Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

O počasí, vodě a gtd

By on 6. 8. 2009 in Témata with Počet komentářů: 7

aneb
Proč v červenci nevyšel (žádný) článek Aneb GTD je tak jednoduché, že ho zvládne i počasí

Preludium

K prázdninám voda patří. Dávno pryč jsou ty doby, kdy se čekalo na výjezdní doložku. Fronta s žádostí, aby se člověk mohl podívat dál než jen za humna. Povolí? Nepovolí?

Doba je pryč, jen ty fronty zůstaly. Jen se trochu změnily. Místo front zákazníků teď stojí v regálech či na papírových krabicích zástupy zboží a netrpělivě čekají. Zbyde z nich ještě někdo i na nás? Budou ještě mít na to, aby si nás mohli koupit? Sleva nesleva, zboží je v regálech nepřeberné množství.

Být třeba plážová osuška se vkusným vzorkem, tak se peru stejně jako já před více jak 25 lety ve frontě na banány. Místo kluka v proužkovaném triku a pleteném svetru od babičky (z něhož se o pár let později vyklubal můj spolužák na základce a dobrý kamarád) bych teď trhal a mydlil všechny ty vzpínající se koně, culící se běloučké ratlíky či kýčem přímo dštící západy slunce nad plážovým deštníkem. Jatka, která by mi mohl i Žizka závidět.

Podívejte se na to očima osušky. Vždyť i já se chci podívat k moři. Chci ochutnat hořkoslanou příchuť. Chci se vyválet v bílých píscích čisťoučkých pláží, které slibují katalogy cestovních agentur. A nepohrdnu ani Vltavou či Vydrou, kterou se rozhodne sjet můj nový majitel. Vždyť mi nejde o nic jiného – chci jen vodu. Pro ni udělám cokoliv. Ale ne, ještě ne. To bychom předbíhali. Na počátku byla voda, uvidíme, jestli bude i na bude na konci.

„Stěhování je projekt, který nikdy neukončíte,“

prohlásil David Allen v jednom ze svých seminářů. A co mám dělat, pokrčil jsem rameny.

Stoupající nájemné, ne úplně šťastně probíhající deregulace a víceméně stagnující platy učitelů (přes hlasité a časté hýkání novinářů, že učitelům zase přidali, si toho moje výplatní páska nějak nevšimla) přinutily Workaholica, aby se i s rodinkou přestěhoval.

Důvodů, proč to proběhlo tak „narychlo“ bylo samozřejmě mnohem více, ale ty nejsou – z hlediska textu – podstatné. Není důvod plakat nad rozlitým mlékem. Od jisté doby se snažím řídit jednoduchým heslem: Člověk nemůže ovlivnit to, jaké mu rozdají karty. Ale setsakramentsky záleží na tom, jak je během hry vyloží. Světe, div se, ono to funguje.

Místo vysvětlování důvodů se raději podělím o několik tipů, které by vám mohly během stěhování pomoci.

Vytvořte si pevný „plán“ balení/odvozu

Nedokážu posoudit, jaké to je, když se člověk musí vystěhovat rychle, např. během víkendu. Měli jsme na to o trochu víc než měsíc – ale s jasnou vidinou toho, že nemám šanci na dovolenou – a nemohl jsem samozřejmě ani odříci další nasmlouvané aktivity. A k tomu samozřejmě děti.

Ono vlastně ani moc nezáleží na tom, kdy se o stěhování dozvíte. Akce proběhnout musí – a tím to končí.

V případě, že máte na stěhování delší dobu jako my a když vám to zaměstnání dovolí, vytvořte si pravidelné bloky času, které budete balení (eventuálně převážení sbalených věcí) věnovat.

Přiznávám zcela otevřeně, že většinu rodinných věcí balila manželka. Jednak stěhování využila k tomu, aby zredukovala obrovské množství oblečení dětí, jednak věděla, co kdy bude ještě potřeba a v neposlední řadě na to měla – na rozdíl ode mne – aspoň nějaký čas.

Závěr školního roku totiž patří (alespoň pro mé a známé kantory) k nejneoblíbenějším částem roku. Naše zástupkyně například otevřeně prohlašuje, že než takový chaos, to raději nemít prázdniny vůbec. Teda, ona používá jiné slovo, ale to mi můj vrozený stud nedovoluje použít. Dovolím si jeden příklad za všechny.

Jednoduchou matematikou jsem třeba spočítal, že jsem v posledním týdnu školního roku proškrtal více než 2900 kolonek v různých dokumentech. A to jsem další přibližně 1000 delegoval kolegyni. A raději se mně neptejte na účel této bohulibé činnosti.)

Ač nemohu posoudit z vlastní zkušenosti, ostatní zaměstnání na tom budou víceméně podobně. Ne nadarmo všechny time-managementové knihy, které jsem měl v ruce, alespoň jednou zmiňují den před dovolenou.

Aby se věci ještě více nezchaotizovaly, naplánujte si do kalendáře „neodložitelné“ schůzky – Odvoz věcí 17.00 – 19.45 a potom se snažte svůj rozpis dodržovat.

Srovnání odhadovaného a skutečného času dále pomáhalo při rozvrhování práce – jelikož musí učitelé na konci roku kromě papírování a učení uzavřít známky, každý večer na mě čekaly opravy zhruba 30 – 60 testů. I odhady se zajímavě proměňovaly – jak se zmenšovaly odvážené věci (z velkých beden k malým pytlům), čas se postupně natáhl až na příjezd domů v 21.00). Aspoň jsem věděl, že více jak 30 testů ten den neopravím: a žáci je tedy v  den odvozu nemohou psát.

Postupujte v malých krůčcích

Nemáte-li možnost vyhradit si třeba víkend, jsou malé krůčky naprosto nezbytné. (Víkendy v našem případě sloužily k úplně něčemu jinému. Protože jsme stěhovali „narychlo“, nebyly ještě dokončené opravy na skoro 100 let starém domku, kam jsme se přesouvali. Jak taky chcete všechno stíhat, když si všecko člověk opravuje a přebudovává sám, že? Na druhou stranu, takový systém dalších kroků a promýšlení návaznosti jednotlivých podprojektů …)

Při balení si vyberte jednu dvě police a ty důkladně proberte. Základní heslo zní: drasticky redukujte obsah. Vyhoďte všechno, co vám přijde nepotřebné. Kde si nejste jistí, rozhodujte se podle jednoduché pomůcky – co jste dva a více roků nepotřebovali (nebo v případě učebních pomůcek 4 a více roků) a máte silný pocit, že potřebovat nebudete, vyhoďte.

Ostatní „nejisté, pro jistotu nevyhozené“ dejte do krabice, popište ji. Za půl roku / rok se k ní vrátíte a budete ji moci celou rovnou vyhodit. (Nebo opět provést proces třídění). Pamatujte ovšem, že Murphyho zákony platí nelítostně – a dopady jsou v tomto případě dvakrát tak bolestivé.

Malé krůčky vlastně oceníte i v případě, že se stěhujete a máte na to čas. Není nic horšího než zoufale pobíhat po místnosti a snášet věci na různé hromákdy, přeskládávat, vyrovnávat do hromádek, vyhazovat a zase zachraňovat. Nene, tudy cesta nevede.

Balte do (papírových) krabic a igelitových pytlů na odpadky

Knihy patří k obtížně stěhovatelným předmětům. Na jedné straně jsou malé, na straně druhé jsou (mnohé) nechutně těžké. Tu pomohli známí: zapůjčili mi několik přepravek na maso (těch pevných, červených, které unesou tabulkově 20 kg, reálně klidně i 30 kg) a bylo po problému. Jedině snad v tom, že jsem těch několik beden postupně naplnil, odvezl, vyskládal a přivezl k dalšímu „nakrmení“ asi 14x. Teda, teda, kde se u nás vzalo tolik literatury?

Spoustu věcí snadno přestěhujete pomocí papírových krabic. Stačí zajít do nedaleké prodejny elektra, zatvářit se smutně a za chvíli člověk odchází s balíkem krabic podle vlastního výběru – s výřezy pro ruce, bez výřezů, vysoké, nízké, úzké, široké. No, nevemte to, když všechny vypadají tak hezky.

Poslední nejvýznamnější (a jak se později ukázalo as i nejdůležitější) objev učinila manželka. Papírových krabic se jeden den nějak nedostávalo, i nabalila spoustu oblečení do igelitových pytlů na odpadky. A ejhle, ono to šlo o něco lépe skládat do auta.

K pytlům na odpadky si dovolím doporučit: z hlediska poměru cena/výkon nám nejlepší přišly šedesátilitrové světlezelené pytle s zavazovadlem od firmy Proffisimo. Vydržely nejvíce a stály jen zlomek toho, co stojí pevné pytle na stavební suť.

Všechny krabice či pytle popisujte

Bez váhání. Přesně a výstižně znamená v rámci možností podrobně. A větším písmem. Není to ztráta času. Nakupte si pár permanentních fixů a nešetřete ruku. Zapomeňte na to, že si budete pamatovat, kam jste co dali. Popisovat, popisovat, popisovat.

Bez stěhovací folie to nemá cenu

Kdo se v poslední době stěhoval, dá vám zapravdu. Stěhovací fólie, jejíž cena se pohybuje okolo 100,- za roli, udělá práce za pět.

Nejenže ochrání skříně před poškrábáním, zabezpečí i dveře před otvíráním. Můžete ji použít k převozu šuplíků plných věcí (stačí omotat a nic se nevysype) či k vytvoření úhledných“ stěhovatelných balíků z drobnějších věcí, jako jsou například prkna či bočnice postelí.

A co víc? Třeba s její pomocí můžete zabalit všechny kabely a přívodní šňůry, abyste měli pohromadě to, co k sobě patří – a nezašmodrchané.

Intermezzo

Zářící slunce na bezmračném nebi nakoukne do otevřeného okna pokoje. Místo kávového stolku a sedací soupravy je plný zelených igelitových pytlů a papírových krabic. Rodina pod oknem usazuje děti do autosedaček. Dneska bude teda vedro, utře si zpocené čelo muž. Necháme větrat, ozve se manželka. Z té strany myslím nikdy neprší, odpoví. Vždyť jsou takhle otevřená už dva měsíce, doplní ho žena. Stejně se za pár hodin vrátíme, uzavře debatu muž.

Slunce se usměje. Lidé jsou tak naivní. Vidí jen za kopec a tím pro ně svět končí. Ono tak hloupé není, ono přece vidí mnohem dál. A co vidí? Vidí, jak se daleko na jihu objevily první šmouhy blížících se mraků.

[…] Molekula se příblíží k molekule a vlhokost vzduchu neznatelně stoupá. Za chvíli se utvoří malé kapčiky. A další a další. Z kapiček se zvětšují v kapky. Jedna se přidává ke druhé. Kap, kap, kap. Padající kapky vykreslují nádherné porvázky. Déšť pomnalu sílí. Z provázků, nad kterými by básník rozkoší vzdychal, se stávají provazy. Silný dešť buší do země pod sebou. Provazce vody se mění ve silnou, nezadržitelnou masu.

Tam, kde muž celou minulou dovolenou strávil kopáním, izolováním a podezdíváním základů, si živel cestu nenašel. Stačilo se ale chvíli zastavit v špatně připevněných rýnách a promyslet postup. I našel si živel cestu jinou, mnohem méně náročnější, přesně jak to popisuje pan Allen: promyslete, co budete chtít dělat, a potom už to jde samo.

(Forte) Je to realizovatelné?

Otevřené okno nezadržitelně lákalo. Jenže bez týmové práce dnes neuděláte nic. I smluvila se voda s větrem a našla si cestu jinou – netradiční. Vyhoďte nezvaného hosta dveřmi, přijde oknem. I vybral si živel onu krásnou, zelenými pytli s oblečením a papírovými krabicemi naplněnou místnost v prvním patře.

Šelma se usmála. Jaký je další krok? Z jednoho projektu jich bylo nespočet. Rozmočit papírové krabice, zkontrolovat obvody ve stolním počítači, který ještě na zemi čekal na připevnění nosníků, podívat se, jak to vypadá v elektrickém motorku šicího stroje a dalších spotřebičů. Tam vám bylo věcí…

David Allen tvrdí, že dnes máte za jeden den více možností na práci než měli vaši rodičové za celý měsíc života. Díky za informaci, pane Allene, hodilo se. A když nejste ve správný čas na správném místě, nebo nemáte k dispozici patřičné zdroje a nemůžete tedy úkol splnit – delegujte. Vědoma si svých možnosti a omezení, přivolala šelma další členy smečky.

Arpegio

Tu se jedna pustila kolem komína dolů do místností, tu si jiná našla místo, kde byly špatně položené či již nakřápnuté tašky. Co na tom, že muž, nejsa odborníkem na práce pokrývačské a klempířské, najal před rokem odborníka na posouzení stavu a opravení závad? Když delegujete práci, musíte delegovat těm správným lidem.

Jak byla voda jednou v domě a vybrainstormovala přehled svých možností, šlo to ráz na ráz. Tu se pustila do přízemí podívat se, jak vypadá spodní čerstvě vymalované patro. Tu nakoukla do kotelny, kde byly uskladněny všechny papírové pytle se stavebním materiály a ještě neodvezené pytle se sutinami. Tak malty se ti zachtělo, ty protivný kutile, který jsi vybudoval to nízké odvodňovací koryto kolem domu? Když maltu, tak tady máš maltu.

Tu si našla skulinu ve střeše, aby v druhém pokoji vykreslila na stropě nádhernou mapu. Geografii ani kartografii nikdy nestudovala, ale nakonec se jí podařilo urvat stejně velkou plochu, jakou vodě zabírala v prvopočátcích dějin Pangea. Jedna – jedna, usmála se voda na písek ve fajnové omítce, který se začal zbaběle odlupovat. Co ty mě tehdy, já tobě teď, už dodávat nemusela. A to, že rozpuštěná omítka s malbou steče do krabic s oblečením pod ní, už vyměřovat nemusela.

Jaký je další krok? Kuchyňská linka, čekající na přikrytí pracovní deskou poskytla kýžený stín. Jak to napsal klasik? Jezero hladké v křovích stinných, zvučelo temně svůj tajný bol? Tak, ať češtinář vidí, co tím pan Mácha myslel.

Pianissimo

[…] Déšť ustal a slunce se přišlo podívat na vracející se rodinu. Muž vypadal nakvašeně, žena uštvaně. Celý dopoledne a velkou část odpoledne v Brně běhali po úřadech a sluníčko se postaralo, aby jim ani chvilinku nebyla zima. Co by ještě chtěli? Vždyť děti si o prázdninách zaslouží nějakou tu zmrzlinu. A že jim z toho tepla bude špatně? To jste si holt měli pohlídat sami, rodičové drazí.

„Vyndej je ze sedaček, skočím nahoru pro čisté šaty a ručník. Neviděls někde ty osušky od babičky?, řekla žena muži. …

„Když nemáte doma nějakou sběrnou schránku, používáte jako schránku celý dům.“

Přesně těmito slovy jsem se před nastěhováním rozhodl řídit. Škoda jen, že jsem to neřekl i vodě, a snažil se jí místo toho stavět do cesty překážky.

No, možná byla chyba i na mém místě. Věren GTD systému, promyslel jsem (spolu s manželkou), kam si kde které sběrné místo dáme. Co když ale voda onu vstupní schránku u nás hledala a nenašla ji? Vždyť jsem ji ještě nestihl pořídit. (Ve skutečnosti jsem do onoho dne stihl rozestavět jen největší kusy nábytku.)

Pravdou ovšem je, že tolik vody bych do nich stejně nezachytil. Považte sami, jak velká by musela ona schránka být, když se nám celý pokoj se všemi věcmi změnil v jezero hluboké nějakých 8-10 cm? (Na druhou stranu mě může potěšit, že jsem podlahu udělal rovně. Mokrý ráfek na zdi byl všude víceméně stejně vysoký. Podlahu jsem stejně musel strhat, ale aspoň vím, jak příště na to.

(basso) Zhodnocení

Z oken kyblovaná voda hrozivě mručela. Někdo se ji snažil ohrožovat! A co bylo horší, nebe bylo jako vymetené a posily nikde.

Ale stejně, povedlo se. Učitelé si prázdniny nezaslouží, to od lidí kolem sebe slyší pořád. Co na tom, že tenhle ňouma stejně chodí každé prázdniny každý týden aspoň na jeden den do práce dělat to, na co během roku není čas?

Ale že se nám to povedlo, usmívaly se poslední kaluže na zemi. Podlaha bude muset pryč, ale jak si poradí s tou zatečenou vodou ve stropě? To shodí i ten palach, abych mu nekreslila mapy?

A co teprve až zjistí, že zkratovaly a ohořely ty staré dráty vedení, které ještě nestihl vyměnit? Co až zjistí, že mu nesvítí světlo na schodišti a v jednom z pokojů? To bude teprve koukat.

„Co na tom, že víte, kam chcete plout, když se vaše loď potápí?“

Díky vám, pane Allene, za tuto drsnou pravdu. Mé prázdninové plány se zbořily mnohem rychleji, než onen pověstný domeček z karet. Teprve po třech dnech odklízení nejmokřejších věcí a částí jsem začal odhalovat další a další škody.

GTD ovšem pomohlo i v této chvíli. Vznikl dvoustránkový seznam větších i menších projektů, které se musí udělat, aby byl domek znovu aspoň trochu obyvatelný.

Studium či promýšlení a přípravy aktivit a plánovaných projektů (a psaní článků „do zásoby“, než odjedu přednášet na Slovensko či vůbec chystání nasmlouvaných přednášek) konečně nastoupila práce, jak ji vnímají odpůrci učitelských prázdnin. Monitor a klávesnici jsem vyměnil za zednické kladívko, majzl, kango, špachtli na škrábání omítky či šroubovák a další kouzelné nástroje, ke kterým se mnozí mí kamarádi jen tak nedostanou. Nastala doba ledová.

Ještě že se do některých těch pytlů voda nedostala, jinak bychom celý chladný měsíc chodili jako australopithecové. Místnost s pračkou se totiž taky oloupala – a malba stekla. Do pračky.

A ty osušky, ty jsme také vyhodili. Ne, že by byly kýčovité, ale nemusím se přece utírat do koně, který se vzpíná mezi nevypratelnými fleky od cementu.

Přiznávám se bez zapírání, že mě ani na mysl nepřišlo, že bych měl varovat vás, milí čtenáři a přispěvatelé, že během měsíce července nepřibudou na MítVšeHotovo žádné články.

Omlouvám se vám tedy dodatečně a prosím za prominutí. Teď už se snad vrací MítVšeHotovo do prázdninového provozu. Můžete se tedy těšit na 3 články týdně.

Vzhledem k tomu, že nás to (již v daleko menší míře, ale přece) vytopilo ještě dvakrát po sobě, měl jsem na mysli jediné: jak dostat rodinu zpět pod střechu.

Grand finale

Hehehe, co bude dělat, až zjistí, že se mi podařilo vytopit i ten sousední domek, kde je místnost s připojením celého areálu k internetu? I já, voda, přece někdy můžu mít vše hotovo.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru