Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Musí to být zrovna prezentace? A kdo ji bude poslouchat?

By on 15. 12. 2010 in Rozvoj with Počet komentářů: 4

A udělejte to pořádně, tenhle tendr musíme dostat. Podobná věty zaznívají v mnoha různých obměnách v nejedné zasedačce. Prezentace projektu, prodej produktu, seznámení s novými informacemi… Ty všechny a ještě mnoho jiných důvodů vás vedou k tomu, že se „postavíte“ před publikum a začnete…

A tady zastavím. Začnete mluvit? Nebo to jen jedna z možností, jak své „posluchače“ s vaší nabídkou či pohledem na věc seznámit?

Zkuste se nejdříve zamyslet

Prezentační software (respektive jeho špatné používání) zaplevelují nejednu konferenční síň. A proč? Protože se to tak dělalo vždycky.

Pravda, dobrý argument. Zůstane ale stejně atraktivní, když se na něj podíváme trochu zeširoka? Když se podíváme na dobu, v níž žijeme? Jsme přece v době, kdy by se všichni měli začít chovat „jinak“. Jen tak se stanou/zůstanou pro své klienty atraktivní. Jsme v době, kdy dennodenně přibývají nové nabídky – a ne každý se může ujišťovat, že jeho produkt nikdo „zkopírovat“ nemůže.

Je v takové době nejlepší možnou cestou k úspěchu dělat všechno tak, jak jste to dělali dosud? Stejným způsobem, stejnými postupy, stejnými metodami? Nemyslím.

A když už se dostaneme k tématu prezentací, ujišťovat se starými, vyzkoušenými, léty prověřenými metodami (protože tak se to dělalo vždycky) nemusí být úplně nejlepší nápad. Jsou ale věci, které se ovšem nemění. Nikdy. Například to, že si člověk prezentaci připravuje.

S čím přicházím?

Když se objeví článek o prezentování, většinou člověk narazí na všeobecně pojaté rady od kroků přípravy až po to, jak byste se měli při vystoupení chovat. Určitě to není na škodu, člověk by si měl během přípravy i vystoupení uvědomovat mnohé.

O čem se ale v těchto článcích mnoho nemluví, jsou okamžiky ukryté jakoby „za“ prezentací – ty, které by neměly být na první pohled vidět, ale které celé vaše vystoupení přípravu od samého začátku ovlivní.

Proč vlastně vystupuji?

První věc je samozřejmě důvod, proč vlastně prezentujete. Emil Hierhold mluví ve své knize Rétorika a prezentace (Praha: Grada, 2005) o deseti různých druzích vystoupení.

Každý jeden typ vystoupení se od sebe něčím liší. Jedno vystoupení bude kratší, jiné podané odborně, další mluví k širokému publiku, a proto používá populárně naučný styl. A prezentace produktu bude zcela určitě vypadat jinak, než třeba vystoupení na tiskové konferenci. Různé typy vystoupení totiž spojuje jedno: různé očekávání publika.

Ke komu mluvím?

Kdo bude přede mnou sedět? Ke komu budu mluvit? Dvě naprosto jasné otázky, které si však ne každý prezentátor položí.

Kdyby se totiž zeptali všichni prezentátoři, nikdy by nevznikly historky o tom, jak nějaká prezentace stála za nic. Prezentátor by totiž od samého počátku počítal s tím, KDO jej bude poslouchat. Počítal by s tím, co od publika může očekávat. Přemýšlel by o tom, proč jej vlastně přišli poslouchat, kolik toho o tématu ví, jak se k němu staví – a jestli se vůbec na jeho vystoupení těší.

Tolik témat v jedné větě si zaslouží trochu podrobnější zastavení. A s dovolením použiji můj vlastní pohled.

Vždy, když si vystoupení připravuji, snažím se vidět svého posluchače. U vystoupení na poradách v rámci organizace je to jednoduché: posluchače člověk zná a snadno si může představit, jak budou na kterou „novinku“ reagovat.

Horší je to s prezentacemi pro lidi méně známé. A připravovat si prezentaci pro lidi úplně neznámé, to je úplně jiné „kafe“.

KDO?

Thomase Wieke Prezentace (Grada Publishing, a.s., 2006, respektive překladatelka I. Zapletalová) vytvořil z tázacího zájmena velmi užitečnou pomůcku.

Zcela jinak budu mluvit k publiku, ve kterém budou sedět jen učitelé. Trošku jinak budu mluvit k publiku složenému z ne-učitelů. A mé vystoupení bude vypadat úplně jinak, budu-li mít v publiku příslušníky Generace Z (pro pojmu neznalé, současné žáky základních a středních škol).

S vaší prezentací byste se měli chovat stejně. Ne každý pronikl do problému tak hluboko jako vy. Ne každého zajímají tuny odborných pojmů. Ne každý se naopak těší, že uvidí „lehkou, uvolněnou prezentaci“, která mu však nic nového nepřinese. A ne každý si koupí nový produkt jen proto, že ho zavalíte „důležitými“ technickými specifikacemi a zajímavými detaily.

Bližší pohled na publikum

Když už budete u toho přemýšlení o tom, kdo že vám to bude sedět v publiku, zkuste se na tyto bytosti podívat ještě podrobněji.

Kdykoliv si chystám vystoupení pro „nové“ publikum, používám myšlenkovou mapu, kterou jsem si upravil pro „svá“ vystoupení podle jednoho z „pracovních“ materiálů v knize E. Hierholda Rétorika a prezentace (materiál Target-analyzátor skupiny, s. 383)

Za každou cenu se snažte o svém publiku zjistit co nejvíce.

Jedná-li se o firemní prezentaci, určitě neuškodí vědět, kdo přesně sedí v publiku, jaké je jejich pracovní zařazení, jaké jsou jejich rozhodovací pravomoci a zda budou přítomni všichni lidé, kteří budou o případném nákupu rozhodovat – a jestli tam vůbec bude někdo, kdo bude tento produkt ve výsledku používat.

(Následným bouřím, které vyvolala rozhodnutím „od zeleného stolu“, se dá snadno zabránit. Stačí k rozhodování o zakoupení či zřízení služby pozvat také lidi, kteří s tímto produktem budou pracovat. Raději nebudu přímo jmenovat konkrétní případy. Asi bych to neměl říkat takhle otevřeně, ale jako divák, který nebude muset službu používat, jsem se při vystoupení úředníků docela dobře bavil…)

Jedná-li se o „odbornou“, motivační nebo informační přednášku, které se bude účastnit nespecifikované množství posluchačů a kde se nedá přesně určit, co přesně jsou zač, pomáhám si jednoduchým způsobem.

Představím si tři, respektive čtyři posluchače. První bude člověk nadšený novými myšlenkami od samého začátku, který se nemůže dočkat, aby si něco z toho vyzkoušel. Jeho protipólem bude škarohlíd, který na školení či prezentaci přišel z donucení (a kterého stejně nepřesvědčím). A mezi nimi se budou pohybovat dva posluchači – ti otevřenější novým nápadům a ti, které budu muset přesvědčit dostatečným množstvím konkrétních příkladů.

Kdybych vycházel z publika křivky šíření inovací, budou potom mým ideálním publikem early adopters, publikum, na které se budu především soustředit, bude majorita a pomocí konkrétních příkladů se budu snažit mluvit k větší části „late adopters“. A škarohlídy (tedy laggards), těmi se budu zaobírat jen do té míry, aby se během vystoupení nenudili. (A bude-li to prezentace kombinovaná s workshopem, aby v práci ostatním neškodili.)

Nebudu probírat celou část Posluchači v myšlenkové mapě, protože se domnívám, že jednotlivé body mluví za sebe. Zastavím se jen u posledního, tučně zvýrazněného bodu Reakce.

Zde se snažím podrobněji definovat nejen to, co přesně chci, aby na konci prezentace jednotliví posluchači udělali. Druhou reakcí, nad kterou se zamýšlím, je konkrétní „slovní“ reakce, kterou bych rád z jejich úst po vystoupení slyšel.

Dovolím si konkrétní příklad: mluvím-li ve svém vystoupení o nových technologiích a aplikacích, které bychom mohli v hodinách ve škole používat, snažím se přesně definovat to, kterou zmíněnou aplikaci použije která z výše uvedených skupin jako první. Podle této „očekávané reakce“ totiž postavím vysvětlení, jednotlivé ukázky či konkrétní příklady z praxe.

Na co se zeptat organizátora?

Příprava přednášky se neobejde bez užší spolupráce s organizátorem. Po několika „spálení se“ jsem si do své mapy o publiku připravil ještě několik dalších otázek, které potřebuji od organizátora zodpovědět.

Myslím, že otázky mluví samy za sebe. Takže jen zdůrazním: ano, je důležité vědět, na jakém počítači se bude prezentovat – a jestli si náhodou nemůžete připojit svůj vlastní počítač.

Pokud je to jen trochu možné, dělejte všechno proto, abyste mohli vystupovat se svým zařízením. Aspoň vás nic nepříjemně nepřekvapí.

Celou mapu si můžete stáhnout jako dokument ve formátu .pdf (odkaz), jako mapu v programu Mindmanager 9 odkaz http://www.biggerplate.com/viewMapImage.asp?ID=1099 nebo jako mapu v programu Freeplane, respektive Freemind odkaz.

Vážně to musí být prezentace?

A než se v tomto prvním dílu seriálku o prezentacích úplně rozloučíme, zkuste se podívat na krátké schéma „Musí to být zrovna prezentace“.

Ač myšleno žertem (a ač mě příprava prezentací hodně baví), přece jen si myslím, že prezentace není vždycky nejvhodnější způsob, jak svému publiku informace předat. Cest totiž existuje vždy několik.

Dostali jste se na samý konec schématu? Nezbývá vám jiná možnost? Tak dobře, v příštích dílech se podíváme na to, jak byste si mohli přípravu prezentace usnadnit… a zpříjemnit.

Lukáš Bajer

Použitá literatura:

HIERHOLD, E. (2005) Rétorika a prezentace. Praha: Grada publishing, a.s. ISBN 80-247-0782-9
WIEKE, T. (2006) Prezentace. Praha: Grada publishing, a.s. ISBN 80-247-1682-8

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Jak dostat do prezentací příběh… a proč to vlastně dělat | Mít vše hotovo.cz | 12. 1. 2011
  1. Rydlan napsal:

    Ahoj, díky za hezký článek, jen prosím o uveřejnění všech odkazů na konci článku, je tam odkaz jen na mapu pro Mindmanager 9. Díky.

  2. Ike napsal:

    Hezký článek. Jenom nejsem schopný najít odkaz na stažení mapy ve FreeMindu.

  3. workaholic napsal:

    Díky za komentáře. Zde je odkaz na stažení mapy ve Freemindu a Concept Draw Office MindMap http://goo.gl/mg0Fi

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru