Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Proč nemít rád čísla 80 a 20. Nad knihou Richarda Kocha

By on 9. 12. 2009 in Témata with komentářů 7
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Na zmínky o Paretově zákonu jsem čas od při čtení článků či knih času narážel, ale až při návštěvě knihkupectví (a prolistování knihy Richarda Kocha Pravidlo 80/20) jsem dostal chuť se o něm něco více dozvědět.

Podtitul „Umění dosáhnout co nejlepšíh výsledků s co nejmenším úsilím“ zní lákavě, na stranu druhou už v sobě obsahuje jistý nádech jakési arogance, ba dokonce absence etiky. Dost možná jsem příliš zatížený filozofií  Stephena R. Coveyho, ale při čtení Kochovy publikace mi až příliš často naskakovala asociace principů a hodnot, o nichž Covey píše. Abych to upřesnil – ty asociace ale rozhodně nebyly ve prospěch Kocha.

Přesně naopak. Jeho uvažování jde mnohdy do přímého rozporu s jednáním, o němž mluví Covey. Richard Koch tak třeba dává za příklad manažera, který se v práci objeví jen jednou za čas, firma mu skvěle vynáší, jeho zaměstnanci se ho bojí, on zatím může hrát golf a být zkrátka v pohodě. O pojem synergie (ale ani důvěra) v Kochově knize nezavadíte.

Jestliže vás tedy podtitul, stejně jako mě, nalákal, a rádi byste dosahovali s co nejmenší námahou co největších výsledků, připravte se na to, že vám bude Koch vtloukat do hlavy, že etika, morálka a principy v tomto směru nejsou základními stavebními kameny. Ne vždy to takto říká naplno, ale já z jeho řádků tento pocit měl ústavičně a – jsem asi citlivka – po polovině knihy mi z toho bylo už i zle.

Jako příklad – problematika studia. Proč si poctivě číst knihy ke zkoušce, připravovat se na zkoušku, když ji můžu udělat i tak, že se prostě naučím opravdu jen to zcela zásadní, co nejrychleji, s co nejmenší námahou. Je velká pravděpodobnost, že zkoušku i tak udělám. Ano, i já takhle některé zkoušky absolvoval. Ale nyní si tluču hlavou o zeď a naprosto souhlasím (se zcela odlišným názorem) Stephena R. Coveyho, a to, že student by právě naopak měl mít snahu nebrát svůj pobyt na škole jako jakési sbírání bodů. Nesnažit se co nejjednodušeji tyto body nasbírat. Proč? Protože po dostudování zjistí, že si ze školy de facto nic neodnesl.

Dobrá, oprostím se od pochybností co do morálnosti uvažování Richarda Kocha, a pozastavím se nad samotným pravidlem. Jde de facto o starý zákon, který Richard Koch rozšířil o své úvahy a možnosti, jak s ním pracovat v soudobé společnosti a podmínkách. Hoďte po mně kamenem, ale ani po přečtení této knihy, vám vlastně nejsem schopen jednoduše říct, co to pravidlo znamená. Resp. jak jej tedy v praxi využít. Je do jisté míry hezké pracovat s myšlenkou, že můžu dělat na projektu, vložit do něj jen 20% snahy a získat 80% výsledků. Ale co těmi 80% výsledku vlastně Koch myslí, jak poznat, co tedy má být v těch 20% snahy… to se nedozvíme.

Nehledě na to, že vám nemohu tento poměr srozumitelně vysvětlit, neboť autor s ním operuje na každé stránce tak často, že jsem se vůči těmto číslům stal naprosto imunní.

Koch se sice snaží v knize obhájit toto číslo a argumentovat tak kritikům, kterým se zdá uměle stvořené a uměle dosazované. Mě si na svoji stranu Koch nezískal a já zkrátka takový pocit umělosti mám. Richard Koch s poměrem 80/20 operuje tak často a v tak odlišných případech, že mi to jako vykonstruované přišlo i tehdy, kdy by snad mohl mít pravdu.

Co jsem na práci ocenil, byla struktura a fakt, že autor přímo řekl, které části číst nemusíme, pokud nás nezajímá například využití pravidla v podnikání. S radostí jsem tuto rozsáhlou část přeskočil. Působím bezpochyby zaujatě, ale ruku v ruce s nedůvěrou v absolutní platnost pravidla 80/20 a nechutí z morální rozviklanosti autora šel i nezáživný způsob psaní. Richard Koch se zkrátka pohybuje až příliš ve světě čísel a poměrů a mě, coby čtenáře, nedokázal udržovat při četbě, aniž bych se nepřemáhal.

Nevím, jestli do toho dal jen 20% úsilí a spoléhal, že 80% čtenářů to nepozná (?)…
Poslední část knihy tvoří také korespondence lidí, kteří s pravidlem 80/20 zkoušeli/zkoušejí žít. Přiznávám, že jejich nadšení mi bylo cizí a jejich příběhy (a vůbec příklady, které Koch v knize uváděl) nezajímavé, nic konkrétního nesdělovaly a rozhodně mě nemotivovaly.

Věřím, že existují (a je jich třeba i spousta) jedinců, kteří pravidlo 80/20 přijali – a asi tedy i pochopili. Že se jim daří. Přeji jim to. Já jen slušně poděkuji, knihu zavřu a budu se těšit, až se podílete se svými dojmy z textu Richarda Kocha, popřípadě z aplikování pravidla. Tím pro mě poměr 80/20 končí.

Richard Koch
Pravidlo 80/20
Management Press
Vyšlo v roce 2008, brož., 165 x 235 mm, 244 str.,
doporučená cena 360 Kč

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

komentářů 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Zdeněk napsal:

    Knihu jsem četl a velmi ji oceňuji.
    Možná proto, že jsem četl od Tonyho Buzana
    (autora myšlenkových map)
    knihu Používejte hlavu.
    A ty dvě knihy velmi korespondují.
    Buzan říká:
    že se mnohem více naučí smysluplným
    a efektivním uspořádáním znalostí.
    Že by Pravidlo 80 na 20?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru