budu, mrknu a provedu, popř. až „tam“ budu, provedu vše, co se toho místa týká.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru