Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Aby škola dávala smysl

By on 22. 4. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 8
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Téma, kterému jsme se na našem webu nevěnovali zatím tolik důsledně, se jmenuje škola. Přitom vzdělávání a návštěva instituce, která má mladým lidem předávat vědomosti, ale také je inspirovat a rozvíjet, patří mezi základní pilíře osobního rozvoje a přípravy do života a praxe. Je tomu ale skutečně tak? Jsou školy a jednotliví pedagogové nastavení na požadavky a smýšlení dnešních studentů? Osobní postřehy, které sepsal Jan Miřacký, mohou otevřít diskuzi nad tématem a snad také otevřou brány k článkům, které se na Mít vše hotovo.cz vzdělávání budou věnovat.

Nedávno jsem při učení (patrně během prokrastinace) uvažoval o tom, proč vlastně tu školu studuju, když mě to zas tak moc nebaví. Jasně – mít vysokou je dneska standard, který se nosí a kdo ji nemá, je společností považován za někoho horšího. Ale o tom se dneska bavit nechci.

Pro ty, co neví, tak studuju ekonomku, obor aplikovaná informatika. Uvědomil jsem si, že mě většina těch IT předmětů vcelku baví a učit se je mi nečiní významnější problémy. Zatímco ta ekonomická část učiva ve mně vzbuzuje myšlenky na prohnání si kulky hlavou.

Kámen úrazu je ten, že existují nějaké povinné předměty, které student daného oboru musí úspěšně odstudovat. A i když jsem bych měl být zaměřen víc IT směrem, musel jsem si projít právem, podnikovou ekonomií, marketingem,… Mít rozhled, řekneme si. Ale druhá věc je, že mi žádný z těchto předmětů nic nedal. Proč? Protože mě to nebavilo, neměl jsem k tomu žádný vztah. Prostě jsem se na zkoušku nabifloval několik stránek (pro mě) žvástů a za týden je zapomněl.

Bylo by přece lepší, kdybychom si mohli sami vybrat, co za předměty chceme studovat. Vybrali bychom si takové, které nás zajímají, baví a jdeme tam s cílem se něco nového dozvědět. Ideálně něco, co nám bude v praxi nápomocné. Rozhodně by nám to dalo víc! Pokud nám bude pak v životě chybět něco z marketingu, tak se to doučíme praxí, která je beztak nejlepší učitel.

Možná jsem si vybral špatnou školu, řeknete si. Neřekl bych. Je tady hodně zajímavých předmětů, které by mě bavily a něco by mi daly. Bohužel musím mít rozvrh zaplácnutý těmi nezajímavými, povinnými, a na ty zajímavé mi nezbývá čas (potažmo kredity).

Škola se z nás snaží vypěstovat figurky, které posléze vhodí do škatulky se štítkem pozice v zaměstnání. Právě proto také existují ty povinné předměty, které mají definovat, co z nás bude. Ale když si to vezmeme z té druhé strany, není lepší být jedinečný a uplatnit se v tom, co nás extrémně baví a zajímá a co jsme – díky možnosti – i na škole studovali?

Vzpomněl jsem si i na Lea Babautu a jeho článek o vysněné práci. Ve zkratce – dělejte to, co vás baví a pokud taková práce neexistuje, tak si ji vymyslete.Když to shrnu – chtěl bych, aby škola podporovala kreativitu a zájem mladých lidí, kteří se nebojí chopit se příležitostí. Aby je neotupila studiem, které jim nic nepřínáší a více se na ně dívala jako na jednotlivce, kteří mají své sny, které si chtějí plnit. Škola by měla být v úloze, že jim podá pomocnou ruku se v dané oblasti zájmu zdokonalit.

Předminulý týden jsem vedl diskuzi na podobné téma s kamarádem Davidem. Ten říkal, že model, který dnes navrhuji funguje snad kdesi v Kanadě. Tak proč by to nemohlo fungovat i u nás? Já bych to bral všema deseti, vy ne?

Jan Miřacký

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 8

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Petr Kadlec napsal:

    Souhlasim s tebou. Studuji pri zamestnani a tak se snazim kazdou chvili, kterou uceni venuji, vyuzit co nejlepe. Ale kdyz se musim venovat predmetu, ktery me nebavi a povazuji ho zbytecny, efektivita je ta tam. A z nabiflovaneho uciva se po zkouskach stane jen neprijemna vzpominka.

  2. riske napsal:

    Problém je v tom, že škola sa musí zaručiť za titul čo dostaneš. A povinné predmety sú povinné z nejakého dôvodu. To je ako učiť sa jadrovú fyziku, ktorá ma baví, bez matematiky, ktorú neznášam.

    Celý problém vzdelávania je v tom, že si musíme vybrať odbor v ktorom by sme chceli pracovať. Takže ja si vyberiem IT a 5 rokov sa budem modliť aby IT náhodou nezasiahla nejaká katastrofa.

    S praktického hľadiska je najlepšie študovať veľmi obecný odbor. Široké vedomosti = široké uplatnenie. Samozrejme sa ale človek musí venovať tomu čo ho baví. Ale úzko sa špecializovať je zradná vec. Dnes je to možno to čo chceme robiť do konca života, ale za pár rokov už môže byť pravda úplne iná. Ľudia sa menia, prichádza sklamanie, rozčarovanie,…

    Takže článok pekný, ale veľmi naivný. Autor evidentne ešte neskúšal svoje vzdelanie použiť v praxi.

  3. quip napsal:

    Ahoj Honzo,

    taky jsem studoval VŠE a měl jsem na školu podobný názor – hlavně mi vadila nenáročnost studia během semestru (možná to byl ale obor (finance)), malé zapojení a nadšení studentů,… Pokud ale jde o povinné předměty, nesouhlasím s tebou.

    Píšeš, že „Škola se z nás snaží vypěstovat figurky, které posléze vhodí do škatulky se štítkem pozice v zaměstnání. Právě proto také existují ty povinné předměty, které mají definovat, co z nás bude. Ale když si to vezmeme z té druhé strany, není lepší být jedinečný a uplatnit se v tom, co nás extrémně baví a zajímá a co jsme – díky možnosti – i na škole studovali?“

    Samo je lepší studovat to, co člověka baví, ale tím, že studuješ i něco navíc tě škola rozhodně neháže do škatulky, ale dává ti možnost porozhlédnout se jinde. Možná se budeš divit, ale lidí, kteří přesně neví, co je baví, je hafo. „Proč jsi šel na ekonomku?“ – „Mno, baví mě matika, ale matfyz je moc těžkej…a chci v životě vydělávat nějaký peníze a chodit do práce v obleku.“ Tohle asi nebude platit pro tebe jako ajťáka, ale jinak je tento přístup rozšířenější, než by jsi si možná myslel.

    Právě díky povinným předmětům máš možnost zjistit, co tě vlastně baví, prozkoumat nové oblasti a zjistit, že to, co jsi si původně vybral, tě třeba zas tak nezajímá, ale najdeš se v něčem jiném. A lépe to zjistit dokud jsi mladý, než si ve čtyřiceti uvědomit, že nenávidíš svoji práci a že jsi vlastně vždycky chtěl být veterinářem.

    Hádám, že studuješ bakaláře – ten nikdy nebyl určen pro to, aby se člověk „stal se jedinečným“ – specializoval se. Od toho je v našem systému terciálního vzdělání (německého typu) magistr.

    Jaký je systém v Kanadě, nevím. V USA ale studenti taky nadávají na povinné předměty (nebo spíš obory), které musí během colege splnit. Osobně si ale myslím, že ta možnost volby (kombinovaná navíc s možností změnit si (i opakovaně) hlavní obor) za těch pár otravných předmětů stojí.

    Btw díky za tip na Babautův článek.

  4. Jirka napsal:

    Ahoj, no jasně, to už ale snad mnoho učitelů pochopilo a alespoň se o to v rámci svých možností snaží. Já na naší střední škole (státní alternativní) zatím jenom žasnu, co děcka dokážou. Ale veřte, že je k jakékoliv kreativitě a aktivitě musíme řádně motivovat a trochu i „donutit“. Ve výsledku z toho pak mají ale radost :-) Je to určitě víc práce než pojímat výuku zcela standardně, ale je nám jasné, že to stojí za to!

  5. Jan Miřacký napsal:

    Rád bych podotknul, že článek je psaný s nadsázkou, abych snadněji demonstroval svoji myšlenku. Sám jsem poznal, že bez povinné matiky by mi některé další předměty dělaly problémy, protože bych neuměl takovou základní věc jako třeba práci s maticemi.

    @Petr: Jsem rád, že máme podobný pohled na věc.

    @riske: Díky za příspěvek. Psal jsem ze svého současného pohledu, máte pravdu, že jsem se zatím nepokoušel svoje (školní) vzdělání uplatnit v praxi.

    @quip: Díky za Tvůj názor. Jsem rád, že to s odstupem vidíš jinak. Věřím, že k tomu budu směřovat taky a za nějakou dobu to třeba také ocením.

  6. Milan Spisar napsal:

    Nikdy (opravdu nikdy) nepřispívám do podobných diskuzí, ale, prostě, teď mi to nedá. Zamyslel se vůbec autor nad tímto problémem? Vždyť (i když se dvěma promilema) hned vidím, jak je to nemožné! Podle čeho by se měl zaměstnavatel rozhodovat?! Vždycky nejprve požaduje „titul“, potom znalosti a potom teprve přijdou na řadu schopnosti. A pokud každý bude mít titul, tak v tom případě nepotřebujeme vysokou školu! Souhlasím s tím, že spousta předmětů není „on“, ale, přiznejme si to, bez nich by to prostě nešlo!

  7. Michal Pulda napsal:

    Ahoj, shodou okolností zrovna dokončuji stejnou fakultu, leč na magisterském stupni (obor informační management). V zásadě s tebou souhlasím v myšlence, že současný systém vzdělávání je nastaven špatně. Ale problém bych až tak neviděl ve skladbě předmětů, jako spíš ve způsobu studia a v učitelích samotných.

    Neříkám, že moc, ale něco už jsem za svých šest let studia zažil a pokud bůh studia dá, tak za pár týdnů školu dokončím. Určitě jsi už měl povinnou statistiku, viď? V rámci VŠE je to povinný předmět, který je vyučován opravdu masově, a najít dobrého učitele je velmi složité. Já prošel bez problému, stejně jako spousta studentů přede mnou a spousta po mě. Nicméně moc mě to nepolíbilo. Nějakou dobu poté jsem jeden semestr studoval na výborné Tripple Crown škole v Portugalsku (Católica FCEE v Lisabonu, doporučuji) – škola to je maličká, plná výborných učitelů a taky pekelně drahá. Naštěstí neměli žádné IT předměty, tak jsem si studoval, co mě napadlo (v zásadě všechno, co mělo v názvu management, aby mi to po návratu domů uznali). Měl jsem mimo jiné kurz o marketingu, jehož velkou součástí byla i statistika zhruba v rozmezí, co jsem měl už na VŠE. Každopádně Fernando Machado (vidíte, je to několik let a jeho jméno si pořád bez problému vybavím; pamatujete si jména vašich učitelů?) k tomu přistoupil jinak, lidsky a všechno rázem dávalo smysl a chtěl jsem se to naučit. A naučil. Podobné jsem to měl i s matematikou. Chodil jsem na matematické gymnázium, procházel v pořádku, jenom na VŠE mi matika moc nesedla a já musel zkoušky opakovat. Všechno pramenilo z toho, že jsem už od začátku k matematice neměl dobrý vztah. Pak jsem dostal učitelku, která mě pro matiku nadchla a nyní na ní nedám dopustit… (Další příklad, že každá chyba je k něčemu dobrá.)

    Učitel by podle měl studenta látkou provádět, ne ho k ní nutit. Měl by mu nabídnout její krásy, ne zdůraznit nedostatky. Bohužel takových moc není (a za ty peníze, kdo by dělal ten krok navíc, že?). Myslím, že je správně, když nám osnovy dávají možnost většího záběru (celoškolského standardu jdoucího od účetnictví a statistiky po mikro a makro ekonomii). Jedním ze základů kreativity je překonávat hranice mezi specializacemi a právě proto se přeshraniční náhled hodí.

  8. Pavel Říha napsal:

    Koukám, že škola se začíná stávat oblíbeným tématem a jedině dobře, že i na Mít vše hotovo. Já sám bych chybu neviděl ani tak v těch povinných předmětech. Ideální to sice není, ale jsou zde podle mě větší problémy. Zaprvé nemnoho dobrých učitelů – většina si to odříká a jde domů, což podle mě určuje z největší míry poutavost předmětu. Jistě má každý zkušenost s učitelem, který ať by učil cokoliv, bude to zábavné, a naopak s učiteli, kteří dokáží sebezajímavější předmět udělat nudným (těch je bohužel většina). Jak to změnit? Dokud budou (pod)hodnoceni podle tabulek a ne hodnoceni podle výkonů, obávám se, že jen těžko…

    Jako druhý velký problém vidím nedostatek praxe a příliš mnoho nezáživně podané teorie – do té by se možná daly zařadit i některé povinné předměty. Uznávám ale, že je to případ od případu. Někde je základní teorie potřeba, jinde jde opravdu o vyučování blbostí…

    Celkově vidím jediné řešení: získat kvalitní učitele a dát jim při výuce co největší volnost. To je ovšem tak trochu utopie :-)

    PS pro neangličtináře: Babautův článek o vysněné práci najdete i v češtině na zenhabits.cz: http://zenhabits.cz/nemuzete-najit-praci-snu-vytvorte-si-ji

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru