Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Minimalismus = dosáhnout cíle s minimem úsilí

By on 26. 3. 2010 in Rozvoj with Počet komentářů: 7
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Rozhovor s českým web designerem, člověkem, který preferuje v designu minimalismus a funkcionalitu, Joseferm Richterem.

Když bychom hledali nejpříhodnější charakteristiku tvé práce, vystačíme si s pojmem minimalismus. Ať už se podíváme na loga, webové stránky nebo na „doplňky“ pro Gmail a Twitter. Která další slova by mohla tvoji tvorbu charakterizovat?

Asi by to byl “funkcionalismus”. Každá čárka v designu by měla mít svoji funkci, tzn. že bych měl vědět, proč tam je. To ovšem neznamená, že takový design nesmí obsahovat žádný ornament nebo ozdobný prvek. Naopak. Jenom tam nesmí být sám pro sebe, ale musí zase mít svůj účel. Například vyvolává nějaký pocit (a vím jaký), opticky odděluje nějaké části (a vím co chci opticky oddělit), atd. Můj minimalismus je v podstatě jen důsledkem tohoto přístupu, protože se snažím vynechat všechno, co není opravdu nezbytně nutné a co uživatele mého designu jen zahlcuje.

Necháme slovník cizích slov ležet a nebudeme ani otevírat encyklopedie – jak bys definoval minimalismus?

Pro mě je to právě to hledání způsobu, jak může uživatel dosáhnout cíle s minimálním úsilím.

V případě logotypu to může znamenat, že ho zahlédne na 3 vteřiny, ale z názvu je jasné co firma dělá, značka je natolik jednoduchá, že si ji podvědomě zapamatuje a příště bezpečně pozná, a ještě dostane nějakou emocionální informaci, ze které například podvědomě cítí, jestli firma dělá spíš oblečení pro skejťáky nebo jaderné reaktory. Ta značka/symbol nemusí nutně sama komunikovat, co ta firma dělá. Vlastně by ani neměla, to není její účel. Stavebních firem s domečkem ve znaku je opravdu příliš mnoho.

V případě webdesignu nejde zdaleka jen o tu grafickou stránku, ta je jen zlomkem návrhu. Jde hlavně o strukturu webu, rozmístění prvků a informací na jednotlivých stranách, kvalitní ovládání a uživatelské rozhraní, pečlivou práci s textem, atd. Chce to neustále přemýšlet jako uživatel – proč je v eshopu nákupní proces roztrhaný do 5 kroků, když by často stačil jeden, proč mít na webu rozbalovací menu a v něm dohromady 40 odkazů, když by uživateli stačily 4, atd. Dokonalým identifikátorem webu dělaného bez mozku je umístění odkazu “o nás” jako první položky menu.

Když se nyní pozdržím u toho minimalismu, jaká byla tvá cesta k němu?

Můj vztah k minimalismu a funkcionalismu se nejspíš vytříbil v době, kdy jsem pracoval jako kozultant a psal jsem spoustu poradenských dopisů. V nich je potřeba tuny zdrojů shrnout na 3 stranách jasného, srozumitelného a jednoznačného textu. To vás nutí rozpoznávat co je skutečně důležité pro adresáta textu a zároveň přemýšlet nad každým jediným slovem v textu. Začínajícím konzultantům jejich šéf obvykle 70% textu vyškrtá a zbytek je nechá přepsat tak, aby zůstal zachován význam. Tohle je výborná metoda, kterou lze aplikovat i na texty na webu, na strukturu webu, dokonce i na design, atd.

V čem spatřuješ sílu minimalisticky řešeného designu, a nemusíme se nutně vázat pouze na web design.

Minimalistický design člověka nezahlcuje, neotravuje ho zbytečnostmi, snaží se mu pomoct a zjednodušit život a při tom všem být vlastně neviditelný. Ale je potřeba design vnímat v širším pojetí (anglickém významu slova) nejen jako estetickou stránku věci, ale  hlavní tu funkční.

Má minimalismus i nějaká úskalí?

Někdy vyžaduje spoustu vysvětlování. Právě proto, že jde hlavně o odstraňování nepotřebného (vezmu klientův text, seškrtám ho na třetinu, zbytek přepíšu a chci za to zaplatit) a vytvoření něčeho, co je jednoduché a funguje intuitivně (menu má najednou jen 4 tlačítka místo původního tříúrovňového drop-downu). Když na mě klient narazí náhodou, protože potřebuje “nějakého grafika”, tak je potřeba předem si vyjasnit co vlastně dělám, proč to tak dělám a jestli se s tím ztotožní nebo ne.

Dokážeš vysledovat, zda ve tvém okolí, nebo obecně třeba v Česku, je k minimalisticky řešenému webu, aplikacím, ale třeba i interiérům, spíše pozitivní vztah?

Ten vztah je zvláštní. Myslím že každý má podvědomě rád jednoduché a funkční věci. Problém je, že kvantita je měřitelná, zatímco kvalita těžko. Lidi logicky za svoje peníze chtějí “co nejvíc”, a zatímco kvantitu (počet funkcí v telefonu, rychlost procesoru, počet barev, velikost, barvy, cokolv dalšího,…) si dokážou porovnat (jak mezi jednotlivými výrobky, tak s tím co má soused), u kvality to nedokážou. Takže asi pořád bude většina těch, kteří místo bílých dřevěných chtějí hnědá plastová okna se zlatou lištou uprostřed, potřebují si Oktávku vylepšit mračítky a chromovanými “vrtanými” klikami a v koupelně si nemůžou na podlahu dát obyčejné jednobarevné čtverce, ale musím mít oranžové žíhané obdélníky uspořádané “na koso”.

Jsi z Olomouce a proto se tě nepochybně dotýká hypotetický plán vybudovat novostavba Středoevropského fóra. Zaregistroval jsem na Facebooku vesměs (a to mnohdy ostré) negativní reakce. Jak vnímáš z pohledu člověka, který tíhne k minimalismu, ale především se pohybuje v designerské sféře, tento architektonický návrh?

Mám k architektuře velmi blízko, dokonce moje sestra je výborná architektka.

Těm lidem vadí že je ta stavba jiná a mají z toho strach. Čtyřicet let jsme se učili nevybočovat z řady a likvidovat ty, kteří vybočujou, a dalších 40 let se to budem odnaučovat. Škoda že nikomu nevadí, že se Olomouc nenávratně przní zrůdami jako Regionální centrum u nádraží, ušatý dům, Arionova kašna, hotel Gemo, výstavba v Hrnčířské a Uhelné ulici a desítky dalších. Jsou to holt stavby, který nevybočujou z řady komunistickýho nevkusu.

Když zůstanu ještě chvíli u cizích prací. Jak vnímáš tuzemské weby? Projíždíš internet, zaznamenáváš to, co tě zaujalo? Vysledoval jsi nějakou oblast, ve které se web designu (podle tvých osobních kriterií a vkusu) daří a ve které naopak přesně naopak? (Dovolím si zde třeba ohodnotit celouniverzitní weby, které jsou dle mého názoru ve většině případů naprosto tristní.)

Já moc nerozlišuju tuzemské a zahraniční weby a vlastně těch tuzemských sleduju asi jen idnes.cz. Snažím se neprojíždět internet a zaznamenávat toho co nejmíň a hlavně nesledovat trendy a nenavštěvovat “inspirační” galerie. Svádí mě to k unifikaci. Spíš ze znájmu sleduju jiné oblasti, jako produktový design a architekturu, a to mě asi zpětně taky formuje.

Mrknul jsem na weby několika univerzit (čvut, vut, vše, ku, muni, upol, utb) – to jsou weby, které neprošly žádnou designovou fází, promýšlením, co je důležité, pro koho je to důležité, jak to podat, atd. Prostě jen nestrukturovaná halda zbytečných textů, ve kterých je občas schovaná důležitá informace.

Obecně mi přijde, že spousta firem web hodně podceňuje. U nás se klade pořád velký důraz na osobní kontakt, což má svou logiku. Ale web je často prvním kontaktním místem, kde si člověk utváří nějaký dojem o firmě. Hledám třeba realitní kancelář, v nějakém seznamu firem jich najdu 20 (unifikované katalogové záznamy), otevřu jejich weby, udělám si přibližný obrázek o jejich serioznosti a zkrátím seznam na 5 firem, se kterými navážu osobní kontakt. Ale klidně se může stát že ta nejlepší mezi nimi není, protože jí prostě web dělal 15-tiletý synovec majitele v kradeným photoshopu. A jaký mám důvod věřit, že firma s neseriozním webem je ve skutečnosti seriozní?

Když zavítáme na tvé stránky, resp. blog, zjistíme, že máš na svědomí úpravu Gmailu na tzv. Helvetimail a Twitter stránky na tzv. Helvetwitter. Inspiroval jsi se Helveticalem (Google Calendar, Ad Taylor) a Helvetireaderem (Google Reader, Jon Hicks). Plánuješ uplatnit Helveticu ještě v jiných webových službách?

Momentálně neplánuju. Byl to jen takový experiment, který jsem zveřejnil. Ale není to můj design, takže na něm nechci parazitovat, ani nejsem tak velkým přiznivcem Helveticy. Navíc těch technických problémů je příliš mnoho. HTML a CSS struktura Twitteru a všech Google služeb je totální hnůj, takže když v ní udělají jakoukoliv změnu, tak oprava znamená opět několikahodinové experimentování s kódem. Proto jsou Helvetwitter a Helvetimail v podstatě v režimu udělej si sám a je prakticky nemožné reagovat na všechny požadavky, připomínky a návrhy. Jsou jich opravdu stovky a já bohužel musím občas taky pracovat…

Osobně bych si třeba velmi přál, aby Helvetireader a Helvetwitter byly i pro iPhone. Co ty na to?

Vývoj iPhone aplikace je drahá záležitost, takže by ta aplikace nejspíš musela být placená. A to by mohl jedině Jon Hicks, protože je to jeho design.

Proč by se podle tebe měli nyní čtenáři MVH rozhodnout pro výše uvedené „úpravy“ (Helvetireader, Helvetimail…)?

Google dělá svkělé aplikace, ale bohužel nemají ani špetku vkusu. Helveti- skiny se s tím snaží něco udělat. Twitter je na tom výrazně líp, takže účelem Helvetwitteru je spíš sladění s ostatními Helveti- aplikacemi. Ale je potřeba mít na paměti že to není a z principu nikdy nebude dokonalé a s případnými úpravami si člověk musí poradit sám. CSS kód i userscript jsou volně přístupné.

A protože je Mít vše hotovo.cz o GTD, zeptám se tě – jak jsi na tom ty a Allenova metoda? Praktikuješ ji?

Nepraktikuji, protože jsem Allenovu knihu nečetl. Samozřejmě jsem o té metodě něco slyšel a asi aplikuju některé obecné principy, které Allenova metoda taky. Například držím Inbox pro zatím neroztříděné úkoly. Trošku mě děsí, že kniha s názvem Getting things done má přes 250 stránek – jejich přečtení by pro mě znamenalo tak na měsíc getting nothing done :-)

Určitě znáš jednu z možných softwarových cest, jak pracovat s GTD, a to TaskPaper. Ten s Helveticou také pracuje a staví na minimalismu. Neuvažoval jsi, že bys právě i ty nějakou GTD aplikaci navrhl?

TaskPaper dokonce momentálně používám. Ale o vlastní aplikaci opravdu uvažuju. Vlastně jsem si postupně vyvinul vlastní metodu a k ní vlastní aplikaci, která ale zatím běží jen na mém počítači (javascript s ultrajednoduchým backendem v Sinatra/Ruby). Už se to vyvinulo v celkem životaschopnou metodu, takže můj kolega programátor k tomu teď dodělává robustnější backend se správou uživatelů, abychom se o tu aplikaci případně mohli podělit veřejně.

V čem by se tvá aplikace lišila od těch nejznámějších? Things, OmniFocus, TaskPaper…?

Je to taková kombinace to-do listu s plánovačem. Takže nemám jen seznam úkolů, ale zároveň se jim snažím přiřadit nějaký odhad času a naplánovat si, kdy je udělám. Líp si tak dokážu uvědomit, co za jeden den ještě stihnu a co už ne, a navíc mi to pomáhá soustředit se v danou chvíli jen na ten jeden konkrétní úkol. Je docela možné, že něco takového už existuje, já moc metod a aplikací pro time management neznám. Tuhle si šiju na míru pro sebe a možná se někomu bude líbit, když ji vypustím i do světa.

A protože jsi web designer, dávám ti prostor, abys (klidně bez kompromisů) ohodnotil náš server Mít vše hotovo.cz.

Určitě by to chtělo fixní layout. Ideální délka řádku je někde mezi 50-80 znaky, jinak se to velmi špatně čte. Proto se v podstatě všechny textové knihy tisknou na formát zhruba A5 (na A4 a větši jen obrázkové knihy), v novinách se zase text píše do sloupečků. Navíc pokud má někdo šiřku monitoru 2560px tak je to opravdu dlooooouhý řádek textu.

Asi bych zapracoval i na barvách, hlavně ta modrá v postranních sloupcích je trochu agresivní a nemá dobrý kontrast s černým a hnědým písmem.

Tlačil bych se i víc k portálovému pojetí, tj. hlavní článek dne zvýrazněný s větší fotografií a písmem, ostatní články možná trochu rozdělit do rubrik, atd.

Ale design je jen polovina úspěchu. Druhá polovina (vlastně první) je určitě kvalita obsahu, a to se Vám, zdá se, daří dobře.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru