Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Primitivní, leč účinné: dopis

By on 18. 3. 2011 in Rozvoj with Počet komentářů: 5

Potěšil mne článek o jedné hodině offline a rozhodl jsem se podělit o svou zkušenost. Nepovažuji se za odborníka na osobní rozvoj, jen hledám svou cestu, a to zejména tu offline. Je jistě mnoho aktivit, které děláme bez počítače, nakonec rozkvět různých wellness center ukazuje, že to začíná být rozšířená potřeba – a lidé jsou ochotni za ni dobře platit stejně tak jako za rozličné outdoor aktivity. Nemalý je také zájem o různé „východní techniky“ –  jógu, meditaci apod. Možností je nepřeberně, a tak jsem je zredukoval na ty, ke kterým nepotřebujeme ani peníze, ani nové znalosti. Všechno, co k tomu potřebujeme znát jsme se naučili na základní škole. Dnes tedy dopis.

Pamatuji si ještě na svoji první emailovou schránku, která… zela prázdnotou. Pamatuji se, jak jsem ji znova a znova otevíral a čekal, kdo se ozve. To bylo ještě předtím, než se email stal jedním z mých hlavních pracovních prostředků. Od té doby nadšení trochu povadlo, to známe asi všichni. Na druhou stranu, jak přesvědčivě ukázal mediální prorok Marshall McLuhan, nové technologie „nezabíjejí“ ty staré, jen mění jejich funkci. Tak je to pro mne s dopisem – ten totiž získal sváteční funkci a jsou věci, které (přes několik pokusů) do emailu prostě psát neumím a nechci; nejen proto, že dopis je proti emailu vcelku bezpečná forma komunikace. V čem může tato prostá aktivita pomoci našemu seberozvoji?

Komu, co a jak

Možná vám to přijde triviální, ale první uvědomění může přijít už s otázkou komu napsat. Kdo je pro mne v životě natolik drahou osobou, že jí chci věnovat tuto sváteční aktivitu? Rozhodně se to nekryje se všemi vašimi kamarády na sociálních sítích. Druhou úvahou je téma – nechcete psát o práci, možná nechcete psát banality… co vlastně toho druhého zajímá? Co máte společného, na čem vám oběma záleží? Dopis nemá jenom informovat, má potěšit – je to dar.

Třetí věcí, kterou považuji za velmi dobré cvičení, je samotné psaní. Ruku na srdce – poslední delší text, který jsem psal ručně, byla maturitní písemka. Od té doby vše na počítači. Nepopírám zjevné výhody, při úrovni mého rukopisu a úpravy bych asi nikdy nedostudoval. A co by vzešlo z grafologických textů, které se myslím ještě někdy při vyhodnocování uchazečů používají, to raději nechci domýšlet. Přiznám se, že jsem si na psaní rukou musel zvykat.

Předně – chcete, aby váš dopis hezky vypadal. Ať už to pro vás znamená cokoliv, pochybuji, že je to ušmudlaný papír plný škrtanců. Všechny ty kouzelné možnosti editace textu nás lecčemu odnaučují – už jenom možnost mazání a přepisování. Když jsem se k psaní dopisů vracel, začal jsem si psát koncepty, někdy je i celé přepsal. Při troše cviku už to jde v bodech a pak už jen stavíte věty. Neházíte slova na monitor, a pak přepisujete. Měli byste mít v hlavě přesné znění celé věty. Dívat se na ostatní věty, abyste se vyhnuli opakování některých vycpávek, a vůbec, alespoň v mém případě, trochu šetříte slovy.

Rituál psaní

Kolem psaní dopisu si můžete vystavět celý rituál, to snad říkat nemusím a fantazii se meze nekladou. Pokud jde o mne, rituál často obsahuje kavárnu, červené víno. A před pár lety jsem se vrátil k psaní plnícim perem. Zvykl jsem si na to překvapivě rychle a místo všemožně se povalujících propisek používám jen pero. Potěšit můžete pěkným dopisním papírem a obálkami, dnešní nabídka je široká. A pokud jde o doručení, zatímco mail nabízí pouze kliknutí, vy svým dopisem můžete překvapit mnoha způsoby, ale na ty si přijdťe sami.

Jak kdysi upozornil Tomáš Sedláček na svém blogu, velmi často podceňujeme staré dobré přikázání, totiž pomni, abys den sváteční světil. Myslím, že psaní dopisu není špatná cesta. Sebe upomenete na to, co je pro vás v životě důležité, navíc potešíte bližního svého a pocvičíte mysl nevšedním způsobem. Schválně, kdy jste to naposledy zkusili?

Jan Sládek

Příště něco o tom, co není jen pro skauty – psaní deníku.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 5

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Tomáš napsal:

    Jsem na tom úplně stejně, nedávno jsem si koupil plnící pero a taky píšu už jen tím. K tomu jsem před 14 dny pořídil sadu luxusních ručně dělaných papírů a poslal první dopis. Hodlám v tom pokračovat, neb to opravdu má úspěch.

  2. Martin Šauer napsal:

    Klasický dopis jsem psal rukou naposledy tak před 10 lety. Vůbec si neumím představit psát v dnešní době delší text rukou. Byl by to jistě jeden škrtanec vedle druhého. Ale zase by to byla dobrá výzva. 1 dopis každý týden nebo aspoň 2x do měsíce :)

    Ručně psaný dopis pro oblíbeného zákazníka (třeba i s nějakým drobným dárkem) jistě potěší.

  3. Carlos napsal:

    :-) dnes mi přišel můj první Parker (lowend za 490,-) a hodlám dělat to co vy. Myslím, že časem na to dojde spousta lidí a částečně se vrátí ke kořenům. Díky za článek.

  4. Eda napsal:

    K peru mě přivedla po dlouhých letech dcera, která našla po dědečkovi cca 30-40 let starý kousek zn. Agfa se zlatým hrotem, do kterého dala bombičku a pero hned psalo. Založila si stejně jako její maminka „kuchařku“, a často,když přijede z koleje, si do ní píše nové recepty oním perem. A začala psát perem i na přednáškách a je naprosto spokojená. Zkusil jsem to pero a byl jsem nadšený. Možnost uvolnit ruku a nemuset tlačit na papír, jako u některých kuličkových per a radikální změna v úhlednosti mého písma rozhodla. Na propisky jsem téměř zapoměl a nejen do diáře píšu prakticky už jen plnícím perem. Občas na opravu textu použiju Zmizík, což je další výhoda inkoustu. Doma v krabici schraňujeme památné dopisy z let minulých, které pro nás mají velkou hodnotu. Ano, email a sms zpráva se dají vytisknout a také založit pro památku, ale není to ono…dopis je dopis. Poradil jsem mladým, ať si napíšou alespoň pár dopisů, ať mají něco ze let zamilovanosti na památku, což s nadšením udělali. Vzpomínám si, jak jsem jako kluk čekal na pošťáky a večer se ptal rodičů, jestli mi něco nepřišlo. S dopisem jsem hned mizel do svého pokoje a opakovaně si ho přečítal. Mělo to své kouzlo. Emaily a sms nemají pro mě kouzlo vůbec žádné.

  5. Eda napsal:

    oprava: ať mají něco „z“ let zam….

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru