Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Aby od psaní už vůbec nic nevyrušovalo II. aneb Psaní ve věku digitálního vyrušování

By on 17. 12. 2009 in Rozvoj with komentářů 8

Psaní je velmi osamělá práce, a kdykoliv si do svého prostředí někoho pozvete, dřív nebo později vás začne svou přítomností rušit, a vy jej stejně budete muset požádat, aby odešel. Mark Lawrence

Stejně jako čtenářům při čtení textů, tak i autorům článků sedí za zády vedle potenciální opice tvor zvaný vyrušování. Probírá se s každým zapnutím počítače, každé vrznutí dveří či zaškobrtnutí běžící aplikace na pozadí působí jako dávka sacharidů do krve hyperaktivního puberťaka.

Upozornění na novou zprávu či vzkaz z Facebooku se jeho přičiněním mění v kouzelné tóny krysařovy píšťaly. Dokud si člověk neuvědomuje, kolik energie stojí vrátit se od vyrušení zpět k rozdělané práci, dinglání, cinkání či ginglání jako problém nevnímá. A tak píšťala vábí dál. A kdyby vábila jen jediná.

Stačí jednou stisknout Alt+Tab a máte jich na dosah celý orchestr. Tóny hudby a zábavy, hlasy přátel, pozvánky a videa, mámivý svět informací, komunikace, díky němuž se nikdo nemůže cítit sám. Ukrývají se v obrazovce, od textového editoru vzdálené jediné kliknutí myši.

Tak jako krysy ve středověku (a ani pozvaný krysař s nimi mnoho nenadělal, protože byly všude), tak i vyrušení nejdou stoprocentně odizolovat.

Co by  možná zabralo?

Možná snad odebrat se mimo civilizaci, otrávit nejbližší studánky, aby neprovokovala žíznivá zvěř, žárem vyléčit své okolí od hmyzí nákazy (a zabít tak dvě mouchy jednou ranou, neb se tím odstraní i odstranit rušivý šum borů). A pronikavý křik opeřenců? Tady pomohou jen sluchátka či špunty do uší.

Pravda, jsme civilizovaní lidé, a toto se prostě nedělá. Jak ale zajistit, aby se člověk mohl stoprocentně soustředit na svou práci? Má-li něco vypadat aspoň ucházejícím způsobem, bez soustředění to prostě nejde. A u psaní dvojnásob platí, že bez vytvoření návyku to prostě nejde.

Vytvořte si na psaní pravidelný rozvrh

Nemyslím tím zaplevelit kalendář nicneznamenajícími údaji typu napsat text pro klienta XYZ, editovat text a podobné výkřiky zoufalství. Nevím jak na vaší straně, ale na té mé vůbec nefungují. Přijde třeba jeden rozhovor s vedením – a celý denní rozvrh práce jde do kytek, protože se objeví nové priority. Ano jistě, včera bude stačit…

Místo „plánování“ na den se mi postupně osvědčilo vytvořit si pravidelný rozvrh. Co to přesně znamená? Stanovte si pravidelně hodinu či dvě (podle toho, kolik textů musíte vytvořit) – a udělejte všechno proto, abyste v nich mohli texty tvořit.

A v praxi? Píši každý den víceméně ve stejné době, kdy vím, že mě nikdo novými požadavky nevyruší. Každý den brzo ráno (4:15 – 5:30, ne děkuji, prášky na hlavu nepotřebuji, zatím) a potom večer (8:30 – 9:30).

Dříve byly časy samozřejmě trochu jiné, ale právě vznikající (nebo přesně zatím neexistující) režim zavinil, že v průběhu září a října nebývalo více textů. Občas se psaní vstoupí do cesty větší změny v životě rodiny, jako bylo v mém případě nově dojíždění do školy a práce… (BTW. Předtím jsem to měl do práce 7 minut. Pěšky.)

Nekolísá u pravidelného psaní v pravidelném rozvrhu trochu kvalita?

Psát pravidelně znamená denně usedat k počítači (či moleskine zápisníku, psacímu stroji (?) nebo jen tak, k post-it lepicím lístkům) a dolovat ze sebe texty, často i „na počkání“.

Ne každý den se podaří vydolovat z klávesnice diamanty. Jsou dny, kdy tlačítka úpí pod krátkými rychlými údery prstů bušících do klávesnice, elektrony se míhají jeden za druhým a zasypávají bílou stránku dokumentu úžasným, čtivým, prostě skvělým textem. Jenže někdy je to přesně naopak: bílý sníh stránky ne a ne zmizet. Anebo mizí, ale pod nánosy úhelného prachu, který než by osvěžil, spíše dusí…

Jak reagovat na druhý případ? I snaží se uklidnit polekaný a vyčerpaný psavec, snad i uhlí se někomu bude hodit… Co dodat na téma „kvalita“ textů? Není každý den posvícení a platí zde stejně jako u všech brainstormingů, brainwritingů nebo brainwashingů – čím víc se toho vytvoří, tím lépe se vybírá „to nejlepší“.

Nesnažte se vytvářet si jedno „geniální“ prostředí

Minimalizujte okolní šumy… Postavte si před sebe pohlednici krásného místa, kam chcete jet… Pouštějte si inspirativní hudbu…

Téměř každá stránka, na níž jsem hledával nějaké ty tipy k psaní, radí víceméně podobný krok: vytvořit si ideální, třeba i minimalistické (to už je v poslední době trochu klišé, že?) prostředí. To se prý potom člověk cítí, jako když si narkoman střelí dávku do žíly…

Je mi líto, ale nesouhlasím. Podle mě není nic horšího, než přesvědčit sebe (a svůj mozek), že jinde než na ideálním místě psát nedokážete. Můžete mít nějaké oblíbené místo, ale rozhodně ničemu nepomůže, když budete věřit, že bez vonných svíček nenapíšete nic.

Zkuste se naučit psát všude, kde vás aspoň (anebo maximálně) 20 minut nikdo fyzicky nevyruší.

Fyzické vyrušení definuji jako příchod kolegy s nějakým úkolem, který nepočká ani na jeho stupnici priorit, ani bohužel na té vaší. Jindy to může být dítě, které během vašeho psaní objeví nůžky, přitáhne si pod okno nepozorovaně (maximálně se soustředíte, a proto nevidíte nic než malé pavoučky písmenek na obrazovce) stoličku pod okno, vyleze na ni a začíná stříhat záclony… (Jsme lidé, i takové věci se stávají.)

Na někoho genius loci možná působí, ale nebude to asi pravidlem aplikovatelným na každého.

Můžete mít místa, kdy jde psaní lépe od ruky, ale nebude to JEN tím místem, jak se mnohé tipy snaží prodat (omlouvám se) naivním čtenářům. Vzhledem k tomu, že mám možnost srovnání (uspořádaný, ale věcmi přeplněný stůl v práci, absolutně prázdný stůl v kavárně či díky vytopení pracovny uklizený stůl doma) můžu zodpovědně prohlásit – minimálně na mě to nefunguje. Když se člověk rozhodne psát – píše. A jediné, kdo jej od toho může odtáhnout, je jiný člověk – který se ve stejném okamžiku nachází na tomtéž místě. Proto prohlašuji, že…

Komunikační nástroje jsou cesta do pekla

Telefon, e-mail, ICQ, Skype, Facebook, Twitter … doplňte si další sami. Nemůžete se bez nich obejít, ať již k propagaci své práce, k udržení kontaktu s přáteli nebo prostě jen proto, že občas potřebujete zachovat alespoň zdání zdravého rozumu.

Mějte ovšem na paměti jedno: kdykoliv spustíte ICQ nebo Skype, jako byste svým přátelům vysílali signál (a přání): VYRUŠ MĚ! Které oni samozřejmě dřív nebo později a ještě velmi rádi splní.

A snad jen pro pořádek proto dodávám: jsou okamžiky, kdy váš text zadusí jakákoliv maličkost: třeba i kamarádův status na Facebooku, post na Twitteru – nebo SMSka od operátora, že vám připravil něco hezkého k Vánocům. Všechny tři na duši zahřejí, ale textík zatím, pravda, zase trochu vystydne…

„Nebuďte“ na inter(intra)netu

Občas také nesouhlasím s dalším „trikem“: odpojením se od internetu. Protože pracuji na platformě Windows, mám dojem, že se snad každý den stahují nějaké ty záplaty. (Přesněji řečeno, když už náhodu není každá sudá středa v měsíci, kdy se pravidelně záplaty objevují, potom se stahují aktualizace jiných programů.) Kdybych se na pár hodin odpojil, po návratu do hlubin modré sféry by se potřeboval i můj stroj trochu rozdýchat a moc by si u toho se mnou nepovídal.

Na druhou stranu ale musím upozornit, že „výzkum“ a příprava na psaní by se před fyzickým vytvářením textu zanedbat neměla. Ať už člověk chystá výsledovku, návrh projektu či nějaký článek, vždycky se vyplatí dopředu si připravit co nejvíce podkladů a text alespoň v hrubých obrysech promyslet.

Když během psaní zjistíte, že vám něco chybí, nespěchejte rychle na Net či do firemní databáze, abyste díru šupky dupky zalátali. Místo toho si vytvořte nějakou jednoduchou zkratku, třeba xx s poznámkou, co vám chybí, kterou vepíšete na „nedokonalé“ místo a pište dál. Při editaci textu tato místa snadno vyhledáte a mezery zaplníte.

(Pokud píšete ve Wordu, zkuste jej používat ve jeho spartánském zobrazení – v zobrazení na celou stránku jako právě já, stačí klepnout na pravý Alt+M a do textu se vám vloží bublina komentáře. A do ní si potom vepište, co přesně musíte doplnit).

Promýšlejte u běžných činností

Domácnost se nepostará sama o sebe a každý v ní máme na starosti ne úplně kreativní činnosti.

Naučte se promýšlet psaní při nudných činnostech, kdy stačí fungovat v automatickém režimu (v mém případě štípání dřeva či řízení auta, kde když se dostaví snad použitelná myšlenka, jednoduše vypnu audiobook, který se pravidelně poslouchám).

Mimochodem, při řízení auta vznikl tento článek. Původně jsem se totiž tomu, jak psát bez vyrušování, nechtěl vůbec věnovat. Jeden z komentářů předchozího článku (by BadGuy.cz)  mě k textu nějak inspiroval. Přesněji řečeno, vyburcoval. Nějakou dobu visel text rozpracovaný, protože mi těch tipů z praxe přišlo nějak málo.

Co ještě byste na téma psaní bez vyrušování mohli doplnit vy?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru