Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak mi Čtyřhodinový pracovní týden otevřel oči

By on 28. 5. 2010 in Témata with Počet komentářů: 7
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Jak mě osobně pomohla kniha Čtyřhodinový pracovní týden, čím mě ovlivnila a jak změnila mé počínání v osobním i pracovním životě?

V první řadě musím napsat, že jsem před četbou této knihy měla přeci jen cosi literatury již za sebou, stejně jako jsem již vyzkoušela mnoho postupů a některé si osvojila. Mnoho postupů a myšlenek, o kterých se píše i v této knize, jsou skvělé, ale přesto – četla jsem je už dříve jinde.

Mezi ně může patřit třeba single-tasking (pracuji jen na jedné záležitosti v jednom čase a ničím jiným se nenechávám vyrušovat – ani zvonícím telefonem, ani vyskakujícím oznamovačem nového emailu apod.), dělám podobné úkoly najednou v jednom čase (např. vyřizuji všechny emaily naráz, fotografie si upravím všechny najednou anebo zálohuji vše v počítači a databázi mého promagazinu též najednou apod.).

Paretovo pravidlo 80/20 jsem také znala dříve a je jedno, zda někdo vyznává systém (jako třeba Leo Babauta) simplifying – zjednodušování a nebo Coveyho zaměření se na to důležité a to ostatní neřešit a nebo řešit až nakonec (First things first). Princip je svým způsobem stejný – zaměřit se na důležité a ostatní eliminovat.

Další obsažné informace v kapitole, která se zabývá byznysem, internet marketingem a testováním, jsem též znala dříve, protože se internet marketingem a SEO apod. zabývám profesně. Pojďme se tedy podívat na to, co mi konkrétně kniha dala navíc, jak mi otevřela oči a v čem mě inspirovala.

Porušování nebo změna zaběhnutých pravidel, když je to moudré a prospěšné

Snad se nedá napsat, že bych nepoužívala svůj mozek již před knihou, nebyla jsem nikdy lemming šlapající ve stádečku (aspoň doufám…). Přesto se mohu říct, že kapitola o porušování pravidel nebo spíše ona myšlenka „změnit něco, když je to více chytré nebo více zábavné„, představovala pro mě eye-opener.

Vše co jsem již dělala nebo jsem se chystala dělat, jsem provedla malým brainstormingem a snažila si zodpovědět otázku: nemohu to dělat jinak a lépe, a to i v případě, že se to tak nedělává, nebo že to někdo ještě tak nezkusil, přesto je to slibná cesta zajímavá k otestování?

Příkladem je třeba učení cizího jazyka. Lidé se učí roky a roky a perou se s tím. Aspoň většina. Ale jsou tací, co se naučí jazyk za půl roku plynule. V čem je rozdíl? Mám se učit ze všech těch knih a kurzů, které  se nám nabízí? Mám se učit jako dítě tím, že nepřekládám, držím se cílového jazyka a neřeším tolik gramatiku? Co když využiju schopnosti, které mám jako dospělý člověk, který narozdíl od dětské spontánnosti může použít svou logiku?

Jiným příkladem může být třebas to, co praktikuje jedna moje kamarádka, ať už to někdo považuje za „správné“ anebo ne. Ale je to v mezích pravidel. Kamarádka čas od času vyrazí s krosnou na zádech do Prahy, aby tam „nakoupila“. Lidé se trápí když kupují oblečení – sluší mi to anebo ne? Jak budu vypadat v zrcadle doma a co když s nákupem přestřelím a utratím velké peníze? Má kamarádka na to jde ale jinak. Nabere oblečení, co se jí pozdává, v hodnotě 30-50 tisíc. Doma prozkouší a při příštím výletu do Prahy co se jí nelíbí, vrátí. Jsou totiž obchody, které nabízejí vrácení peněz za zboží bez udání důvodu. Nakolik je toto v pořádku, že si někdo nosí oblečení domů a kdovíjak ho ponosí, je jen otázka k rozseknutí ve stylu „záleží jak se chováte k tomu, co si vlastně na vyzkoušení s sebou vezmete“.

Příklad další. Mojí známou koučuju – potřebuje nutně zhubnout. Obezita a zdravotní problémy k tomu. Co myslíte – nechám ji hloupě hubnout stylem nízkotuková dieta a hodně aerobicu a dupat na kole v posilovně, nechat ji brutálně hladovět a přivodit ji stres a nervy? Myslím, že ne, i když tak se to přeci dělává… Nízkosacharidová výživa blízká Rosedalově dietě plus moje další názory na věc je to pravé ořechové. Čekáme úbytek 10 kg tuku první měsíc.

Každopádně porušujte pravidla, kde je to moudré a má to smysl. Nejenže je to chytré, ale možná i porazíte „posvátné krávy“, jak píše Tim Ferriss, a věci se budou posouvat dopředu. A to je dobře.

Cíle musí být nerealistické

Vždy jsem hledala tu správnou motivaci. Zkoušela jsem malé krůčky Leo Babauty, abych se „pojistila“, že toho určitého cíle opravdu dosáhnu. Zkoušela jsem mít věci naplánované a zorganizované, zkoušela jsem vizualizace, zkoušela jsem se dennodenně „opájet“ motivačními videi a články, ale mít obrovský cíl je stejně tak obrovský motivátor.

Mít cíl tak veliký, že kvůli němu má smysl vylézt z postele a „nakopat tomu cíli zadek“, mít cíl, že ve vás krev vře, a pocit toho, že chcete dokázat něco co oddělí výjimečné zrno od průměrných plev, takový veliký cíl stojí za to žít. A pokud se k němu jen přiblížíte, protože byl nereálný, anebo pokud ho dokážete splnit a zjistíte, že jste lepší, než si myslíte, vždy jde o hodnotný výsledek. Spokojenost se sebou a benefit dosaženého.

Pokud si dám za cíl vydělat 20 tisíc navíc za rok a nebo milión, co myslíte, za co má pro mě cenu bojovat? Rozhodla jsem se pro milión.

Strachy a brzdy

Díky Ferrissově pojetí bojovat se strachem jsem si uvědomila, že „To, čeho se nejvíce obáváme, je obvykle tím, co potřebujeme udělat ze všeho nejvíce“. A tak jsem své dlouhodobější strachy a problémy (a brzdy) provedla postupem v kapitole „Uskakujeme před kulkami“ a vytáhla jsem strachy na světlo, určila co s nimi a jaké jsou šance, když s nimi budu bojovat a jaké jsou důsledky, když je nechám být. A věci se konečně rozběhly a člověk je klidnější.

Informační kocovina

Léta trpím kocovinou a to častější než s tou, když to přeženu s vínem. Cpu do hlavy moc vědomostí. Asi chci být nejmoudřejší na světě. Nevím. Na světě je toho tolik k vědění a čím víc toho vím, tím více zjištuji, že toho spoustu nevím.

Ale to hlavní – mnoho informací způsobuje kocovinu. Onen bolehlav, střep v hlavě, jsem vyndala díky této knize. Zmírnila jsem tempo, čtu za prvé jen jednu faktografickou knihu v čase (byla jsem zvyklá jich číst třeba několik – víte jaké to je mít otevřených několik knih najednou?) a zaměřuji se na rozvíjení vlastních sil a toho, co mě baví. Už necpu do hlavy všechno (kritici pozor – i předtím jsem volila pečlivě literaturu – nerada kupuji nedokonalé knihy).

Probudit své vlastní sny

Ačkoliv se neřídím podle Ferrissova dreamliningu (snění v čase), tato kapitola a zároveň kapitola „Zaplňujeme prázdnotu“ ve mně probudily staré touhy a dovolila jsem si snít a myslet si, že je to možné a uskutečnitelné. Kdykoliv něco dělám – přemýšlím racionálně, zda to má smysl a vede to k něčemu a zároveň zda mě to může bavit (a také jestli mám na to síly a schopnosti). Ta racionálnost dokáže částečně (ale také strachy – viz třetí kapitola v knize „Uskakujeme před kulkami: Nenechte se ovládnout strachem“) pohřbít mnoho snů. A já po přečtení knihy měla pocit, že bych si mohla zase dovolit popustit uzdu svých snů.

Představa, že bych se opravdu mohla dopracovat k tomu, že se jedno ráno vzbudím a budu dělat něco úžasného kvůli čemu má pro mě smysl žít. Pro mě by to mohlo být třeba napsání filmového scénáře a natočení vlastního filmu – i nízkorozpočtového jen s digitální kamerou a s pár nadšenci. Miluji totiž film, hlavně starý film a artový film a knížka Čtyřhodinový pracovní týden mi dovolila si připustit „chtít jednou patřit do téhle ligy“.

Paradox volby

V knize se nachází i nejlepší články Tima Ferrisse, které publikoval na svém blogu. Jsou opravdu úžasné.

Jeden z nich je pro mě obzvlášť zajímavý – Životní styl minimalizace voleb.

Často některé záležitosti nerozhodnu a je to v hlavě „točák“ a bere to energii, kterou potřebuji mít na něco jiného. Mám rozchodit tento modul na promagazinu nebo s tím ještě počkám? Nebo nemohu stále vymyslet návrh na design a chodím s tím všude jak s outěžkem a hlava „šrotuje“. Anebo je nedělní ráno a mám jít do tamtoho obchodního centra a zároveň se i projít po parku, ale nemají tam mé oblíbené víno anebo zvolím procházku po starém městě a koupím super víno (vyhnu se ale příjemnému parku)?

Když dlouze přemýšlím, kam vyrazím, tak nakonec nejsem spokojená ani s tou či onou variantou. „Nerozhodujte se dlouho“, jak radí moudře Tim Ferriss.

Tato kapitola mě motivovala k tomu, že se rozhoduji co nejrychleji.

Další zajímavá věc je „litování – rozhodování v minulém čase“. Tato celá kapitola ve Čtyřhodinovém pracovním týdnu stojí za to a určitě se nedívejte do emailové schránky v pátek večer nebo v sobotu ráno, pokud tam může být problematický email vyžadující řešení až v pondělí. Jinak si zkrátka přes víkend neodpočinete – budete řešit v hlavě zatím neřešitelný mail.

Jak říká Tim: „Máte čas, nemáte ale soustředění, takže volný čas postrádá jakoukoli praktickou hodnotu“.

Je toho v knize spousta

Řeknu vám to takhle. Možná nechcete žít čtyřhodinovým pracovním týdnem a ani nemusíte (nebo zjistíte, že to není pro vás možné nebo nejste schopni v Čechách vytvořit automatický příjem – ostatně kapitoly o automatickém příjmu jsou podle Tima Ferrisse pro čtenáře nejvíce problematickou částí). Berte to tak – myšlenka čtyřhodinového pracovního týdne je marketing – dobře prodejná myšlenka a lákavý systém. Ale každá jedna rada v knize může být velmi dobře uplatnitelná kdekoliv – v práci nebo v osobním životě nebo v bohémském životním stylu. Jak jen chcete.

Článek napsala Kateřina Karan, Promagazin.cz.

Další článek Kateřiny Karan – recenze na Čtyřhodinový pracovní týden na promagazinu.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Jak zhubnout napsal:

    Jde poznat, že tomuto tématu hodně rozumíte. Ráda čtu vaše stránky.

  2. Jak zhubnout napsal:

    Tento web musel dát hodně práce, dík za něj.

  3. Michal Vrátný napsal:

    Dobrý den,

    mám k Vašemu článku dva dotazy/poznámky:

    1) V čem je lepší nakupovat oblečení tak, jako Vaše kamarádka?

    2) Zhubnout 10 kg tuku za měsíc není jen nerealistické, ale je to také velmi nezdravé. Tak nevím, jestli Vaše osobní názory na věc jsou skutečně tím pravým ořechovým.

    S pozdravem a úctou

    Michal

  4. Martin napsal:

    Pro mě ta kniha byla naprosto zlomová. Nejlepší na tom bylo, že jsem si ji pořídil intuitivně. Při čtení ve mně vyvolávala pocity euforie a též splnila svůj účel, tahle kniha mě vydělala doposud nejvíce peněz :)

  5. Tomas napsal:

    Díky za nakopnutí a potvrzení v rozhodování zda ji koupit nebo nekoupit. Jdu do ní! :)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru