SCAMPER: šablona pro hledání kreativního řešení.

Většinu času, který člověk stráví řešením každodenních úkolů, nemusí vůbec být kreativní. Úkoly řeší rutinou, tedy vlastními dovednostmi za občasného použití nějakých těch znalostí. Pokud si ovšem chce udržet místo nebo si sem tam vydělat aspoň na nějakou tu bramboru, s rutinním přístupem u všech úkolů asi nevystačí.

A tak se podívá po řešení někde jinde. Když něco nejde, jaký je můj další krok? Nejsnadněji se sklouzne do sebeuklidňujícího modu procesu GTD. Jsem já vůbec ten „správný“ člověk, který má úkol řešit? A hups, buď nechá úkol přerozdělit vedoucím (nebo se aspoň poptá po tom, co má dělat), anebo deleguje úkol na spolupracovníky (či podřízené). Čím více se šrapnel s úkolem rozstřelí do stran, tím více řešení se vrátí zpátky – a tím více nápadů bude na kombinování.

Jiný přístup také není zahození. Co kdyby vyzkoušel něco bláznivého – a počkal, co se stane? „Nebo ještě lépe,“ bleskne člověku hlavou. „Budu se tím nějakou dobu zabývat, a když nenajdu vhodnou odpověď, nechám to „vyhnít“. A budu raději řešit řešitelné úkoly.“

Přiznejme si sami, ke kolika úkolům jsme se stavěli podobně. Hledání nového řešení na problém klienta, to vůbec není jednoduché. Kdyby bylo, klient by si buď problém vyřešil sám (a brambory by nebyly), nebo by mu jej mohl vyřešit víceméně kdokoliv (a brambory by taky nebyly, lidí je na světě dost). Jenže náš klient si z hromady možností vybral právě nás, a tak se jeho problém stal naším problémem. Tečka. Vykřičník. #<?!@

A právě naše nová, a pokud možno neotřelá řešení nás vrací do hry, jejíž hrací pole začíná být poněkud přeplněné. Ve většině oborů nabídka vysoce přesahuje poptávku – a člověk má občas pocit, že se místo na fotbalovém hřišti hraje v hustém remízku a místo balonu se kope s kapkou vody.

Jak se vrátit do hry?

„Šéfe, je půl páté odpoledne, od oběda na tom dělám, místo mozku seškvařený řízek…,“ brání se zoufalý zaměstnanec neúspěšně. Tlak ze strany klienta je však nesnesitelný a šéfova argumentace (*=v€) doprovázená sveřepým výrazem vede k jedinému možnému závěru: Tohoto úkolu se nezbavím.

Checklist (čili kontrolní seznam) jako řešení

Právě pro podobné krize jsem si zvykl používat velmi dobrou techniku hledání neotřelého řešení zvanou SCAMPER. Název techniky tvoří začáteční písmena, která definují, co se s problémem může udělat, aby se proměnil v neotřelou, ale aplikovatelnou náplast na klientovu bolístku. Tedy jednoduchý kontrolní seznam, tak oblíbený u mnoha vyznavačů GTD a všech, kdo jezdil na pionýrské tábory. Hlavně na něco nezapomenout…

Cože, něco tak nekreativního, jako seznam, že by nově řešilo můj problém?

chce křičet každý zdravý skeptik. A ukažte mi někoho, kdo není v pět hodin odpoledne po celém dni skeptikem…

Z jakých kroků se tedy SCAMPER skládá?

Dopředu upozorňuji, že vám žádné konkrétní kreativní řešení nenabízím – seznam se musí použít na konkrétní problém, tedy s konkrétně definovanými vlastnostmi či prostředím. A tady se, přátelé, opravdu hodně lišíme, takže se omlouvám. Snad vezmete zavděk těmi pár příklady …

SUBSTITUTE – Nahraďte

Jak změnit součástky použité k řešení problému? Koho z lidí vyměnit? Jak změnit materiál? Kdo ještě by se o to mohl postarat?

Dovolím si příklad z praxe: zde je snímek z jedné mé prezentace. Při jeho promítání mluvím o tom, že v okamžiku, kdy člověk usedá k počítači, aby tvořil svoji prezentaci, měl by dopředu vědět, jak přesně má prezentace vypadat a co bude na jednotlivé snímky vkládat.

COMBINE – Kombinujte

neboli promíchejte, míchejte, spojujte či slučujte různé možnosti, služby či postupy, které v praxi existují – ale jejichž souvislost si ještě mnoho lidí neuvědomuje. Napadá vás nějaký lepší příklad než iPhone, který změnil éru telefonů před iPhonem a po něm?

iPhone Keynote.

ADAPT – Adaptujte

tj. měňte zaběhané postupy, změňte jejich určení, podívejte se na řešený problém jako na součást jiného výrobku či služby.

MODIFY – Změňte

základní vlastnosti výrobku či služby. Zvětšete či zmenšete, zaměňte tvar, proměňte základní vlastnosti, jako jsou skupenství, barva, slova použitá k definování či jen třeba zaběhané postupy řešení.

PUT to another use

čili použijte na něco jiného nebo něco jiného, nevyzkoušeného. K čemu ještě by se mohl produkt hodit? Jak jej použít jinak? Co jiného bychom mohli použít? Nedávno jsem třeba viděl toto „netradiční“ řešení.

ELIMINATE – odeberte

některé části. Snažte se systém co nejvíce zjednodušit, tedy zredukovat na základní možnou funkci či vlastnosti.

REVERSE – obraťte

výrobek či službu vzhůru nohama, nebo alespoň zevnitř ven.

Jak už zaznělo v úvodu, únava člověku nikdy nepřidá. Občas se proto hodí mít po ruce berličku, která nám pomůže rozklopýtat se směrem k vytčenému cíli. Zezačátku je to chůze – stejně jako chůze o berlích bolestivá, ale jakmile se jednou rozejdete, začnou se dít věci. Pomalu se začnou objevovat řešení, některá použitelná, jiné méně. Co je ovšem nejdůležitější? Pohnete se z místa a přestanete zírat na prázdnou stránku papíru. Nestojí to za vyzkoušení, co myslíte?