Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Priority a život s nimi – část I. – Úvod

By on 24. 2. 2010 in Rozvoj with Počet komentářů: 4
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

V příručkách o efektivitě se dočteme, že času máme všichni stejně a že sousloví nemám čas funguje jako klamná výmluva. Jde jen a pouze o to, jak s těmi čtyřiadvaceti hodinami naložíme. A protože, jak zní známá fráze, den není nafukovací, měli bychom najít filtr. Ten by se měl postarat o provzdušnění námi tráveného času. Označit aktivity potřebné a nepotřebné, efektivní a neefektivní, smysluplné a bezpředmětné.

Takový filtr mohou tvořit priority. Jejich stanovení nepatří zrovna mezi ty nejjednodušší myšlenkové pochody, vždyť při definování musíme pronikat hlubokou cestu do vlastního nitra. A to na časové ose od minulosti, přes přítomnost až po budoucnost. Vhodné ustanovení vlastních priorit vám může radikálně změnit život. Ne jej pouze zefektivnit, ale mnohdy zcela pozměnit směr.

Jak se ale pokusím v minisérii článků o prioritách nastínit, nebývá náročný pouze jejich zrod. Mnohem obtížněji se ukotvují do praxe a jejich udržování při životě. Na světě totiž nejsme sami (a neruší nás pouze zloději času) a také mnozí z nás nebyli obdarováni silnou vůlí.

Pokud děláte spoustu věcí, přitom ale nemáte pocit, že vše je smysluplné, ba dokonce, že na to, co byste rádi, nezbývá prakticky čas, pak stanovení priorit bude nezbytnou pomůckou. Pojem priorita často supluje termín úkol, nicméně psychologický dopad toho či onoho pojmu poznáte hned. Zatímco do realizace úkolu jdete často s nevolí a až pocitem donucení, priorita zavání svobodným rozhodnutím a také smysluplným důvodem své existence. Ideální stav pak představuje to, když si do diáře, bloku (kamkoliv) vypisujete ne seznamy denních úkolů, ale pouze seznamy denních priorit.

Jak ale poznat, co je prioritou, co úkolem? A jak si své priority stanovit?

Samozřejmě, že žádný text, a tedy ani tento článek, nelze brát jako předlohu, spíše jen jako určité nasměřování. Je to logické, každý z nás bude mít priority jiné, byť některé jsou obecně „průchozí“ napříč větším počtem lidí (např. rodina). V mnohém se tato série článků bude opírat o moji vlastní zkušenost – a pevně doufám, že v rámci komentářů, se otevřou i brány ke zkušenostem vás, čtenářů.

Ke konkrétnímu pojmenování vlastních priorit mě dovedl Stephen R. Covey, ale nemusíte si jej nutně číst k tomu, abyste s prioritami začali pracovat a abyste pocítili, jak vám mohou dopomoci. Na definování priorit si můžete přizvat i partnera/partnerku, osobně mám ale za to, že první, důležitá, fáze je veskrze interní záležitostí jednotlivce. Představuje putování do vlastního Já a počítá s otevřeností k (pravděpodobně kritické) sebereflexi.

Není od věci pouvažovat nejprve nad hodnotami, které ctíte, a nad rolemi, které zastáváte. Mohou vás totiž ke skutečným prioritám nasměrovat. Docela nápomocná je ale i cesta směrem od pojmenování negativ. Víte, co vám na dosavadním způsobu trávení svého času vadí? Vnímáte, že spousta úkonů vlastně nemá vůbec co dočinění s tím, co vás baví a co byste rádi v budoucnu dělali? A dokážete si vypsat činnosti, které vám z denního koláče ukusují zbytečně velká sousta – a přitom vy zůstáváte hladoví?

Máte-li představu o všech negativních činitelích, uvědomujete si, co vás nebaví, nenaplňuje, dostanete se velmi lehce k pojmenování toho, nač ve vašem dni  nezbývá téměř místo. A třeba, stejně jako já, projdete určitou, a těžce popsatelnou, vlnou skepse a deziluze z dosavadního trávení času. Vyrojí se před vámi sny, cíle a touhy, kterých byste rádi dosáhli. Jenže.. jenže jak k nim doputovat, když den má pouze 24 hodin? Vždyť děláte od rána do večera, nevíte, co ubrat, a kam tedy kráčení k cílům doplnit?

Přívalem pesimismu se nenechejte odradit, naopak ho využijte jako motivační startér k rozpohybování z místa. Z komfortní zóny. A z ní se dostanete, pokud si navolíte priority a naučíte se také podle nich jednat.

Myslíte si, že při definování priorit je dobré se o tom radit s někým druhým?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru