Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Smysl předsevzetí

By on 23. 12. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 19
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Co se týče novoročních předsevzetí, dělí se lidé na ty, kteří si je rádi dávají a daří se jim je v průběhu nového roku plnit. Pak tu máme skupinu těch, co s realizací vlastních slibů mají potíže, přesto do Nového roku vstanou s odhodláním, že tentokrát se jim jejich předsevzetí promění ve skutky, a tak i oni si nějaká udělí. A pochopitelně existuje i třetí množina. Do ní patří všichni ti, kteří  si žádná předsevzetí nedávají.

Ať už patříte mezi tu či onu skupinu, dost možná vás napadla otázka, zda vstupovat do nového roku s mnoha (často nelehkými) úkoly je motivující a efektivní. Pokud bych mohl zůstat u sebe, předsevzetí si dávám a vstup do dalšího roku mám rád. Neprožívám kocovinu (ani „tělesnou“, ani tu duševní) a na pomyslný čistý, nepopsaný list papíru se dívám s povzbuzujícím pocitem, že na něj budu moci napsat něco nového, třeba i lepším inkoustem a s pěknější úpravou. Přeci jen mám za sebou pár těch listů popsaných… A to moudro, že chybami se člověk učí, má něco do sebe.

Čerstvý a nadějemi nabytý entuziasmus však může vzít docela brzy za své, pokud svým předsevzetím nepůjdeme vstříc. Pokud začneme uhýbat a třeba již v červenci se chlácholit, že jakmile budeme mít před sebou zase nový, hezký, nepopsaný papír, určitě už to půjde. A dopadne to tak, že ten, na který právě píšeme, začne být víc a víc proškrtaný (ach, ty ústupky sobě samému…), pomyslné kaňky prosáknou skrz listy i do řádek, které byly úhledné (ztratit důvěru je skutečně snadnější než ji nabýt a lidi si umějí lépe pamatovat to horší). Měl jsem to tak se skutečnými bloky – když jsem do nich psal něco, co se mi časem více a více nedařilo, nelíbilo, rozhodl jsem se je odložit a koupit si nové, pěkné, prázdné…
Aktuální rok tak pro nás může skončit vlastně mnohem dříve než v kalendáři. Není to demotivující?

Nabízí se tedy pragmatický přístup k předsevzetím. Dávat si jen taková, o kterých víme, že je splníme. Ale… pokud se chceme někam posunout a přitom se již předem vzdáme vůle pokročit opravdu tam, kam bychom rádi, má takové předsevzetí ještě smysl?

Jestliže Stephen R. Covey píše ve své knize „Vedení založené na principech“ o slibech, které si sami sobě dáváme, a o tom, že si máme dávat takové, o kterých víme, že je zvládneme, doplňuje to o myšlenky:

  • využijte znalosti sebe samých
  • uvažujte o slibech jako o měřítku své integrity a víry v sebe sama

… a podělte se o svá předsevzetí s blízkými. Nenoste je uzamknutá ve své hlavě, svěřte se a dopřejte druhým, které máte rádi, aby s vámi vaše předsevzetí sdíleli a k jejich realizaci dopomáhali.

Pravděpodobně ty nejčastější chyby (alespoň já to u sebe vnímám) představuje domněnka, že můžeme „přeskakovat“. Pokud se chcete dostat z jednoho břehu na druhý (oba jsou vzdálené třeba deset metrů), stěží můžete doufat, že vodní překážku přeskočíte. Osobní růst (a toho se předsevzetí ve velké většině týkají) takové skoky nezná. Třeba se budete muset naučit nejprve plavat, třeba budete muset poznat jinou cestu, i složitější a delší, abyste se na druhý břeh dostali. Naplnění předsevzetí nebývá snadné.

A s tím je spojen další omyl – málokdy si skutečně sebekriticky uvědomujeme, kde se právě nacházíme. Naše předsevzetí mnohdy operují se „stádiem“ mnohem vyšším. Je to jako byste se při realizaci projektu Přednáška soustředili na dokonalou prezentaci, ale přitom při přípravě opomenuli, že nemáte potřebné znalosti o tématu, o němž chcete onu dokonalou prezentaci udělat.

Novoroční předsevzetí proto mají smysl. Dokonce hlubší, než se zdá. Mohou nás dovést k posouzení sebe sama – svých schopností, vůle. Mohou nám dopomoci promyslet, čeho vlastně chceme dosáhnout a z jakých kroků se dané cíly ve skutečnosti skládají. Když si tuto jejich sílu uvědomíme, může se stát, že během roku budeme do nového listu papíru psát sice pomaleji a opatrněji, zato bez zbytečného škrtání. Budeme totiž vědět, co přesně psát. A neodložíme papír a na konci roku tak budeme svým cílům mnohem blíže, i když předsevzetí se nezdála být v lednu tak ambiciózní…

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru