Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Priority a život s nimi – část II. – Soužití

Po čase se vracím k tématu priorit, jejich stanovení a soužití s nimi. Zatímco první díl se nesl spíše v obecné rovině, v tomto textu bych už rád byl více osobní a podělil se o své zkušenosti. Ne z důvodu sebeprezentace, nýbrž ukázky, kterak může řízení prioritami vstoupit do života a také být mnohdy nesnadné co do soužití s nimi. Velmi uvítám, když se pod článkem podělíte o svoji vlastní zkušenost, popřípadě se odvážíte sepsat přímo krátký článek na obdobné téma (rozhodnete-li se, napište mi).

To, že bych rád žil v souladu s vlastními vnitřními hodnotami a, ačkoliv jsem tomu tak neříkal, obecnými principy, jsem v sobě nesl již delší čas, aniž bych musel číst patřičnou literaturu. Ještě intenzivnějši jsem však pociťoval, že mé vynakládané úsilí se často dotýká oblastí a úkolů, které prakticky nemají co do činění s mými přáními a cíly. Bylo to, jako kdybyste chtěli letět do Austrálie, ale stále vás od nástupu zdržovaly úkony, naprosto nesouvisející s odletem – a často vlastně i s vámi samotnými.

V mnohém mi pomohlo aplikování metody GTD, to především kvůli nabytí přesvědčení, že čas je opravdu jasně určen, mé síly a schopnosti mají své hranice a měly by se soustředit na určené kroky. Při vypracovávání projektů a při týdenním review jsem už takřka podvědomě začal filtrovat úkony. Pojednou začalo pracovat jakési třídění na záležitosti důležité a méně důležité. Ne nadarmo navíc Allen hovoří o tom, že existují úkoly v Inboxu, které máte buďto odhodit zcela, nebo odložit, nebo delegovat. Ačkoliv pro mě GTD především znamená klidnou mysl a přehled v tom, co člověk dělá, bylo bezesporu iniciátorem uvědomění, že stanovení priorit je logickým krokem, pokud chcete svých cílů dosáhnout a nechcete věnovat své zdraví a sílu něčemu nedůležitému.

Ono se o tom ale hezky mluví a píše, často však skutečnost zní méně harmonicky. I přes dlouhodobější užívání GTD se mi nedařilo razantněji omezit čas vynakládaný na nepodstatné věci. A především… nepomohlo mi zpomalit. To není výtka vůči metodě, dost možná za to mohou mé osobní nedostatky při jejím aplikování. Nicméně až při práci s FranklinCovey diářem – a přechodem k papíru – jsem nabyl tak silné touhy něco změnit, že se skutečně ledy pohnuly. FC diář vás vyloženě vede k tomu, abyste si ustanovily hodnoty, cíle a poslání, z toho pak plynule přecházíte k plánování měsíce, týdne, dne. Kladete tzv. velké kameny a s nimi byste neměli hnout – neměly by tedy ustoupit štěrku či dokonce písku, zkrátka věcem akutním, o to méně ale skutečně důležitým. Teorie funguje skvěle, praxe s sebou nese riziko, že ideálům priorit ustoupí. Nebudu se tajit s tím, že některé týdny mi prošly pečlivým plánováním a i po jejich zpětné revizi jsem měl dobrý pocit – udělal jsem to, co jsem skutečně chtěl a potřeboval. Byly však pak i týdny, kdy jsem se do diáře téměř obával podívat. Jako by na mě měly ty poznačené (ale v realitě opomíjené) velké kameny plnou silou spadnout.

Jak ale docílit toho, abyste své priority skutečně dodržovali? Nejde ani tak o zloděje času, jako spíše o neustálý souboj s naléhavostí, beroucí na sebe často masku důležitosti. Popřípadě pracujete na projektech, které jsou důležité pro vaše zaměstnání, ale ponecháváte stranou osobní rozvoj (četba, jazyky, cvičení, zdraví…), v horším případě i rodinu. Sám ještě odpověď neznám, univerzální recept patrně neexistuje. Nesnažím se už tolik operovat s negativní strategii – čili vnitřním “strašením”, že pokud se nebudu věnovat svým prioritám, dopadnu tak a tak. Mnohem účinnější je metoda pozitivní vize, kdy naopak zhmotňujete v představách své cíle. Leckdo si třeba vytvoří speciální nástěnku, na ni přišpendluje obrázky toho, o čem sní, čeho by chtěl dosáhnout a pohledem na nástěnku se motivuje a utvrzuje v postupu po správné cestě. Pomáhá sdílení svých cílů s ostatními, nejbližšími.

Nejsem zatím, bohužel, tak daleko, abych s klidným svědomím prohlásil, že se svých priorit držím. Naučil jsem se ale pokud možno již v předstihu více filtrovat úkony. Když mě někdo o něco požádá a já vnitřně tuším, že to ubere zase kousek mých sil (a to na úkor něčeho, dle mě, důležitějšího), raději okamžitě odmítnu. Nehoním se, abych na maily reagoval okamžitě, naučil jsem se vypínat mobil, popř. aspoň zvonění. Psaní rukou na papír (poznámky do diáře, popřípadě i do moleskine) mě uklidňují, podporují myšlení a – což jsem potřeboval nejvíce – zpomalují tep mého trávení času. Za poslední půlrok jsem se dokázal vzdát několika i výdělečných projektů jen proto, že by mohly ohrozit mé priority (byť třeba naprosto neziskové) a v neposlední řadě i zdraví. Ono to zní totiž jako klišé, ale zdraví je stejně tou nejpůsobivější metodou, kterak vás donutit uvažovat nad trávením svého času, nad sebou samými, nad hodnotami a nad prioritami. Už jen samotná práce s velkými kameny totiž stojí spoustu energie (ta ale přichází s dobrým pocitem, pokud priority dodržujete a směřujete k cíly) a energie nepředstavuje neomezený zdroj. Proč ji utráce na věcech zbytečných?

Potíž je někdy ve vnímání okolí. Dost možná jste se s tím setkali, ale pokud dojde na to, že často někoho/něco s díky odmítáte a ještě k tomu si otevřeně dovolíte říct: nezlob se, ale tohle není pro mě tak důležité, to není má priorita, hrozí, že se okolí urazí. Bude vás mít za náfuku, člověka, co si hraje na bytost s příliš drahocenným časem. Času máme všichni stejně a není ho zas tak málo – za 24 hodin se dá stihnout spoustu věcí. Ale čím méně budete věnovat času a energie nedůležitým věcem, tím lépe se budete cítit. A poté přichází na řadu vitálnější mozek, uvažování, radost, kvalitněji odvedená práce, harmonické vztahy. A v neposlední řadě putování za svým cílem.

On ten recept v podstatě existuje, ale není jednoduché jej mít (ne na očích, ale) v sobě – Pokud víte, čeho chcete dosáhnout, máte své sny a cíle, dejte na svoji intuici. Jakmile jen trochu vnitřní hlas výstražně zazvoní, vzdejte se daného úkolu či projektu. Mně se poslouchání této intuice zatím vyplácí. Mám totiž pocit, že intuice je nějak napojena na srdce/mozek/vědomí/svědomí – a tady, tady už mají místo naše vnitřní hodnoty a obecné principy. A ty se nemýlí.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru