Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Úvod do plánování na základě hodnot a rolí

Každý, kdo potřebuje efektivně hospodařit se svým časem, dřív nebo později objeví obor time-management. První publikaci, kterou dostane do ruky, začne studovat a hledá řešení na problémy s časem, které denně zažívá. Tato minisérie článků představuje malou exkurzi do plánování podle hodnot, rolí a smyslu života. V několika následujících článcích vám odpovím na otázky, které se vám mohou honit hlavou jako např.: Který systém time-managementu je nejlepší? Je lepší používat papírový nebo elektronický diář? Jak poznám, který úkol má vyšší prioritu? Musím plánovat celý život nebo jen práci? Jak si naplánovat práci, abych měl volný čas? Jak zařídit, aby se mi splnilo vše, co si naplánuji?

Hned na začátku vám chci říct, že se jedná o můj vlastní subjektivní názor na time-management po letech studování a používání různých systémů. Ono totiž neexistuje jedno univerzální řešení, které by vyhovovalo všem. Je to dané už podstatou práce a úkolů, které každý řešíme. Jiný systém je vhodný pro generálního ředitele a jiný pro jeho asistentku. Jiný systém bude vhodný pro studenta, jiný pro babičku v důchodu.

Hledání a inspirace

Za svůj život jsem přečetl hodně knih a z paměti tu vyjmenuji jen některé. Např. 7 návyků skutečně efektivních lidí, Mít vše hotovo, 10 přírodních zákonů managementu, času a života, a překvapivě i Čtyřhodinový pracovní týden. Poslední kniha není ryze time-managementová, je ale poučná v tom, jak se můžeme na život dívat. Přečetl jsem i knížky českých autorů, ale neoslovily mě tolik jako tyto výše vyjmenované. Nakonec bych chtěl dodat, že nezáleží na tom, z jaké země pochází daný systém, může jej používat kdokoliv, kdekoliv, kdykoliv. Neplatí proto časté tvrzení: To je z Ameriky, to může fungovat jen v Americe.

Osobně jsem hledal jeden dokonalý systém na řízení mých povinností, abych na nic nezapomněl, abych měl kontrolu nad vším, co dělám. Musím otevřeně přiznat, že mám za sebou období, kdy jsem nepoužíval žádný systém a zcela běžně se mi stávalo, že jsem odjel mimo kancelář, ačkoliv jsem měl na stejnou dobu domluvenou schůzku v kanceláři s někým, kdo za mnou jel 300 km. Bohužel jsem si ji nezapsal a lehkovážně jsem zmařil něčí úsilí. To samozřejmě vedlo ke snížení mé důvěryhodnosti. Nebo jsem ve správný čas dorazil na schůzku,  ale o čtrnáct dnů později… To taky nebylo dobré. Proto jsem hledal něco, co mi pomůže.

Jaký nástroj si vybrat?

V první řadě jsem potřeboval vědět, zda elektronický diář nebo papírový. Vedl jsem dlouhé diskuze s lidmi, kteří zastávali názor jedné nebo druhé strany. Hledal jsem v knížkách jednoznačnou odpověď. A našel jsem ji. Používejte to, co vám bude nejvíc vyhovovat. To, co vám bude přirozenější. Já jsem po několik let osciloval mezi papírovým diářem a elektronickým. Pro elektronický diář mluvily tyto výhody: Diář je v telefonu (např. iPhonu) a nemusím s sebou tahat další závaží. Sám se připomene, když se má něco udělat. Můžu jej synchronizovat s počítačem a sdílet snadno se spolupracovníky.

U mě vyhrál ale papírový diář. To, že jej nosím s sebou je nic proti tomu, co díky papírovém diáři získávám. Je pro mě mnohem pohodlnější napsat jednu stránku na papír než do něčeho malého elektronického. Pokud sedím s nějakým partnerem (životním i obchodním), působí na něj psaní do papírového diáře profesionálně. Vidí, že své závazky beru vážně a věnuju se jim. Pokud budu poznámky psát do telefonu, bude to vždycky vypadat, jako když píšu někomu sms, působí to nevychovaně. Psaní rukou je tvořivá činnost a je snadné v rukou psaných poznámkách snadno hledat. Navíc s postupem roků je tento způsob zachycování myšlenek již prověřený a není v něm technologický vývoj, jako když z Nokie přejdu na HTC, pak na iPhone, pak na iPad, pak na něco, co nám Apple za rok či dva přinese. Je to stále stejný diář, stejný způsob práce a nemusím jej upravovat, pokud sám nechci.

Pro mě se stal vítězem diář firmy Franklin Covey, protože jsem přečetl obě knihy zakladatelů (7 návyků … a 10 zákonů …) a jejich filosofie plánování se mi hodně líbí. A hlavně je to jediné místo, kde jsem našel plánování podle hodnot a rolí. Jejich provedení diářů je hodně propracované a je za ním vidět roky zkušeností, které se promítly do způsobu práce s diářem a úkoly a v dosahování výsledků, které si naplánuji. Nepoužívám však jen jejich systém ke své práci. O tom ale v dalším článku.

Ale jak říkám a uslyšíte to ode mne často: Dělejte věci tak, aby vás bavily. Mě to teď baví takto.

Provázání diáře s vaším životem

V různých timemanagementových knížkách si přečtete různé filozofie práce s úkoly. To, co já vidím jako podstatné, je provázání diáře (ať elektronického nebo papírového) s vaším vlastním životem v dlouhodobé perspektivě. Diář je vaším pomocníkem v každém dni a vede vás ke splnění pro vás důležitých úkolů. Toto provázání se životem je samozřejmě jiné pro zaměstnance, který si chce zorganizovat úkoly v práci, ale na osobní život diář nepoužívá, nebo pro zaměstnance, který si chce v diáři řídit pracovní i osobní povinnosti, nebo pro podnikatele, který chce řídit jednu nebo víc firem, volný čas pro rodinu a ještě například dálkové studium na vysoké škole.

Existuje tolik systémů, protože je tolik různých pohledů na time-management. Mojí cestou je plně provázat diář s mým životem a mít jistotu, že dosáhnu svých cílů v životě a budu žít vyvážený harmonický život. K účinnému provázání může z mého pohledu dojít, jen pokud si naplánujete následující období podle hodnot a rolí ve vašem životě. Ale to je moje zkušenost, a jakmile se pustíme do plánování, tak sami uvidíte, proč je to pro mě tak důležité.

Lze dosáhnout vlastně toho, co si naplánujeme? Určitě!

U mě plánování často začalo Novoročním předsevzetím, na které jsem obvykle třetí den zapomněl a pokud se mi podařilo předsevzetí splnit, tak buď ještě za tepla v lednu, nebo naprostou náhodou v průběhu roku. Pak jsem si sepsal roční cíle na papír (když jsem si tolikrát přečetl) a v průběhu roku jsem se k nim několikrát vrátil. Na konci roku jsem měl splněno 10% všech cílů! A to byl neuvěřitelný úspěch, protože se mi dříve téměř nic nesplnilo. Dříve to byla taková přání, ale v průběhu roku nebyla žádná cílená akce, která by směřovala ke splnění těchto přání. A najednou jsem na vlastní kůži zažil, že pokud se pustím do cílů, tak se mi mohou splnit.

Postupem času se mi dařilo plnit 30% ročních cílů, 50% atd. To jak se mi postupně upevňoval zvyk disciplíny. Jednou jsem slyšel od Jima Rohna toto moudro: Buď zažíváte bolest z denní disciplíny, nebo zažíváte bolest z nesplněných úkolů. A tím jsem došel k zásadním otázkám…

Jakým směrem jdou moje cíle? Co bude po 30-ti letech pokud tímto směrem dál půjdu? Jak bude můj život po 30-ti letech vypadat? O tom ale až příště!

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Aby diář byl nástrojem a ne jen těžítkem, díl II. | Mít vše hotovo.cz | 11. 10. 2010

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru