Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Tři finty, jak vyzrát na sedavé zaměstnání

By on 4. 3. 2011 in Kondice with Počet komentářů: 20

Patřím mezi lidi, kteří velmi rádi pracují – a neradi nepracují. Myslím, že podobně je na tom většina čtenářů Mít vše hotovo. Nepovažujeme lásku k práci za slabinu, ale za přednost – věříme, že pracovitost a produktivita zlepšují náš život i celý svět. Jsme na sebe pyšní. Potíž je v tom, že pro drtivou většinu z nás to znamená, že prosedíme celý den u počítače ve strnulé poloze.

 

A to není nic jiného, než rafinované mučení vlastního těla. Sám jsem po patnácti letech aktivního vysedávání začal trpět různými problémy: tuhnutím šíje a od toho tenzními bolestmi hlavy a vůbec celkovou únavností a divným pocitem nehybnosti. Naštěstí nemám sklony k obezitě, ale mít ten gen, jsem cvalík.

K největšímu zhoršení došlo asi před šesti lety, kdy jsem půl roku intenzivně psal 8-10 hodin denně (knihu Jak sbalit ženu 1.0) – psaní je pro mě tak pohlcující, že jsem tělesné potíže prostě ignoroval a na dlouhou dobu si ublížil. Dodávám, že jsem sice nikdy nebýval velký sportovec, ale vždy jsem se dokázal přimět k příležitostnému sportu (2-3 hodiny týdně), ale to evidentně nestačilo. Pokusil jsem se o nalezení řešení, hodně toho přečetl a nakonec našel jisté pomůcky.

Dnes už je mi výrazně lépe a rád se s vámi podělím o své zkušenosti. Připouštím, že můj návod na zlepšení života není zadarmo. Ale vy pracovití na to přece máte!

Škodlivost mnohahodinového sezení neanuluje ani hodina sportu denně

Popis problému:

Nejzajímavějším objevem při mém pátrání byly nové studie o dopadech celodenního sezení. Výsledky z různých zdrojů se shodují v tom, že negativní dopady každodenního sezení delšího než 3 hodiny jsou tak velké, že je nelze „vyléčit“ ani hodinou následného cvičení denně! Má to svou logiku: co to je hodina léčení proti třem a více hodinám mučení… Během sezení a civění do jednoho bodu nedostávají zabrat jen záda, krční páteř, oči, ale především kardiovaskulární systém a srdce. Celý metabolismus se zpomaluje, zastavuje cirkulaci lipázy, což vede k ukládání a také ke snížení schopnosti zbavovat se toxických látek. Rizika srdečních chorob, diabetu a obezity, jsou prý u dlouhodobě sedících lidí až 2-3x vyšší! Při sezení je také (laicky řečeno) v pase skřípnuta tepna – srdce se více namáhá, ale jeho zvýšená aktivita není vyvážena zvýšenou aktivitou zbytku systému. To, co se děje s tělem při sezení, je prostě zlo, na které nejsme stavění. A tak trpíme.

Řešení:

Je to jednodušší, než si myslíte. Pravidelné „sportovní“ přestávky během práce trochu pomohou, ale samy problém nevyřeší. Jedinou opravdu radikální cestou je sedět méně, což v zájmu zachování pracovního výkonu znamená nutnost pár hodin namísto sezení u práce stát. Zmíněné studie i články lidí, kteří konvertovali ke stání (googlujte „standing vs. sitting“) tvrdily, že to opravdu funguje, když střídáte stání se sezením. Nejdříve jsem proto zkoušel svůj stůl různě vypodkládat, jenže ukázalo se, že si občas chcete prostě sednout – a pak se to stává nepraktickým.  Nakonec jsem řešení našel a pořídil si tzv. Lift-table od firmy Bene. Tedy stůl, který má motorek. Jako u zubaře: nahoru, dolů.

 

 

 

Lift Table

Zkušenosti a dopady:

Práce ve stoje je velice osvěžující a neklade žádný odpor. Kurzorem myši se trefíte, psát můžete bez nejmenšího problému. Ve stoje mám taky pocit svěžesti a připravenosti, jako bych „byl na pochodu“ a výrazně menší sklon prokrastinovat. Když vám něco jen trochu nejde, prostě uděláte krok stranou a projdete se. Při sezení se od práce odpojíte jen, až opravdu nemůžete. I ve dnech, kdy se například hůř vyspíte, jste schopni čile pracovat, přestože si pak musíte odpočinout. Když ve stavu lehké únavy sedím, chce se mi spát. Když v tomtéž stavu stojím, zvládnu bez přemáhání udělat aspoň nejnutnější a pak si můžu v klidu dáchnout. Většinou jsem schopen stát 2–3 hodiny, než mám chuť si sednout. Po hodině sezení se můžu znovu postavit. Pod nohy si občas dávám různé masážní podložky, anebo Bosu, ale jejich efekt není zásadní. Občas se zadkem opřu o barovou stoličku. Rotoped či běhací pás zasunutý pod lift-table jsem zatím nezkoušel… Výsledkem je lepší pocit ze dne, menší pocit „opotřebení“.

Negativa? Minimální. Ano, hodiny stání cítíte v nohách asi jako když přes den více chodíte – záda však nebolí, protože snáze udržíte vzpřímený postoj. Potíže s tuhnutím šíje se snížily jen částečně – problém v tomto případě vězí spíše v nedostatku aktivity horní části těla, čemuž stání samo o sobě nezabrání.

Tipy:

Lift-table od Bene je jedno z dražších řešení (přes 30 tisíc). Je to nábytek dokonalého designu a velmi robustní konstrukce, který se nekymácí a vyveze do horní polohy i mého tříletého syna, sedícího na okraji stolu. Existují však i levnější manuální varianty – stoly pohodlně přestavitelné ručně (když na nich nebudete mít horu zátěže), různé konferenční a „bufetové“ stolky různých výrobců za přijatelnou cenu. Z přestavování stolu se dá udělat rituál, cvičení, přestávka, takže ve výsledku poslouží věci.

Mé doporučení zní: vyzkoušejte to!

Když už přesun, tak přesun těla i ducha

Popis problému

Na sezení v práci často navazuje sezení v autě či v MHD při přesunech. Ostatně, přesuny se pro člověka posedlého prací, produktivitou a výkonem stávají jakýmsi nepříjemným prostojem. David Allen kodifikoval systém „kontextů“, který však dokáže i tato hluchá místa pracantova dne dokonale vyplnit produktivitou. Než jsem zjistil, že důsledné využívání tohoto nápadu je největším šílenstvím celého GTD, trvalo mi to měsíce. Tím, že člověk eliminuje běžné prostoje, eliminuje život a spontaneitu. Neodpočívá a nelelkuje ani vteřinu – leda když si to naplánuje. Produktivita se stane nejvyšší hodnotou, dny splynou v seriál o souboji s časem – a jedinou útěchou je noc.

Řešení

Nic nového pod sluncem. Přestal jsem vyplňovat prostoje a přesuny prací a duševní aktivitou. A naopak: pokusil jsem se z nich udělat zážitek a fyzickou až sportovně-sociální aktivitu. Přesouvám se co nejvíc na kole. Klepete si na čelo a říkáte si: to je tedy objev! Na kole ale přece nebudete jezdit přes celou Prahu či Brno, v tom smradu, provozu, prachu, horku, protože, zvláště v letních měsících nemůžete přijet do práce zpocení. Je to pomalejší než MHD či auto. A navíc: kam s tím krámem? Co když chci po cestě z práce něco vyřídit na úřadě nebo v bance? Dovnitř mě nepustí, venku mi ho ukradnou. Zavazí. Zdržuje. Co se sportovním oblečkem? A co je na kole sociálního?

V tom je ten vtip: normální kolo je pro daný účel k ničemu.

A tak jsem si pořídil legendární Brompton. Jde o neuvěřitelně propracovanou skládačku, která změnila můj městský životní styl, aniž bych se stal cyklistou. Jak to?

Zkušenosti a dopady:

  • Brompton je tak malý, lehký a vychytaný, že když ho složíte, nosíte jej za rukojeť jako příruční zavazadlo; vejde se pod stůl v restauraci, kavárně, v MHD si ho ani nevšimnou, vezmou vás s ním bez nejmenších výhrad i do taxíku, protože si ho jednoduše dáte pod nohy; znamená to, že si kolo berete všude sebou a je tedy neukradnutelné – vejdete s ním do banky, na úřady, do obchodu, do supermarketu, na oběd, ale taky na koupaliště, do letadla, atd.; nestalo se mi, že by měl kdokoli výhrady;
  • jízdní vlastnosti: kupodivu malá kola jízdu NEdělají namáhavější (ano, čtete správně, vysvětlení zde), a převody i rychlosti jsou na Bromptonu vyladěny tak dobře, že si rychle zvyknete a nebudete se ani v nejmenším cítit omezováni; menší kopce vyšlapete bez problémů a pokud si pořídíte dražší variantu se šesti rychlostmi, tak i bez potu; přestože je kolo určeno pro městský provoz, jezdíme s ním i do horšího terénu mimo město; za jedinou slabinu a překážku delší jízdy v terénu považuji neodpruženou vidlici předního kola (zadní je odpružené);
  • možná máte zkušenost se skládačkami: i po složení jsou velké a samotný proces transformace je krkolomný a obnáší pracné štelování polohy řidítek, sedátka atd.; skládání a rozkládání Bromptonu je proti klasické skládačce hračka, protože se nešteluje – dnes tohle okolené zavazadlo zpojízdním i složím do cca 15 vteřin; nevěříte? Zábavné video budiž důkazem.
  • tato rychlost a flexibilita umožňuje podřídit přesun okolnostem; například jedu-li na pracovní schůzku, mám „slušné oblečení“ a nechci se zpotit, použiju kolo jen pro rovné či kratší úseky cesty – do kopce se nechám vyvézt MHD; při cestě z práce už je mi to jedno, takže si dám do těla; nebo například když je ráno hezky a vyjedu do města na pochůzky, může se stát, že se odpoledne pořádně rozprší – zpáteční cestu tedy celou jedu MHD;
  • bezpečnost: kolo je tak malé, že se s ním dá bez většího pocitu viny mnohem snadněji jet po chodnících; vím, není to úplně košer – ale jsou místa, kde raději zaplatím pokutu, než se nechám sestřelit nepozorným idiotem; díky malé šířce řidítek i nízko položeným kolům je pro chodce a jejich zavazadla při malé rychlosti zcela neškodné; nízko položená štangle také umožňuje naprosto lehce přejít ze stavu jízdy do režimu vedení kola; mimochodem, při obou dvou chodníkových setkáních s policií, která jsem absolvoval, jsem namísto pokuty nakonec skončil u přátelského předvádění vlastností kola;
  • pěší přesuny na delší vzdálenost: abyste kolo netahali dlouho, protože 10 kg se přece jen pronese, můžete jej převést do konfigurace, kdy jej vozíte na malých kolečkách za zvednutá řidítka (to se hodí například v nákupních centrech, kde je rovná zem);
  • zavazadla: dopředu na kolo se připevňuje sportovní taška či byznys taška přímo od výrobce; bez batohu si člověk připadá městšťěji a taky se mu nepotí záda; skvělé je, že při otáčení řidítek se taška nehýbe, protože je připevněná na kostru – proto za jízdy drží směr kola a ničemu nebrání (na dovolené jsem v přední tašce bez nejmenšího problému vezl šest 2litrových lahví vody a pytel ovoce); samozřejmě, pokud si dokoupíte nosič, můžete mít další zavazadlo vzadu;
  • dětská sedačka: španělský výrobce vyrábí jednoduchý adaptér se sedačkou, na který posadíte 2,5 – 5leté dítě (máte ho před sebou mezi nohama, dítě se drží řidítek); pro malé vzdálenosti a lehčí terén (zejména na dovolených) dokonalé;
  • sociální rozměr: kolo vypadá tak kuriózně, že jsem si zpočátku musel zvykat na pozornost kolemjdoucích či kolemjedoucích; později jsem však zjistil, že není nic zábavnějšího, než v případě tázavých pohledů udělat malou předváděčku. Za dva roky jsem kolo veřejně skládal-rozkládal asi 30x, často na přímé vyžádání. Možná vám to připadá podivínské, ale to je jen věc konvencí. Mně to pokaždé zlepší náladu a chuť do práce; takový by den měl přece být – ne jen samá efektivita a produktivita cílená na výsledek, ale také malá vykolejení, nečekaná setkání a trocha zábavy.
  • frekvence užití: zjistil jsem, že díky Bromptonu mi odpadlo rozhodování, zda dnes vyjet do města na kole, v autě, či MHD. Díky němu se do mého života v jarních, letních a podzimních měsících dostává tolik přirozeného pohybu, jako nikdy předtím;
  • cena: Bromptony mají letitou tradici; ve Velké Británii, kde se vyrábějí, jde vlastně o „manažerská kola“ – jezdí se na nich v obleku a dokonce v klobouku. Tomu odpovídá i mnoho nabízených konfigurací, doplňků, barev, precizní dílenské zpracování, materiály (kolo je robustní, slitinové), záruka i vyšší cena. Nejlevnější varianta (kterou mám i já), stojí dnes 18900 bez DPH. Na první pohled je to hodně – ale například mně se po dvou letech už splatila víc než polovina této investice jen tím, že výrazně šetřím auto a peníze za benzín.

Brompton rozložený a složený

Tři Bromptony v parkovací poloze na výletě

Šťastný uživatel Bromptonu ve městě

Tipy:

  • Výhradním dovozcem Bromptonů a příslušenství do ČR je Anglická legenda, což jsou sympatičtí brňáci se solidním přístupem. Další prodejce najdete taky v Praze a Bratislavě.
  • Základní třírychlostní model kola M3L je pro běžné použití plně postačující – další modely buďto ubírají hmotnost (namísto oceli titanové části), ale tím výrazně zvyšují cenu, anebo přidávají rychlostní stupně (a opět zvyšují cenu), případně obojí kombinují a šplhají se k závratným sumám.
  • Náhradní díly a doplňky nejsou také úplně levné, některé z nich jdou ale nahradit neznačkovou výbavou.
  • Vzhledem ke kvalitnímu provedení kola není vůbec špatný nápad pořídit jeté; dobré renomé značky potvrzuje i fakt, že můj kamarád si koupil na eBayi osm let starého Bromptona za poloviční cenu proti novému modelu – což je hezká cena, ale na kolo neuvěřitelně malý pokles; jezdí s ním už přes rok a zatím nepotřebovalo údržbu.
  • Moje zkušenost: navzdory tomu, že Brompton je dopravní prostředek dobrých jízdních vlastností, pojmenování „kolo“ a jeho srovnávání s běžně vybaveným bicyklem za pár tisíc nevystihuje jeho podstatu a vytváří dojem, že jde o předraženou hračku. Brompton je pro vaši městskou osobní dopravu mimo kategorii cyklistiky, je to „kříženec kola a vozu MHD“.

Při zjišťování podrobností do článku jsem se od pana Bruneckého z Anglické legendy dozvěděl drastickou zprávu: jejich velký transport nových kol z Anglie do Čech byl po cestě ukraden, a přepravce byl mizerně pojištěn, takže letos budou asi vydělávat jen na tuhle ztrátu; to opravdu žádnému podnikateli nepřeju. Dodávám, že nemám z prodejů provizi, a tento článek není motivován nějakou affiliate politikou; jsem prostě Brompton-nadšenec a s prodejcem (nyní i soustrastně) sympatizuji.

Odkaz na stránky výrobce

Když přes všechno záda ztuhnou

Popis problému

Ani sebelepší omezovače sezení a podněcovače pohybu nevyřeší vše – občas prostě hlava bolí a záda tuhnou, ať děláme cokoli.

Řešení

Věřte, že jsem předtím prošel vším: vyšetřením na neurologii, fyzioterapií, elektroléčbou, akupunkturou, nakonec jsem ve zkracujících se intervalech vždy končil s ibalginem. Až loni jsem se přestal bránit a v nouzi to zkusil. Jóga. Postupně jsem vychytal sestavu několika jogínských cviků, které dokáží dokonale povolit ztuhlý krk a krční páteř a odblokovat už dokonce rozběhlé (!) tenzní bolesti hlavy.

Zkušenosti a dopady:

Svou sestavu cvičím 2x-3x denně, obvykle trvá 10-15 minut. Sestavu často vkládám po 2-3 hodinách do pracovního procesu. Protože se nárazově věnuji také lezení a tu a tam dalším sportům, mám v záloze také dalších pár protahovacích cviků, které jdou „do protivky“ k občasné blokádě vzniklé právě těmito sporty.

Cvičení jógy pro mě byla zejména ze začátku prožitkově nudná a nepříjemná činnost, což částečně přetrvává doteď. Jakmile jsem ale zjistil, jakého účinku umí dosáhnout, motivace převážila nad leností. Efekt se dostavil už po pár dnech cvičení a kdykoli z nějakého důvodu cvičit přestanu, jasně si uvědomím, kde se stala chyba a rychle to doženu.

Tipy:

Pokud se jógu rozhodnete vyzkoušet, začněte základními a jednoduššími cviky (třeba podle návodu tady) a postupně hledejte ty, které vám nejvíce pomáhají. Profesionální vedení aspoň zpočátku taky není na škodu. Sestavu mých cviků asi nemá cenu publikovat. Je sestavena na míru a trochu laicky, takže bych zde nerad šířil něco, co pro jiného nemusí fungovat, nebo dokonce může ublížit. Pokud byste přesto měli zájem, můžu s tímto varováním prohledat učebnici a názvy cviků sem postnout později.

Cvičení jógy jsem se bránil ze dvou důvodů: jednak mi to připadalo nemužné, protože jóga je velmi poklidná, neadrenalinová a neagresivní, a taky ji kolem mne cvičí více ženy než muži. Proti stál také divný pocit, že nemůžu přece dělat všechno, co je zrovna „trendy“. Dnes to vidím jinak: že já blbec nezačal s jógou mnohem dřív!

Závěrečné ponaučení

„Kašlete produktivně?“ zeptala se mě doktorka, když jsem jí během nedávné chřipky volal, že umírám. Ta otázka se mnou trhla. Holt, „produktivní“ není vždy to nejlepší; někdy to znamená „tvořící nadměrné množství hlenu.“

(Pokud byste chtěli znát nějaké další podrobnosti o zmíněných nápadech, pište dotazy pod článek, rád odpovím, budu-li vědět.)

Tomáš Baránek

 

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 20

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Škodlivost mnohahodinového sezení neanuluje ani hodina sportu denně « tomprocha | 10. 3. 2011
  1. Tomáš Baránek napsal:

    Dodatek: dostal jsem tip na skvělý článek ke zvedacím stolům Robo Vlacha na http://navolnenoze.cz/blog/prace-na-pocitaci-vestoje/, kde jsou odkazy na celou řadu levnějších řešení.

  2. Petr Koubský napsal:

    Ten Brompton vypadá úžasně! Koukám, že to nemá kryt řetězu, jak to děláš s kalhotami? Používáš sponku, nebo je to nějak vychytané designem toho kola, že kryt nepotřebuje?

  3. Tomas Baranek napsal:

    Kryt řetězu tam je, a je to opravdu vychytané – je to malý, ale plně dostačující nenápadný kotouč, který zabrání umatlání kalhot. Takže bez sponky. U mého kola (na videu) jsem si ho po dvou letech udupl, a teď někdy plánuju jeho výměnu za nový.

  4. Tomáš Holčík napsal:

    Tome! Kvůli tobě teď sjíždím videa k Bromtonovi a vymýšlím nejvhodnější konfiguraci. Sakra! :)

  5. tengu53 napsal:

    Bromptony jsou nádherné, ale fakt hodně drahé. Osobně uvažuju o skládačce Dahon – je levnější a podle všeho kvalitní.

  6. Tomas Baranek napsal:

    Když jsem si kupoval Bromptona, pořídili jsme (ženě) levnějšího Dahona. Šlo o to, že jsme chtěli mít kvůli výletům a dovolené s dětmi druhé dospělé skládací kolo, a pro tento účel se to osvědčuje (žena jezdí tak 20x méně než já, a jen na rodinných výletech, takže nepotřebuje takovou flexibilitu). Jezdí se na něm dobře, je to blíže běžnému kolu než Brompton.

    Ale: pro účely, které popisuji v článku („městský commuting“) Dahona důrazně nedoporučuji – je těžší, velmi obtížně přenosný (je téměř dvakrát větší, nemá pohodlný úchyt a má tendenci se při manipulaci rozpadat), skládá a šteluje se mnohem déle – a také doplňková výbava je chabá – například nejsou pro něj sedačky pro malé děti, ani držadla na tašky a byznys-tašky. Pro ženy běžné konstituce je víceméně nenositelný. Provedení kola je sice kvalitní (montuje se prý v Čechách), ale dílenským zpracováním a materiály kvality Bromptona nedosahuje.

    Chci tím říct, že oné radikální osobní změny a osvobození v dopravě po městě, kterých dosáhnete díky Bromptonu, klasickou skládačkou (=“skládačka do kufru auta“) nedosáhnete, protože její koncept a určení jsou prostě jiné.

  7. Tomas Baranek napsal:

    @Tome: děláš dobře!

  8. tengu53 napsal:

    @Tomáš: To jsem zrovna asi nechtěl slyšet :-) No asi začnu šetřit.

  9. Milan napsal:

    Co takhle ležení při práci? Já ho střídám se sezením… :-)

  10. Igor Slavík napsal:

    V rámci novoročních předsevzetí na přepravu po městě střídám elektrokolo a Bromptona. Brompton mě opravdu oslovil, je to prostě dokonalost. Nemá konkurenci. Jak píše Tomáš, důležité je, že kolo je ve složeném stavu komplet zaaretované, takže nastupování do šaliny je bez komplikací… Hlavně člověk stihne daleko víc jak pěšky. Jen kdyby se v Brně mohlo oficiálně na kole jezdit v centru… ://
    Bromptona už mám, teď ještě musím vyzkoušet práci ve stoje. Docela mě to zaujalo.

  11. Satai napsal:

    Prace ve stoje mne zaujala, ale 30kKc za stul bez dlouhodobejsiho testu rozhodne nedam. Zkusim zaexperimentovat s vytvorenim druheho pracovniho stanoviste „na cteni mailu“: mam tu mensi monitor, ten povesit na zed a pod nej umistit napevno policku pro klavesnici a mysaka. Nejvetsi investice do zacatku tak bude poradna klavesnice.

  12. Mila napsal:

    Taky jsem trpívala prosezenými dny u počítače. Moje rady:
    1.jóga KAŽDÝ den ráno, cca 15 min. úplně stačí
    2. střídat sezení na židli, míči, balanční polokouli a stání
    3. každou hodinu vstát a protáhnout se
    4. když je aspoň relativně hezky (cca do -5 st.) vyrazit půl hodiny přes poledne ven, nejlépe rychlou chůzí (pracuji doma a můžu si tenhle luxus dovolit)
    6. chodit co nejvíc pěšky, hledat nové trasy bez aut (bydlím kousek od centra Brna a jde to..)
    5. nevymlouvat se na nedostatek času atd….záda máme jenom jedny

  13. Tajdik napsal:

    Pokud by chtěl někdo ten stůl, tak je možno si sehnat jen samotnou stolovou podnož. Jak psal Tomáš jsou i levnější (neelektrické) varianty. http://www.kesseboehmer-ergonomie.cz (dovozce do ČR)
    Podnož je kompletní, stačí si někde sehnat desku na stůl, a je hotovo. A ty elektrické podnože mají fakt sílů. Vyvezou i mě, a to mám 135 Kg :-) Testoval jsem to, když vystavovali v Brně na veletrhu.

  14. Jardis napsal:

    Dobry vecer,
    ja jsem si udelal ze sparovek jednoduchou policku, kdyz si chci stoupnout, podlozim ji klavesnici a mys a monitor poklopim, tak abych na nej videl ze stoje.
    Vyhoda je, ze konverze probehne behem 10s.
    A stalo to asi 200 Kc a hodinu casu to sesroubovat.
    Hezky den.
    Jardis

  15. Tomas Baranek napsal:

    @Jardis: nepošlete fotku?

  16. fidnegil napsal:

    @Mila: Můžete mi doporučit na jaký druh jógy se zaměřit?

  17. ntiki napsal:

    Zdravim praca s pocitacom postojacky.
    Mate Moje myslienky. AKurat som sa zamyslal ze v hlbsej minulosti pisali pisari vecsinou postojacky, vlastne vecsina prac sarobila v stoji.
    Kedze mam pracu z pestrych cinnosti velmi vnimam ke d sedim pri PC uz 2hodiny v kuse. nastastie sa to nestava tak casto.
    Podporujem pracu postojacky. Mam skusenost len s Tai chi cvicenim v kuse 3hodinky na nohach a este je clovek oddychnuty.

  18. Jirka napsal:

    Co problém stále za volantem?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru