Plánování na volné noze
Poslední články od Sylva Ficová (Všechny články)
- Jak na jazyky III. – Čtěte, čtěte, čtěte. Čtěte všechno. - 2. 12. 2011
- Mít vše zaplaceno (díl II.) - 10. 10. 2011
- Jak na jazyky II – Naučte se poslouchat - 12. 9. 2011
Když jsem se před třemi roky po delším rozvažování rozhodla, že přestanu svůj pracovní čas dělit mezi učení a překládání a odejdu na volnou nohu, představovala jsem si to trochu jako Hurvínek válku. Netrvalo však dlouho a pochopila jsem, že k práci překladatelky nepatří jen překládání a komunikace s klienty, ale i papírování a především plánování času.
Plánování času je důležité hned z několika důvodů:
- Klient chce kvalitní překlad včas – na jeho dodání často závisí jeho další zakázka nebo projekt. Nedodržení termínu by pro něj bylo zklamáním a komplikací a mohlo by se stát, že si příště bude hledat jiného dodavatele.
- Nedostatek času nutí ke spěchu, hrozí proto, že překladatel něco přehlédne nebo opomene, ať už v samotném překladu nebo v jeho zadání – přísloví „práce kvapná, málo platná“ jistě nevzniklo náhodou.
- Vědomí, kolik času která zakázka vyžaduje a kdy ji dokončím, mě zbavuje stresu.
Základní členění aktivit
Při samotném plánování beru v úvahu různorodost své práce i to, že nežiju ve vzduchoprázdnu. Každý projekt vyžaduje jiné soustředění a trvá různě dlouho. Práce na technických dokumentech a lokalizaci se dá rozdělit do krátkých úseků, které můžu flexibilně měnit nebo přesouvat do jiných dnů. Překládání titulků naproti tomu vyžaduje větší soustředění a práci v souvislejších celcích, proto se mu raději věnuju dopoledne. Korektury nebo redakční úpravy dokumentů nebo filmů jsou méně náročné, a můžu na nich pracovat odpoledne nebo podvečer. Psaní článků nebo překlad knížky pak nechávám na dny (nebo večery), kdy nemusím myslet na nic jiného.
Asi půl dne týdně věnuju papírování a účetnictví – rozesílání faktur nebo nabídek, vyřizování telefonátů a pohledávek, placení účtů apod. Víkendy, večery a někdy i celé dny v týdnu patří rodině, přátelům a mým zálibám. Po tvrdých začátcích, kdy jsem často pracovala od nevidím do nevidím, si to zasloužíme všichni.
Odhad času při plánování
U každého projektu vycházím z toho, kolik slov nebo titulků přeložím za den. Praxe mě naučila, že k výslednému odhadu je dobré připočítat 25 až 50 % navíc, u kreativnějších projektů až 100 %. Pokud se vám to zdá přehnané, zkuste si spočítat, kolik času vás v práci „ztratíte“ telefonováním, e-maily nebo vyrušením a kolik ho musíte věnovat odpočinku (včetně oběda), abyste v práci mohli soustředěně pokračovat. Pokud vám vyjde, že denně věnujete skutečné práci víc než šest, sedm hodin čistého času, je možné, že na vás za rohem číhá syndrom vyhoření.
„Nafouknutí“ plánovaného času mi umožňuje větší flexibilitu v případě, že dojde k nepředvídaným okolnostem (výpadku internetu, problémům se softwarem), událostem v rodině nebo k nemoci. Pokud projekt přece jen dokončím dřív, můžu se věnovat urgentním zakázkám, jiné práci, studiu, zálibám nebo rodině.
Průběh plánování
Protože většinu pracovního a studijního času trávím u počítače nebo notebooku, případně se čtečkou, pro plánování používám týdenní, tzv. panoramatický diář Moleskine, obyčejnou černou tužku a gumu.
Úkoly si průběžně zapisuju do kolonky „To do“ (na první straně vpravo nahoře). Pod ně připisuju případné kontakty a poznámky. Detailnějšímu plánování se pak věnuju vždy na konci týdne a dne.
Nejpozději v pátek nebo během soboty si ke každému dni z následujícího týdne zapíšu úkoly a projekty, kterým se chci daný den věnovat, a naplánované schůzky, včetně těch soukromých. Na konci každého pracovního dne se pak rozhoduju, který úkol bude pro mě nazítří nejdůležitější – většinou si úkoly dokonce čísluju podle důležitosti (přitom uplatním svoje vrozené puntičkářství). Po dokončení úkolu sáhnu po tužce a s radostí ho škrtnu. Pocit úlevy, který se vždycky dostaví, je k nezaplacení.
Pokud jste četli pozorně, jistě jste si všimli, že jsem zmínila i gumu. I na tu někdy dojde – většinou u zmíněných „úsekových“ technických překladů, které v případě změny plánů můžu přesunout na jindy.
Kromě diáře Moleskine používám i online kalendáře, které slouží jako základní zdroj informací pro moje klienty. Obecný kalendář, z něhož je patrné, nakolik jsem v daném období vytížená, si vedu na překladatelském portálu Proz.com. Velké a zahraniční firmy často mají vlastní a podrobnější kalendáře, do kterých můžu zapisovat i plánované dny volna nebo případnou nemoc, většinou ale vypadají podobně.
Výhody papíru
Popsaný systém plánování času má ještě k dokonalosti daleko a i dnes se mi někdy stane, že všechno nevyjde tak, jak bych si přála. Přesto bych na něm zatím nic neměnila. „Papírové“ plánování má totiž několik výhod: nepotřebuju k němu napájení ani připojení k internetu a diář můžu s sebou nosit kamkoli, i na pracovní schůzky. A věřte, že na klienty často lépe působí, když vytáhnete diář a tužku, než když ťukáte něco do aplikace v telefonu.
„Víkendy, večery a někdy i celé dny v týdnu patří rodině, přátelům a mým zálibám.“ – závidím a tleskám. Volnonožkaření chce pevnou vůli, ale je-li výsledkem dobrého plánování (a dodržování těchto plánů) i tohle, je to úžasné a stojí to za to!
Ten veřejný kalendář na webu je zajímavý nápad. Nicméně neodrazuje to případné nové zákazníky Vás kontaktovat?
@Honza: díky. trvalo to a vždycky to není ideální, ale jednou z důležitých věcí je naučit se a nebát se říkat „ne“ a umět si vytvořit prostor (fyzický i časový).
@Lukas: online kalendář slouží spíš pro zahraniční klienty. přesto: nemám pocit, že by odrazoval, spíš naopak ;-)
pěkný článek