Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Od chaosu k systému, díl 4. – Boj s větrnými mlýny

By on 19. 5. 2010 in Sebeorganizace with Počet komentářů: 12

Opravdu u Průhonic začíná Asie? Proč mě považují za klauna a tajemného šamana? Boj s větrnými mlýny mě unavil, vypnul jsem to a nosím si tužku a papír.

Bože, jak já jsem nadšený z každé nové technologie, která může udělat život jednodušší. A když ne, tak alespoň zábavnější.

Mé okolí už tak nadšené není. Ale rádi si mě vyslechnou; dokážu o věci popovídat s lehkou nadsázkou, možná i vtipnou, všichni se baví. Odnášejí si posléze vzpomínku na legračního žvatlala, ale myslí si svoje.

Tabule na zdi místo iCalu?

Poslední kapkou v mém rozhodnutí bylo, když si přítelkyně koupila takovou veselou tabuli s křídou na provázku, kterou prý pověsíme u dveří a budeme si na ni psát vzkazy. To bylo asi týden po tom, co jsem jí vysvětloval výhody sdílených kalendářů v iCalu…

Ten den jsem musel vypít flašku vína, zapálit si na uklidnění dýmku a brajnstormovat zavřený v pracovně. Ptal jsem se sám sebe: Proč mi to ti lidi dělají? Proč ovládají počítač na úrovni odeslání E-mailu, kde je v příloze wordovský dokument s vloženým jpegem? Nepracují s mailovými pozvánkami na schůzky, nepoužívají organizéry, neumí si stáhnout dokument mnou uložený na síťovém disku?

Systému se smějí, nesystémově žijí

Proč něco s lehkou myslí slíbí a pak na to zapomenou? Jakto, že si nedělají při důležité poradě, nebo rozhovoru poznámky? Nepřijde vám to jako výsměch vám samým? Nedávají nám tak najevo, že si našeho času vůbec neváží?

Díky většímu přehledu nad svými projekty jsem se musel naučit odmítat. Není to jednoduché, ale rozhodně méně fatální, než něco slíbit a pak zapomenout. Nad mým systémem se sice dobře pobavíme, ale když přijde na lámání chleba, já nebývám ten co nemá hotovo.

Z moderních vychytávek jde asi strach

Na Apple bylo vymyšleno hodně zajímavých nápadů. Například MobileMe, Evernote a iWork.com. Využívání těchto služeb ovšem v mém případě narazilo s totálním nepochopením adresátů. Prostě si neporadili s prudce odvážnou myšlenkou, že soubor nemusí být ze zásady umístěn v příloze E-mailu, ale lze si je stáhnout z přiloženého odkazu.

Sdílet s ostatními svůj pracovní kalendář? Nesmysl, nikdo s něčím podobným nepracuje, zde zapsaný event stejně nepovažuje za směroplatný a raději si vše ještě jednou později potvrzujeme telefonicky.

Vše začíná a končí v E-mailu

A tak, ač je můj systém sestávající z několika provázaných aplikací velmi košatý, stejně jediné co směrem k civilizaci vyplivne je pdf hovící si v e-mailové příloze. Musí, lidstvo ještě není připraveno.

A věříte, že až po pořízení papírového diáře FranklinCovey jsem byl opět přijat na milost a legrácek ubylo? Tedy vyjma některých kolegyň, které si ze mne utahují dotazy, co si to do toho svýho památníčku zase kreslím.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru