Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Další level plánování – hodnoty, role, osobní poslání

Minule se lehce nakouslo téma plánování. Byla řeč o některých mýtech, které kolem time managementu kolují. V plánování času mimo mýtů existují i pasti a možná jste uvázli v některé z nich. Možná se točíte v jednom kruhu a vlastně nevíte, co změnit, aby vás to více bavilo. Time management může být i zábavný a hlavně je to něco, co vám neřídí čas jen právě teď. Řídí vám celý život a určuje vaši budoucnost. Tento díl pokročí do větší hloubky a ukáže, jak získat ten správný směr.

Znáte odpověď na otázky: Co bude za 30 let, pokud budete věci dělat tak, jak je děláte dnes? Jak poznat, který úkol je pro mě důležitý? Jak více zharmonizovat svůj život?

Vše začíná otázkami o životě

Jak se změnil můj život ve srovnání s minulým rokem? Dosahuju lépe výsledků? Žiju harmonický život? Věnuju práci a rodině tolik času kolik chci? Má někdo v mém okolí pocit, že se mu ozvu, jen když něco potřebuju? Vím, jak chci žít příští rok? Vím, jak chci žít za 10 let?

Často se stává, že pokud někdo např. podniká, tak nemá čas na rodinu. Všechno obětuje svému podnikání, své firmě anebo ještě hůře svému povolání jako zaměstnanec ve firmě někoho jiného. Lidé, co sahají po diáři a hledají rychlé návody v time managementu jsou často přepracovaní a někteří se pyšně pasují jako workholici. Mám takové období za sebou a vidím, jak ve stejné pasti jsou někteří mí kamarádi. Cítí se důležitě a nepostradatelně. Mají pocit, že oni sami dokážou vyřešit problémy nejlépe. Milují problémy, aby je mohli řešit a být ti „skvělí hasiči problémů“. Sami si myslí, že je jejich okolí uznává, protože jsou tak dobří hasiči. Ale není to pravda.

Moc hezky to popisují v knize Restart, kde si přečtete, že správná frajeřina je mít volno pro sebe a svojí rodinu. Lidé se syndromem workholismu pracují jako šrouby (respektive, to si sami myslí), ale výsledek jejich práce je slabý. Mají dlouhé seznamy úkolů, na všechny požadavky přicházející z okolí řeknou ano a s radostí v srdci si přidají další úkol do seznamu. A pokud se zeptáte: „Co je na tom seznamu vlastně prioritní?“ Odpoví vám: Všechno. Mají pocit, že všechno je v kvadrantu 1 (naléhavé a důležité – viz kniha 7 návyků). Často ani neví, proč něco dělají, ale baví je být hasičem. Panem nepostradatelným. Otázka: „Jak bude jejich život vypadat za 30 let?“ Odpovězte si sami.

Existuje řešení?

Zastavte se a vystupte z toho kolotoče. Toto udělá každý, kdo si koupí diář Franklin Covey. Každý majitel diáře se minimálně jednou za rok zastaví a podívá se na svůj život pohledem zvenčí. Pohledem, který vám pomůže zjistit, kdo jste, kde jste, co v životě chcete. A tak můžete určit budoucí kurz vaší cesty pro další rok.

Než ale budeme schopni plánovat budoucnost, musíme zjistit, kde právě jsme. Každý plán je vlastně cesta z bodu A do bodu B. Dnes začneme bodem A a dopravním prostředkem, který nás do budu B doveze.

Pojďme se pustit do analýzy místa, ze kterého vycházíme.

Hodnoty

Prvním krokem uvědomění  je definice vlastních hodnot. Každý z nás má své vnitřní hodnoty, kterými se řídí, podle kterých se rozhoduje a kterým věří. Tyto hodnoty jsou z nás cítit, aniž bychom je museli nahlas říkat. Už jste jistě zažili situaci, kdy jste potkali někoho, koho jste nikdy neviděli a cítili jste, že je jako vy. Že sdílí podobné anebo dokonce stejné hodnoty. A s takovým člověkem vám bylo dobře.

Uvedu své první 3 hodnoty, které mám já ve svém diáři a podle kterých žiju.

  1. Leadership – Podporuji své okolí. Jdu jim příkladem. Vždy mám pozitivní postoj a emoce. Vedu lidi k pořádku. Jsem pokorný. Vytvářím týmy a jsem týmový hráč.
  2. Integrita – Mám ve svých věcech pořádek. Co slíbím, to splním. Pravidelně ukládám na konto důvěry. (poznámka: poslední věta souvisí s kontem důvěry z knihy 7 návyků … – povinná četba)
  3. Rodina – Zlepšuji zabezpečení své rodiny. Věnuji svůj čas pravidelně rodině. Dávám své rodině lásku a podporuju ji.

Tyto hodnoty jsou ve mně pevné a stabilní. Ačkoliv jsem si je zapsal už před nějakým časem, cítím, že to je přesně ono. Mé okolí se na mě může v tomto spolehnout. Až budu plánovat příští rok, tak budu dělat revizi svých hodnot. Jak jsem se dnes na ně koukal. Jsou správně definované a přesně popsané. Nebudou se měnit.

Napadá mě několik častých otázek, které se vám mohou honit hlavou:

  • Mohou se moje hodnoty časem měnit? Ano, to se může stát. Není to špatně.
  • Kolik hodnot si mám definovat? Kolik chcete. Já jich mám 6.

Role

Další důležitou součástí uvědomění si sebe sama je definice vašich životních rolí. Pro mě je to několik rolí. V každé roli mám jiný úkol a jiné poslání. Mezi moje role patří např.: manžel, otec, syn a vnuk, student VŠE, internetový marketer, majitel firmy atd. Každá role mi dává jiné závazky a bere si určitý podíl mého času. V každém týdnu ale nemusím žít všechny své role. Většinu z nich ale žiju každodenně.

V rolích často dělají lidé chybu. Vrhnou se na podnikání (jedna role) a pak nejsou např. dobrými manželi, otci, syny atd. Potlačují ostatní role a tím nežijí vyvážený a harmonický život. Uvedu pár příkladů, které nastanou při špatné práci s rolemi. Obě jsou ze života a vídám je často ve svém okolí. U dětí si kupujeme pozornost drahými hračkami. A rodičům voláme, jen když něco potřebujeme.

Lze to dělat samozřejmě i jinak. Já vím, že děti měří lásku na čas, který jim věnujeme. Hrajeme si nebo jdeme na procházku atd. Stačí si do diáře při týdenním plánování zapsat čas, kdy jste se svou ratolestí a pak už si nemůžete na tento čas dát jinou povinnost.

Jeden můj dobrý kamarád měl problém s rodiči. Vyčítali mu, že se jim ozve, jen když potřebuje pomoct. Říkali mu, že se o ně nezajímá. (Rodiče jsou v důchodu a mají hodně volného času. On je ale vytížený a nemá čas na zbytečné telefonáty. – To byl jeho pohled na situaci.) Dal si ale v roli „syn“ pravidelný 10 minutový telefon na pátek odpoledne s každým z rodičů. Během následujících 14 dní udělal 2 telefonáty každému z nich, jen aby se zeptal, jak se mají. Tímto se změnil jejich vzájemný vztah tak dramaticky, že by tomu sám dopředu nevěřil. Stačí 10 minut týdně v jedné roli a máte okamžitě harmoničtější život.

Pokud si naplánujete pro každou roli nějakou aktivitu dopředu pro následující týden, pak se vám nemůže nikdy stát, že v některé roli budete pravidelně dlouhodobě selhávat.

Dvě otázky na tělo

V plánování podle Franklin Covey dojdete do dalšího kroku, kdy už začíná přituhovat. Dvě otázky a vaše odpovědi vám změní pohledu na to, co vlastně děláte. Odpovězte si na otázky: „Která jedna věc, pokud ji zvládnete ve svém pracovním/osobním životě, bude mít největší pozitivní vliv na výsledek?“

Tady se už trochu dostáváme k jádru pudla. Já jsem zjistil, že to není nic z toho, čím jsem trávil 99% svého času. Zjistil jsem, že to co stále dokola dělám, nezmění můj život v následujících 30-ti letech. Tady jsem si uvědomil, že to co dělám dnes, má za výsledek to, jak budu žít v budoucnosti. Zde se totiž rozhoduje moje budoucnost! Nemůžeme totiž dělat pořád to samé a očekávat jiný výsledek.

Být, dělat, mít

To je dalším krokem, který se mi na první pohled nezdál tak důležitý. Ale po přečtení knihy 4 hodinový pracovní týden jsem zjistil, že toto je klíč k oříšku (pasti), který jsem dříve neuměl rozlousknout.

Vždy jsem si v mnoha knihách přečetl například toto: „určete si své priority“ a následně „podle vašich priorit si srovnejte úkoly a začněte tím nejdůležitějším“. A já si říkal: „Jaké vlastně priority mám? Co je teda to nejdůležitější?“ Nikdy jsem nebyl schopen určit moje priority. Ve třetím návyku (viz kniha 7 návyků) se říká: „to nejdůležitější na první místo“. Ale co to v mém životě je?

Odpověď je až banálně jednoduchá. Splněním tohoto kroku „Být, dělat, mít“, tedy jaký chci být, co chci v životě dělat a co chci mít, se mi odhalily priority, které v životě mám. Našel jsem tam odpověď na způsob a směr života, jak chci teď žít. Vyšlo mi z toho jednoznačně, že chci hodně cestovat a poznávat jiné země, lidi, kultury atd. Toto se samozřejmě postupem času mění a může to každý rok být jiné. Stačí se oženit, zplodit potomka a hned se mění priority v životě.

A dnes pokud si vezmu svůj denní seznam úkolů, tak se zeptám: „Splněním jakého úkolu si splním mé oblíbené cestování?“ A hned je jasno, co je můj dnešní úkol číslo 1. Dokážu taky identifikovat úkoly, které na mě někdo přehodil a já na ně dobrácky kývl. Ptám se pak vždy: „Pokud tento úkol splním, budu já cestovat nebo bude cestovat ten, kdo mi ten úkol zadal?“ Zadavatel úkolu nemusí být milovník cestování, ale pomůže mi to identifikovat, kdo má z úkolu hlavní prospěch.

Samozřejmě úkoly, za jejichž plnění jsem placený, mě posouvají k cestování. Úkoly, které dělám bezděčně, mě od cestování oddalují. Často stačí drobné úkoly delegovat někomu jinému nebo je vrátit zadavateli, že to není úkol pro Vás, ale pro někoho jiného. Děláme denně spoustu drobných úkolů, které může dělat někdo jiný, a vy se můžete soustředit na to, co děláte nejlépe nebo na to, co vás baví.

A toto byl naprostý převrat v tom, jak jsem chápal priority. Dokážu tedy poznat úkoly, které jsou moje a přinesou mi výsledky, od úkolů, které pro mě nemají žádnou prioritu.

V poslední době jsem si ve svém okolí všimnul 2 kamarádů. První kamarád pracuje asi 10 hodin týdně a všechny úkoly se snaží vytrvale delegovat na někoho jiného. Dokonce nemá ani diář. Chrání svůj čas a může žít život vizionáře. A druhý kamarád pracuje 16 hodin denně a bezmyšlenkovitě vezme každý úkol, který mu kdo dá, ačkoliv to není úkol pro něj. Ten první vydělá asi 10x víc než ten druhý. Který z nich byste chtěli být vy?

Vzdání holdu

Opět začíná přituhovat a další krok je prověrkou, zda to, co jsme si dříve o sobě napsali je v souladu s tím, jak chceme, aby nás naše okolí vidělo. Vyberte si několik osob z vašeho blízkého okolí. A napište pro ně řeč, která vzdá hold vaší osobě, a kterou přednesou na oslavě k jubileu vašich 80-tých narozenin. V řeči vás budou chválit a budou hovořit o vašich zásluhách a pomoci, kterou jste jim dali. Budou mluvit o tom, jak důležití jste v jejich životě.

Jakmile sepíšete jejich řeči, poznáte soulad nebo rozpor s tím, co jste o sobě a svém životě doposud napsali. Poznáte také, jaké máte životní úkoly v každé roli. Toto umocňuje a potvrzuje to, zda jdete správnou cestou.

A opět přitvrdíme – otázky o životním poslání a hodnotách

V předposledním kroku uvědomování si kdo jsem, kde jsem a co je smysl mého života odpovíme na následující otázky. „Co byly nejúžasnější momenty štěstí a naplnění? Které aktivity si nejvíc užívám, a nejvíc mě naplňují v mém pracovním životě? Které aktivity jsou nejcennější v mém osobním životě? Jaké talenty a schopnosti mám nebo chci mít? Jak mohu nejlépe přispět světu?“

Osobně si myslím, že smyslem každého z nás je být šťastný. Nechci v životě dělat nic, co by mě nějak prudilo nebo nebavilo.

Jednou jsem viděl video, kde se ptali lidí z ulice: co by vás udělalo šťastnými? A odpovědi byly: nové auto, výhra ve sportce, nový dům, lepší práce, víc peněz atd. Pak otázku změnily: Co vás dělá šťastnými? A odpovědi se dramaticky změnily: můj milující partner, moje děti, mí přátelé, to že jsem zdravý, to že můžu pomáhat v charitě, moje koníčky atd.

Tato část uvědomění si sebe sama je právě o odpovědích na tu druhou otázku.

Posledním krokem uvědomování je sepsání Svého osobního poslání

V knížce 7 návyků se tomu také říká, že to je taková osobní ústava. Dokument, který mě nejlépe popisuje. Přesně vystihuje, kdo jsem, kde jsem a co v budoucnu chci a budu. Popisuje moje pravidla, hodnoty, zásady, cíle.

Sepsání tohoto dokumentu není snadné a já jsem ho sepisoval několikrát, než to bylo to pravé. Důležité je všechny kroky zapsat a nejlépe vlastní rukou.

Snadné je, pokud na otázky v těchto cvičeních odpovídáte ústně. Náročnější bude je zapsat do počítače. A ještě náročnější je zapsat je vlastní rukou na papír. Pokud svoje osobní poslání čtete z vlastního rukopisu a vidíte všechny ty škrtání, vpisování a opravy a vidíte, jak jste nad každým slovem váhali a přemýšleli, pak jste si jistí, že jste začali vytvářet svoji budoucnost. Jak jsem již minule psal, psaní rukou je tvořivý proces.

Co máme za sebou a co nás čeká?

Dnes jsme již šli hodně do hloubky při přípravě plánování. Toto je velmi důležitý a očistný proces. Uvědomíte si, co vlastně v životě chcete. Jaké role v životě zastáváte. Na základě jakých hodnot jednáte. Uvědomíte si, co musíte změnit ve své každodenní rutině, pokud očekáváte nějakou změnu ve svém budoucím životě.

Věnovali jsme se popisu místa ze které ho vycházíme a dopravnímu prostředku, který nás doveze do bodu B. Příště si projdeme si proces ročního plánování a budeme se zabývat nástroji, které nám pomohou udržet se celý rok na cestě. Popíšeme si nástroje, které nám pomohou nezabloudit po cestě a dojít úspěšně k cíli. O tom ale až příště.

Dominik Formánek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 19

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Dominiku, moc hezky pojatý článek! Dovolím si říci, že snad nejlépe pojatý článek o tomto tématu, co jsem kdy četl. Jen tak dále!

  2. Viliam II napsal:

    Ďakujem za skvelé inšpiračné vedenie :-)) úžasné nadčasové princípy pomenované živou legendou Stephenom R. COVEYm , nám dávajú viac ako si vieme predstaviť ,-) Aj vďaka tvojmu krásnemu príspevku som si vytiahol z mojej knižnice knihu: To najdôležitejšií na první místo “
    Nech prúdi Radosť :-))

    Viliam II

  3. roman napsal:

    Skvelé! Akurát v tomto období idem robiť reviziu tohto roku a zhrnuť planovanie budúceho roku a tento članok prišiel ako na zavolanie.
    Teším sa na pokračovanie.

  4. Dominik napsal:

    Díky :-) Příští pokračujeme zase víc do hloubky :-)

  5. ed napsal:

    Užitečný příspěvek. Ale tohle bych bral s rezervou, cituji:

    “ V poslední době jsem si ve svém okolí všimnul 2 kamarádů. První kamarád pracuje asi 10 hodin týdně a všechny úkoly se snaží vytrvale delegovat na někoho jiného. Dokonce nemá ani diář. Chrání svůj čas a může žít život vizionáře. A druhý kamarád pracuje 16 hodin denně a bezmyšlenkovitě vezme každý úkol, který mu kdo dá, ačkoliv to není úkol pro něj. Ten první vydělá asi 10x víc než ten druhý. Který z nich byste chtěli být vy? “

    Já bych nechtěl být ani jedním. Pokud přece jenom opravdu takhle rozdílné lidi někdo znáte, tak to je síla. Ten první je totiž sobec, navíc s prominutím vyčůraný hajzlík a pitomec, zneužívající okolí a který pro žádného normálního člověka nemůže snad ani být ideálem. Ten druhý je nešťastník a oběť své povahy, který se jednou sedře…
    A desetkrát vyšší příjem ? Nad tím se musím pousmát. Lidi, pište tady reálné věci. Ale musím uznat, že jako extrémní příklad to je docela výstižné a působivé.

    Niz ve zlém, a hodně zdaru.

    Hezký večer všem.

  6. Dominik napsal:

    Díky za komentář, asi jsem to napsal nepřesně. Ten první zaměstnává lidí, kterým deleguje. Tzn. nezneužívá nikoho. Má dost času pro sebe a svojí rodinu a tím, že má čas o práci přemýšlet, tak je schopen vydělat mnohem víc než jiní. A ten rozdíl je skutečně minimálně desetinásobný. Toto je realita, oba jsou moji kamarádi.

  7. Aluša napsal:

    Děkuji za trefná shrnutí. Takhle se pozná článek, který je odžitý, sepsaný na základě vlastních trampot. Takové nejvíce zasáhnou čtenáře a působí na srdce.
    Osobně můžu říct, že nejtěžší pro mne bylo odmítat a říkat ne úkolům, které jsou zcela mimo moje priority . Ne proto, že by to bylo pro mně osobně nějak obtížné, ale po citové stránce jsem se srovnávala s tlakem od partnera (ten naopak každému vyhoví), že jsem málo altrustická bla, bla, bla…. Někdy je o také o vyrovnanosti, pružnosti a partnerském kompromisu. Přesto je třeba být upřený na cíl.
    Přesto tu postrádám ještě jednu perlu, a to Umělcovu cestu od Julie Cameron (ano, ta paní, co „vyfoukla“ Oscara svému manželovi za Avatara). Nejvíc mě posunulo pravidelné psaní ranních stránek, víc než všechny rady výše jmenovaných autorů. Je to hotový očistec a turbo pro plnění svých snů.
    Kdo nezkusil, nepochopí. Jen nebýt líný.

  8. Dominik napsal:

    Aluša: Díky za tip. Tuto knihu jsem neznal, ale koupím si jí a přečtu. :-)

  9. Jan Miřacký napsal:

    Supr článek! Díky

  10. Vašek napsal:

    Sen je první věc, neboli Proč a pak následuje Jak

  11. Aluša napsal:

    Ještě k té Umělcově cestě- úvodní děkovačka je pro českou náturu otravné čtení ( my jsme holt nevděční a málo okatě děkujeme), klidně se dá prvních 23 stránech přeskočit. Tato kniha se pak dostane do sekce Kreativita. Není to jako většina knih tady (tolik analyzační a definující), nemusí každému sedět. Jde ovšem víc do nitra a pudí k práci (ty kontroly na konci kapitol mě fakt prudily, ale jejich hodnota je neocenitelná). Není to jen pro umělce, jak by se zdálo. Víc nebudu předestírat, musí se to zkusit a vydržet. Nic víc, nic míň.

  12. Martin Kravec napsal:

    Najlepší článok!

  13. Radim napsal:

    Zdravim, musim rict ze skutecne perfektne napsany clanek…velice intenzivni a dobre napsane..diky

  14. Jan Miřacký napsal:

    Tak po dvou měsících opět píšu. Ještě jednou musím pochválit.

    Sepsal jsem si v počítači svoje hodnoty, role, „mít, dělat, být“ a i osobní poslání. Trochu mi to otevřelo oči. Nejvíce „mít, dělat, být“, tady jsem objevil velké rezervy. Jednoznačně nejtěžší pro mě je sepsat osobní poslání. Napsal jsem pár vět, které na sebe skoro nenavazují a budu to ještě asi mnohokrát opravovat a přepisovat. Doufám, že nejsem sám, kdo se tam plácá v osobním poslání…

  15. Dominik napsal:

    Díky!

    Napsat osobní poslání není vůbec jednoduché a myslím si, že to na poprvé nejde napsat tak, aby s tím byl člověk spokojen. Proto nemusíš mít špatný pocit z toho, že ti to nešlo, jak bys chtěl.

    Nejlepší je sednout a psát a psát a psát a ne tolik o tom přemýšlet, pak si to přečíst a psát znova. Ve finále by ses měl dostat k textu, který když si přečteš, tak tě to emocionálně vykopne k tomu, abys šel dělat to, co je třeba :-)

    Držím palce!

  16. Bára napsal:

    Moc hezky zhrnutý článek, líbí se mi ta objektivita, pohled z více stran a čerpání z různých zdrojů. Hodně se mi osvědčila vnitřní motivace cestou. Výsledky v plánovaní nemusí vést k dlouhodobé spokojesnoti ale právě ta spokojenost k dlouhodobým a úspěšným výsledkům. Jdu pročíst další články ))

  17. Petr napsal:

    Po dlouhe dobe fakt pekne pojaty a prinosny clanek!

  18. Jirka napsal:

    Dobrý večer, chtěl bych se zeptat jaký je rozdíl mezi prioritou a hodnotou? Nevím jaké mám hodnoty a jak se hodnoty určují jak to zjistím? Děkuji

  19. Erika napsal:

    Nejlepší článek o time managementu co jsem zatím četla. Děkuji!

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru