Asi sami dobře víte, že dobře rozepsané projekty a projasněnost toho, co chcete a budete dělat, nestačí. Mnozí z nás totiž máme tendenci neodhadnout vztah mezi kvantitou projektů a časem. Dokonce… zdá se mi, že čím více pronikám do tajů efektivity a time managementu, tím více si uvědomuji, jak je nám čas pevně daný. A že těch čtyřiadvacet hodin není ani tak moc.
Ne že bych si chtěl postěžovat, ale i přes všechny vymoženosti GTD, všelijakých nástrojů a diáře, stejně mám potíže s odhadnutím, kolik mi co zabere času. Kolik vlastně trávím hodin nad tou a tou činností, nebo naopak jak určitému projektu věnuji málo času. Toto přemýšlení mě vedlo k tomu, abych více pronikl do tajů trávení času. Má to ale svá ale.
Jedním z těch pokusů bylo, že jsem si vypočítal kolik má měsíc hodin. Pak jsem od tohoto čísla poodstoupil, vypsal si čtyři základní oblasti: OSOBNÍ, STUDIUM, PRÁCE, OSOBNÍ ROZVOJ. Brainstorming pokračoval. Každou z oblastí jsem rozepsal – tak třeba v kategorii STUDIUM mám pojem DISERTACE a k ní překlad, psaní, poznámky. U OSOBNÍ je to kupříkladu zdraví, odpočinek, rodina.. – vše ještě dále rozepsáno.
U každé této součástky mého života jsem vytvořil šest sloupců. Kolik bych rád, aby dané činnosti věnoval času denně, kolik týdně (a to jsem někdy rozepsal na to, co chci dělat pouze v pracovní dny, co o víkendu). Další sloupec byl pak odhad/součet času na měsíc. A zásadní poslední sloupec na prioritu, v němž jsem si vypsal ke každé oblasti důležitost, jakou jí kladu. (A1, A2… - C4).
A teď jaké byly mé praktické zkušenosti.
Zaprvé: zjistil jsem, že mi to moc nevychází. I když jsem se uvažovat racionálně, stejně jsem „přetékal“ – a to jsem neměl započítány (kromě spánku) žádné rezervy. Začal jsem ukrajovat, některé aktivity omezovat. Nakonec byla čísla už příznivější.
Zadruhé: realita byla mnohdy zcela jiná. Především s přípravou na své přednášky jsem se řádně zmýlil. A to, jak jistě uznáte, pak věci začnou nabírat jiný směr.
Zatřetí: nedokázal jsem vytrvale hlídat svůj čas. V iPhone mám například výtečnou aplikaci Eternity, ale vydržím ji pečlivě používat opravdu jen chvíli – dva dny třeba.
Co z toho plyne? Jsem tam, kde jsem byl. Jen možná o něco více skeptičtější k tomu, že si nějak rozumně vypočítám a stanovím limity, abych opravdu měl dostatek času na důležité věci. Ne že by se to za poslední čtvrtletí nezlepšilo, ale… má to svá ale.
Proto skončím výzvou k diskuzi: Jaká je vaše zkušenost? Máte přehled, kolik vám vaše aktivity zabírají času? Dokážete si určit limity, aby se dostalo na vše důležité? A dokážete si pohyb v těch limitech pohlídat?
Myslím, že nejlepším řešením je „mitvevsemjasno“, což znamená velmi často, prakticky denně, hledět na své dlouhodobé i krátkodobé úkoly, projekty a cíle. Ráno před zahájením práce je projedu, v poledne udělám totéž a hodinu před odchodem domů ještě jednou to stejné. Když dosáhnete určité míry „jasnosti“, začnete dělat mnohem lepší intuitivní rozhodnutí o tom, na čem právě pracovat a jak dlouho se tomu věnovat.
Řekl bych, že podvědomí takhle krásně funguje a není třeba utrácet za přesýpací hodiny.
Mind like water
http://www.davidco.com/coaches_corner/Ana_Maria_Gonz%E1lez/article5.html
Ahoj Lukáši,
díky za hezký příspěvek. Poměrně přesně popisuje moje pocity, kterými jsem procházel tak před 6 lety po snaze aplikovat metodiku S. R. Coveyho. Přiřazoval jsem preference a dělal koláče a kouskoval pracovní a osobní život. ;o))) Moc pěkná lekce. Jsem rád, že jsem si jí prošel. Snad proto tak rád souhlasím s Davidem Allenem a jeho „Klapáním“.
Priority? Rozdělování? Mě to nefungovalo. Většinu rozhodování určuje podvědomí a tak se ho musíme často ptát, abychom byli spokojení.
Souhlasím s názorem, který uvádí pan Bleša a který je základem GTD. Aneb v českém překladu Davida Allena: „mysl jako voda“. To je můj cíl.
Hezký den,
Radim
Když jsem před víc jak 3 roky začala pracovat doma, bylo to taky proto, abych v čase ušetřeném za dojíždění zvelebila domácnost, zahradu, psa a sebe. Zkoušela jsem ledasco (dodnes jsem sama sobě šéfem, podřízeným a pokusným morčetem), až jsem si jednoho ošklivého dne sedla, sepsala všechno, co mám dělat, vmáčkla tam to, co bych dělat chtěla, odhadla čas potřebný pro každou činnost, sečetla, přepočítala ručně i s kalkulačkou a výsledek byl jasný – žiju na nevhodné planetě s příliš krátkým dnem.
Den pro mě zůstal stejně krátký, ale líp si už vybírám, co „mít hotovo“ a co nechat v „některý z příštích životů“.
Toto je odpověď na tu první diskusní otázku. Stručně na další: Skoro ano. Snažím se. No jéje, já i štěkám!
fialka
Odhadnout čas, který u činnosti strávím, je pro mě taky velký problém. Často se do něčeho „zažeru“ a strávím nad tím daleko víc než jsem chtěl. Žádné velké plánování ale podle mě nepomáhá. Jak už bylo řečeno, chce to znát své priority, případně si před zahájením činnosti říct, jak dlouho ji chci dělat a pokusit se to dodržet…