Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Vůle a disciplína bez vůle a disciplíny

By on 1. 10. 2010 in Rozvoj with komentáře 4
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Představte si, že vás baví tenis a baví vás opravdu hodně. Jak byste se na mě tvářili, kdybych začal říkat, že obdivuji vaši disciplínu a vůli s jakou dokážete 3x týdně chodit na kurt. Nebylo by fajn, kdybychom všechno, co děláme, dělali stejně snadno jako zábavu?

Není úplně jednoduché donutit se dělat věci, které nemáme rádi, ale přitom víme, že jsou dobré. Musíme překonávat zbytečně velký odpor. O co by to bylo jednodušší, kdybychom se dokázali přesvědčit, že dříve nezáživné a nudné věci nás najednou baví a poskytují nám dobrý pocit. Sem ale vede cesta jen přes dlouhodobé a cílené přeprogramování hlavy.

Pokusím se nabídnout strategii, kterou jsem si prošel v posledním půl roce a stále mám pocit, že dobře funguje. Než se do toho pustím, tak musím zmínit trochu teorie, na které je ona strategie postavena.

Stavební kámen 1: utrpení a potěšení

Vše, co v životě děláme je řízeno dvěma silami. Snahou zabránit utrpení nebo získat potěšení. Platí, že snaha zabránit utrpení je většinou silnější než snaha získat potěšení. Pod slovem utrpení si nutně nepředstavujte bičování ostnatým drátem, ale spíše spoustu menších útrpných pocitů, jako třeba nuda, strach, ponížení, atd. Do kategorie potěšení patří pocity radosti, osobní důležitosti, sounáležitosti, atd.

Zatím to asi není nic neobvyklého. Zajímavé to začne být v okamžiku, kdy si uvědomíte, že my sami jsme ti, kteří přikládají věcem, činnostem či událostem různou míru utrpení a potěšení. Všimli jste si někdy, že existují lidé, kteří rádi dělají věci, které vy osobně nesnášíte, např. úklid? (Fakt jsou, jednu takovou osobu znám) Moje známá mi nedávno prozradila, že by ji bavilo dělat účetní. Věřili byste tomu? Téměř ke všemu, co nesnášíte, snad existuje člověk, který to dělá rád. Důvod je ten, že lidé přikládají těmto věcem jinou míru utrpení a potěšení.

Tam, kde jeden člověk považuje uklízení za nudnou špinavou činnost, u druhého vyhrává příjemný pocit z čistého prostředí. Pro jednoho představuje sport pot, dýchavičnost a bolesti svalů, pro druhého zábavu, výborný vzhled a skvělý pocit díky endorfinům.

Pokud se chcete dostat do stavu, ve kterém se budete daleko míň nutit k věcem, které chcete dělat, tak musíte změnit svůj náhled na míru potěšení resp. utrpení, které vám ty věci přinášejí. Vemte cokoliv, co byste rádi dělali a zkuste si, jako malé cvičení, napsat dva seznamy. Do prvního napište vše dobré, co získáte, když to budete dělat. Do druhého pak napište, co naopak ztratíte nebo nezískáte, když to dělat nebudete.

Stavební kámen 2: náhled na svět vs. momentální stav

Přiznám se, že jsem v předchozích odstavcích neříkal kompletní informace. Míra utrpení a potěšení, kterou přikládáte různým věcem, v podstatě definuje to, jací jsme. Je to náš pohled na svět. Takhle vidíme okolní věci a události. To, že budete považovat sport za dobrou věc ještě nestačí na to, abyste jej pravidelně dělali. Musíte totiž nad sebou vyzrát ještě v jedné oblasti a tou je váš momentální stav.

Momentální stav je jednoduše to, jak se teď právě cítíte, jakou máte náladu. Pokud přijdete z práce otrávení, tak se vám může stát, že nepůjdete sportovat (i když je to fajn), že seřvete partnera (i když ho/ji milujete) a že sežerete, na co přijdete (i když se u toho budete považovat za prase).

Strategie: ranní rituál

Teď se to pokusíme dát dohromady. To, co potřebujete, je jednak změna vidění světa, a jednak zajištění toho, že vás nebudou příliš ovládat momentální nálady, depky či otrávenost. Odpovědí na obojí by mohl být jednoduchý ranní rituál, který trvá cca 50-60 min. a má následující strukturu:

  1. Ráno vstát, a pokud možno rychle – žádné posouvání budíku o 10 min.
  2. 5 min. chodit po pokoji a zhluboka dýchat (chce to jiný pokoj, než ten, ve kterém spí váš partner … smyslem je dostat trochu kyslíku do mozku)
  3. 10 min. vděčnosti – intenzivně, barevně a s emocemi přemýšlejte o všem, za co jste vděční, např. práce, zdraví, partner, děti, peníze, atd. Můžete být vděční i za věci, které ještě nemáte a teprve chcete. To neuškodí, ba naopak. (Proč tohle? Když prožíváte pocit vděčnosti, nedokážete mít depresi, frustraci nebo stres. To se vám prostě nepovede.)
  4. 10 min. vizualizace – intenzivně, barevně a s emocemi si představujte, co byste rádi, podpořte se občas nějakým “zaklínadlem”, např. “Každý den se cítím silnější a silnější ve všech směrech!” (Proč tohle? Protože se potřebujete nabudit na další krok a pak na celý den.)
  5. 20-30 min. cvičení – běh, šlapání, apod. Jestli máte obavu, že se k tomuhle nedonutíte, tak doporučuju upravit předchozí dva body tak, abyste si zkusili vychutnat vděčnost z toho, jak pravidelně sportujete a představit si sebe sama jako nadšeného sportovce. (Proč? Protože se po tom budete cítit fáááákt skvěle. Ve vaší hlavně nebude neprokrvený závit. Začnete den vítězstvím.)
  6. Co takhle sprška?

Je to snadné?

Musím vám nalít čistého vína a říct, že tahle strategie není úplně bez práce. Funguje to asi tak, že jakmile ten rituál začnete dělat, nemůžete se necítit dobře a budete na 100% spokojeni. To vám můžu garantovat, alespoň mně to funguje dokonale.

Jelikož se budete cítit líp a bude se postupně měnit váš pohled na dříve nepopulární činnosti, budete přirozeně víc a víc inklinovat k automatickému dělání žádaných věcí. Míň a míň se budete muset nutit.

Potíž je v tom, že se musíte donutit ráno vstát min. o hodinu dřív. S tím můžete mít opravdu problém a budete to muset nějak zlomit.

Osobně jsem si sám prošel tím, že všechno fungovalo perfektně, ale byl jsem nucen ranní rituál přerušit kvůli dovolené a pak kvůli nemoci. Následně jsem se do toho poměrně lopotně vracel (celý měsíc). Stojí to ale za to. Věřím, že jestli to někdo z vás zkusí, bude nadšený.

Tomáš Bleša

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

komentáře 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Pavel Říha napsal:

    O tom, že podobný ranní rituál funguje skvěle nepochybuji. Aby ho však člověk dokázal zavést do svého života a opravdu vylezl z postele o hodinku dříve, musí si uvědomit, že trávit čas přemýšlením o sobě není ztráta času. Nestačí si to někde přečíst. Musí o tom být vnitřně přesvědčen.To na tom vidím jako nejtěžší.

    Osobně si nemyslím, že by vizualizace a vděčnost byla zbytečná. Obojí je opravdovým přínosem. Přesto už vidím, jak po ránu provádím tento rituál, přemýšlím za co jsem vděčný a něco v hlavě mi šeptá: „Místo toho si mohl ještě spát.“ „Když už jsi vzhůru, dej si sprchu a pusť se do práce“ „Dost bylo přemýšlení!“. Pokud člověk tohle překoná, má z půlky vyhráno.

  2. Nishkam napsal:

    Dekuji! Zkousim to uz par dnu. Funguje bezvadne, az na to, ze nevstavam driv, ale zacinam pracovat pozdeji :)

  3. Jaroslav Luhan Jaroslav Luhan napsal:

    Taky díky za myšlenky! Vím, že ranních ptáčat je mezi autory a čtenáři víc. Zajímalo by mě, když vstáváte brzy, kdy chodíte spát? V podstatě několik bodů vašeho režimu. Já chodím většinou spát kolem půlnoci a vstávám v 6.30. Teoreticky by to šlo posunout, ale nejsem si jist, zda bych něco získal.

  4. Lukas napsal:

    Zaujímavý článok, len by autor možno mohol zmieniť, že myšlienky uvedené v článku nie sú jeho, ale pochádzajú od Tonyho Robbinsa. Zdalo by sa mi fér aspoň raz to spomenúť.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru