Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Vidět znamená uvěřit. Proč si však musí posluchači všechno číst?

By on 23. 11. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 3

„A jak si sami můžete všimnout, objem prodeje myší za poslední kvartál mírně stoupl. Graf ovšem nezachycuje fakt, že většina myší zůstává stále ve skladech distribuce, a proto se vlastně nedá mluvit o prodeji, jako spíše o odběru z našich distributorů.“ Snímek jako vyšitý z klasické prezentace – a učebnice prezentačních chyb. Za všechny snad jedna nejmarkantnější:

Copak si vážně myslíte, že mluvíte (tedy správně a zřetelně artikulujete) rychleji, než dokáže vaše obecenstvo číst?

Od doby, kdy jsem začal v přednáškách používat PowerPoint, odsvítila lampa v našem projektoru hezkých pár set hodin. Zcela nevyškolen k tomuto úkonu, sbíral jsem jednotlivé zkušenosti především na bojišti. Nejlepší zpětnou vazbu samozřejmě poskytovalo spící publikum, jenže toho jsem si v počátcích své prezentační kariéry příliš nevšímal. Musel jsem jim totiž číst texty, které jsem naklepal na snímky.

Co se líbí publiku… zalíbí se i výsledovkám

Dost žertů, pojďme raději k věci. Za těch x- spálených svítihodin se mi naštěstí rozsvítilo.

Publikum se na přednášce či prezentaci chce především bavit.

A teprve až potom přichází na řadu nějaké ty informace, ale za hooodně, hodně dlouho. I začal jsem hledat nápady, kudy by se můj „přednášecí styl“ mohl vydat. I narazil jsem na vynikající stránky amerického prezentátora Gara Reynodlse Presentation Zen.

Použil jsem ve svých prezentacích pár jím doporučovaných triků … a nestačil se divit. Obecenstvo jako mávnutím kouzelného proutku přestalo spát! Co přestalo spát, ono začalo na můj obsah živě reagovat. I zaradoval se Workaholic poprvé…

Jen tak pro zajímavost, onen první ilustrační snímek by mohl vypadat úplně jinak. A jeho tvoření mi nezabralo o nic víc času, snad jen nějakou minutu či dvě na zamyšlení před tím, než se pustím do grafických orgií na bílé stránce. Zamyslet se nad tím, čeho chci vlastně dosáhnout, než se do práce pustím … Nepřipadá vám tato formulka nějak povědomá?

Uplynulo něco času, když se jen tak mezi řečí Reynolds na svých stránkách zmínil, že připravuje knihu o prezentování. A že mu ji pomáhá konzultovat další autorita v této oblasti, Nancy Duarte. (Kdyby se vám náhodou toto jméno zdálo neznámé a nicneříkající, vězte, že firma Duarte Design vytvořila v roce 2004 druhou verzi prezentace pro Ala Gora, z níž se později vyklubal oskarový dokumentární film An Inconvenient Truth, a ještě později i Nobelova cena míru.

Ač různé autority vnímají Gorovo sdělení kontroverzně, čistě z hlediska marketingu se rozhodně jedná o počin neobvyklý: No řekněte sami, který obchodní produkt získal v poslední době Nobelovku?

I zaradoval se Workaholic podruhé a Reynoldsovu knihu si ihned předobjednal. Když z Ameriky konečně dorazila, vrhl se nedočkavě do čtení a slupl ji jedním dech. A našel v ní kopu zajímavých nápadů. Co zajímavých, skvělých.

I začal Workaholic ve skrytu duše doufat, že kniha vyjde i česky, aby se její myšlenky rozšířily mezi co nejvíce lidí. V mezidobě doufání se Workaholicův prezentační styl samozřejmě vyvíjel dál, ale PrezentationZen vydatně zaléval jeho kořeny.

Budujte prezentace od kořenů

A přesně od kořenů by se měly prezentace budovat. Když si večer před vystoupením sednete k počítači a začnete něco klepat do snímků, super-prezentaci asi nevytvoříte.

Stejně jako všechno kvalitní, i příprava chce svůj čas. Chce promýšlet, chce vytvářet varianty a především, především, jít co nejhlouběji, až k samé podstatě sdělení. A tuto podstatu potom uchopit a předat dál způsobem naprosto neočekávaným. Tak, aby publikum vaši myšlenku nejen slyšelo, ale především vidělo.

Vidět totiž znamená uvěřit.

Přístup Reynoldse k tvoření snímků (neboli slajdů) je hodně odlišný od klasického užívání slajdwaru (slideware, tedy jakýkoliv software pro tvoření prezentací).

Místo naklepávání textů se při tvoření snímků se člověk musí soustředit na to nejzákladnější – na zprávu, kterou chce sdělit posluchači. A to pokud možno co nejsrozumitelnějším způsobem, způsobem, který zajistí, že si obecenstvo obsah prezentace zapamatuje. A jak si připomínáte zážitky z dovolené? Přece prostřednictvím obrázků. Výjevů, dodávám asi už zbytečně slovy Vizionáře…

Design, to není jen k textu narychlo plesknutý obrázek…

I s obrázky se dá pracovat různým způsobem. Reynolds proto svá tvrzení ilustruje desítkami různých příkladů. Způsobem „now-and-then“ (tedy původní „slajd“ a jeho převedení do emocionálně nabité nové podoby) ukazuje nejčastější chyby při tvoření prezentací. Vše vysvětluje tak, aby čtenář chápal proč.

Celá kniha se stává graficky velmi dobře zpracovanou učebnicí, možná i proto, že grafický návrh sazby zpracovával sám autor. Sám si vybíral obrázky, sám volil skladbu stránek. Když jsem ji ukazoval kolegyni, která se ve výtvarné oblasti vybavila i PhD. doktorátem, prohlásila, že je po stránce grafické prostě „skvělá“. Nemůžu s ní nesouhlasit.

A konečně i česky…

Minulý týden jsem se dostal na chvíli i do knihkupectví. I zaradoval se Workaholic potřetí, když zjistil, že na poličce mezi knihami o reklamě (sic!) se nachází jeho oblíbená příručka. I rozhodl se, že vám o jejím českém vydání dá vědět prostřednictvím této „netradiční“ recenze.

Českou verzi knihy Prezentace a zen vydalo brněnské nakladatelství ZonerPress v roce 2009.

Protože čtení této knihy není jen pastva pro mysl, ale i pro oči, procházel jsem obě knihy téměř současně. Položil jsem si je pěkně vedle sebe a kochal se tím, jak nakladatelství přesně zachovává skvělý design knihy. Hledal jsem, které ukázkové snímky byly přeloženy a které zůstaly v anglické podobě. Zkontroloval jsem si, zda vzadu neutekl seznam vyobrazení použitých v knize s jejich kódy do databanky fotografií iStock.com. Nezmizel… A co jsem zjistil?

Až na několik drobných změn ve fontu (v rodině u některých nadpisů a velikosti u textu) zůstala česká verze věrná svému originálu. Vynikající.

Jednu věc si ovšem neodpustím.

Vedle výborně přeložených částí (např. „Scourge of the Deck“ jako „Metla konferencí“, str. 11) jsem se na několika místech při čtení české verze trochu zadrhával.

Zdálo se mi, že nečtu příliš české věty, jako by se překladatel až příliš držel anglického znění. Některé anglické věty v trpném rodě přešly v této podobě i do české verze a výsledné věty zní poněkud kostrbatě. To stejné se týká i dalších souputnic, např. v gerundiích či dalších překladatelsky náročných vazbách. Jak vám zní třeba toto souvětí „Design je nezbytný a jde o metodu, jak učinit věci srozumitelnějšími a jak organizovat informace, ale je také médiem pro přesvědčování.“ (str. 120)

S citáty a hesly je také potíž. Co člověk, to jiný názor a různé varianty – a ani jedna ve výsledku původní verzi nevystihne na sto procent. Za všechny uvedu překlad svého oblíbeného citátu z přednášky sira Kena Robinsona Do schools kill creativity? Anglický citát zní: „If you are not prepared to be wrong, you’ll never come up with anything original.“ Český překlad „Pokud nejste připraveni prohrát, nikdy nepřijdete s něčím originálním.“ v sobě nese fatalitu slova „prohrát“. Co třeba „Pokud nejste připraveni udělat chybu…“ Chybami se přece člověk učí.

Ale jak už jsem naznačil, berte mě prosím s rezervou …

A kdo že to knihu vlastně napsal?

Gar Reynolds patří v současné době mezi nejuznávanější autority v oblasti tvoření prezentací. Ač žije v japonské Ósace, kde působí jako mimořádný profesor marketingu a managementu, přednáší často na mnoha místech naší planety.

V jednom ze svých starších textů na blogu se zmínil o skutečně nabitém týdnu v USA. Během pěti pracovních dní přednášel „o přednášení“ v Apple, Google a Sun Microsystems. Mimořádná vizitka, nemyslíte?

Gar Reynolds. Prezentace a zen. Brno: ZonerPress, 2009. Překlad: Pavel Kristián, ml. ISBN: 978-80-7413-047-2

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Na prezentacích záleží. Ale kde na ně brát inspiraci? | Mít vše hotovo.cz | 25. 10. 2010

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru