Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Novým Boháčem může být každý, kdo chce

By on 11. 6. 2010 in Rozvoj with Počet komentářů: 4
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Knížka Timothyho Ferrise Čtyřhodinový pracovní týden mě na první pohled nezaujala svým názvem… Mít 4 hodinový pracovní týden se mi na první pohled zdálo jako z říše pohádek. Ale po pochybnostech jsem se začetl a absolutně jsem změnil názor. Pozor, článek píšu tak, aby moc nevyzradil obsah knížky, proto pokud nebudete něčemu rozumět, vezměte knížku a začněte číst.

Dnes jsem na Mít vše hotovo četl jeden článek pana Olmera, kterého knížka neoslovila a zpochybňuje ji. Na rovinu, rozumím tomu, že se knížka nebude každému líbit. Ačkoliv autor píše, že z ní mohou čerpat i zaměstnanci, tak bych to viděl spíš na zaměstnance, kteří nechtějí do smrti zůstat zaměstnaný. Pro zaměstnance, kteří hledají svobodu ve svém životě je kniha velkou nadějí. Samozřejmě kniha hodně osloví všechny podnikatele, kteří začali podnikat, aby více vydělali, ale dostali se do pracovního koloběhu a jedou od rána do večera všechny dny v týdnu. Bojí se odjet na dovolenou delší než je 14 dní, aby se něco nepokazilo… Všechno toto znám z vlastní zkušenosti.

Kritizované ego autora mi přijde podložené výsledky. Autor o sobě netvrdí, že je dokonalý a bezchybný. Na prvních stránkách píše svůj životopis plný přehmatů, omylů a neúspěchů. Přečetl jsem hodně knížek i od lidí s velkým a nebo s ještě větším egem a naučil jsem si brát knížky jako „švédský stůl“. Vyberu si, co se mi líbí a zbytek nechám být.

V komentářích článku se často zmiňuje rozdíl kultur mezi USA a ČR. Na vlastní kůži jsem zjistil, že není moc rozdílů mezi Američany a námi. Často se operuje s tím, že „to může fungovat jen v Americe“. Ale to není tak úplně pravda. Rozdíly jsou, ale ne v lidech. Lidi žijí na světě všude stejný a ti, co cestují  a stýkají se s běžnými lidmi, mi to potvrdí.

Skvělé myšlenky najdete v celé knížce. Sám jsem zatím na stránce 205 v anglické verzi (tj. začínám poslední písmeno L). Není nutné to brát jako návod 1:1, dělat přesně, co je psáno. Ale důležité je se inspirovat zkušenostmi a novými pohledy jichž je kniha plná. Hledejte věci, zkuste je a sami se rozhodněte zda to je pro Vás to pravé.

Osobně bych si nenajal indického asistenta ze 2 důvodů. Neumí česky a platit někomu $15 za hodinu (300 Kč/hodinu) mi přijde drahý. Proto je lepší si najmout Čecha nebo Slováka za 80 Kč/hodinu. Toto je to, kde je rozdíl mezi USA a ČR. Není v lidech, ale v číslech.

Eliminace neproduktivních věcí je výborná věc. Skvělým návodem je řazení činností do dávek. Určit čas, který je na telefony, další čas pro emaily atd. Neproduktivní činnosti předat asistentovi a jen jej kontrolovat. Přestal jsem po ránu číst emaily a neskutečně se mi produktivita zlepšila. Toto dělám již několik týdnů a vidím dlouhodobé zlepšení. Mnoho dalších tipů, jak uspořit svůj čas a vyhnout se žroutům času najdete v knížce.

Nejzajímavější pro mě zatím byla část o Paretovi, který nám přinesl Paretův zákon 80/20. V mém okolí je hodně lidí, kteří tento zákon znají. Nikdo ho však nepoužívá tak jako Ferris. Ale znám jednu firmu, která tvrdě pracuje na zákaznících, kteří jí tvoří 80% obratu (je jich míň ne 20% všech). Zbylá většina je v pasivním režimu. Jejich objednávky samozřejmě zpracovávají a plní. Jen nemají aktivní plný servis. Této firmě se na rozdíl od konkurentů daří lépe. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem se sám divil, jak mohou své zákazníky takto dělit a ty ostatní jen tak nechat být. Tim Ferris mi to vysvětlil…

Parkinsonův zákon samozřejmě znám a zažívám ho na své kůži každou chvíli. Jen jsem nevěděl, že se tak jmenuje. V knížce jsem našel návod, jak stanovovat termínům plánování, aby byly úkoly včas plněny. Taky jsem se poučil, jak psát emaily, kterými zadávám úkoly, aby byly lépe pochopeny a splněny. Knížka je hodně o práci s lidmi, jak delegovat úkoly atd.

Jak si vydělávat infoproduktama jsem již četl před asi 6 lety a to pro mě nebyla zrovna zajímavá kapitola. Ačkoliv jsem se u ní trochu nudil, tak pro lidi, co tento způsob podnikání neznají to bude velmi inspirativní. Ale dostal jsem chuť se do jednoho dlouho rozpracovaného projektu pustit. Jen musím udělat kvalitní průzkum, abych nedopadl jako Ferris v jeho 19 letech.

Automatizace činností a způsoby zadávání práce jsou pro mě zase hodně poučné. Tuto část si musím přečíst ještě jednou a zamyslet se nad svými povinnostmi  a najít co změnit.

Abych nebyl jen pozitivní, tak zde je to, co určitě nepoužiji:

  • nenajmu si Indického asistenta, ale českého/slovenského
  • nenechám si psát omluvu manželce asistentem
  • a to je zatím všechno…

Četl jsem v komentářích, že Ferris „podváděl“, když vystrkal soupeře za čáru a tím vyhrál titul Mistra světa v Thajském boxu. Udělal to v rámci pravidel Thajského boxu. My Češi jsme na hledání mezer v pravidlech experti. Slyšel jsem jeden příběh, o českém baseballu. Když se po revoluci u nás začal hrát a byli tady americké týmy na soutěži, tak se musely změnit pravidla, který v USA platily přes 30 let. Nemusí to být úplně pravda, ale já bych tomu věřil.

Pokud chcete být do smrti zaměstnaný, tak tuto knížku nečtěte. Nic Vám nepřinese. Pokud hledáte v životě svobodu a nechcete být srdcem firmy, kterou budujete nebo jste vybudovali, tak tuto knihu jste hledali.

Dominik Formánek, blog

Knihu Čtyřhodinový pracovní týden vydalo v českém překladu nakladatelství Jan Melvil Publishing. Více informací a možnost zakoupení zde.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Aluša napsal:

    Před nedávnem jsem knihu zakoupila, čtu, přemýšlím, hledám možnosti, aplikuji.Myslím, že můžu hodně konkrétně inspirovat, ale nechce se mi to hustit do komentářů pod článkem, protože by to zcela jistě přesáhlo autory a nebylo by to přehledné pro další čtenáře (prozatím jsem čekatel na heslo do profilu).
    Třeba příklad osobního asistenta. Pro podnikání s polem působnosti a šíří v českém rybníčku to není to pravé (jednání s úředním šimlem by nemusel přežít, češtinu nevidím jako takový problém, klidně se může někdo takový v Indie a spol. objevit, i když to není obvyklé), ale záleží na oboru podnikání. Jsou obory, kde se dá využít dokonce výborně, třeba na hledání novinek z branže, zprostředkování dodavatele, náležitostí a částečné aplikaci (nebo dokonce úplné) do našich podmínek. Takhle se dá třeba získat exkluzivita. Je třeba být v tomto zcela upřímný – k životu patří nějaká forma prodeje (schopnosti, zboží, služby, znalosti, svoji hodnotu atd.atd), více či méně úspěšná. Záleží tedy na branži a šíři našeho myšlení.
    Nerada čtu dlouhé statě, proto sama nic takového psát nebudu a ráda zase ve zkratce někdy příště.

  2. quip napsal:

    „V komentářích článku se často zmiňuje rozdíl kultur mezi USA a ČR. Na vlastní kůži jsem zjistil, že není moc rozdílů mezi Američany a námi. Často se operuje s tím, že „to může fungovat jen v Americe“. Ale to není tak úplně pravda. Rozdíly jsou, ale ne v lidech. Lidi žijí na světě všude stejný a ti, co cestují a stýkají se s běžnými lidmi, mi to potvrdí.“ a o kousek dál (případ s baseballem) stavíte tvrzení úplně opačné. Sám jsem toho názoru, že „jde všechno“, ale z úplně idealistického stavu už jsem se vytrhl. Nejde. A lidi v USA jsou jiní než v ČR. Lidi rozhodně nejsou „všude na světě stejný“.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru