Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Přesilové hry a teritoriální přetlačování

By on 9. 6. 2010 in Vztahy with Počet komentářů: 8

Všechny organismy mezi sebou neustále soupeří. Ovšem největší bitvy neprobíhají mezi dvěma různými živočišnými druhy, ale vždy mezi jedinci uvnitř druhu. U lidí tomu není jinak. Není nutné se navzájem mlátit klackem po hlavě nebo se zabíjet. Uspokojení touhy po dosáhnutí lepšího společenského postavení je v praxi dosahováno mnohem jemnějšími a nenápadnějšími metodami.

Lidé cítí  přirozenou potřebu ovládat druhé. Pokud máte nad někým určitou formu převahy, je to pro vás po všech stránkách výhodnější. Stáváte se ve vztahu k okolí respektovanější, důvěryhodnější a žádanější. Navíc máte onoho člověka „pod kontrolou“, má k vám obvykle jistou úctu a hrozí vám od něho menší riziko společenského útoku. Získáváte autoritu.

Už jsme si vysvětlili, co jsou to osobní zóny. Dnes si ukážeme, jak je využívat k uplatňování moci nad druhými lidmi a jak se takovým technikám bránit.

Základní  hrací plocha

Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje míru nadřízenosti nebo podřízenosti mezi dvěma lidmi je jejich  společenské postavení. Zásadním způsobem určuje „velikost hrací plochy“, v níž můžete manévrovat.

Ve firmách jsou karty rozdány poměrně jasně v rámci zaměstnanecké hierarchie. Pokud jste řadový zaměstnanec a komunikujete s majitelem firmy, nemáte příliš prostoru k tomu něco zkoušet (zvláště pokud ve vás je pud sebezáchovy), jestliže jste naopak nadřízený, máte do jisté míry respekt už jen na základě vašeho zařazení.

Ale co když se potkají takový pilot a právník? Nebo lékař a policista? Lidé z nepříbuzných oborů jezdící stejně drahými auty a s podobně hrozivou hypotékou na krku? Právě zde je nejužitečnější uplatňovat přesilové hry a snahu o získávání moci – u lidí, jejichž vzájemné postavení nelze přesně určit a kteří jsou s vámi přibližně na stejné úrovni.

Je potřeba si uvědomit, že míra vzájemné nadřízenosti a podřízenosti je značně flexibilní. I zde je nutné brát v úvahu kontext a situaci, v níž se nacházíte. Když budete hrát s nadřízeným tenis a umíte ho lépe, než on, dostáváte se do nadřazené pozice vzhledem ke kontextu antukového hřiště. Pravděpodobně se začnete bezděky chovat dominantněji a svojí řečí těla vyjadřovat dominantní postavení.

Vztah mezi dvěma lidmi je relativní a neváže se k ostatním. Při setkání se známým, kamarádem či kolegou se automaticky „přepneme“ do aktuálního nastavení vůči druhému a náležitým způsobem se k němu chováme. V hlavě máme neomezenou databází různých vzorců chování a podvědomě si pamatujeme, jaký postoj máme vůči konkrétním lidem zaujmout vzhledem k našim minulým setkáním (ono z partnerských vztahů známé „ke kamarádům se chová jinak, než ke mně“).

Hlavním ukazatelem společenského postavení je míra možnosti ovládání času a prostoru druhých lidí. Čím víc jste pány svého času a času druhých, a čím víc „vlastníte“ prostoru svého a cizího, tím jste v pomyslné hierarchii výše. Rozebereme si to podrobněji:

  • Čas – pro mnoho z nás je čas tím nejdůležitějším co máme. Jen neradi si necháme s časem manipulovat, ale mnoho věcí, zejména pracovních záležitostí, je pevně daných. Mocní lidé mají podřízené, jimž mohou do vysoké míry organizovat čas a určovat, kdy mají co dělat. Typickým příkladem jsou porady. Někdy však setkání dvou lidí záleží na vzájemné domluvě. Je důležité si všimnout, kdo fakticky stanovuje čas schůzky a organizuje tak protějšku jeho vlastní čas. V případě rovnocenného společenského postavení je to však zpravidla vždy jeden z dvojice, kterému se ten druhý podřizuje, aniž si to uvědomuje. Za pozornost stojí také (záměrné) mrhání časem, kdy se někdo opozdí a ostatní na něho musí čekat.
  • Prostor – čím více prostoru si nárokujete, tím silněji dáváte najevo svoji nadřazenost. Kancelář vašeho šéfa bude pravděpodobně větší, než vaše vlastní. Velké firmy si budou stavět rozsáhlá sídla s obrovskými vstupními halami, které nemají žádný jiný účel, než demonstrovat vlastnictví prostoru. Chrámy a katedrály mají za cíl na člověka mysticky dýchnout svou obrovitostí. A kupříkladu i vyšší lidé zabírají automaticky více prostoru, takže přirozeně působí mocnějším dojmem.
  • Umístění architektonických prvků – souvisí s předchozím. Šéfova kancelář nejenže bude velká a s pořádným stolem, ale bude uspořádána tak, že případný návštěvník bude i v rozlehlé kanceláři nucen zabírat poměrně málo prostoru v porovnání s jejím majitelem. Židle pro hosty budou menší a méně pohodlné. Skladba místností uvnitř budovy bývá přibližně stejně hierarchicky uspořádaná jako je tomu u žebříčku pracovních pozic. Kancelář vedoucího manažera se nachází blízko šéfa, ovšem nižší management už sídlí až ve vedlejší chodbě.
  • Soukromí – součást osobního prostoru a osobních zón. Lidé vyššího postavení se mohou často beztrestně procházet po kancelářích svých podřízených a vstupovat bez ohlášení či jen zaklepání. Výše postavení lidé mají často vyhrazené soukromé toalety, jídelny či salónky, kde mohou být v případě potřeby zcela sami. Některé organizace pak své zaměstnance záměrně ochuzují o většinu soukromí a nutí je být po celou pracovní dobu ve společnosti druhých osob (čímž se snaží podporovat týmového ducha).

Do jaké míry jsme pány svého času, kolik máme osobního prostoru a jak velkou míru soukromí, to vše je nějakým způsobem dané a určuje to naše zařazení. Ale právě narušování výsostného prostoru a času druhé osoby a manipulace s nimi je stěžejním prvkem v přesilových hrách.

Uplatňování  moci

Při setkání s člověkem máte tři základní možnosti, jak k němu přistupovat. Můžete se ho snažit ovládat, podřídit se mu anebo s ním spolupracovat.

Při běžném společenském styku zpravidla spolupracujeme. Když jdete s kamarádem na pivo, není důvod snažit se nad ním získat převahu. Spolupráce je nejférovější styl komunikace vůči všem blízkým osobám a je v běžném společenském styku nejpoužívanější.

Podřízenou pozici zaujímáme vědomě buď proto, že něco potřebujeme nebo nechceme popudit dominantního jedince anebo jsme přesvědčeni, že se nám podřídit vlastně vyplatí. Řada lidí je však nastavena na „podřízený režim“ jaksi automaticky. Mají v sobě zakódováno, že „když budou na lidi hodní, budou lidé hodní i na ně“ a ke všem novým setkáním přistupují s notnou dávkou submisivity. To je velká chyba! Při prvním kontaktu je nutné nikdy nepůsobit podřízeným dojmem, protože jakmile hned od začátku samy sebe postavíte do podřízené role, není cesty zpět. Naproti tomu být napoprvé trochu dominantnější nebývá na škodu, protože ke spolupráci můžete nakonec přejít vždycky.

Teď už si probereme konkrétní techniky, které je možné použít, pokud je vaším záměrem ovládání. Vždy si ukážeme zároveň i jak se účinně bránit.

Ovládnutí  času

Nikdy nechoďte na schůzky včas, ale nechávejte si „akademickou čtvrthodinku“. Vytváří  to v oponentovi dojem, že váš čas je drahý a nemáte na práci jenom jeho a paradoxně v něm tak vzbuzujete pocit, že by vám měl být zavázán za to, že se mu přesto hodláte věnovat. Pokud na něco musíme čekat, více si toho pak vážíme.

Nedodržením přesného času schůzky přebíráte iniciativu (protože jste to vy, kdo určuje čas setkání) a dostáváte se tak do dominantní role. Během setkání je dále možné nechat se například záměrně vyrušovat telefonickými hovory (nevypnout si mobil) a nutit člověka čekat, než domluvíte. Ovládnutím soupeřova času získáváte převahu a zásadní psychologickou výhodu.

Pokud se s vámi někdo snaží zavést rozhovor, je užitečné nereagovat ihned, ale ještě se pár vteřin věnovat práci a teprve pak vzhlédnout a navázat oční kontakt. Opět tím potvrzujete vlastní  důležitost a vzbuzujete pocit, že je třeba si vašeho zájmu vážit.

Při nástupu do firmy podléhá mnoho lidí dojmu, že jejich čas není tak drahý jako čas někoho, kdo už na dané pozici nějaký čas pracuje. Není proto problém nováčka „zapřáhnout“ a udělat si z něho „podržtašku“ prostým poukazem na fakt, že vy už prostě nemáte čas řešit a zařizovat „hlouposti“.

Nejjednodušší  technikou stojící za zmínku je pak prosté demonstrování vlastní zaneprázdněnosti prohlášeními typu „Vůbec nestíhám“, „Nemám na nic čas“ apod. Kdo je však obeznámen s metodou GTD, lehce vás odrazí s tím, že času máme všichni stejně a ať koukáte zlepšit svůj systém organizace.

Obrana: Nedávejte najevo, že vám zdržení vadí. Nevolejte, neprozvánějte, v případě pracovní schůzky nedotírejte na sekretářku. V klidu si připravte protiútok. Je dobré mít možnost se při čekání zabavit. Mějte nějakou práci, které se můžete věnovat, i kdyby to bylo psaní SMS zprávy nebo vyřízení telefonického hovoru. V ideálním případě byste měli mít při příchodu opozdilce na uchu telefon a nechat ho vedle vás ještě pět minut stát. Oplaťte mu to, že jste na něho museli čekat. V nejhorším případě si stanovte hranici v rozmezí patnácti až třiceti minut a ve chvíli, kdy je zpoždění už příliš velké, prostě se sbalte a odejděte (v případě firemní schůzky je dobré oznámit sekretářce, že už nemůžete déle čekat a že odcházíte; často se stává, že „pan ředitel“ má pak najednou hned čas).

Uvědomte si, že váš  čas má naprosto stejnou hodnotu jako čas kohokoliv jiného a to bez ohledu na vaše aktuální společenské postavení. Nenechte se vmanipulovat do pozice někoho, jehož časem je možné beztrestně mrhat.

Ovládnutí  prostoru

Schopnost ovládat prostor je druhou ze dvou nejzásadnějších složek pro získání převahy. Pasivně to lze zvládnout jednak konkrétními gesty dominance (dlaň ruky směřuje při podání dolů, ruce sepjaté za hlavou, nohy na stole…) a pak také vhodným rozestavení nábytku v místnosti. Židle rozestavíte tak, aby nebylo možné zaujmout žádnou výhodnou pozici, kolem svého místa si naopak necháte mnohametrové mezery ohraničené mohutným stolem. Jednoduše nedáte druhému prostor ovládnout váš prostor. Doslova.

Zdaleka nejúčinnější je však aktivní prolamování osobní a intimní zóny. Jakékoliv záměrné doteky a zdánlivé projevy důvěrnosti mohou být vnímány jako invazivní. A přesně o to jde. Co je na nich nejlepší, málokdo se proti něčemu takovému ohradí, zvláště pokud gesto maskujete jako něco pozitivního. Oponent pak nemá jinou možnost, než se podřídit. Jedním z nejzákeřnějších gest je „přátelské poplácání po zádech“, které bývá jen zřídka myšleno jako něco povzbuzujícího, ale můžete ho tak v případě potřeby lehce zdůvodnit. Je velmi těžké se proti němu účinně bránit, protože účel gesta je jen těžko napadnutelný a v případě potřeby můžete oponenta vždy shodit jako naprostého paranoika. Používá se i jednoduché zkracování vzdálenosti mezi hovořícími, takže jeden z nich je neustále nucen ustupovat.

Jako podpůrný  a poměrně nenápadný prostředek k posílení vlastní pozice lze použít odkládání předmětů na místa obvykle vyhrazená vašemu protivníkovi. S omluvou si je pak můžete u něho vyzvedávat a při té příležitosti dále aktivně působit. Kromě odkládání předmětů na místa „patřící“ protivníkovi, lze využít i ostatní objekty v místnosti a při rozhovoru se kupříkladu posadit na okraj stolu nebo v krajním případě zasednout cizí židli. Používat můžete též rozdílu výšky mezi sedícím a stojícím člověkem a diskuze vést záměrně tak, že přimějete toho druhé sedět, zatímco vy se nad ním „otcovsky“ skláníte.

Obrana: S architekturou místnosti toho moc neuděláte, ale můžete se alespoň pokusit bez ptaní sednout na výhodnější místo u stolu či prostě jen na méně podřízenou židli.Při osobním kontaktu je potřeba působit dostatečně tvrdě, aby na vás nebylo poznat, že jste příliš snadný cíl. Samozřejmostí by mělo být držení vzpřímeného a sebevědomého postoje a pomalá chůze. Nikam nespěchejte, kráčejte klidně a rozvážně, jakoby vám vše kolem patřilo. Když už se váš někdo dotkne a naruší tak vaši intimní zónu, neošívejte se ani neztuhněte jako sochy, ale mocenské gesto při první příležitosti oplaťte – dáte tím najevo, že si podobné zacházení nepřejete, ale zároveň to neříkáte tak okatě, abyste mohli být jakkoliv nařčeni. Také se snažte, pokud možno, neustupovat a pevně se držet na svém místě. Důležitá je rozhodnost a pevné a rychlé zpětné vymanévrování útočníka tam, kam patří (do společenské a veřejné zóny).

Klíčem k úspěchu v přesilových hrách je udělat z útoků rutinu a naopak vyvarovat se, aby téhož dosáhl protivník. Jakmile necháte bez povšimnutí mocenského gesto vašeho protihráče, bude příště mnohem těžší útok odrazit, protože budete mít strach, že byste mohli vypadat divně, „když vám to poprvé nevadilo“.

Pokud jste v pozici útočníka, je nutné útoky „degradovat“ na běžnou záležitost, avšak nepřehnat to s nimi, aby neměl soupeř racionální důvod se bránit. Lidé, kteří se vědomě nezabývají studiem řeči těla mají jako oběti přesilových her obvykle pouze špatný pocit, který stejně nedokáží nijak formulovat, takže nebezpečí „odpálkování“ je menší. Ale u profesionála nebo člověka, který má řeč těla doopravdy podvědomě zažitou a je schopný si některé věci uvědomit, můžete tvrdě narazit.

Záměrné narušování  osobních zón a vědomé pokusy o získávání převahy jsou manipulativní techniky a pokud jsou odhaleny, oblibu vám to rozhodně nepřinese. Jedná se o eticky spornou oblast a některé morálně konzervativnější jedinci mohou mít s podobnými věcmi problém. Je ovšem třeba si uvědomit, že veškerá komunikace je především o manipulaci a to, že řeč těla probíhá standardně na nevědomé úrovni nic nemění na tom, že v praxi je to stále o tom samém. O společenských hrách a vzájemném přetlačování.

Studium řeči těla znamená jen efektivnější (a vědomou) schopnost manipulace, ale v zásadě se jedná stále o totéž, co používáme denně my všichni. Záleží jen na vás, zda budete řeč těla studovat především za účelem obrany před útočníky nebo kvůli vlastnímu prospěchu. Etikou manipulace a řeči těla se budeme v krátkosti zabývat na konci tohoto seriálu.

A v jednom z dalších dílů se podíváme na to, jak využít řeč těla při svádění.

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru