Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak si psát digitální deník a žít díky němu lépe

By on 4. 1. 2010 in Rozvoj with komentářů 14

Deníky si s přestávkami píšu od dětství. První deníkový zápis v životě jsem psal slzami: bylo to na skautském táboře; kroužkový blok mi pomáhal být v kontaktu s … maminkou. Za rok už jsem si evidoval celé prázdniny (nejdelší zápisy se týkaly nudných pobytů na babiččině zahradě), o pár let později přestává být má reflexe nevinná a čím dál tím častěji se vztahuje k J., E., E., V. a dalším neopětovaným láskám.

K psaní deníku jsem se v životě znovu a znovu vracel a znovu a znovu v jeho psaní ustával. Sloužil mi k různým účelům: k evidenci nápadů a útržků ze dne, jako jazyková laboratoř, jako stoka, jako privátní výstavní skříň. Nikdy jsem ho nepsal pro publikum. Jedinou zveřejněnou částí mých zápisků je sbírka básní Bez uzdičky (Host, 2004), která vznikla výběrem deníkových sprosťáren za více let; ty ale nebyly psány s publikačním úmyslem. Tedy aspoň jsem si to myslel.

Existuje obecné povědomí o tom, že psaní deníku má na pisatele pozitivní terapeutické účinky. Když jsem chystal materiál pro článek, narazil jsem jednak na povrchní text, který koreluje psavce s nešťastnými a vydává to za kauzalitu, ale také na práci, která přesvědčivě ukazuje, že deník může být způsobem přežití ve světě, který nás ničí. (Čtenářům, kteří se hluboce zajímají o osobní rozvoj, doporučuji druhou důkladnou práci k pročtení – zvláště silný je citát z Frankla o tom, jak se naučil zvládat žití v koncentráku pomocí „triku“).

Deník je prostorem, kde máme tajnosti a kde si lžeme

Ano, psaní deníku je útěkem z reality, pokusem o nalezení vzorců vlastního života a snahou o nahlédnutí sebe sama z jiného úhlu pohledu. Deník umožňuje nebývalou upřímnost, ale také stylizaci, s níž bychom ve skutečném světě neobstáli. Deník je mentální tělocvičnou, kde se můžeme potit i prsit sami – anebo být naopak čteni a sledováni kýženýma fiktivníma očima. Deník je prostorem, kde si často lžeme, že píšeme jen pro sebe. Ale čím déle píšeme „pro sebe“, tím silněji cítíme, že ve skutečném světě chceme být slyšeni. Myslím, že pokud by toto subtilní poznání mělo být jediným pozitivním výsledkem psaní deníku, stálo by za to.

„Píšu! A to od roku 1998 a když vynechám, je většinou něco špatně.“ odpověděl mi jeden z uživatelů Twitteru na mou otázku, zda si píše deník. Souhlasím. Snad proto je škoda, že své postřehy zveřejňujeme instantně na internetu místo abychom je nechali zrát. Facebookařením, tweetováním a chatováním získáváme sice bezvýznamnou okamžitou odezvu: ale tím se připravujeme o hlubší reflexi. Ačkoli je náš den dokumentován lépe než by to dokázala StB, není už archivován: navždy mizí pod dolním okrajem obrazovky. To, co je na psaní deníku užitečné – možnost návratu a sebezpytu – v sociální divočině chybí.

Přijměte můj článek jako výzvu k zamyšlení, zda i pro vás nedozrál čas k návratu do soukromí. Výhoda je, že nemusíte opouštět svůj milovaný svět technologií.

Při hledání nových nástrojů pro starou tradici jsem chtěl, aby byl deníkový nástroj bezpečný, přehledný, osobní (nepřipomínal práci), podporoval soustředění a kreativitu. Pokoušel jsem se taky najít nějaké mobilní a odevšad dostupné řešení. Komplexnější funkce jako vložení fotografií a štítkování zápisů nejsou úplně od věci, ale nepovažuji je za nejdůležitější.

Začněme od píky – aneb uzamčený Word

Dlouhé roky jsem si psal deník ve Wordu a soubor si zamykal heslem. Toto offline řešení je jednoduché, dostupné každému a relativně bezpečné. Psaní ve Wordu a spol. má ale paradoxní nevýhodu: příliš mnoho formátovacích možností; a to rozptyluje. Naopak nenajdete pružně nastavitelný celoobrazovkový režim, kalendář, štítky apod. A pokud požadujete mobilní přístup, do zamčeného souboru se bez notebooku s nainstalovaným Officem nedostanete. // Tip pro uživatele balíku iWork: v Pages 09 lze zamykat dokumenty (přes Inspector). //

Co mě na Wordu štvalo nejvíc, byl „šanonový efekt“: pocit, že sedím v kanceláři nad prací. Zkuste v kanclu napsat niterný verš!

DarkRoom, JDarkRoom, WriteRoom, OmmWriter…

Výborným řešením pro ty, kteří vyžadují jednoduchost a netrvají na zaheslování, jsou jednoduché aplikace umožňující psaní v „non-distracting“ celoobrazovkovém režimu. Pro PC je to JDarkRoom, DarkRoom, jimi inspirovaný macovský WriteRoom a nejnovější OmmWriter, který k psaní dokonce hraje meditativní hudbu. Žádná z těchto aplikací nemá možnost přímého zabezpečení souborů a fungují spíše jako velmi strohé textové editory pro soustředěné psaní čehokoli. V jejich jednoduchosti je i jejich síla.

Speciální aplikace pro psaní deníků

Překvapuje mě, kolik existuje aplikací specializovaných na psaní deníku. Je to dobře, deníkářů tedy neubývá! Jsou to většinou pohublé textové editory s různými deníkovými ozdobami navíc. Nabízejí zaheslování, řazení do složek v rámci dokumentu, „deníkový vzhled“, řazení podle data a kalendář, ty modernější mají i štítkovací aparát. Šanonismus mizí, nastupuje vlezlá intimita. Pro Windows namátkou: The Journal, AlphaJournal, My diary. Je jich však mnohem více.

Obr. The Journal pro Windows

Jako uživatel Applu mám letmé zkušenosti například s velice komfortním MacJournalem, pěkným viJournalem (ten druhý už má dokonce svou iPhonovou aplikaci, s níž se umí synchronizovat) a Chronories, který ke každému deníkovovému záznamu přidává údaje jako: počasí, dění ve světě, snímek vaší plochy, vaše foto přes iSight, vaši náladu atd.

Na deníkových programech mi obecně vadí, že na svůj přínos jsou docela drahé a přibude vám s nimi další software, proprietární formát souboru, nová starost o data a nakonec i učení se novému ovládání. Tíhnu spíše k chytrému využití stávajících a již pořízených aplikací.

Spisovatelské nádobíčko

Teprve nedávno jsem s nadšením objevil samostatný typ programů pro přípravu a psaní větších textů (netroufám si napsat „děl“ – prostě od článku, přes diplomku po román). Téměř všechny poskytují pomůcky pro rešerši a  přípravu materiálu (research, draft), ale také pro psaní samotné (takže v nich najdete i nastavitelné fullscreen režimy apod.). Umí štítkovat, dělat poznámky, rozdělovat vše „uvnitř“ do složek. Pokud jste někdy stavěli příběh „hollywoodskou metodou“, pak u mnohých z nich oceníte i možnost práce s kartičkami či časovou osu pro sledování osudů postav.

Pro OS X jsou to například Scrivener, StoryMill, techničtější Ulyssess či drahý profesionální FinalDraft. Hodně rozšířený, spolehlivý a fungující na všech platformách je také CeltX, který je ale přece jen více orientovaný na tvorbu scénářů i jejich sdílení se spolutvůrci. Pro zjistění, jaké programy tohoto typu (i pro Windows) existují, doporučuji prostudovat stránku autora Scriveneru.

Jak už tušíte, nejsou to typické deníkové programy (chybí jim např. řazení podle data) – ale pro psaní rozsáhlého deníku poslouží lépe než prostý textový editor, protože umí texty lépe strukturovat. Pokud hodně píšete a rešeršujete, můžou přijít vhod i jako univerzální psadla. Mým favoritem pro offline deník je Scrivener, v němž jsem psal divadelní hru i tento článek.

Obr. Prostředí Scriveneru

Jdeme online – Google Docs

Nemusí jít nutně o Google Docs, ale třeba o Zoho Office anebo další podobné online služby umožňující práci s textovými dokumenty přes prohlížeč. Velká výhoda: deník můžete otevřít všude tam, kde je počítač připojený k internetu. Nepotřebujete zvláštní software a jste nezávislí na operačním systému. Na cestách, v práci, ve škole. Podle toho, jaký máte mobil, můžete psát i z mobilu.

Za nevýhodu tohoto řešení považuji podivný pocit „těkavosti“ a nejistoty, který vzniká u všech online řešení. Zprávy píšete „kamsi“ do oblak a doufáte, že tam po dalším připojení zase budou, že si je nikdo nečte (haha). Co když se vám někdo dostane do účtu? Tohle je slabé místo všech online řešení. Když už o nás ví Google všechno z mailů, nemusí nám vidět skrz deníky ještě hluboko do hlav, že?

Penzu

Pokud se vám online řešení líbí, jistě si zamilujete novinku Penzu.com kanadského původu. Jde o designově hezkou službu poskytující inspirativní online prostředí pro psaní soukromého deníku. Tvůrci kladou důraz na jednoduchost i zabezpečení, které je o něco  lepší než u GoogleDocs. Nejenže máte zaheslovaný přístup do deníku, ale vybrané zprávy můžete jednotlivě zaheslovat i zašifrovat pomocí AES, takže je nepřečtou  ani zaměstnanci Penzu.

Služba má bezplatnou i placenou verzi (Penzu Pro). U placené píšete v richtextu (tučné, kurzíva atd.), máte možnost  výběru z více grafických motivů, zprávy můžete štítkovat, importovat, exportovat.

Penzu se mi velice líbí a zvažuji jeho dlouhodobé využívání. Zatím mi v tom brání pár drobností:

  1. „těkavost“ prostředí je při psaní vysoká (pocit, že o zápis přijdete nějakým ukliknutím, je značný, i když se mi to nikdy nestalo)
  2. Nemá zatím nevyrušovací fullscreen režim.
  3. Čeština není podporována – text můžete samozřejmě psát česky, ale nefunguje diakritika ve štítcích, v exportu do PDF či RTF a kdovíkde se to ještě může projevit.
  4. Textem nemůžete bloumat vcelku a vidět záznamy, jak jdou za sebou: listujete po jednotlivých „dnech“; nešvar typický pro deníkové aplikace nahrávající běžným textovým editorům.

Tvůrci slibují, že na všech zmíněných výhradách pracují: těším se na to, protože pak by se dalo Penzu vyhlásit za nejlepší digitální Moleskin světě. Brzy přineseme podrobnější recenzi verze Penzu Pro.

Obr. Takhle může vypadat stránka, když začínáte. A takhle může vypadat, až končíte.

Momo a Momo App

Dalším podobným online řešením je Momo. Minimalistické, přehledné, velmi dobře štítkovatelné deníkové prostředí s vlastní aplikací pro iPhone. Spartánskost mě původně oslovila, ale nakonec vedla k ukončení spolupráce.

Momo jsem opustil z jediného důvodu: naprostá nekonfigurovatelnost. Vadilo mi, že nelze změnit velikost písma, které je malé a pro psaní delších textů nepoužitelné. Taky je trochu podezřelé, že se několik měsíců přes naléhání uživatelů na online rozhraní nic nezměnilo. Služba je ale zadarmo, takže za vyzkoušení stojí.

K přihlášení do deníku použijete svůj Google účet – pokud jej nemáte, musíte si jej zřídit.

Evernote

Trochu mimo pořadí, ale přece, musím zmínit Evernote. Jde o zdařilý systém „osobní externí paměti“ běžící na všech operačních systémech i mobilních platformách (kromě Symbianu). Jeho velkou výhodou je jednotná databáze uložená „v oblacích“, synchronizovaná na lokální disk všech zařízení, kde máte Evernote nainstalován (anebo se kdekoli přihlásíte přes prohlížeč internetu). Ať už si tam klipnete výstřižek obrazovky či webové stránky, fotku, anebo PDF dokument, textovou či hlasovou poznámku, Evernote jej rozkopíruje tam a zpět na všechna vaše zařízení – kde si jej můžete dát to správné přihrádky a opatřit štítkem. Základní verze je dokonce zadarmo a pro běžné použití je bohatě postačující. Evernote nedávno překročil 2 miliony uživatelů. Nevýhoda obecná: vývoj je podle mne pomalý, na vylepšení či funkci navíc se čeká měsíce.

Pro deník se Evernote v jistém smyslu hodí naprosto dokonale: je totiž kombinací offline a online aplikace, která vám dává pocit „pevné půdy pod nohama“ i možnost přístupu z více zařízení. Totéž může být ale jistou nevýhodou: kromě základního hesla pro přístup do Evernote už jednotlivé záznamy heslovat nejde, a tak se vám běžné útržky z pracovního života budou mísit s těmi ryze osobními. Což opět vytváří šanonový efekt. /// Poznámka autora (1.2.2010): „objevil“ jsem možnost zaheslovat a zašifrovat vybraný text v rámci jednotlivých záznamů, čímž mé výhrady k pocitu ztráty soukromí v Evernote padají! V menu „Edit“ hledejte „Encrypt selected text“. (Mám ovšem placenou Premium verzi.)

Obr. Spíše pracovní než deníkové prostředí Evernote.

Tolik tedy přehled deníkových nástrojů, které jsem našel. V žádném případě netvrdím, že je přehled úplný – uvítám proto v diskusi pod článkem vaše vlastní zkušenosti, tipy a triky i případné doplňující otázky. Při pohledu na nabízející se možnosti platí, že kdo chce deník psát, hůlku si najde.

Držím palce do nového roku, ve vašem soukromém deníkovém životě obzvlášť. Ať díky deníku žijete co nejdéle!

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

komentářů 14

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Anonym napsal:

    Burani školení :-)

  2. Ešte v zozname chýba úžasné 750words.com. Je to niečo ako Penzu, ale oveľa oveľa jednoduchšie, minimalistické, a proste…. pekné :)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru