Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Design snímků není jen třešnička na dortu

By on 29. 1. 2011 in Nástroje with Počet komentářů: 4

Nebudu psát o tom, jak nám všem lezou na nervy prezentace, kdy přednášející publiku něco říká a odklepává jeden řádek textu za druhým (nebo má k ruce nějakého „podržklávesnici“, aby klikal za něj). Nebudu psát o tom, že ho publikum neposlouchá, protože už dávno ví, co jim chce říct. Čteme přece výrazně rychleji, než jak stihá přednášející mluvit.

Nebudu mluvit o tom, že se někteří přednášející často snaží svou prezentací zakrýt fakt, že nemají svému publiku co říci.

A už vůbec nebudu dávat konkrétní návody, jak na snímek vložit text či obrázek. Nástrojů na tvoření prezentací je na trhu velmi, velmi mnoho a v každém se to dělá trochu jinak.

Jedna věc však musí zaznít hned na začátku:

Ať už na výrobu své prezentace použijete MS PowerPoint, iWorks Keynote, OpenOffice Impress, GooglePrezentace, ZohoShow, Prezi, SlideRocket, 280 Slides nebo některý z desítek dalších nástrojů, dokud nebudete mít svému publiku co říct, bude stát za starou belu i vaše prezentace.

UX test: Převyprávějte svoji prezentaci bez snímků

Existuje jednoduchý způsob, jak zjistit, jestli vaše vystoupení za něco stojí: zkuste jej – alespoň v základních bodech předvést svým kolegům (přátelům, rodině aj.) bez podpory snímků. Uvidíte: budou-li vás poslouchat, stojí za to pustit se do přípravy prezentace.

A pokud vás poslouchat nebudou, nezoufejte. Vraťte se v přípravě vystoupení o krok zpátky a zkuste znovu promyslet její příběh.

Prezentační software „aka PowerPoint“ za chyby uživatele nemůže

V současné době patří PowerPoint k nerozšířenějším nástrojům na tvorbu prezentací. A jako takový se stal neprávem synonymem špatných prezentací. Budu se tedy držet lidového úzu a použiji jeho jméno jako zástupný symbol pro nečeský termín slideware, tedy software na tvoření prezentační či prezentační software.

PowerPoint nedělá špatné prezentace, problém vždy sedí někde mezi klávesnicí a židlí. A pokud si to onen problém nepřizná, dříve nebo později si uvědomí, že mu při vystoupeních jaksi ujel vlak.

Doba se rychle mění, přibývá nástrojů i stále kvalitnějších pomůcek, které vám pomohou udělat ze „slovního“ vodopádu působivou show. Přednáškové či konferenční místnosti jsou vybavené kvalitní audio a vizuální technikou. Dnes běžně dostupné projektory zvládnou vysvítit i menší barevné nuance, takže se nebojte vyhrát si nejen se strukturou, ale i s grafickou stránkou celé prezentace a jednotlivých snímků. Proč?

Mozek vašich posluchačů se na vaše vystoupení předem připravil

V průběhu evoluce lidského druhu se proměnil i způsob, jakým člověk „poznává“ svět. Tedy přesněji, rozvinul se nový způsob, kterým zpracovává informace vstupující do mozku.

V 60. letech 20. století popsal psycholog Allan Pavio „teorii dvojího kódování“, která přinesla zcela nový pohled na to, jakým člověk ukládá do mozku získané informace. Velmi stručně řečeno, Pavio mluví o dvou samostatných, specializovaných podsystémech vnímání, které pracují s „kódy“, tedy reprezentacemi skutečnosti.

První z nich zpracování verbální stránku informace, tedy jazyk a slova. Druhý kód potom pracuje s neverbálními objekty a událostmi. V mozku tyto proudy ukládají různými způsoby. Zatímco první využívá asociací a hierarchického uspořádání, druhý organizuje jednotlivé části informace podle jejich vztahu k celku.

Přestože výzkumy Pavia a dalších vědců, kteří se teorií duálního kódování věnují, stále ještě čekají na dostatečné empirické doložení, daří se jim teorii dvojích kódů celkem úspěšně obhajovat více jak čtyřicet let.

Nejsem zde od toho, abych rozhodl, nakolik je Paviova teorie pravdivá. Při tvoření prezentací s ní ovšem pracuji.

Slova tvoří jen jeden kód, ten druhý tvoří obrazy a události. A v praxi jsem si ověřil tvrzení Paula Ardena: Čím překvapivější bude vizuální stránka vaší prezentace, tím více lidí si ji zapamatuje. A co je ještě důležitější, zapamatují si i vás. (Paul Arden)

 

Proto mi přijde celkem zbytečné zaplevelit snímky prezentace hromadou řádků textu (méně emotivně: nabídnout očím něco ze slov, která přednášející říká, aby i oči měly vodítko). I obyčejným textem můžete s trochou úsilí vykouzlit hezky vypadající snímky. A když k tomu přidáte i vhodný obrázek, bude publikum jen vrnět blahem.

Jen si musíte dát pozor, abyste to s grafickými kreacemi nepřehnali.

Pozor na signál a šum

V knize Prezentace a zen odkaz na recenzi využívá Garr Reynolds vynikající přirovnání po stránce designu nevydařeného snímku k míře šumu (tedy nechtěné informace), která zkreslí sílu signálu (smysluplné informace), tedy pomocí veličiny Signal-To-Noise Ratio (SNR nebo S/N).

Design (a vlastně i úspěch) celé prezentace nestojí jen na tom, jak vypadají vaše snímky. Design prezentace spočívá v něčem daleko hlubším: musíte dobře promyslet, co použijete a co vypustíte.

Ale u snímků platí toto pravidlo dvojnásob.

Odrážky nejsou úplně špatné

Klasické odrážky (s tečkou či jiným symbolem na začátku, nebo jako samostatné věty bez nich) nabízí mnoho výhod. Jsou jasné, snadno se přeletí očima, shrnují nejpodstatnější informace – co víc byste si mohli přát?

Výše zmíněné výhody mají jednu velkou nevýhodu: platí především pro tištěné materiály. Dnes ale publikum u prezentace neočekává, že bude něco „číst“. Očekává, že se bude bavit – třeba jako se baví i u dokumentárního filmu.

Prostor na snímku není velký

Jestliže pravidelně sedáváte před prázdným snímkem a váháte, co všechno na něj dát, určitě si říkáte: „Co to plácá za nesmysly? Že není veliký?“

Není veliký. Omezuje vás především velikost textu, který musí být vidět po celé místnosti, Proto by si měl člověk dát práci i s tím, že si vše dopředu promyslí.

Stejně jako jste plánovali strukturu prezentace, zamyslete se také nad tím, co přesně chcete svými snímky publiku říci. Jestliže vaše prezentace nepodporuje váš příběh a pokud publiku nepomáhá pochopit fakta, která sdělujete, potom je to jednoduše jen přítěž. (parafráze prof. Kosslyna in Reynolds, G. (2009) Prezence za zen, s. 120)

Promyslete pečlivě, jaké informace se na snímku musí objevit. Nebojte se vzít do ruky tužku, načrtnout si pár obdélníčků nebo vytisknout několik stránek s prázdnými snímky prezentace (v PowerPointu např. zobrazení Podklady, v GoogleDocs Rozvržení snímků) a pusťte se do práce.

Kromě hlavních vizuálních informací (tedy hlavních obrázků či textu na snímku) přemýšlejte i nad takovými maličkostmi, jakou jsou popisky grafů, tabulky, jednotlivé grafy, ikony, symboly a další drobnosti, které v běžném chvatu člověk rád neřeší. Přemýšlejte, jakými obrázky ilustrovat slova, která chcete na snímek napsat. (A naopak, jakými slovy doplnit obrázky, které chcete v prezentaci mít.)

Potřebujete opravdu všechny texty tučně? Musí být na jednom snímku tolik vět? Co by se stalo, kdyby se každá věta dala na samostatný snímek? Neobejdete se bez některých údajů? Musí být tabulka skutečně takto podrobná? Proč by měla být v grafu vodítka? Není díky nim naopak nepřehledný? A je to vůbec správný typ grafu? Musí být na každém snímku prezentace firemní logo?

Podobných otázek si můžete položit desítky… Udělejte to – a vaše publikum vám poděkuje.

Jak vytvořit snímky, aby k něčemu byly?

Ne každému se poštěstí, že má grafické cítění v krvi už od narození. Ne každý umí zasednout k počítači, podívat se na prázdnou stránku, naházet na ni vše, co na ní má být, a vytvoří dílo, které bude hravě konkurovat dílům Leonarda da Vinciho.

My, obyčejní smrtelníci, si musíme k „designovým“ dovednostem trochu pomoci. (A nebojte se, i ti zvláštní jedinci, kteří jakoby z rukávu na jedno sezení vysypou skvělý výtvor, se museli učit. A mají za sebou stovky, ne-li tisíce hodin strávených ostřením svých dovedností.)

Robin Williamsová mluví ve své knize Non-Designers Design Book o čtyřech základních pravidlech designu: Contrast-Repetition-Alignment-Proximity. Úsměvné zkratkové slovo, které vzniklo z názvů jednotlivých principů, samozřejmě v knize nenajdete. Autorka na něj jen velmi opatrně (tedy tak, aby si toho každý všiml) upozorňuje. (Williams, R. Non-Designer’s Design Book, s. 13)

Stačí si dát na tyto čtyři principy pozor – a vaše prezentace bude vypadat k světu.

Kontrast: publikum nesmí o sdělení pochybovat

Kontrast patří k nejsilnějším principům designu. V podstatě jde o jasný rozdíl mezi jednotlivými prvky na snímku. Jeden z nich musí být dominantní, ty ostatní jeho sdělení podporují.

Publikum nesmí váhat, co chcete snímkem zdůraznit. Vytvářejte proto snímky, na kterých bude jeden jasně dominantní prvek, aby si byli vaši diváci okamžitě jistí, o čem mluvíte. A pamatujte: nejsou-li dva prvky stejné (tedy nepatří-li k sobě), udělejte je úplně jiné.

Prázdný prostor není na škodu

Spousta lidí má pocit, že musí v ploše snímku zaplnit každé prázdné místo. Nesmysl. Podívejte se do jakéhokoliv lepšího značkového obchodu – a zjistíte, že místo zaplněných regálů jako v supermarketu uvidíte naopak spoustu prázdných míst a ploch. Právě prázdného prostoru využívají designéři k tomu, aby z „nicoty“ vyniklo jejich sdělení – tedy jejich produkt. A v prezentaci to můžete dělat stejně.

Opakování: dejte publiku šanci najít cestu

Stejné (nebo podobné) prvky sjednocují vizuální stránku vašeho příběhu a pomohou vašemu publiku udržet nit.

Pozor však na suché a fádní přednastavené šablony v konkrétních programech. Ty rozhodně nejsou řešení. Snad i proto, že jsou „přednastavené“ a že je může použít každý. A asi nechcete, aby vaše prezentace vypadala stejně jako prezentace člověka, který nabízel svůj produkt před vámi.

Jestliže postavíte svoji prezentaci na velkém množství různorodých obrázků, budete si muset ohlídat, jak snímky vypadají. K ne každému obrázku se hodí stejná barva pozadí, ne každý obrázek můžete doplnit stejně barevným textem. Proto si pro případ různorodých obrázků vytvořte nějaký stmelující prvek a důsledně jej v prezentaci používejte.

Vytvořte si jednoduchý motiv

„Motiv“ se může ve vaší prezentaci objevit nejen ve struktuře příběhu prezentace, jako se například stalo v prezentaci Marka Leniera (Jeho vystoupení využívalo klasického motivu „zločinu“ a před porotou se běžný občansko-právní spor proměnil ve vyšetřování vraždy.)

Mnohem snadněji můžete ale použít jednoduché vizuální prvky. Ty propojí zdánlivě neslučitelné informace a sdělení na jednotlivých snímcích a vytvoří jednotný vizuální styl celé prezentace.

Pomoci si můžete ledasčím. V celé prezentaci například:

  • dodržujte jednotné písmo z jedné rodiny,
  • vkládejte texty do obrázků v „boxech“ či „nálepkách“,
  • zarovnávejte texty na snímku stejným způsobem,
  • stínujte objekty pomocí stejného efektu odkaz,
  • používejte jednotné pozadí pro jednotlivé „kapitoly“ přednášky,
  • a mnoho a mnoho dalších.

A i drobné vizuální prvky (třeba i kliparty) používejte vždy ve stejném stylu. Mnohdy to jsou opravdu drobnosti, ale o tom je přesně dobrý design: musí být jasně vidět, do snímku patří – a proč.

Logo společnosti nemusí být na každém snímku

Politika firemních prezentací bývá neúprosná: „Je to „naše“ prezentace, tak v ní musíme být.“ A proto se nakonec na každém snímku objevuje logo společnosti – i když se to zrovna do stylu snímku nehodí.

Vážně musí být na každém snímku vaše logo? Pochybuji. Logo přece zákazníka nezajímá – zajímá ho váš produkt. Nebo se pletu?

Zarovnání: každý prvek musí mít jasnou vizuální myšlenku

Na snímku by se nemělo nic objevit náhodou. A na náhodném místě.

Umístění každého prvku musí být naprosto jasné a pevné – a kdybyste jej jen o kousek posunuli, vzhled celého snímku se zhroutí.

Stejně jako vaše prezentace sleduje linii příběhu, měl by se nějaké linie držet i každý snímek. Toto neviditelné vodítko nebude na všech snímcích stejné a při tvoření snímku ho třeba budete muset chvíli hledat. Ale najděte ho a přichytněte k němu ostatní objekty.

Nebojte se opustit bezpečné vody centrování

Méně zkušení tvůrci prezentací se drží centrování objektů na snímek víc, než se drží kudlibabka chlupů kokršpaněla.

Není se čemu divit. Když zarovnáte objekty na střed, nemusíte se bát, že něco přestřelíte. Je to prostě bezpečné. A stejně bezpečné je i zarovnávat texty do neviditelných, vodorovných řádků.

To ovšem platí do okamžiku, než použijete nějakou ilustrační fotografii. Potom se dosud pěkně plynoucí řádky změní v lán kudlibabek a tím už tak snadno neprojdete.

Nebojte se zarovnávat „na praporek“ (tedy vlevo). Nebojte se text uvolnit z řádků. Najděte jasné vizuální vodítko celého snímku – a text k němu připněte.

Příbuznost: ukažte publiku, které věci patří k sobě

Příbuzné objekty by se měly objevit u sebe, aby je obecenstvo vnímalo spíše jako skupinu než jako objekty, mezi nimiž není žádný jasný vztah. Když k sobě přiblížíte prvky, které mají společného jmenovatele, budou vaše snímky (a celá prezentace) působit uhlazeně.

Proto se například nebojte vytvářet v přednášce podkapitoly a jasně je od sebe oddělujte. Můžete je třeba odlišit jinak barevnými snímky, můžete použít jiné pozadí nebo jinou barvu motivů. Ale pozor, všeho s mírou. Nechcete přece, aby se z vaší prezentace stal supermarketový regál označený „Akce“, kde se o pozornost zákazníka tluče různé zboží, které nikdo nechce.

Jak pracovat s obrázky?

Na téma „jak v prezentaci používat ilustrační obrázky“ by se dala napsat celá kniha. Vlastně již existuje, ale pokud vím, ještě ji nikdo nepřeložil do češtiny. Garr Reynolds v ní o tom, jak používat obrázky v prezentacích mluví na mnoha a mnoha stranách a na svého čtenáře sype užitečný tip za druhým. A doplňuje je o praktické ukázky.

Zde nabízím stručné shrnutí dvou postupů.

Pravidlo třetin

Známé pravidlo „hezkých“ fotografií. Rozdělte svůj dvěma vodorovnými a dvěma svislými přímkami na devět stejně velkých polí. A do průsečíků přímek vkládejte informace, které chcete na svém snímku zdůraznit.

Pravidlo zlatého řezu

Již od dob renesance dumali umělci nad ideálními poměry v proporcích různých objektů. A z jejich výpočtů vzešla konstanta φ  o velikosti 1,618 (známá z populárního blábolu thrilleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda).

Rozdělení snímku podle pravidla zlatého řezu vede vytvoření vyváženého snímku, kdy hlavní vizuální prvek dominuje druhému – ale nepůsobí hamatně.

Jakými obrázky a vizualizacemi snímky ilustrovat?

Zaprvé, kvalitními. Zadruhé, takovými, které podpoří vaše sdělení. Zatřetí, třetí pravidlo není.

Kde získat kvalitní fotografie?

Pokud připravujete prezentaci důležitou (tj. pracujete i s rozpočtem), vyplatí se fotografie si zakoupit. Zkuste istockphoto.com, které nabízí různé ceny za snímky různé kvality. A i za ty nejkvalitnější snímky dáte v přepočtu od nějakých 200,- za kus. A je z čeho vybírat.

Ne vždy má člověk k dispozici rozpočet, a proto se vyplatí porozhlédnout se po fotografiích jinde. Často využívám snímky v různých verzích licence Creative Commons ze stránek Flickr.com. I na Flickeru se najdou kvalitní fotografie, jen musí člověk o něco déle hledat.

Jak pracovat s videem?

Samostatnou kapitolu designu prezentace tvoří práce s videem a dalšími multimediálními prvky. Obávám se však, že by se text opět neúměrně natáhl, a proto se na téma videa v prezentaci vyjadřovat nebudu. Snad zmíním jen to, že takový vhodný krátký klip umí vaše publikum probudit, přitáhnout k prezentaci – a přinejmenším pobaví.

Jak zařídit, aby obrázky podporovaly vaše sdělení?

Pokud budete po svém publiku chtít, aby hledalo skrytý význam v tom, co říkáte, a v tom, co ukazujete, velmi brzy vás přestane poslouchat. (parafráze výroku profesora Kosslyna in Reynolds, G. (2009) Prezentace a zen, s. 120)

Při vytváření snímků není jiná cesta než vědět, co přesně chcete říkat. Nemyslím tím doslova (i když to někdy pomůže), ale měli byste mít aspoň rámcovou představu, kolik a co chcete k danému snímku říci.

Čeština je– stejně jako další evropské jazyky – jazyk metaforický. A to daleko více, než kolik nám ve škole říkalo učitelstvo řádu češtinářského.

To se tehdy člověk jen dozvěděl, že je metafora třeba spojení „prší listí“ a v literatuře chvíli pitval Wolkerovu Poštovní schránku. Ale že by se s ním někdo bavil o tom, jak tento význam znázornit, na to si bohužel nepamatuji. A přitom je to tak jednoduché.

Má to však háček: musíte vědět, o čem chcete mluvit. A potom se už nebojte hledat „skryté“ významy pod jednotlivými slovy, využívejte detailů, využívejte asociací, analogií a dalších metod.

Efekty v prezentacích: ano či ne?

Při řešení designu snímků a prezentace se nejde nezastavit u proklínaných animací a pohybových efektů, kterými můžete své snímky doslova „rozběhat“. Většina příruček o prezentování tvrdí, že by se jich měl člověk vyvarovat a uvádí jeden a argument za druhým. Nejsem si úplně jistý, zda se všemi souhlasím.

Myslím si, že přechod či animaci ve snímcích nemusím být na škodu: jen ovšem s rozumem – a za předpokladu, že i samotný pohyb prvku na snímku podpoří vaše sdělení.

A na závěr: zastavení

Mluvit o designu snímků a ucelenosti prezentace bez konkrétních a především ucelených příkladů (jen s několika ilustračními obrázky po straně) asi není úplně nejlepší řešení. Člověku se těm výše zmíněným „pravdám“ nechce moc věřit.

A tak vám tedy nabízím ukázku „taky-prezentace“. A když se na ni budete dívat, zkuste se zamyslet nad tím:

  • jak jsou snímky (záběry) vycentrované,
  • jak na sebe navazují,
  • na jaké detaily se soustředí, a
  • jak velké detaily zabírají,
  • jak spolu jednotlivé záběry kontrastují,
  • jak celý příběh pracuje s emocemi,
  • co všechno zůstává nevyřčeno
  • a co všechno si musí divák domyslet

Uvidíte, třeba se vám dají výše zmíněný tipy do souvislostí.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=h-8PBx7isoM[/youtube]

Tak co, už víte jak na prezentaci?

Reklamy jsou vynikajícím místem, kde se můžete pro svá vystoupení inspirovat. Předcházející reklamu například považuji za jednu z nevydařenějších ukázek toho, jak by se taková prezentace mohla připravit. Zkuste se z ní také poučit.

A protože by divák neměl při vaší prezentaci zůstat na pochybách, co přesně máte na mysli a jak by se měl po vašem vystoupení zachovat, musí na závěr celé série článků zaznít i to, jaké rady si máte odnést.

  • Zpomalte a vše pečlivě promyslete.
  • Zaměřte se na silné emoce.
  • Zapůsobte na diváka silným příběhem

–      ale nevyděste ho.

  • Odstraňte ze snímků zbytečný balast.
  • Vytvořte svou prezentací scénu, kterou si bude chtít zapamatovat.

Lukáš Bajer

celý seriál o prezentacích můžete stáhnout jako ebook odtud

Použitá (a doporučená) literatura:

REYNOLDS, G. (2009) Prezentace a zen. ISBN: 978-80-7413-047-2

REYNOLDS, G. (2009) PresentationZen:Design. ISBN: 978-0-321-66879-0

ROAM, D. (2008) Nápady na ubrousku. ISBN: 978-80-903912-9-1

ATKINSON, C. (2008) Působivé prezentace pomocí PowerPointu 2007. ISBN 978-80-251-2119-1

WILLIAMS, R. (2008) Non-Designer’s Design Book. ISBN 978-0-321-53405-7

SAMARA, T. (2008) Grafický design. ISBN: 80-7391-030-6

a další.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Mode Fotograaf | 6. 11. 2011
  1. Deiky napsal:

    To video nakoniec je super k celemu kontextu zapada…. Nakoniec sa pri jeho pozerani clovek naozaj zamysli nad tym, ze prezentacia by mala mat pribeh, pretoze ked nieco podame príbehom je to lahcsie zapamätatelné aj ked to nemusi byt vzdy „depresivne“ ved aj smiech je emóciou…

    Super…

  2. Lenka napsal:

    Celý článek je velice přínosný. Přečetla jsem ho jedním dechem a autorovi velice děkuji.

  3. Martin napsal:

    Nemáte někdo odkaz na ebook co je v odkaze na konci článku?

    Mohl byste mi někdo kdyžtak poslat na mzaplo@gmail.com

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru