Opravdu u Průhonic začíná Asie? Proč mě považují za klauna a tajemného šamana? Boj s větrnými mlýny mě unavil, vypnul jsem to a nosím si tužku a papír.
Bože, jak já jsem nadšený z každé nové technologie, která může udělat život jednodušší. A když ne, tak alespoň zábavnější.
Mé okolí už tak nadšené není. Ale rádi si mě vyslechnou; dokážu o věci popovídat s lehkou nadsázkou, možná i vtipnou, všichni se baví. Odnášejí si posléze vzpomínku na legračního žvatlala, ale myslí si svoje.
Tabule na zdi místo iCalu?
Poslední kapkou v mém rozhodnutí bylo, když si přítelkyně koupila takovou veselou tabuli s křídou na provázku, kterou prý pověsíme u dveří a budeme si na ni psát vzkazy. To bylo asi týden po tom, co jsem jí vysvětloval výhody sdílených kalendářů v iCalu…
Ten den jsem musel vypít flašku vína, zapálit si na uklidnění dýmku a brajnstormovat zavřený v pracovně. Ptal jsem se sám sebe: Proč mi to ti lidi dělají? Proč ovládají počítač na úrovni odeslání E-mailu, kde je v příloze wordovský dokument s vloženým jpegem? Nepracují s mailovými pozvánkami na schůzky, nepoužívají organizéry, neumí si stáhnout dokument mnou uložený na síťovém disku?
Systému se smějí, nesystémově žijí
Proč něco s lehkou myslí slíbí a pak na to zapomenou? Jakto, že si nedělají při důležité poradě, nebo rozhovoru poznámky? Nepřijde vám to jako výsměch vám samým? Nedávají nám tak najevo, že si našeho času vůbec neváží?
Díky většímu přehledu nad svými projekty jsem se musel naučit odmítat. Není to jednoduché, ale rozhodně méně fatální, než něco slíbit a pak zapomenout. Nad mým systémem se sice dobře pobavíme, ale když přijde na lámání chleba, já nebývám ten co nemá hotovo.
Z moderních vychytávek jde asi strach
Na Apple bylo vymyšleno hodně zajímavých nápadů. Například MobileMe, Evernote a iWork.com. Využívání těchto služeb ovšem v mém případě narazilo s totálním nepochopením adresátů. Prostě si neporadili s prudce odvážnou myšlenkou, že soubor nemusí být ze zásady umístěn v příloze E-mailu, ale lze si je stáhnout z přiloženého odkazu.
Sdílet s ostatními svůj pracovní kalendář? Nesmysl, nikdo s něčím podobným nepracuje, zde zapsaný event stejně nepovažuje za směroplatný a raději si vše ještě jednou později potvrzujeme telefonicky.
Vše začíná a končí v E-mailu
A tak, ač je můj systém sestávající z několika provázaných aplikací velmi košatý, stejně jediné co směrem k civilizaci vyplivne je pdf hovící si v e-mailové příloze. Musí, lidstvo ještě není připraveno.
A věříte, že až po pořízení papírového diáře FranklinCovey jsem byl opět přijat na milost a legrácek ubylo? Tedy vyjma některých kolegyň, které si ze mne utahují dotazy, co si to do toho svýho památníčku zase kreslím.
No já na poradu také nosím jen A4 a tužku. Ono to totiž je zatím rychlejší načmárat poznámky rukou, než lovit v počítači správnou aplikaci. Akorát je potřeba tu A4 potom nemuchlat, ale považovat za součást inboxu a řádně poznámky zpracovat do kalendáře, roztřídit, úkoly zapsat do seznamu…
A to bych mohl popsat ještě veselé zážitky s rodiči. Máti má nějaký netbook a táta pc s Windows Xp. A jejich záseky na ICQ. Jednou jsem byl jako promo manager na jedné důležité poradě v Praze. A ti ko**** si na mě potom stěžovali, že jsem si celou dobu psal smsky. Měl jsem tehdy úžadný Sony Ericsson P800. Já jak debil si zapisoval slovo od slova a oni to brali úplně jinak. Nebo jsem si jako moderátor udělal komplet přípravu na jednu open air akci do mobilu a pak to vypadalo blbě, že mluvím na podiu na mikrofon a u toho si projíždím smsky. Kdyby tak věděli… Větší úspěch jsem udělal na jiné akci s hromadou papírů. Ty mi neustále padaly na zem, tak jsem alespoň sehrával komické číslo. Snad konečně s iPadem lidi pochopí, že na podobné záležitosti lze skvěle využít elektroniky.
ani nevíš, jak moc ti rozumím… :-)
Také znám a plně chápu.
Osobně nosím bločky dva – v jednom kapesním moleskinu diář a poznámky, v druhém akce podle kontextu. Pokud si něco píšu, koukají na mne jako bych si psal něco tajného a bloček občas označují za „bonzblok.“ Nechápu.
Rozdíl se pozná posléze – vím co mám udělat nebo mám hotovo, oni zpravidla ani jedno ne.
Přesně tak, jsem všem pro smích když si na poradu, kam každej příjde na poslední chvíli s vypujčenou propiskou a papírem A4 vytrženým od hodného kolegy ze sešitu, vezmu malýho macbooka 13″ a všechny termíny hned píšu do kalendáře a dělam si poznámky z porady a další úkoly a podněty ,který z toho vzejdou.
Následně každý tu svou A4ku zmuchlá a vyhodí a za dva dny příjde s prosíkem, abych mu vysvětlil, o čem že to mluvili na poradě, že už mělo být splněno.
Nemůžu než souhlasit…:-) Kolektiv se vždycky dělí na řešitele a inovátory a pak to stádo, který se nuceně učí alespoň zakládům organizace vlastní práce, a stále nevychází z údivu, že nic nestíhá:-).
Vildjen
Priklad s .jpgem ve wordu je naprosto ukazkovy :-D
Pripada mi, ze pri naboru zamestnancu se casto prehlizi uroven jejich pocitacove gramotnosti.
Prusvih pak nastava, kdyz narazite na nekoho takoveho v osobe projektoveho managera, ktery vede projekt uzce spjaty s IT technologii jako takovou. Uf. Manazerske schopnosti a schopnost vest projekty je naprosto degradovana neschopnosti pouzivat slozitejsi aplikace nez kancelarske vyuziti MS Office (a to jeste na velmi chabe urovni).
Výborný článek, směju se tady a naprosto souhlasím! A jsem ještě větší podivín, protože jsem ženská a taky ujíždím na macovských vymoženostech! Radši to před okolím tajím! :)) Příklad s JPG ve wordu je přesný – dělám grafiku a když vysvětluju, že tento obrázek nemá dostatečnou kvalitu pro tisk, dostane se mi odpovědi „Jak to, vždyť je dost velký, já ho tady mám přes celý monitor.“ Je to tak, zatím jsme co se týče počítačové gramotnosti v době kamenné. :)